pozadi
.
hlavička ADAM.cz ČRDM
RUBRIKA: ostatní

     QR kód této stránky ->

Z korejského deníku... (II.)

Autor: Michal Ulrich - Junák - svaz skautů a skautek ČR | zařazeno: 14. 12. 2005 | přečteno 7913

Večerní čajový obřad v klášteře (tea ceremony).Na přelomu října a listopadu (24. 10. – 3. 11. 2005) proběhla návštěva české delegace v Korejské republice v rámci výměnného programu mezi Českou a Korejskou republikou. Účastníky byli čtyři zaměstnanci MŠMT a šest mladých lidí, mezi kterými jsem byl za Junáka i já. Složení naší delegace bylo podle mého názoru velmi dobré. Náš program byl z podstatné části zaměřen na poznávání korejského školství (především středního a vysokého), na korejské mládežnické organizace, mezi kterými nechyběli ani korejští skauti a v obecnější rovině i na systém práce s mládeží.

Letíme do země rýže a kimči
V den odjezdu mám sice trochu rýmu, ale přesto plný dobré nálady a očekávání vyrážím na letiště. Nasedám do letadla směr Inčchon a pokouším se navázat konverzaci v angličtině s mým korejským spolusedícím. Bohužel neúspěšně. K večeři si vybírám tradiční korejskou krmi, jejíž nedílnou součástí je vždy rýže a kimči (nakládaná zelenina). Tato strava nás bude provázet celý pobyt v Zemi východního moře. Z pálivého jídla se mně bohužel ještě více spouští rýma a tak se dopouštím korejského faux pas (smrkání na veřejnosti je v korejské společnosti pokládáno za nezdvořilé až hulvátské).

Čas pro návštěvu Koreje byl vybrán opravdu dobře - příjemné počasí, krásně zbarvené listí...Po deseti hodinách unavujícího letu konečně dosedáme na dráhu letiště v Inčchonu (což je město v rámci soulské aglomerace na březích Žlutého moře) a náš bohatý program v Koreji může začít. Průvodce nám po většinu času dělá So Yeon a studentka bohemistiky na Univerzitě zahraničních studií Zlata (Korejci studující cizí jazyk si často dávají jméno v tomto jazyce). Obě dvě bych zařadil k nejsympatičtějším Korejcům, které jsem poznal. Určitě to souvisí se skutečností, že velmi dobře znaly západní kulturní zvyklosti a také s tím, že Korejci jsou k cizincům ze začátku trochu nedůvěřiví a se svými hosty se sblíží až časem. Hlavním dorozumívacím jazykem byla angličtina. Se Zlatou jsme se pochopitelně bavili česky.

Studují to, co si přejí rodiče!
Podstatná část našeho programu byla věnována korejské mládeži a školství. Na Národní komisi mládeže jsme byli slavnostně přijati hned druhý den. V následujících dnech jsme navštívili několik školských zařízení. Konkrétně třetí den to byla Univerzita zahraničních studií v Hankuku, kde jsme si prohlédli také katedru bohemistiky a účastnili se hodiny, kde studenti probírali českou kulturu v 16. století. V následné diskusi jsme se studentů ptali na jejich studia i znalosti České republiky. Trochu překvapivé pro mě bylo, že v kruhu, který jsme navštívili, byly téměř samé dívky. Asi jsou Češi pro korejské dívky hodně atraktivní.

Studenty elitní střední školy ve sváteční školní uniformě se učí hrát na tradiční korejskou harfu.Čtvrtý den jsme zavítali na jednu z nejprestižnějších korejských vysokých škol v Soulu. Jmenuje se jednoduše - Korea University. Vzhledem k tomu, že všechny fakulty jsou soustředěny v jednom areálu, tak se „procházka“ protáhla na celé dopoledne. Při návštěvě univerzity jsem konečně plně pochopil, jaký důraz se v korejské společnosti klade na vzdělání. Také jsem se podivoval dokonalému vybavení univerzity a velmi příjemnému prostředí, ve kterém studenti studují.

Třetím školským zařízením, ve kterém jsme byli na návštěvě, byla korejská nejprestižnější střední škola ležící na poměrně odlehlém místě v provincii Gangwon. Cílem školy, která se jmenuje Korean Minjok Leadership Academy je připravit studenty ke studiu na nejprestižnějších korejských i zahraničních vysokých školách. Studium na této škole je opravdu mimořádně tvrdé a já osobně takový systém neschvaluji. V korejské společnosti, která je stále založena na rigidní společenské hierarchii a kde je jeden z nejdůležitějších morálních závazků poslušnost dětí k rodičům, nemají studenti téměř žádný prostor pro volbu. Když od nich rodiče očekávají, že půjdou na nejprestižnější střední školu, tak poslechnou a snaží se být ve studiích co nejúspěšnější, i když na to objektivně nemají. Pravděpodobně není náhoda, že v Jižní Koreji je největší sebevražednost mladých lidí na světě.

