Byli jsme u kořenů?

Uteklo to jako voda a dva roky příprav jsou definitivně pryč… Jaké jsou teď – týden po CVVZce moje pocity? Dalo by se říct, že skvělé, ale tak jednoduché to není…

Jsem si dobře vědom, že ne všechno se nám podařilo a ne všechno proběhlo bez problémů. Nemá smysl zde vyjmenovávat všechno, co jsme si představovali jinak – vždyť něco jste poznali sami a to co ne, raději prozrazovat nebudu. Myslím, že důležitější je něco jiného… Důležitější je to, že se sešlo víc než dvanáct stovek lidí, kteří svůj čas věnují dětem. Důležitější je to, že si vyměnili svoje zkušenosti a načerpali novou energii a motivaci pro svoje nelehké poslání. Důležitější je to, že přátelská atmosféra, kterou společně vytvořili prostoupila celou školu a dotkla se snad každého. Důležitější je to, že začalo naše hledání kořenů…

Nevím, jestli se nám podařilo dostat se až k samotným kořenům práce s dětmi – možná to ani nejde. Šlo nám především o to, abychom si uvědomili, že práce s dětmi je především poslání. Nejde jen o to vymyslet a nachystat pro děti zábavu na odpoledne. Většina z nás pracuje s dětmi pravidelně v oddílech nebo klubech. A právě tahle práce je hlavně o výchově a přípravě na život. Čím víc jsou děti ovlivňovány medii, čím víc upadá vliv rodiny, tím víc je tohle naše poslání důležitější… Bez ohledu na barvu šátků našich organizací, bez ohledu na organizační příslušnost, bez ohledu na počty členů je tohle to, co nás spojuje. Většina z nás pracuje v oddílech nebo klubech, hrajeme hry, chodíme na výpravy, jezdíme na tábory… Tohle všechno je nám společné, tohle všechno děláme každý trošku jinak. A zde je prostor pro hlavní myšlenku, kterou má CVVZka i v názvu - výměna zkušeností. Všichni máme stejný cíl, ale každý k němu směřujeme jinou cestou plnou křižovatek a odboček. Proč si navzájem neukázat mapy a neříct si: „tuhle cestu jsem už probádal a nikam nevede, ale tahle je dobrá, jestli chceš pojď…“? Proč se neinspirovat od ostatních.A přesně takto jsme se pokusili připravit většinu letošních programů. Měli jsme spoustu možností na výměnu zkušeností, na inspiraci… Bezezbytku se naplňovala Galénova myšlenka přátelství rozrůzněných, která ještě zdaleka není samozřejmostí. A za to vám patří velký dík. Nejen za vytvoření víkendové atmosféry, ale především za to, že dětem věnujete svůj čas a energii.

Určitě jsem se během víkendu nedostali až k samotným kořenům. Doufám, že jsme alespoň ukázali správný směr… Teď už bude na vás, aby jste ve svých oddílech a klubech pokračovali dál…

Tatanka