Přechod smrti

Kvílení brzd, vřískot pneumatik o asfalt, řev lidí, pláč dětí, houkání sanitek a policie.... Tak nějak by tro mohlo dopadnout na jednom děsivém místě blízko Smíchova. Poslední dobou se rozjíždí život na Císařské louce. Je to ostrov, na který se dostanete s Anděla tramvají směrem na Barrandov. Vystoupíte na stanici Lihovar a dáte se k řece. V cestě vám stojí frekventovaná silnice Strakonická. Auta se valí bez přestání od Barrandovského mostu na Smíchov a opačným směrem. Kousek za Lihovarem auta mizí sice v komplexu tunelů Mrázovka, ale i tak jich tisíce jezdí tudy.

Na Císařské louce je plno kanoistických, turistických, skautských kluboven. Plno mladých lidí denně přechází po přechodu na semaforech přes děsivou Strakonice street. Na semaforu blikne červená, auta se řítí a brzdí až těsně před přechodem. Procházíme tady s dětmi několikrát týdně a často uskakujeme před blázny, kteří to švihnou ještě na červenou. Ne vždy tady prochází děti s námi. Silnice jakoby rozděluje klidný ostrov od neklidného světa kolem Lihovaru a Smíchova. Máme tady strach o naše děti. Můžeme jim stokrát říkat, počkej na zelenou. Víme ale zároveň jací jsou to rošťáci. Pokaždé, když na ně čekáme v klubovně trneme, jak zvládli přejít silnice.

Rodiče se také děsí. Možná i proto doprovázejí děti k nám, ale ne vždy mají čas. Můžeme vymyslet různé mezi srazy, můžeme společně přecházet silnici, můžeme vysílat dětem naproti spojky, všecko je řešení, které ale nic neřeší. Kvílení brzd a nervy, hukot motorů a pach benzínu smíchaný s kouřem výfuku nám stále nedá spát.

Navrhujeme proto pěší lávku od stanice tramvaje Lihovar až na Císařskou louku. V rozvoji Louky je potřeba tohle neprodleně řešit. Císařská louka se pomalu omlazuje, je to vidět, jsou tu slyšet čím dál tím víc dětské hlasy.

Nechceme, aby svět Císařské louky oddělovala zeď takové nechutné silnice.