Paměť

Nevím, zda by proslulá sloní paměť snesla srovnání s dnes již tolik oblíbenými mega či gigabity. Skutečnost je však taková, že slon dokáže perfektně rozeznat i po mnoha letech podle hlasu až sto jedinců. Zato lidé mívají někdy, k jejich vlastní škodě, paměť neuvěřitelně krátkou. Prý to souvisí se ztrátou zubů. Aspoň k takovým závěrům došel v nedávno zveřejněné studii švédský univerzitní profesor Jan Bergdahl. Paměť mají nejen lidé, ale i kameny či stromy. Moderní doba přináší bezpočet médií, která nám pomáhají paměť uchovávat. A to ať již cestou mechanickou či elektronickou. Jedním ze způsobů konzervace naší paměti jsou fotografie. Jsou srozumitelné všem, kteří je spatří. Jejich „řeč“ nemusíte překládat. Vtáhnou vás do děje, který jste nikdy neprožili. Budete-li se pozorně dívat, prozradí vám leckdy víc, než mnoho stránek učebnic dějepisu. Snad proto má soubor fotografií vystavený na pražské Staroměstské radnici jen prostý název: PAMĚŤ. Fotografie z let 1939 – 1945 ukazují nejrůznější tváře války. Jejich autory jsou nejlepší váleční fotoreportéři sovětští a nebo – především v době pražského povstání – přední osobnosti české fotografie. Sílu fotografické paměti umocňuje skutečnost, že výstava je v budově Staroměstské radnice, která byla v posledních dnech války velmi poškozena požárem.