Hledání cesty 21. stoletím

O víkendu 18. - 20. února 2005 se konal v Třebíči valný sněm naší největší skautské organizace Junák. Pokud bychom chtěli stručně a výstižně vyjádřit, co bylo hlavním tématem jednání, asi nenajdeme lepší slova, než napsal v jednom ze svých pastýřských listů starokatolický biskup Antonín Podolák: „Zbloudí-li poutník na cestách a octne se v poušti, najde nejlépe pravou stezku, vrátí-li se po svých stopách tam, odkud vyšel, a dopluje-li do kalných a rozvířených vod nebo do bažin, vrátí-li se k pramenům...“

Skautské hnutí by na sklonku prvního desetiletí dvacátého století nevzniklo, kdyby nedokázalo pružně reagovat na potřeby tehdejší mládeže. Jenže dnešní děti žijí v úplně jiném světě, mají jiné zájmy a i v případě jejich potřeb došlo v výraznému posunu. Navíc, jak prokázal jeden z průzkumů, současné děti mají také jiný pohled na skauting. "V roce 1933 mohl zakladatel skautingu Baden-Powell s klidným svědomím prohlásit: "Kdybychom to pojmenovali tak, co to do skutečnosti je, totiž ,Společnost pro propagaci mravních vlastností', kluky by to odradilo. Když to ale nazveme ,skauting', tj. průzkumnictví, a dáme jim šanci stát se malými průzkumníky, je to docela něco jiného." Dnes si děti a dopívající pod slovem ‚skauting‘ většinou bohužel představí právě onu „Společnost pro propagaci mravních vlastností“. Zřejmě i proto se členská základna Junáka během posledních devíti let snížila o přibližně jednu třetinu.

Většině skautských činovníků a činovnic bylo jasné, že pokud se Junák nemá stát nevýznamnou organizací pro dospělé a několik málo dětí, která bude působit kdesi na okraji společnosti, je třeba si ujasnit, jaké jsou základy, na kterých můžeme stavět, v čem jsme dobří, tj. co můžeme a chceme dnešním dětem a mládeži nabídnout, a co musíme udělat pro to, abychom dokázali touto nabídkou účinně oslovit jak děti, tak jejich rodiče.
A právě valný sněm byl místem tohoto ujasňování si. Na základě výsledků různých průzkumů, ale i řady rozhovorů a debat na různých seminářích, byl sestaven Náčelnictvem Junáka návrh znění Charty českého skautingu pro 21. století, dokumentu, který stručně shrnuje odpovědi na otázky: „Kdo jsme?“ „Co chceme?“ „Kam jdeme?“ a „Co pro to musíme udělat?“. Charta byla předložena delegátům a delegátkám sněmu. Před jejím projednáváním se seznámili s výsledky průzkumů na téma dnešní děti a s názory bývalých členů skautských oddílů. Ve filmu Petra Kotka „Kam jdeme?“ k nim promluvili například filosof Erazim Kohák, předsedkyně AV Helena Illnerová, herečka Eva Holubová či režisér Saša Gedeon.

Účastníci sněmu Chartu v malých pracovních skupinkách podrobně projednali během sobotního odpoledne. Jejich připomínky byly potom do textu Charty zapracovávány během nedělního dopoledního jednání v plénu.
Co fascinovalo snad všechny pamětníky minulých sněmů a návštěvy, byla až neuvěřitelná korektnost a disciplinovanost při jednání. Například na Slovensku se skautské sněmy podle ředitele ústředí Slovenského skautingu Martina Macharíka odehrávají v mnohem vypjatější atmosféře. Zástupce evropského výboru mezinárodní skautské organizace WOSM Joao Armando Goncalves byl příjemně překvapen velkým počtem delegátů, mezi kterými převažovali mladí lidé: „V mnoha evropských skautských svazech se jejich činovníci nechtějí angažovat na národní úrovni. Říkají, že práce u oddílu je pro ně mnohem důležitější. V současnosti se stále mluví o potřebě spoluúčasti mladých lidí na rozhodování. Je skvělé, když skauti mohou říci, že se jim to v jejich organizacích daří.“

Jaké bylo jednání sněmu? Možná ani parlament neprojednává zákony tak podrobně a pečlivě, jak se to dařilo skautským činovníkům. Jeden pozměňovací návrh stíhal druhý, diskuzní příspěvky se střídaly s technickými poznámkami a občas i procedurálním návrhem. Řádek po řádku a v některých případech i slovo od slova se delegáti a delegátky nakonec propracovali ke schválení textu charty 83% většinou hlasů. Zároveň také zvolili nové ústřední orgány: část náčelnictva, ústřední revizní komisi a rozhodčí a smírčí radu. Novými náčelníky jsou Zdeněk Prančl a Michala Kateřina Rocmanová.