Konečně jaro

Kvítka jsou poslové jara, a ty otužilejší zdobily zahrádky i stráně už od konce února. Jenže letos se zima nějak nehodlala vzdát. Žluté talovíny, sněženky a bledulky do prvního jarního dne několikrát zasypal sníh. Na Apríla ho napadlo dokonce tolik, že to způsobilo... Více...

Raději internetový, sociálněsíťový nebo papírový?

Co? Přece časopis. Nebo noviny...
Jakým dáváte přednost vy? Hloupá otázka, když zrovna čtete internetový zpravodajský portál Adam?
Ne tak úplně.

Když jsme asi před 15 lety zvažovali zachování či zrušení skautských časopisů, tehdejší ředitel skautského vydavatelství nás přesvědčoval, že do tří let tu budou internetové časopisy a nikdo už papírové číst nebude. A to samé že postihne knížky. No, s knížkami je to zatím tak půl napůl, jak jste si mohli přečíst v předchozím sloupku.
Celý problém se skautskými časopisy se znova otevřel o šest let později na skautském sněmu. Jeho účastníci za tu dobu výrazně omládli – a světe div se Více...

E-kniha versus papírová?

Díky kamarádce knihovnici se ke mně dostala zajímavá studie, respektive info-grafika, která porovnává popularitu elektronických knih a těch tištěných. V Americe. Tam je podle oné statistiky majitelem „e-booku“ každý šestý člověk.
U nás by statistika asi hovořila spíš ve prospěch tištěných knížek, čtečky má u nás přece jen malé množství lidí. Zatím.

K čemu je lepší tištěná a k čemu elektronická knížka? Podle onoho průzkumu například 81 % lidí říká, že pro čtení s dětmi je lepší ta papírová...  Více...

Nákaza

Slíbila jsem něco napsat k Evropskému roku občanů. To je letošní téma, tak jako každý rok EU vyhlašuje nějaké. Jenže... se toho kolem tolik děje, až člověku připadá, že svět se převrátil vzhůru nohama.

Donedávna jsem se nákaze sociálními sítěmi smála. Připadalo mi praštěné, že tam někdo píše, co měl k obědu a kam jede na výlet, aby to vidělo jeho 478 přátel a přátelé jejich přátel.
Facebook jsem jen tu a tam používala místo „chatu“ se členy rodiny, když se právě vyskytovali někde daleko, a tím pro mne aktivita končila.

Pak se ale blížila volba prezidenta, a já měla právě nákazu. Virózu. Chřipku jak trám. A protože televizi jsme zavrhli už před léty, sledovala jsem u horkého čaje a se šálou na krku to, co si mí přátelé sdělovali a sdíleli na Facebooku.  Více...

Blýskání na časy?

V poslední době vnímám mnoho signálů i zjevných iniciativ mladých lidí, z nichž je vidět, že jim to „není jedno“.
Projekt „Kecejme do toho“, kde mladí diskutují palčivá témata, se chystá na čtvrtý ročník.
Minulý týden mi během dvou dnů zasypalo schránku několik desítek mailů od vedoucích mého sdružení, kteří byli dotázáni na názor na jediné slovíčko v připravovaných stanovách.
Mladí organizují výstavy a přehlídky. Besedují s osobnostmi naší kultury i politiky. Zrovna včera probíhala diskuse o tom, jak se zapojit do lokální politiky a jaké jsou možnosti ovlivňovat své okolí, třeba pomocí referenda...
Není mi jedno, jak dopadly volby... Více...

O Lásce a ohrnutých kalhotách

Všimli jste si? Nebo jste taky čekali 18. prosince „velkou vodu“? Bylo to inspirující, potkávat nejen mladé s vyhrnutými nohavicemi :-)
O čem to mluvím? O malé poctě panu prezidentu Havlovi, kterou vymyslelo pár mladých lidí. Jako vzpomínku na něj. Ve výroční den jeho loňského odchodu. Jestli se na to dívá někde shůry, jistě se usmívá, bane, směje se tím svým širokým laskavým úsměvem.
Člověk si při pohledu na vykasané kalhoty na ulicích hned uvědomil, kolik lidí myslí podobně. Kolik lidí ještě vyznává takové hodnoty jako pravda a láska.

A zejména Láska...  Více...

