Táborové perpetuum foglarovců

Letos byl tábor Bobří stopy organizovaný Sdružením přátel Jaroslava Foglara - SPJF v lokalitě Těšnov (asi 20 km od Liberce) docela zvláštní. Nemám tím na mysli to, že jsme poprvé tábořili na stejném místě jako loni, ani fakt, že byl nejdelší v historii naší party. Zajímavá byla táborová hra, která konečně navazovala na hru celoroční - totiž Perpetuum - a byla tak plná továren a strojů, což se k přírodě a týpí zdánlivě nehodilo. Nejvýstřednější ale byl počet účastníků - kluků a holek jelo totiž na tábor jenom osm, a dosáhli jsme tak nejnižšího počtu na všech letních táborech s Bobří stopou. Že to ale nebylo na škodu, pochopíte z následujícího článku.

Původně měl být tábor všehovšudy na 15 dnů, ale 100. narozeniny Jaroslava Foglara prostě nebylo možno zmeškat na cestě do Brna na sraz či ve spacáku na podlaze klubovny. Kluci z 327. KBS Jestřábi z Cerekvice připravili slavnostní oheň a tábor započal o den dřív, tj. 6. července. Bohužel bez Drobka, která se nechala zmást zmateným Čápem a jeho ještě zmatenější zprávou stran odjezdu z Brna.

V přítomnosti stavěčkářů tábora, čtyř vedoucích a sedmi táborníků tak za soumraku vzplála voňavá pagoda ze smrků a borovic a snad každý z nás zaletěl svojí myslí při prvních tónech Rychlých šípů a Modlitby někam do minulosti, do chvíle, kdy poprvé otevíral stránky některé z Jestřábových knih - podle věku každého z nás buď zažloutlé, pracně získané, nebo bělavě svítící novotou či naopak zděděné po předchozí generaci čtenářů. A pak zašel v myšlenkách ještě dále, sto roků proti proudu času, do chvíle, kdy se 6. července 1907 narodil Jaroslav Foglar-Jestřáb, člověk, díky němuž jsme se všichni sešli a kterému vděčíme za mnohé ve svém životě.

Jestřáb (tentokrát náš, brněnský) připravil soutěž k ohni, která prověřila znalce Foglarova díla a skončila vlastně až masovou hrou - sbíráním kartiček „ulčovek“ následující den, po prozpívané noci a poněkud pozdním budíčku. Ale když je ten tábor o den delší...
Již odpoledne se strhla první hra tábora - takzvaná hra rozdělovací. Účastníci museli plnit řadu dovedností, souvisejících s komiksem Perpetuum (otiskovaným v Klubovním hlasateli SPJF v průběhu roku), který se prolínal celou dlouhodobou hrou. Zlatým hřebem byla disciplína, při níž se převlékali za někoho z klubu Zatopené jeskyně tak, aby bylo přestrojení co nejvěrnější.

Večer byli účastníci rozděleni do dvou družin - Křivé komíny ve žluté barvě reprezentovali Svišťové 1 a 2, Drobek a Frank, Rezavá lokomotiva sestávala z Ohičiho, Kawi, Wapiho a Zásuvky. Z příběhů čtených na pokračování se brzy dozvěděli, že hoch Ríša se vydal na vlastní pěst pátrat po osmé části vynálezu do továrny, načež záhy zmizel. Policie je v hledání bezradná, a tak jest úkolem našich táborníků - coby zbývajících členů klubu - Ríšu najít a zachránit.

Netrvalo dlouho a táborníci zjistili, že dobrodružství se bude odehrávat v podivné zemi za továrnou - vytěžené krátery, rozrytá země, obnažené skalky a koryta ponorných řek se mísily se zbytky úzkokolejných drážek, pobořenými zdmi a betonovými kryty nejen v příběhu a našich představách, ale také na rozměrném modelu, který se ukrýval v samostatném týpí. Do toho směli táborníci vstoupit pouze jednou denně, navečer při postupu po plánu, kdy za pracně vydobyté centimetry režné nitě postupovali od jednoho podezřelého místa ke druhému a hledali stopy po Ríšovi. Těch bylo celkem devět a teprve jejich důmyslným propojením bylo možno odhalit místo, kam jejich kamarád pod vlivem sestaveného přístroje odešel...