Mládež dostala slovo. Byla vyslyšena?

Přes 200 mladých příznivců diskusí o budoucnosti evropské myšlenky se na počátku prosince 2005 setkalo v belgickém Bruselu, jednom z hlavních měst institucí Evropské unie. Akce ’Youth Takes the Floor’ (Mládež si bere slovo), jak se mezinárodní konference jmenovala, byla organizována Generálním ředitelstvím pro vzdělávání a kulturu Evropské komise v rámci celoevropského Týdne mládeže. Tento týden byl ve všech členských zemích EU a dalších států zapojených do programu EU Mládež oslaven řadou zajímavých aktivit. Motto "Co můžu udělat pro Evropu – co může Evropa udělat pro mě" vyjadřovalo zásadní výzvu pro účastníky. Tvoří totiž součást přístupu k celoevropské debatě o budoucnosti Evropy, jež byla zahájena po nezdařené ratifikaci Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu ve formě tzv. plánu "D" – debata, diskuse, demokracie –, jehož iniciátorem byla Evropská komise.

Workshopy a diskuse
Základní myšlenkou konference bylo poskytnout představitelům mládežnických organizací prostor pro vyjádření názorů evropské mládeže k otázkám budoucnosti Evropy, aktivního občanství i paktu evropské mládeže. Účastníci byli bezprostředně po příjezdu do Bruselu rozděleni do tří pracovních skupin, které se zabývaly právě zmíněnými tématy. Koordinace diskusí mezi představiteli evropské mládeže se zhostilo Evropské mládežnické fórum.

Ke každé pracovní skupině náleželo od 30 do 40 delegátů, kteří reprezentovali řadu různých organizací a aktivit. Nechyběli představitelé regionálních i celonárodních mládežnických reprezentativních orgánů – parlamentů –, vedoucí skupin dobrovolníků z různých dobrovolnických organizací, včetně zástupců úspěšných projektů organizovaných v rámci programu Mládež. Jejich výsledky byly vyhodnoceny během galavečera v sídle Evropské komise za účasti předsedy této instituce José M. Barrosa a dalších významných hostů. Práce v pracovních skupinách byla zaměřena v první řadě na přípravu vystoupení v Evropském parlamentu, kde proběhla diskuse s evropskými poslanci, či na debatu s evropskými komisaři.

Nejen optimismus, ale také skepse
Atmosféra, jež konferenci okořenila, byla dvojí. Mládež byla na jednu stranu nadšená a optimistická ohledně možnosti být při tom, když se o budoucnosti Evropy a pozici mladých diskutuje. Navíc tváří v tvář evropským politikům. Totiž okamžiků, kdy jsou politici ze "zámku" ochotni opravdu diskutovat a konfrontovat své poznatky s těmi, jež reprezentují část "podzámčí", by člověk pohledal. Organizace tohoto týdne, zejména jeho časového harmonogramu, a model "diskuse" s představiteli evropských institucí byly však nastaveny tak nešťastně, že vzduch houstnul, atmosféra se stávala dusnou. Místy byla opepřena skepsí a pesimismem. Doprovázel ji totiž strach, že těchto pár pracovních dní nic plodného nepřinese.

Řada delegátů demonstrativním způsobem protestovala po slyšení v Evropském parlamentu. Kritizovali, že opět nejde o diskusi, nýbrž politický monolog europoslanců. Že na dotazy mládeže nebylo jasně, precizně a věcně odpovězeno. Že si – a to zejména – Evropská komise pouze "udělá čárečku" za vedení diskuse a tím její vstřícnost a iniciativa vůči mládeži skončí. Evropští komisaři včetně Vladimíra Špidly byli překvapeni, když zaslechli kritiku ze strany mladých za laxní, elitářský přístup k evropské integraci. Právě odtažitost politických elit od evropských občanů byla toho příčinou.

Mládež kritizovala evropské politiky, že směřovat diskusi k otázkám ústavy, evropské identity či plánu D, je nesmyslné. Totiž problémy, které přítomnost a budoucnost mladých pálí, nejsou spojeny s těmito politickými záležitostmi. Ano, tyto mezníky v evropské integraci nejsou nepodstatné. Jako problémy, jež je nutno řešit nejdříve, však mládež — dle průzkumu Eurostatu — vnímá otázky nezaměstnanosti, recipročního uznávání vysokoškolských diplomů, většího zhodnocení dobrovolnických aktivit, zvyšování objemu finančních prostředků vkládaných do oblasti vzdělávání, podpor praktické přípravy apod.

Začněme u sebe!
Debatovat na evropské úrovni má své výhody i nevýhody. Výhodou je nesporně možnost setkat se s řadou mladých lidí, kteří mají společný zájem o zvyšování občanské aktivity a iniciativy. Výhodou je i možnost navazování kontaktů a debatování o budoucí spolupráci. Jsou-li však problémy mladých vyslyšeny či nikoliv, se ukáže až postupem času. Problém vzdělávání a mládeže však vytváří několik vrstev.

Svou aktivitu bychom měli založit zejména na podpoře aktivního občanství na lokální úrovni. Jako nezbytné se jeví vyjadřovat nesouhlas (či souhlas) s politikou v oblasti vzdělávání a mládeže rovněž na regionální a celostátní úrovni. A to se — vzhledem k české politické kultuře — pravděpodobně jeví jako ještě složitější. Nicméně teprve poté, až budeme intervenovat a vytvářet tlak na těchto subsidiárně nižších a – vzhledem ke struktuře politik EU těch elementárních – úrovních, bude možno integrovat společné zájmy mládeže v jednotlivých členských státech do jednoho pytle a předložit je politikům v Evropské unii.