Hosté tiskové koneference: Mgr. Zuzana Pidrmanová z preventivně-informační skupiny Policejního prezidia v debatě s psychologem doc. PhDr. Václavem BřicháčkemNa trase, po níž se již záhy začnou děti – stejně jako studující mládež – opět ubírat za svými každodenními povinnostmi, na ně může čekat mnoho rozličných nástrah, ale i bezpečné prostředí pro jejich osobnostní rozvoj. Tak by se dala stručně shrnout slova odborníků, kteří promluvili na tiskové konferenci příznačně nazvané Cestou do školy a ze školy. Setkání s novináři uspořádala 30. srpna 2007 Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) a se svým úhlem pohledu na dané téma na něm seznámili přítomné kromě předsedy ČRDM též psycholog, zástupce jedné z členských organizací Rady a pracovnice Policejního prezidia.

    crdm„Role nejrůznějších dětských organizací je velice potřebná, protože vlastně svým způsobem může zaskakovat za rodinu a často mnohem lépe pochopí potřeby dětí než rodina, když ustrne na jisté vývojové fázi,“ míní psycholog Václav Břicháček, který se přimlouvá za kooperaci rodičů s vedoucími spolků zaměřených na trávení volného času mladých lidí. Výchova podle něj rozhodně nekončí za branami vzdělávacích ústavů; jde vlastně o nepřetržitý proces, při němž je namístě volit přiměřeně věku i výchovné metody. „Velice často rodině unikne, že patnáctiletý kluk se musí vychovat jinak než třeba osmiletý – a osmiletý jinak něž dvouletý. A pokud to rodina nepochopí nebo vychovatelé a učitelé chtějí aplikovat techniky, metody či formy práce s mladšími na ty starší, tak nutně selhávají,“ rozvedl psycholog.

    Jak upozornil, obecně platí, že osobnost je vlastně souhrnem sociálních vztahů. „Je relativně málo Robinsonů na opuštěných ostrovech,“ použil příměru Václav Břicháček a označil za velký handicap, pokud někdo podobné vztahy není schopen vytvářet – třeba proto, že se to nenaučil, neboť jej k tomu nikdo nevedl. „Učíme vedoucí v našich organizacích, že bez rodiny výchova nejde – a do povědomí rodičů je asi potřeba dostat, že bez sociálních aktivit dětí výchova nejde také “ zobecnil psycholog.

    Jak výchova ve sdruženích probíhá prakticky a co dětem a mladým lidem přináší, o tom ví mnohé například náčelník Ligy lesní moudrosti Aleš Sedláček.Jeho slova potvrdil příkladem ze své praxe náčelník Ligy lesní moudrosti Aleš Sedláček. Vylíčil krátce příběh, který se v jeho „indiánském kmeni“ odehrál v rozmezí zhruba deseti let. Do kmene začal docházet chlapec, který prakticky vůbec nemluvil; na dlouhé týdny zůstalo jen u jména a příjmení, které na sebe prozradil při vstupním představování. Prostředí, v němž se ocitl, na něj ovšem pozvolna začalo přece jen působit… Dnes coby absolvent dvou vysokých škol učí na střední škole – živí se tedy prací závislou na komunikačních schopnostech. „Nechtěl bych to ani hodnotit jako pozitivní vliv té skupiny, kdyby on sám na našem patnáctiletém výročí nepřiznal, že vlastně jí vděčí za to, čím dneska je, za možnosti, které má a dovednosti, které tam získal,“ dodal náčelník Ligy lesní moudrosti.

    Připomněl také některé samozřejmé rysy fungování skupin, o nichž se vedla řeč: demokraticky stanovená pevná pravidla – a možnost se na jejich utváření podílet, rovnost pohlaví, hodnotová kritéria odvozená od ochoty udělat něco pro druhé a podobně. Podtrhl i význam mnohostranného rozvoje mladých lidí v dětských a mládežnických spolcích. „I když je to sdružení, které je programově zaměřeno na pobyt v přírodě, tak to neznamená, že se rozvíjí jenom v tábornických dovednostech; program, je spojen s kulturou, s historií, s budováním společenských vazeb, pedagogikou,“ dodal. Podotkl, že každé sdružení má svůj systém neformálního vzdělávání a upozornil, že většina lidí, která jím prošla, pak nemívá problém s uplatněním na trhu práce – díky tomu, že jsou aktivní, umějí si shánět informace a pracovat v týmu.