Den D = Den dobrovolnictví

5 . prosinec si u nás většinou pojíme s čerty a anděly. Stojí však za pozornost i z jiných důvodů – je to Mezinárodní den dobrovolnictví. V roce 1985 jej vyhlásila OSN jako symbol poděkování dobrovolníkům a zároveň jako zdůraznění role dobrovolníků v rozvoji zdravé občanské společnosti.

Mezinárodní dny se ovšem u nás příliš nenosí... Snad nám je znechutila komunistická propaganda bujarými oslavami Dne žen a veselými hrátkami na Den dětí. Kromě toho „mezinárodní den“ něčeho připadá asi na polovinu dní v roce...
Zrovna Mezinárodního dne dobrovolnictví si letos všimly jen... Více...

Podzimní

Je říjnová neděle. Venku pošmourno. Jsem v klubovně už od rána a právě dokončuju draka Šmaka na střediskovou Drakiádu. Přece to nevzdám, i když za náš oddíl půjdu tentokrát sama. Blíží se desátá a začínají se hrnout Potkani dodělávat své draky. Ti dva nejmenší pomalovávají dráčka Mráčka, zatímco starší živě gestikulují nad jinou konstrukcí. Přicházejí další a další členové oddílu s rodiči, kteří se dožadují jakýchsi instrukcí a vedoucí se jim musejí věnovat. Chvíli to vypadá kolem dvou velkých stolů na pořádný zmatek – někdo chce barvičky, jiný neví, jak přichytit na kostru draka průsvitnou fólii místo papíru, ale za chvíli už všichni sedí a vyrábějí. Za dvě hodiny zvládnou draky potáhnout, slepit, nechat uschnout, pomalovat i vyrobit z krepáku bábrlata na ocasy.
Na tom všem by nebylo nic divného, ale... Potkani jsou oddíl neslyšících skautů. Včetně vedoucích. Více...

Dobrovolníci k nezaplacení

Všeobecně se má u nás za to, že dobrovolník je člověk, který dělá činnost bez nároku na odměnu. V tom se nelišíme od pojetí, které je obvyklé v západních státech a na evropské úrovni.
Je ale možné v českých poměrech skutečně prorazit s tím, že něco, co je zcela zadarmo, má vysokou hodnotu?
Organizace občanského sektoru v ČR, které bez dobrovolníků nemohou existovat, hledají cesty, jak ocenit dobrovolníky jiným způsobem, např. pozitivní zpětnou vazbou a veřejným oceňováním.
Dobrovolnictví není zadarmo. V zahraničí si našli nejrůznější cesty, jak dobrovolníka podpořit... Více...

Zářijový Nový rok

Tak tu máme první školní den.
Den, který jsme všichni prožívali asi velmi podobně. Ten úplně první celí nervózní, v nejkrásnějších šatech, ty další už v o trochu větším klidu. Postupem let se pro školáky stává jen bolestivou rutinou: přivítání od třídní, rozdání rozvrhů, rozdání učebnic a hurá honem ven užívat to, co ještě zbývá z léta. Nové sešity ještě zejí prázdnotou – a pro některé z nás tak i zůstávaly po zbytek roku, tužky jsou ořezané a maminkám chodí hlava kolem z toho všeho zařizování okolo kroužků. To víte, to se musí s rozvrhem do hudebky vyhádat si den a čas, aby se to nekrylo s keramikou a tenisem, o oddílových schůzkách ani nemluvě.

U nás v oddíle se nový rok slavil úplně jinak...  Více...

Potáborový

Onehdy jsem se snažila dohonit táborový spánkový deficit. Klaply dveře, jak odcházel syn do práce, a jeho kocour Pirát se rozhodl zkontrolovat ho ze své rozhledny na horním rámu okna – přičemž spadl velký koš, od kterého se pod oknem odrazil. Náš kočičí stařešina Felix, který mi spal stočený u nohou, se lekl toho kraválu, vyrazil přese mne pryč, a při úprku mi nechtě šlápl do oka. Bylo po spaní – ale nejen to – mé oční víčko se na mne šklebilo asi pěticentimetrovým docela hlubokým škrábancem, odhadem tak na tři stehy... Více...

Nadšení

V poslední době mne provází neodbytný pocit, že dobrovolníci jsou neuvěřitelní nadšenci.

