Cena Přístav je především oceněním práce těch, kdo mne navrhli...

Cenu Přístav mohou obdržet lidé, kteří se významně zasloužili o rozvoj dětských a mládežnických sdružení. Jedna z letos udělených cen byla určena i pro pana Ing. Vladislava Rašku, primátora statutárního města Děčín. Nominovali ho děčínští pionýři, folklorní sdružení, školní klub, dům děti, hasiči a O.S. Centrum ROKU.
Navrhovatelé o Vladislavu Raškovi říkají, že „již jako zastupitel pomohl odhlasovat řadu návrhů, prospěšných pro život dětí a mládeže v Děčíně. Podpořil udržení a rozvoj řady sportovních odvětví, díky němu získaly děčínské děti vlastní táborovou základnu... Jako starosta města byl Vladislav Raška u zrodu nízkoprahového centra pro podporu práce s dětmi romské minority, přičemž musel čelit nevoli občanů a svou argumentací prosadil jeho zřízení – potěšitelné jsou výsledky tohoto centra a viditelný vliv na městskou část... Podpořil vznik Parlamentu dětí a mládeže v Děčíně a o potřebách mládeže neodmítá s jejími zástupci jednat. Na předložené návrhy k vybudování parků místo zanedbaných ploch města reagoval urychleným projednáním – dnes jsou tam dětská hřiště. Podporuje rozvoj mateřských center ve městě, osobně se účastní pedagogických rad...“

Česká rada dětí a mládeže udělovala Cenu Přístav již posedmé.

• Jaké pocity jste zažíval, když jste se dozvěděl, že dostanete Cenu Přístav? Co pro Vás toto ocenění znamená?
Musím říci, že jsem byl mile překvapen, a zároveň jsem si uvědomil, že jsem vůbec prvním z našeho města, kterému se takového ocenění dostalo. Pocity byly hodně příjemné. Samotné ocenění beru jako ocenění pro všechny z nás, kteří se věnují práci s nejmenšími a mládeží vůbec, tedy především jako ocenění práce těch, co mě sami navrhli.

• Dětství jste prožil v Bílině – jak na ně vzpomínáte?
Jako většina lidí vzpomínám na dětství rád. Díky rodičům a dvěma sourozencům. Byl jsem členem skautského oddílu – konkrétně v oddíle Medvědů. Dodnes vzpomínám na stezku odvahy, kterou jsem jako prcek absolvoval na nedaleký kopec Bořeň.

• A jaké činnosti, srovnatelné s činností současných sdružení, jste prožíval v mládí? Věnoval jste se spíš sportu?
O skautech jsem již hovořil. Jinak jsem se skutečně přednostně věnoval sportu. V začátcích to byl fotbal, po něm lehká atletika, až jsem skončil u basketbalu.

• Máte nějaké zkušenosti i z vedení nějakého kolektivu dětí nebo mladých lidí?
Ano, mám. Vždy si uvědomuji a říkám, že práce s těmi nejmenšími a mládeží vůbec je mnohem odpovědnější a zároveň těžší, než s dospělými. To platí i ve sportu.

• Byly právě vzpomínky na vlastní dětství a mládí tou hnací silou, díky níž jste již jako zastupitel města, jeho pozdější starosta a primátor pomáhal sdružením dětí a mládeže?
To nemá se vzpomínkami nic společného. Buď prostě člověk chce, a nebo ne.

• Který svůj konkrétní počin ve prospěch dětí a mládeže v Děčíně považujete za největší úspěch?
To musí posoudit ti, kterých se to týká. V samotném návrhu na udělení Ceny Přístav 2008 jsou některé projekty, u kterých jsem byl, uvedeny.

• A co chystáte v této oblasti v nejbližší době – není-li to tajemství?
Nechte se překvapit. V tuto chvíli to není ke zveřejnění.

• Máte tři děti – jsou členy nějakého sdružení dětí a mládeže?
Nejstarší, dvacetiletá Barborka, studuje první ročník lékařské fakulty a není členem žádného sdružení. Prostřední, sedmnáctiletá Kateřina, studuje druhým rokem střední průmyslovou školu textilní a také není členem žádného sdružení. Nejmladší, jedenáctiletý Václav, chodí do 4. třídy ZŠ. Jeho hlavním koníčkem je karate a navštěvuje zoo-kroužek provozovaný naší zoologickou zahradou.

• Jako primátor města jste jistě velmi vytížený člověk - zbývá Vám přitom ještě nějaký čas, který můžete věnovat svým koníčkům? A co děláte nejraději?
Snažím se především hýbat sportem – plavání, sguash a tenis.

• Chcete něco současné mladé generaci vzkázat?
Ano. Myslím si, že je hodně důležité si uvědomit, že k životu patří neodmyslitelně vítězství i porážky, úspěch i zklamání, a že ten KDO NEUMÍ PROHRÁT, NEMÁ PRÁVO ZVÍTĚZIT…

ptala se Michala K. Rocmanová
foto Radka Páleníková a archiv Magistrátu statutárního města Děčín