Korejský skauting – co třída to oddíl
Návštěva skautského ústředí byla diskuzi zajímavá nejen pro dva české skauty v naší skupině.Ale přejděme k něčemu optimističtějšímu. Pro mě osobně byla jednou z nejcennějších zkušeností návštěva na ústředí korejských skautů. Po oficiálním přivítání nejvyššími korejskými činovníky následovala diskuse, ve které jsme se dozvěděli hodně věcí o korejském skautingu. Ten je od našeho českého dosti odlišný. Asi nejpodstatnější skutečnost je, že skauting je organizován v rámci školy. Děti se tak při schůzkách setkávají pouze se svými spolužáky. Tím je úplně vyvrácen jeden z motivačních faktorů, kvůli kterému české děti chodí do skautských oddílů – možnost poznat nové kamarády. Vedoucími oddílů jsou v Koreji školští pedagogové, kteří mají i skautskou kvalifikaci. Co je však úplně nejzajímavější, je zřejmě přístup ke skautingu. Zatímco u nás je chápán jako určitá nabídka trávení volného času, v Koreji je chápán jako nadstavba povinných aktivit. Jinými slovy u nás chodí do skautských oddílů ten, kterého oslovuje skautský program a kterého to baví, zatímco v Koreji nechodí na skautské schůzky (či na podobné aktivity, které jsou téměř vždy v rámci školy) pouze ten, kdo se chce takto dobrovolně vyřazovat z kolektivu. I když tedy korejský skauting klade důraz na stejné hodnoty jako český, jeho systém práce s dětmi je podstatně odlišný.

Polévka z mořských řad není má oblíbená pochoutka
Brzy ráno v klášteře nám místní mnich vysvětluje, jak a proč meditovat.V Koreji jsme samozřejmě nejezdili pouze po školských zařízeních a oficiálních setkáních, ale navštívili jsme i několik turisticky velmi atraktivních míst. Většina členů naší delegace se asi nejvíce těšila na návštěvu buddhistického kláštera Woljeongsa, který obývají mniši patřící k zenové (meditativní) škole buddhismu. Korejský buddhismus je silně ovlivněn původními animistickými náboženstvími, což bylo vidět například na bohaté výzdobě klášterních budov. V klášteře jsme se pohybovali v tradičních oblecích a poznávali každodenní život mnichů. Ranní budíček ve 3:45 se mně příliš nezamlouval, ale ještě horší byla snídaně, kterou bylo potřeba sníst do posledního zrníčka sezamu. Nešťastně sedím nad polévkou z mořských řas, která je pro mě skutečně odporná a uvažuji, co mám dělat, abych to nezkazil ostatním, kteří vše poctivě snědli. Paní Bartoňová z MŠMT se na mě soucitně dívá a já ještě zkouším několik soust sníst, ale přestože by hlava chtěla, žaludek je proti. Nakonec mě zachrání mnich, který snídá s námi a který mi uděluje vyjímku. Sláva, už jsem myslel, že to dopadne všelijak. Dalším zážitkem z kláštera, avšak pozitivním, byla ranní meditace. V tureckém sedu, v leže i při pomalé chůzi se snažíme udržet v hlavě pouze jednu myšlenku.

Na skok v korejské domácnosti
Velmi cennou zkušeností byl i jednodenní pobyt v korejských rodinách. Já s Davidem (můj spolubydlící) jsme měli štěstí a pobývali v poměrně normální rodině. Díky tomuto pobytu jsme ještě lépe poznali korejské kulturní odlišnosti a specifika (kterých je hodně) a především se seznámili s fungováním korejských rodin a s korejským bydlením. Naše rodiny bydlely v Ilsanu, což je satelitní město Soulu vzdálené od centra asi hodinu jízdy. Při pobytu v rodinách jsem naopak ochutnal jedno z nejlepších jídel, které se skládalo tradičně z nakládané zeleniny kimči a na tenko nakrájených plátků masa vařených přímo na stolku v zeleninovém vývaru. Naše hostitele velmi zajímalo Česko a jeho kulturní pamětihodnosti, a tak jsme s Davidem celý večer ukazovali fotky z knížky o nejvýznamnějších českých památkách.