Nadšení – je vidět na fotkách z Bambiriády, na které se můžete těšit v nejbližším čísle časopisu Archa, zejména v tvořivé dílně při výrobě hraček.
Nadšení zářilo z tváří všech, kdo cvičili na XV. Všesokolském sletu – všimli jste si, jak se cvičenci usmívali? A to třeba i ve chvílích, kdy se na ně z nebe lily proudy deště...
Bez nadšení vedoucích, zejména těch dobrovolných, by nemohly tábořit ty desítky tisíc dětí. Ano, vidíte správně – desítky tisíc, vždyť jen na skautské tábory letos o prázdninách jede přes 23000 dětí. Dá se tedy předpokládat, že ve všech organizacích dětí a mládeže, sdružených v ČRDM, to bude jistě přes sto tisíc dětí. A to v tomto čísle nejsou zahrnuty letní akce pro mládež nad 18 let, tělovýchovné tábory a soustředění ani dětské tábory komerční.
Nadšení – bez něj by se nekonalo spousta akcí a nefungovala by spousta aktivit, které zajišťují dobrovolníci... Více...

Obyčejný tábor

Všechno nasvědčuje tomu, že se léto blíží. Dny jsou delší a delší, ve školách se píšou čtvrtletky a i to sluníčko občas vysvitne. Minulý týden byl den dětí, ale to pravé dětské období teprve přijde. S posledním červnem se svět plný pravidel a rozvrhů stane kouzelnou zemí prázdnin.
Na dva měsíce nebudou domácí úkoly, hudebka ani hodiny plavání.
Táboroví vedoucí se ale připravují celý rok.

Tušíte vůbec, vy obyčejní smrtelníci či rodičové malých táborníků, co všechno musí vedoucí oddílů připravit?
Tak zaprvé... Více...

Proč se bát války

Nedávno jsem seděla v kavárně, kterou si vybrala jako útočiště trojice novodobých „pirátů“, velmi mladých příznivců hnutí Anonymous. Z demonstrace se přišli ohřát teplým nápojem, odložili masky i transparent. Nápisy na transparentu byly jakýmsi průřezem revolučních hesel různých revolucí, účelově přizpůsobených dnešní době. Jedno z nich bylo známé pacifistické heslo hippies, změněné na „Make love, not ACTA“. Válka nebude asi tou hrozbou, která by byla pro mladou generaci děsivou – mladí bojují o svobodu a práva úplně jiného typu... Více...

Dobrý sluha, ale zlý pán

Dlouho plánovaná výprava ke koníčkům. Počasí vpravdě aprílové, včera jsme zmokli a sněžilo, dnes sice sluníčko vysvitlo, ale fouká pořádně. Děti právě dojezdily, dospěláci odjeli na koních k farmě.
Stojím na kopci a hledím na osluněnou krajinu. Vtom se pod kopcem zvedne chochol bílého kouře... Více...

Vznešené Velikonoce

V Čechách, které mají pověst neateističtějšího státu EU, mají Velikonoce takový neslaný nemastný průběh - alespoň navenek. Lidové tradice se udržují jen regionálně, v pátek je pracovní den, víkend jako každý jiný, a ten jeden den „svátku“ navíc vlastně nestojí za řeč. Snažím se pro sebe s takovým pojetím bojovat a vytvářet si vlastní prostor pro jiné prožití tohoto času, mimo jiné tím, že si posledních pár let beru na Velký pátek dovolenou.
Jsou Velikonoce, se svým příběhem o osamění, bolesti a smrti, který přesto nemá špatný konec, většině českých obyvatel skutečně tak vzdálené a cizí? Více...

Sedm pohádek

A sedm z jejích pohádek vám povím,
voní z nich růže s květem jasmínovým
a žhne v nich slunce z pouští, z holých skal.
Jsou krásné, přitom vtipu mají za tři,
vždyť k pravé kráse hodně vtipu patří.
A nemusí je znát jen onen král.

S touhle básničkou od Františka Hrubína jsem v 5. třídě vyhrála třetí místo ve školním kole Pražského vajíčka. Už je to jedenáct let, ale líbí se mi pořád, protože nejen Šahrazádiny příběhy jsou krásné a vtipu mají za tři. U nás doma se četlo. Četlo se ráno, cestou do školy (po chodníku s nosem v knížce, to je moje), přes den... Více...

Vzdělání, vzdělání, to nás všechny zachrání…?

Formální vzdělání je pořád vstupenkou do zaměstnání. Říkají to některá novější šetření, ale třeba to pozorujete sami. Obliba akademických titulů je jedním z kulturních jevů zemí českých – až si budete dělat pořádek ve vizitkáři, zkuste porovnt, kolik firem je ochotno uvádět na vizitkách osoby bez nich. Více...

