Zdravstvujte everybody!

Někdy v půlce února loňského roku jsem se zcela náhodou dostala k nabídce České rady dětí a mládeže strávit celý měsíc na jazykovém kurzu v některé z evropských zemí. Kromě západních států byla možnost vycestovat i do Ruska! Nabídka Direktoriátu mládeže a sportu Rady Evropy mě oslovila téměř okamžitě. Bylo ovšem třeba se rychle rozhodnout, začít anglicky vypisovat přihlášky a pak čekat, jestli budu vybrána. Nejprve mezi zájemci z republiky, a poté ještě mezi uchazeči z celé Evropy. Všechno dopadlo dobře, a tak koncem června stojím na letišti v Moskvě.

Úředník mi dává do pasu tři razítka - a jsem vpuštěna do Ruska. Hned na to začíná hledání kolejí, kde máme být ubytováni. Je to napínavé, ale nakonec úspěšné. Pokoje jsou moderní, pěkné a čisté.

Zjišťujeme, že tu jsou lidi ze všech koutů Evropy. A taky z mnoha různých oblastí, co se týče práce s mládeží. Překvapuje mě, že přes turistiku a táboření jsem tu jediná. Zpočátku je dorozumívacím jazykem angličtina. Postupem času i ruština. Všichni jsou z toho řádně popletení, a tak není divu, že když se někoho zeptáte anglicky, tak vám odpoví rusky. A nejlepší je, že si toho ani nevšimnete!

První večeře s účastníky a organizátory nemá chybu. V místním studentském klubu, který jsme měli zamluvený na celý měsíc, nás zavalili pirožky, borščem a bliny. Všechno posypané koprem. Všichni jsou plni nadšení. A to nám vydrží celý ten měsíc...
Druhý den hned vypuká slavnostní přivítání, rozdělování do skupin podle úrovně jazyka, seznámení s vyučujícími, a taky nám ukáží program celého kurzu. Vypadá docela nabitě!
Celý měsíc se něco děje. Dopoledne jsou kurzy: představa, že sedíme celou dobu ve třídě a koukáme do učebnic, je docela špatná. Vyučující se snaží, a tak chodíme na exkurze, zpíváme, hrajeme divadlo a na nudu není čas. Rozděleni jsme do tří úrovní, od začátečníků až po velmi pokročilé, ale i tak je třeba, aby i ti úplně nejslabší uměli alespoň azbuku. Odpoledne jsou workshopy nebo výpravy na Rudé náměstí a do centra metropole. O víkendech máme exkurze s průvodkyní; je jen škoda, že její angličtina je dost mizerná. Ale i tak jsme prošli Kreml, měli autobusovou vyhlídku po celé Moskvě, a ještě si zajeli do jednoho z nejvýznamnějších klášterů v Rusku, kterým je Sergej Posad.

Měla jsem trochu strach, že měsíc je až příliš dlouhá doba, ale utekl neuvěřitelně rychle. Když na cestě zpátky opět stojím na letišti, tak zjišťuji, že rozumím skutečně o hodně lépe a běžné situace vyřídím rusky bez problémů. Poděkovat bych chtěla všem pořadatelům i účastníkům, protože byli zkrátka výborní!