V programu naší delegace se vedle klasických památek, jako byl například úchvatný bývalý královský palác Gyeongbok, hojně vyskytovaly i návštěvy moderní architektury (nejvyšší mrakodrap v Soulu) či návštěvy míst upozorňujících na nebývalý vzestup korejské ekonomiky od 80. let a především na úspěchy v oblasti elektroniky a elektrotechniky (např. muzeum předvádějící domácnost budoucnosti). Velmi zajímavá byla i návštěva demilitarizovaného pásma na hranicích se Severní Koreou. Následky korejské války, přestože skončila před více než padesáti lety, jsou dodnes stále patrné. Tato válka rozdělila etnicky homogenní národ ve dva státy a zanechala nesmazatelné jizvy na duších všech, kteří přežili.

Před totemy v areálu centra pro mimoškolní výchovu - analogie našich škol v přírodě v poněkud megalomanštějším měřítku.V programu zbylo místo i na poznávání přírodních krás Jižní Koreje. Jedním z nejhezčích míst, které jsme navštívili, byly pro mě hory v okolí horského střediska Pyeongchang. Korejské lesy hrály díky podzimnímu období všemi barvami a vytvářely tak nádherné scenérie. Také Japonské moře bylo krásné a otužilejší z nás si v něm i přes nízkou teplotu vody smočili nohy.

Nejdůležitější je nemyslet na sebe, ale…
V Koreji jsem si poprvé jasně uvědomil, jak důležitou veličinou je pro geografy hustota zalidnění. V soulském metropolitním regionu, který má přibližně 20 miliónů obyvatel, je velmi důležité správně využívat území. Samostatnou kapitolou je doprava. Většina hlavních komunikací (často jsou i více než čtyřproudé) je permanentně přetížena a jízda autem se tak často mění na nekonečné poskakování v kolonách. Přes den také není možné komunikace spravovat, protože to by nastal dopravní kolaps. Komunikace jsou tedy opravovány v noci, což jsem poznal ve 23:30 v hotelovém pokoji, když jsem se snažil usnout. Pod okny však stavební dělníci používali pneumatické kladivo (či nějaký podobný nástroj, nejsem sběhlý v technice) k rozbíjení povrchu vozovky, což mně pochopitelně spánek kazilo. Lomcuje se mnou vztek a mám chuť vyjít s hotelu na ulici a dotyčným jejich činnost rozmluvit. Cože to říkal ten mnich v chrámu? Že nejdůležitější je nemyslet na sebe, ale na dobro ostatních? Hmm, tak dobře, tu ulici někdy spravit musí a mě nakonec ta hodina spánku navíc nevytrhne. Náladu si zvednu další den při hotelové snídani. Mezinárodní snídaně byly opravdu bohaté a velmi chutné. Pouze první den jsme omylem s paní Bartoňovou zabloudili do čínské restaurace a měli tak i snídani dálněvýchodní. Při pobytu v Koreji jsme se také naučili používat na jídlo hůlky, takže při zpáteční cestě letadlem jsem byl celý nesvůj, když jsem dostal pouze příbor.

Zpáteční let proběhl v pohodě. Rozebírali jsme naše zážitky a těšili se na naše domovy a blízké. Když sem na Ruzyni vstoupil do letištní haly mezi korejskými letuškami, moji blízcí, kteří na mě čekali, hned začali zkoumat, jestli nemám šikmé oči. Oči mi sice zůstaly normální, ale Korea a korejská kultura se mně hluboce vryly do paměti.

Pobyt se nám vydařil a každého účastníka určitě obohatil. Poznali jsme odlišnou kulturu a to je v dnešní době, kdy je odborníky často skloňováno slovo globalizace, velmi důležité.



Související články:


vytisknout článek | přidat na Facebook Facebook | pridej.cz


Nejčtenější články za posledních 7 dnů
Nejsledovanější příspěvky rubriky video - audio za posledních 30 dnů
.

Aktuální téma: #tábory

· #sbirame · #72hodin · #tabory · #radyanavody · #foglar · #natabore · #dobrovolnici · #eyca #eyca_cz · #kamchodit · #hryahlavolamy · #vanoce · #čtenářství



Kam chodit MŠMT Newtonmedia.cz České Tábory.cz Borovice.cz - Informační centrum pro dětsku rekreaci, tábory, cestování skupin a volný čas. Kecejme do toho
© 2016 ČRDM | Senovážné nám. 24, Praha 1 | Kontakty | Mapa stránek | ADAM.cz na Facebooku / ADAM.cz na Twitteru / RSS ADAM.cz / ATOM ADAM.cz
Přebírání obsahu ADAM.cz. Provozuje redakční centrum ČRDM za podpory MŠMT | Tento web byl vytvořen pomocí phpRS. PDA Mapa stránek Hlavní strana Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky

-> Google+