Pár táborových vzpomínek (1)

Bibličtí hrdinové v Podkrkonoší
První zastávkou je Bozkov v podhůří Krkonoš. Na faře se usídlilo 22 dětí mezi 8 a 12 lety a pár vedoucích. Vážily sem cestu až z Telče, aby poznaly jiný kout naší země. Jsou ze Salesiánských klubů mládeže. Pobytem se prolíná téma „Svatí mezi námi“ – vedoucí v patřičných kostýmech sehrají nejaký příběh z Bible a pak následuje řada úkolů, třeba velkolepé klání mezi Davidem a Goliášem.
Přijeli jsme právě při horečném balení na výlet do Bozkovských krápníkových jeskyní. Mezi dětmi prochází ve středověkém rouše svatá Zdislava z Lemberka, patronka rodin a uzdravovatelka nemocných, a dává jim rady na cestu. Jakou roli sehraje v dnešním programu, se už nedozvíme.

Děti už se nemohou dočkat výletu, a tak raději následujeme pana faráře na prohlídku pamětihodností místního kostela. Po nádherném rozhledu z věže na hřebeny Krkonoš i Jizerských hor vyrážíme přes hory a doly na další tábor - do Raspenavy. Cesta je náročná hlavně na žaludek - vede po úzkých silničkách plných zatáček.

MASH v Jizerkách
V širokém údolí nás vítá upravený kruh podsad, zpěv ptáků a průzračná voda v potůčku.
Tábořiště patří Klubu Pfadfinder a je vytížené po celé prázdniny. Dnes v táboře vládne klid - část táborníků vyrábí ozdůbky z korálků a druhá polovina připravuje oběd a řeže dříví.
V první polovině srpna tu táboří jen 24 dětí ve věku 9-15 let a 8 vedoucích z Prahy a středních Čech. Táborová hra, která provází veškeré dění, je na motivy známého seriálu MASH. Mužstvo je rozděleno do 4 rot, které prodělávají „lékařsko-vojenský výcvik“ – v programu nechybí základy 1. pomoci, ale i přežití v divočině.

Z Jizerek na Klondajk
Tábor sdružení DM Tilia z Ústí nad Labem je ukrytý v lesích nedaleko Lobendavy, v nejzazším koutě Šluknovského výběžku. Sdružení pořádá několik letních turnusů, právě teď je tu na 3 týdny 57 dětí a hra je inspirovaná středověkem - o bohatství a moc v kraji zápolí „šlechtické rody“ Markvarticů, Rohanů, Harrachů a Kytliců. Tradičně se na táboře rýžuje „zlato“ a „drahokamy“, však se také tábořišti říká „Klondyke“.

Nudu tady neznají
Osazenstvo tábora si rozdělilo veškeré táborové práce jako „živnosti“ či „řemesla“, a tak při našem příchodu v době poledního klidu na dvě malé lazebnice čeká fronta masážechtivých táborníků včetně hlavního vedoucího, zatímco pár kluků topí v sauně, další myjí nádobí pro celý tábor a nosí dřevo. Odpoledne zahajuje „vypečená“ hříčka – kdo vyloví bez pomoci rukou píšťalku z vody a zapíská nejrychleji – pochopitelně za halasného povzbuzování rodu.

Poslední tábor, který jsme hledali kdesi pod Milešovkou, byl buď tak důmyslně ukrytý nebo se konal někdy jindy – prostě jsme ho nenašli. Tak někdy příště…