Zvláštní paní na hlídání?

Zástupci médií, přední dětští psychologové, odborníci na dětská práva i zástupci institucí, jež se ochranou dětí dlouhodobě zabývají – ti všichni se ve čtvrtek 17. března 2005 sešli na semináři Média a ochrana dětí. Irena Ondrová, místopředsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která seminář zahájila, poukázala na skutečnost, že ochrana dětských práv v médiích připomíná nekonečný příběh – stále se opakují petice, stále se dokola řeší velmi obecné věci. Seminář měl naopak ukázat postup RTVV v konkrétních případech i představit, jak se podobná problematika řeší v zahraničí. Povedlo se?

Chris Schuepp, zástupce European Centre for media Competence složil poklonu československým tvůrcům. Připomněl Bolka a Lolka a Arabelu (byť prý patřil k obdivovatelům spíše záporných hrdinů tohoto seriálu). Už po chvíli jeho vystoupení bylo patrné, že není pouze akademickým řečníkem. Díky zkušenostem s dětmi v řadě zemí (např. Maďarska, Arménie) zdůraznil přítomným zástupcům médií, že klíčová věc je práce s dětmi. Jedině díky znalosti skutečných potřeb a zájmů dětí je možné připravit program, který je osloví. Navíc spolupráce na tvorbě přinese dětem zvýšení mediální gramotnosti, lépe pochopí principy fungování médií. Hodně se mluvilo o tom, že dnešní dospělí by neměli ý svět a děti srovnávat měřítky svého mládí. Doba JE jiná a JINÉ jsou i dnešní děti. Média vstupují do dětského světa více a razantněji, než kdykoli dříve. Už docela malé děti velmi brzo odkoukají od dospělých kde je třeba co zmáčknout, aby se obrázky rozhýbaly. Děti by – jak zdůraznil Chris Schuepp, neměly zůstat pouze diváky. Měly by mít možnost své názory prezentovat. V té souvislosti připomněl čl. 12 a 13 Úmluvy o právech dítěte (104/1991 Sb.)

Když účastníkům připomněl, že druhá prosincová neděle (letos 11. 12. 2005) bývá v mnoha zemích pod patronací UNICEF věnována Světovému dni dětského vysílání, bylo vidět, že velká většina zúčastněných zástupců médií slyší o této akci poprvé. A to i přesto, že Klub Domino, Dětská tisková agentura se již několik let právě tento den snaží u nás připomenout a prosadit, aby v médiích skutečně dostaly prostor i názory dětí.

Režisér Karel Smyczek zdůraznil, že podmínky pro filmovou a televizní tvorbu pro děti u nás nejsou v současné době příliš příznivé. A to nejen podmínky finanční, ale také právní. Děti jsou před prací (tedy i u filmu) tak „dobře“ ochráněny, že než se všem právním úkonům učiní zadost, dětský hrdina přestává být dětským hrdinou… Upozornil na časté zneužívání atributů, které vzbuzují emoce: „Zaměnili jsme svobodu za bezostyšnost. Václav Čtvrtek si byl vědom role Rumcajse – loupežníka. Ale záměrně jej nechal střílet pouze žaludama.“ Poohlédnout bychom se měli za zkušenostmi severských států, kde do tvorby pro děti velmi promyšleně investují. Vždyť, jak připomněla v diskusi Zuzana Baudyšová „Všechny investice do dětí jsou investicí do budoucnosti národa.“

Řeč byla nejen o nebezpečí dopadů násilí na dětskou psychiku, kterou na projektu realizovaném v Ostravě představila Petra Vitoušová, prezidentka Bílého kruhu bezpečí, ale také o konkrétních postojích a rozhodnutích RRTV. Účastníci semináře si na chvíli mohli zakusit pocity členů rady. Několik diskutovaných kauz bylo nejprve přiblíženo v krátké ukázce a následovalo zdůvodnění přístupu rady k nim. Každý z účastníků této části diskuse zdůrazňoval skutečnost, že rozhodování pochopitelně ovlivňuje řada faktorů, často i subjektivních.

Účastníky semináře velmi zaujalo vystoupení Eleny Hradiské z bratislavské Univerzity Komenského, která prezentovala výzkum Jak dítě vnímá reklamu. Podle ní výzkumy ukazují, že tří až čtyřleté dítě není schopné oddělit realitu od fikce. Čtyř až pětiletí potomci berou reklamu ještě jako zábavu, ne jako zprávu o produktu. Po pátém roce to už ale chápat začínají. Ve věku šesti let pak polovina z nich už reklamnímu sdělení „prodat něco“ rozumí, a třetina dokonce jeho důvěryhodnost dokáže zpochybnit. Od zhruba sedmi let pak nejmladší generace začíná reklamu kriticky posuzovat na základě vlastních zkušeností. Povědomí o značce se u dětí začne vyvíjet kolem desátého roku.

Aby tvůrci semináře dostáli svým slovům, že je třeba s dětmi spolupracovat, pozvali na závěr semináře i zástupce nejmladší generace. Anna Hašková a Lukáš Hofman z občanského sdružení Klub Domino, Dětská tisková agentura se důkladně připravili. Představili „svůj“ výzkum názorů na reklamu mezi vrstevníky. Výzkum sice neměl tak velký rozsah respondentů jako předchozí zmiňované studie, ale ohlas v sále, zvláště díky vtipnému podání obou protagonistů, vzbudil velký.

Povedlo se? Výběr témat určitě. Vstupních informací bylo dostatek. Teď záleží na účastnících semináře, jak se k nim postaví. Média mohou pečlivěji vážit výběr pořadů. Ale klíčovou roli stále hrají rodiče. Jak řekl Chris Schuepp „Jsem znepokojen rolí rodičů. Televize jim funguje jako paní na hlídání…“

Úmluva o právech dítěte (104/1991 Sb.)

Čl.12
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.

2. Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.

Čl.13
1. Dítě má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle volby dítěte.

2. Výkon tohoto práva může podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou pouze taková, jaká stanoví zákon a jež jsou nutná:
a) k respektování práv nebo pověsti jiných;
b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky.