Stanovisko Pionýra ke snížení hranice trestní odpovědnosti dětí a mládeže

V reakci na stanovisko Pionýra byl jeho zástupce (Ing. Lee Louda) pozván k jednání Podvýboru pro kriminalitu mládeže Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, konaného 8. 11. 2005 v podvečerních hodinách. Jednání se dále zúčastnili za sdružení dětí a mládeže Josef Výprachtický za Junáka a za představenstvo ČRDM (na začátku prezentoval výstupy prázdninového miniprůzkumu ČRDM na toto téma) a odborníci z Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Při tvorbě svého aktuálního stanoviska Pionýr mj. vycházel i z „parlamentní rozpravy pionýrských senátorů“ ve věku 15-20 let (akce „SAMI O SOBĚ“) konané v listopadu 2000. Stěžejním tématem této akce byla rozprava o tehdy připravovaném zákonu o dětech a mládeži, jeho významu a obsahu z pohledu mladých lidí. Účastníci se zabývali především otázkami, které se týkají mladých lidí ve vztahu k státní samosprávě, rodičům, školám, médiím, problematice sociálně patologických jevů a významu práce dobrovolníků ve sdružení dětí a mládeže. Je účelné připomenout, že jedním ze závěrů tohoto jednání bylo přijetí návrhu na doporučení snížení trestní odpovědnosti dětí a mládeže (v rozmezí od 10 do 13 let). K tomu uvádím úryvek z jednoho dobového článku:

Deník Mostecka ze dne 13. listopadu 2000 (k pohledu dvou patnáctiletých účastnic SAMI O SOBĚ, Jany Balážové a Silvy Motyčákové z Pionýrské skupiny Osmička v Mostě): „Hodně jsme mluvili třeba o domácím násilí, o šikaně vůbec, o srovnání věkových hranic u nás a ve světě, třeba pokud jde o návštěvy večerních diskoték, řízení vozidel. Hlavně jsme my mladí byli pro snížení hranice zodpovědnosti za trestné činy, na tom jsme se dost shodli," komentuje jednání Jana.

Na jednání Podvýboru pro kriminalitu mládeže se pohled zástupce Pionýra vymykal diskusi, která byla z počátku vedena pouze v duchu zda snižovat hranici o jeden rok, tj. na 14 let. Přinesli jsme jiný návrh (viz níže uvedené stanovisko), o kterém se rozvinula další diskuse. Určitou podporou pro náš pohled byly i statistiky obecné i konkrétní kriminality zohledňující věk pachatelů, zpracované PaedDr. Jiřím Pilařem, ředitelem odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy MŠMT. Z nich totiž jasně vyplývá, že věk pachatelů se snížil na 10 – 12 roků.

Je nutné dále připomenout zmíněný fakt, že kriminalita mládeže se vyvíjí v posledních 10 letech v souladu s kriminalitou celé společnosti. To znamená, že postupně klesá. Za posledních 20 roků ale počet stíhaných mladistvých a dětí trojnásobně stoupl. Zarážející je i nárůst brutality spáchaných trestných činů. Důvodů pro vysvětlení páchání trestné činnosti dětmi najdeme mnoho. Selhání funkce rodiny, školy, nedostatek nabídky pozitivních zájmových činností a z toho vyplývající pocit nudy, účast v rizikových partách, alkohol, drogy, negativní působení televize a mnoho dalších. Jde ale vesměs pouze o kumulaci „rizikových faktorů“, ne jednu příčinu!

Jednání Podvýboru pro kriminalitu mládeže ještě závěry pro projednávání novely Trestního zákoníku neučinilo, přesto bylo přínosné. Byly na něm využity i pohledy zástupců sdružení dětí a mládeže.

Na závěr si dovolím znovu pobídnout k diskusi o této problematice na půdě ČRDM, aby mohla formulovat své stanovisko za členská sdružení.

Lee Louda (Leeco)

---

STANOVISKO PIONÝRA K NÁVRHU NA SNÍŽENÍ HRANICE TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI

• Hranici trestní odpovědnosti stanovenou na 15 roků věku považujeme, s ohledem na vzrůstající průměrnou rozumovou a volní vyspělost dětí a mládeže, za překonanou. Proto vnímáme úvahy o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti jako aktuální, avšak přesahující pouze trestně právní problematiku.
• Současně se domníváme že prostý posun hranice o rok či dva není nejlepším řešením. Rozmanitost její výše, která je evropskému prostoru vlastní, je dokladem, že se nejedná o běžné a jednoznačné rozhodnutí.
• Jako přístup, který odrazí složitost a nejednoznačnost vývoje rozumové a volní vyspělosti dítěte coby lidského jedince povolávaného k trestní odpovědnosti, považujeme za nejvhodnější řešení, kdy míra odpovědnosti bude stanovována ad hoc a vždy ve vztahu k projednávanému činu. Míra odpovědnosti by měla být přímo úměrná rozumové a volní vyspělosti v době posuzovaného činu. Nikoliv určité věkové hranici, která nemusí vždy nutně znamenat stejný stupeň vyspělosti - tedy takový, který je při stanovení věkové hranice zákonodárcem předpokládán. Oproti jednáním, která jsou již od útlého věku vnímána jako jednoznačně nežádoucí - například fyzické násilí či krádež - je řada jednání, která takto vnímána být nemusejí - například některé druhy nedbalostních deliktů.
• Rozdíly ve vyspělosti jsou věku kolem 15 let vlastní. Jde nezřídka o rozdíly velmi významné; určované schopnostmi dítěte, ale i prostředím, ze kterého prochází, zejména po stránce sociální a ekonomické. Pokud se jedná o faktory dítětem neovlivnitelné, jejich důsledek nemůže být dán dítěti k tíži.
• Orgány činné v trestním řízení by měly posuzovat míru odpovědnosti případ od případu, jejich úkolem by bylo v rámci končeného rozhodnutí ve věci samé označit i případnou spoluodpovědnosti rodiny, respektive rodičů či zákonných zástupců případně i školy a toto zjištění signalizovat odpovídajícím orgánům. To by, dle našeho názoru, vhodně navazovalo na již provedené úpravy řešení případů mladistvých delikventů (zřízení speciálních senátů a podobně). Umožnění individuálního posouzení jednotlivých případů v konkrétních souvislostech by mohlo být asi vhodnějším přístupem než neřešení tohoto jevu či mechanické posunutí přesně stanovené hranice.
• V této souvislosti je ovšem nezbytné zdůraznit, že v každém případě považujeme za významnou otázku řešení následné práce s odsouzenými (mladistvými) a jejich resocializaci.

Výkonný výbor
České rady Pionýra