Až do chvíle, kdy jsem se v doprovodu Ladislava Krištůfka z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zúčastnila kontroly letních táborů, netušila jsem, že takový kontrolní den není jen zkouškou připravenosti táborníků (respektive vedoucích), ale i zástupců ministerstva (včetně řidiče). Každý, kdo obdrží dotaci na letní tábor, by o něm měl poskytnout ministerstvu základní informace včetně popisu cesty. Z ústředí organizací pořádajících větší počet dotovaných táborů jsou očekávány adresy deseti táborů. Při pohledu do plánků a popisů cest jsem byla velmi ráda, že jsem nebyla tím, kdo podle nich tábory hledá. Jako zvláštní druh dobrodružné hry by to snad bylo dobré, ale při představě, že takto krkolomně bude dohledávat tábory někdo v případě zvýšeného nebezpečí, nevím, nevím. Ani jsem příliš nečekala, že skutečně zvládneme navštívit všechna vytipovaná místa…
Je jeden z nadmíru horkých červencových dní a proto z Prahy vyrážíme velmi časně. Tak, abychom u prvního tábora stihli být krátce po snídani. Cílem našeho putování je západ Čech. Připadá mi, jakoby ve snaze tábory utajit, byly popisy cest k nim leckdy velmi chatrné. Ze silnice vedoucí z města A do města B odbočíte (za jak dlouho?) k rybníku C (na automapě, kterou máme k dispozici není žádný označen). Je odbočka vpravo či vlevo od hlavní silnice? Je polní cesta sjízdná? Asi nejméně jsem v takovou chvíli měla chuť být řidičem vozu. Blízko sebe jsou dvě cesty. Která vede k Černému rybníku a táboru Ligy lesní moudrosti? Volíme jednu a záhy narážíme na usedlost – Manský dvůr. Bez zaváhání jsme nasměrováni k táboru. Později se dovídáme, že právě díky laskavosti majitele tohoto dvora mají táborníci jednak dobré zázemí a hlavně nemusí za pronájem louky nic platit. Zázraky (se občas), dějí.
Táborníci se probudili do dalšího horkého dne. Louka na pokraji lesa se stala už tradičním tábořištěm a teepka včetně táborové kuchyně jí velmi sluší. Pan Krištůfek ukazuje pověření ke kontrole a žádá hlavní vedoucí o základní informace o táboře. Hlavní vedoucí – Ivana Dalíková alias Viktorka je náčelnicí pražského kmene Ťapáč. Lehce vyvádí zástupce ministerstva z míry tvrzením, že kontrolu čekali. „Vždyť nikdy žádné kontroly předem nehlásíme a navíc se jejich cíle ještě během léta operativně mění,“ brání se zástupce ministerstva. „No, to asi ano, ale usoudili jsme, že u nás dlouho žádná kontrola nebyla, tak jsme ji prostě čekali,“ usmívá se vedoucí. Procházíme v jejím doprovodu tábořiště – šest tee-pee je určeno k ubytování, jedno jako zásobovací stan. I tam kontrola lehce nahlíží, nicméně podrobné zkoumání přenechává případným kontrolám hygieniků. V lese je schováno suché WC, odpad je vzorně roztříděn podle druhů. Má to své nesporné výhody – táborníci platí jen za odpad, který už jinak vytřídit nejde. Byť je vidět, že vedoucí jsou znalí toho, co a jak mají dodržovat, nebyla by kontrola kontrolou, kdyby též nechtěla vidět patřičné doklady – osvědčení pro hlavní vedoucí dětských táborů, doklad o kvalifikaci zdravotníka.
Kdybych měla tábor charakterizovat jedním slovem, pak by to byla POHODA. Pár dětí ještě končí snídani, další už si lebedí v houpací síti na malém pahorku vedle tábora. Stín, to je to, oč tu v posledních dnech běží. Les je v přímém sousedství tábora. V horkých dnech nesporná výhoda. Naopak při loňské vichřici působily rozkymácené kmeny stromů až zlověstným dojmem. Zručnost malých i velkých obdivujeme na každém kroku. Ať už je to výzdoba tee-pee, kterou mi předvedla tábornice Eliška, tak malé i větší stavby (kuchyň, přístřešek pro spaní zvaný šaltr) a nebo vlastnoručně ozdobená teepka. Však se také děti mají od koho učit – vedoucího Honzu zajímá umělecké řezbářství a Iva se zas rozhodla studovat pedagogiku.
Aby vše běželo jak má, musí v tak malém kolektivu přidat každý ruku k dílu. Nákup se sám nenakoupí, nádobí se samo neumyje. V tak se v kuchyni táborníci střídají ve službě. Nechybí ani celotáborová hra Letní stroj času. Přináší dětem úkoly založené na pozorování přírody. Stačí se prý jen tiše rozhlédnout… Zvlášť pyšní jsou pozorovatelé na luňáka hnědého. Když slyším hlavní vedoucí zasvěceně popisovat, jak se luňák pozná, zajímá mne, zda její znalosti nějak souvisí s profesí. Zdá se, že nikoli. Pracuje jako rytec kovů. A i tuhle dovednost předává na táboře dětem. Stačí přijít blíž k zavěšeným ešusům a podívat se pozorně na jejich výzdobu. Nejsou to jen neobratně vyryté monogramy, ale i celé postavy a ornamenty.
A jak vidí tábor u Dolního Žandova zástupce MŠMT, Ladislav Krištůfek?
„Byl to krásný tábor, v lesích, bez jakéhokoli vybavení a přitom tam měli všecko. Nepotřebují nic zvláštního ke svému životu. Děti tvoří ideální kolektiv, který se intenzivně věnuje i přírodě. Překvapily mne jejich znalosti systematiky zoologie i botaniky.“
Fotogalerii z tábora si můžete prohlédnout ZDE.
Liga lesní moudrosti – webové stránky najdete na adrese www.woodcraft.cz/.
Stránky kmene Ťapáč si můžete prohlédnout ZDE.
