Plán hlavních povodí

PHP musí Česká republika přijmout v rámci závazků pramenících z členství v EU. Ač to směrnice EU nepožaduje, navrhují předkladatelé do plánu zahrnout i lokality potřebné k hájení pro případnou výstavbu vodních děl v budoucnosti. Seznam lokalit neznamená, že se na těchto místech jistě něco stavět bude, ale jedná se o seznam lokalit, které jediné jsou z geologického hlediska vhodné k budování takovýchto děl.

Problém je v tom, že způsob hájení je definován v příloze popisem umístění hrází a zápisem výšek vodních hladin, dle projektů přehrad ze sedmdesátých let.

Domníváme se, že přímé zakreslení takovýchto potenciálních budoucích betonových pomníků může být v budoucnu vhodným nástrojem stavebním lobby pro prosazení vlastních zájmů. Díla nejsou jakkoli zdůvodněna. Není jasné, pro jaký účel by mělo které konkrétní navrhované dílo sloužit. Mnohé lokality evidentně neprošly aktuálním průzkumem, protože se v jejich bezprostřední blízkosti vyskytují uranové doly apod. Domníváme se, že není žádoucí, aby se bez široké diskuze přímý seznam potenciálních staveb takto narychlo v dokumentu objevil.

Možná pořád nechápete, co s tím máme společného. Podívejte se na přiložené mapy, možná se budete divit, na kolika tábořištích sekáte budoucí dna přehrad.

Vody máme zatím nadbytek, někde ji dokonce prodáváme do zahraničí. Jak se budou projevovat změny klimatu v budoucnu, samozřejmě nikdo neví. Myslím, že i diskuze okolo tohoto dokumentu nám může pomoci k tomu, abychom se zamýšleli nejen jak my osobně můžeme spotřebu vody snížit, ale můžeme i uvažovat o tom, kolik rybníčků a mokřadů, které dříve v našem okolí byly, jsou zanesené nebo vysušené a čeká na svou obnovu. Kolik studní dnes nevyužíváme, protože máme vodovod z přehrady. Proč zaléváme pitnou vodou, když máme třeba k dispozici dešťovou, akorát neteče z kohoutku.

Liga lesní moudrosti prostřednictvím náčelníka Aleše Sedláčka - Tokahey, který se účastnil veřejného projednání i vypořádání připomínek, vznesla písemně připomínku, zpracovanou Janem Beránkem z iniciativy "Stop přehradě", která je plně v souladu s naším názorem. Připomínka nebyla ve vypořádání, stejně tak, jako naprostá většina, akceptována. Ústně pak žádal náčelník vysvětlení, proč jsou k hájení navrhovány lokality, které jsou již chráněny nějakým režimem ochrany přírody, např. přírodní park, CHKO, Národní park, VKP apod. Zástupce předkladatelů vysvětlil, že ochrana přírody není tak důsledná, aby ochránila tato území před "stavebními celky nadregionálního významu" se slovy: "Tak se podívejte, co je možné všechno postavit v nivách řek, které stejně nejsou v jakémkoli zákoně definovány".

Bylo mi z toho smutno, když státní úředník konstatuje, co je všechno možné postavit v nedefinovaných nivách. To v té naší na Kosím potoce, tedy přehradě Michalovy Hory a Otín, se musí každý rok sejít velké řízení k zásahu do VKP (významný krajinný prvek) abychom tam mohli na vlastních loukách za přísných regulačních opatření alespoň tábořit a starat se o okolní kulturní krajinu.

Příloha: Zaslané stanovisko (PDF, 159 kB)