Povedená pohoda při putování po pustinách polských

Docela pravidelně vyrážíme na puťák. Už méně tradičně opouštíme hvozdy naší rodné hroudy a jen příležitostně se trmácíme až na samou polsko-běloruskou hranici, tam, kde bobři dávají dobrou noc. Po peripetiích při příjezdu proplouváme panenskou přírodou po průzračné, poklidné, pomalu proudící Czarné Hancze a tu a tam míjíme staré dřevěné usedlosti místních farmářů. Nad hlavou nám, kromě častých přeháněk, létají čápi a jiná okřídlená havěť. Řeka občas jako by mizí ve všudypřítomném rákosí a chuchvalcích řas…

Na rozdíl od Vltavy tu na vodáka narazíte jen výjimečně, snad jen pár polských výletních dvojkajaků vám čas od času překříží cestu. Po obou březích lákají co chvíli roztomilé dřevěné přístřešky k zakempování a cena kempů se neliší od tábořišť třeba na Otavě nebo někde u rybníka. Prostě paráda!

Po čtyřech dnech nerušené idylky jsme pohostinné místo Národního parku Wigri opustili a vydali se pro změnu na prospektorskou pouť po prastarých zdymadlech na Augustowském kanále. Důmyslnou síť jezer a jezírek propojuje umělý, nikoliv však ohyzdný kanál s celou řadou ručních zdymadel. O proud tady sice nezavadíte, snad jen když pořádně fouká, ale plavba po jezerech připomene podobnou dovolenou někde u Máchova jezera nebo na Slapech. Průzračná voda vyzývá ke koupání a okolní lesy zase ke sběru borůvek nebo stezce odvahy. Pokud patříte k pilným plavcům, potápěčům, popřípadě plachetníkům, přijeďte.

Asociace Turistických oddílů mládeže (A-TOM)