    Za čím dál důležitější pokládá Aleš Sedláček v současné době tzv. virtuální reality také to, že aktivní členové sdružení si musí zábavu sami vyrobit, sami si ji užít, zhodnotit a uvědomit si zážitek z ní. Zdůraznil rovněž fenomén kamarádství. Díky němu spolu v dětských oddílech bezproblémově vycházejí extrémně schopní a chytří členové i takzvaní outsideři – vzhledem k tomu, že vybočují z průměru, mohou být přitom kolektivem školní třídy jedni jako druzí odmítáni. Oddíl, kmen či družina pak znamenají jejich oporu. „Naučí se žít ve skupině, kde není důležité, jak je kdo chytrý, úspěšný, a hlavně, kdo kolik vydělává,“ poznamenal náčelník Ligy lesní moudrosti.

    Předseda ČRDM Pavel Trantina (vpravo): Prostředí oddílu je školou obrany proti praktickému neumětelství.Předseda České rady dětí a mládeže Pavel Trantina na tiskové konferenci zveřejnil Devatero rad zformulovaných na pomoc rodičům při výběru mimoškolních aktivit jejich dětí. Při prezentaci devatera mimo jiné poukázal na to, že „prostředí oddílu je školou obrany proti praktickému neumětelství“. Na vysvětlenou uvedl pár příkladů: „Fakt, že si děti dokážou najít v jízdním řádu, v kolik hodin jim jede autobus nebo vlak, že se dokážou zorientovat v přírodě nebo i ve městě podle mapy, že se naučí vařit – třeba i skutečně složitá jídla – je pro ně užitečná věc do života,“ konstatoval předseda ČRDM. V podobném duchu přednesl a krátce okomentoval dalších osm rad – a desátou, speciální, navíc: Rodina je rodina. „Sdružení dětí a mládeže ani další subjekty, které se zabývají mimoškolní výchovou, nejsou šatnou, místem, kam se děti na dvě hodiny dají, aby se vyplnil jejich volný čas. Rodinné zázemí je prostě nenahraditelné – a rodiče by tomu měli věnovat patřičnou pozornost,“ uzavřel Pavel Trantina.

    Plakát k akci Zuzana Pidrmanová z preventivně-informační skupiny Policejního prezidia zase představila projekt Zebra, který má napomoci snížit riziko úrazů na přechodech pro chodce. Projekt, zacílený na první školní týden, tedy na období od 3. do 7. září 2007, upozorňuje na jedno z vážných rizik, která se objevují Cestou do školy a ze školy, a proto se k němu připojila (vedle Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR) i ČRDM. „Jde o upozornění na samém začátku školního roku, jak pro děti, tak pro rodiče, které říká: Pozor, je tady realita, každodenní život; prázdniny skončily… Ocitneme se v každodenním městském provozu – mysleme na to, že by se nám mohlo něco stát a že musíme na sebe dávat pozor,“ přiblížila smysl preventivní akce Zuzana Pidrmanová.
    ZEBRA SE ZA TEBE NEROZHLÉDNE, zní výmluvné heslo akce. V rámci Zebry budou policisté z preventivně-informačních skupin, z pořádkové nebo dopravní služby za podpory pomocníků z pojišťovny a ze sdružení pro volnočasové aktivity mládeže upozorňovat chodce na přechodech – tzv. zebrách – že vstup do vozovky bez rozhlédnutí je hazardem se zdravím a životem. „Budeme se snažit chodcům vysvětlit, že je opravdu důležité podívat se na obě strany ulice, navázat pokud možno s řidičem oční kontakt, aby si vyjasnili, kdo v té chvíli bude na přechodu pánem, jestli řidič, nebo chodec,“ upřesnila Zuzana Pidrmanová. V letech 2000 – 2006 zemřelo podle policejních statistik přímo na přechodech pro chodce 299 lidí. Když si uvědomíme, že jde vždy o pozornost, opatrnost, zodpovědnost, tak by kolonky v těchto statistikách mohly zůstat prázdné, soudí pracovnice Policejního prezidia.

    Autor