Tradice

Přemýšleli jsme onehdy v redakci, jak kdo z nás chápe slovo „Tradice“. Jednoho z kolegů okamžitě napadlo, že tradičním předmětem v oddílech je Ká-pé-zetka a mohlo by se psát o ní. Jinému na mysl vytanuly spíš výroční lidové obyčeje, jako Velikonoce, průvody masopustních masek, Mikuláš s čerty, nošení krojů – tedy tradice folklorní.
Další z nás si představil spíš každoročně se opakující akce sdružení. Anebo samotné tradice sdružení dětí, jednotlivých oddílů – symbolika, letité zvyklosti, na kterých mnohdy zejména ti starší lpějí a nechtějí se jich vzdát.

Kdysi v dobách méně příznivých jsme jezdili... Více...

Dobrovolnictví u nás bylo, je a bude

Lednovým hodnotícím setkáním zástupců dobrovolnických skupin se uzavřel Evropský rok dobrovolnictví 2011.
Za ten rok jsem se mnohokrát setkala s názorem, že u nás dobrovolnictví před rokem 1989 neexistovalo, ba co víc - že nás ho museli ze Západu přijet učit. Slyšela jsem to několikrát při loňských oslavách 50. výročí Amerických mírových sborů (Peace Corps), a naposled jsem něco podobného četla i na stránkách Dobrovolnik.cz. A pokaždé mne toto tvrzrní pořádně nadzvedlo.  Více...

Pro smysl věcí

Tak co, jak se se žije? – I vysokoškolsky vzdělaný mladý muž odpovídá: „Já dělám řemeslo, rukama. Je to fajn práce, musíme vydělat přes léto, v zimě toho moc není. Teď čekáme dítě. Musíme ještě něco udělat s bydlením, než se malý narodí. Potřeboval bych další úvěr na rekonstrukci. Asi mi ho nedají. To víš, hodně zákazníků nepotřebuje papír. Jestli mi tedy jako rozumíš.“
No bodejť, rozumím.

Poslední noc v roce. Sedíme večer... Více...

Naše nevýhoda? Pracujeme s „normálními dětmi“

S blížícím se koncem roku se ve většině organizací a institucí připravují rozpočty. Snažíme se tak i v naší organizaci. Řadu projektů jsme napsali a podali a řadu ještě připravujeme. Je to horečná činnost, která má za cíl zajistit finanční prostředky na rok 2012.
Na co vlastně peníze potřebujeme? Více...

Jak se vyznat

Už to zase začíná – běsnění v nákupních galeriích a supermarketech před vánoci. Mnohoznačné české úsloví „vyznat se v tlačenici“ získává v tomto rozměru čistě praktický ráz. Materiálno ve veřejném prostoru, občanském a politickém, materiálno nápadně nenápadně také v soukromém prostoru?
Bývá to právě každoroční přetlak projevů našeho hmatatelného světa, který mě v adventním období pokaždé donutí si uvědomit, že existují duchovní hodnoty... Více...

Jak jsme málem nezasadili strom

V září jsme se přihlásili o jeden ze stromů sv. Anežky Přemyslovny. A protože máme klubovnu kousek pod Pražským hradem, chtěli jsme mít „naši lípu“ někde blízko, abychom občas mohli za ní zajít na návštěvu. Místo pro ni jsme vybrali u studánky Petřínky na dohled od Hradčan, kde Anežka jakožto královská dcera jistě pobývala.
Podmínkou bylo povolení k vysazení. Pan zahradník, na kterého jsem dostala telefon, měl na starosti druhou polovinu Petřína. Dal mi spojení na svého kolegu: To nejde, kolem studánky je ovocný sad, tam se lípa nehodí. Zeptejte se... dokončení textu Více...

Dobrovolnictví aneb Smysl života?

Nemohu se ubránit přesvědčení, že prostředí nás formuje.
Vyrůstala jsem v rodině, kde dobrovolnická práce byla na denním pořádku. Sobecké období, kdy jsem nechtěla mámu půjčovat ostatním a říkala jsem, že „nejsme tři sourozenci, ale máma má tisíce dětí, o které se stará daleko raději než o nás“, mám za sebou.

Po několika letech práce v těžce ekonomicky zaměřeném prostředí přiznávám, že když se na moment zastavím, říkám si dokola několik slov – PROČ? PRO KOHO? K ČEMU JE TO DOBRÉ? ...dokončení textu  Více...