Hodně štěstí, tábore...!

Minulý rok jsme s Tomášem Novotným od tomíků podnikli cestu po českých vesničkách v rumunském Banátu. Pohltila nás nejen příroda a malebnost vesnic, ale i bezprostřednost místních dětí. Mnoho tamních obyvatel již odešlo do Čech a pole se tolik neobdělávají jako v minulosti. Děti nemají ve volném čase moc co na práci, docela se nudí – no, a my jsme byli na chvíli to pravé zpestření! Prošli jsme se s nimi vesnicí Gernik a vypravili se pod jejich vedením do jeskyně, k prameni, který napájí vodovod v celé vesnici. V podvečer nám děti ukázaly, jak se baví pálením odpadků…
Tehdy jsme potkali českého učitele Ondřeje, který učil ve vesnici vzdálené asi 50 km. Poskytl nám první kontakty a pak už se na ně nabalovaly další a další. Na učitele, starosty, majitele pozemků, na spřízněné duše. Letnímu táboru v Banátu byly položeny základy.
Minulý týden jsme se tam vypravili znovu. Tentokrát s promítáním filmu o tom, jak to na takovém táboře vypadá. Jeli s námi kamarádi, zkušení tomíčtí vedoucí, kteří by dva běhy tábora vedli. Dětem se to líbilo; rodiče přes první nedůvěřivé otázky, kolik jídel denně děti na táboře budou mít nebo co budeme dělat, když bude pršet, nakonec pookřáli také.
Jiný svět, velká škola víry a trpělivosti!
Když je sraz v deset, může být třeba také až v jedenáct. Když si někdo vezme přihlášku, vyplní ji a odevzdá, neznamená to, že přijede! Stejně tak, jako se může zjevit skupinka dětí, která přihlášku mít nebude, ale na tábor přijde. Děti se třeba seberou a odejdou v půlce tábora domů, protože se jim bude stýskat. Nebudou mít jakékoli vybavení pro pobyt ve stanu... Na tohle a další a další úskalí nás čeští učitelé připravovali.
Hodně štěstí, tábore! Všechno nejde vždycky racionálně nalinkovat, všechno může být jinak. I tak má ale tenhle neobvyklý podnik cenu.

Aleš Sedláček – Tokaheya, místonáčelník Ligy lesní moudrosti, 1. místopředseda ČRDM