Nad rébusem mládežnických rad

Pokud by se malá místní sdružení zaměřená na mimoškolní výchovu nejmladší generace chtěla někdy v budoucnu stát součástí širokého proudu reprezentovaného Českou radou dětí a mládeže (ČRDM), mohla by tak učinit prostřednictvím některé z krajských rad. Ovšem za předpokladu, že splní určitá kritéria, a že "jejich" rada zároveň sehraje klíčovou úlohu v koordinaci těchto spolků - a vyhoví závazným pravidlům, přes která v ČRDM "nepojede vlak". Aby mohl jet, musejí se nejprve položit koleje. A aby se mohly položit, musí panovat shoda, kterým směrem. A právě o tom jednali zástupci většiny krajských rad dětí a mládeže 13. ledna 2006 na setkání v Brně s předsedou ČRDM Pavlem Trantinou. Do jihomoravské metropole je sezval v době konání mezinárodních veletrhů cestovního ruchu Regiontour 2006 a GO, na nichž se ČRDM také představila návštěvníkům.

"Je to jeden z možných scénářů, a navíc dlouhodobá záležitost, která může trvat i několik let a souvisí i se stabilitou krajských rad jako takových," shrnul Pavel Trantina diskusi, která se rozvinula na téma struktury a kvality členské základny. Jde nejen o vztah národní, potažmo krajské mládežnické rady ke spolkům s lokální působností, ale také například o její postoj k politicky profilovaným uskupením mládeže, ke sportovním spolkům a organizacím, domům dětí a mládeže či dětským a studentským parlamentům.

Za principiálně nepřijatelné označil Pavel Trantina členství v ČRDM jakékoliv organizace s antidemokratickými rysy stínovanými rasovou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávistí. Ukázalo se, že stanovy některých krajských rad se takové hypotetické nebezpečí pokoušely již v minulosti předvídat. "V našem kraji to máme ošetřené, protože podle stanov se členem jihomoravské rady nemůže stát žádná organizace nebo občanské sdružení, které má vazbu na politickou stranu nebo politické hnutí," prohlásil kupříkladu její zástupce Jan Hochmann.

Jisté rozpaky provázely debatu o postoji k členství sportovních spolků, zvláště těch místních se zaměřením na okrajové sportovní aktivity. "Pořád máme na území kraje několik mladých sportovních organizací, ke kterým se ty velké nechtějí - a nebudou se nikdy - hlásit. Zůstávají v podstatě bezprizorní," upozornil na situaci ve svém regionu Pavel Zbořil (Spektrum Zlín). Vladimír Kubát (RADAMBUK) zase nabízel jako možné kritérium pohled na sportovní spolky optikou jejich členství ve Všesportovním kolegiu. O nerovnosti v přístupu veřejné správy vůči "sportovcům" a dětským oddílům se nahlas zmínil třeba Martin Paclík (kraj Vysočina), ale z přítomných o ní nepochyboval nejspíš vůbec nikdo. A dětské parlamenty? Podle mínění mnohých by jejich členství nebylo na škodu - ba naopak, mohly by prý pomoci zvýšit jejich případným "střechám" kredit.

S osobitým nápadem, jak vyřešit rébus "ČRDM a krajské rady" přišel na závěr jednání Mojmír Nováček (RADAMOK): Což kdyby ČRDM vyhlásila konkurz na statut své "krajské komory", čili regionální střešní organizace sdružení dětí a mládeže? Do konkurzu by se mohly přihlásit jak stávající krajské rady, tak i jednotlivá sdružení s ambicí takovou katalyzační úlohu sehrát (např. chrudimský Altus v Pardubickém kraji).

Debata se vedla i o dalších tématech, jako je možnost využívání evropských fondů, profesionalizace krajských rad či decentralizace dotací (ČRDM je zásadně proti, vydává nyní k této problematice "Manifest rozumného centralismu ve financování činnosti celorepublikových sdružení dětí a mládeže"). I když argumenty většinou hovořily ve prospěch současného centrálního systému dotací, zazněly i hlasy pro převod prostředků na financování místních sdružení na "kraje" - ovšem jen tehdy, budou-li striktně účelově vázány a s jasnými pravidly pro zacházení s nimi…

Schůzka v salonku číslo 17 pavilonu E veletržního Business-centra nebyla svého druhu první, a jistě ne ani poslední. Navázala jednak na loňské lednové setkání zástupců krajských rad s šéfem ČRDM v Brně, a jednak na listopadové rokování v Třebíči. Proč to trvá tak dlouho?, napadne možná někoho. Odpověď je třeba hledat v nedávné historii dětských a mládežnických organizací u nás, respektive tu více, tu méně zdařilých pokusů o jejich zastřešení.

Výsledek je, jaký je: v současné době nemají své dětské a mládežnické rady tři kraje (Praha, Pardubice a Olomouc). Stávající krajské rady až na tři (JmRDM, RADAMOK, RADAMBUK) nejsou zatím členy ČRDM a jejich svébytný vývoj, nynější stav i prestiž u veřejné správy navíc vykazují značné rozdíly. A aby toho nebylo málo, eventuální "přesun" malých sdružení pod křídla krajských rad je pouze jedním z možných scénářů, o němž se má diskutovat v souvislosti s novou strategií ČRDM.

Má tedy v dané situaci vůbec cenu snažit se o hledání kompromisu přijatelného pro všechny, či alespoň pro většinu? Deset lidí pečujících o rozvoj dětských sdružení ve svém kraji odpovědělo už tím, že si udělalo na cestu do brněnského Výstaviště čas. I když dobře vědí, že ten se tu neměří stopkami, ale v nejlepším případě trhacími listy nástěnného kalendáře.