Letní táborová škola Kamenec

První část letošní „LTŠky“ se konala 20. – 30. srpna na táborové základně v Kamenci v Orlických horách. Od momentu, kdy jsme se od nás z oddílu přihlásili, jsem se těšil. Jak se ale akce blížila, tak nějak jsem začínal mít strach – přece jen slovo „škola“ hovoří samo za sebe. Přemohl jsem ale všechno, co ze mě chtělo zůstat doma, a vyrazil jsem.

Kamenec je od Ostravy krapet daleko, ale dorazili jsme, jak jsme slíbili. Po příjezdu se nás ujal Stuchla – „Odložte si batohy a přijďte za mnou, dám vám nějakou práci“. Ostatní už dělali. Každý se nějak podílel na oživení základny. Pak přišel oběd a zjištění, že tady to bez obou dílů ešusu prostě nepůjde. Odpoledne jsme potom hráli seznamovací i jiné hry, které měly otestovat naši fyzickou zdatnost. Už tehdy jsem slovo škola vypustil z paměti. Později jsme byli rozděleni do družstev, ve kterých jsme mezi sebou měli soupeřit. Jména byla kvalitní, poetická – Šmudlinky, Tvrdý Játra a Pomeranče v akci – a obsazení bylo... dostatečně promíchané, aby nás připravilo o veškerou nesmělost.

Slovo „škola“ se mi vrátilo do hlavy, když jsme se začali prvně učit – o bezpečnosti. Točili jsme se ve čtyřech skupinách po zdejších čtyřech vedoucích – Stuchla (Jirka), Čtvrťa (Honza), Yaatro (Jarda) a Atlet (Marek) z nichž každý nám pověděl něco z oblasti bezpečnosti – od práce s nástroji přes koupání po noční hry.

LTŠka pak pokračovala podle programu naplánovaného tak, abychom nebyli úplně zdeptaní z učení a taky něco zažili. K tomu sloužily například odpolední bloky – přežití pod vedením Atleta, střelba s Yaatrem, topografie a orientace se Čtvrťou. U Máry jsme si trochu zaposilovali, ukázali si základy sebeobrany, probrali KPZ a podobně. Yaatro nás hlavně poučil o bezpečnosti při střelbě. A Čtvrťa nás zasvětil do práce s busolou, azimuty, pochodovou osou a do fungování systému GPS...

V teamech jsme prováděli i jiné nepravosti – od přípravy „divadla“ k závěrečnému ohni, výroby žebříku a jehlanu ke hrám, až po mezioddílové hry. Za většinu činností jsme dostávali body, které se sčítaly do mezioddílového soupeření. Hlavně ale šlo o to, abychom se naučili hrát i nějaké nové hry a dozvěděli se, s jakými dětmi můžeme hrát jaké hry a v čem jsou pro ně prospěšné.

Krom her se konalo pár závodů – rychlostní závod (krátká trasa na rychlost), Finská stezka (běh středně těžkým – těžkým terénem), Hoganův závod (ve dvojicích, pozadu) a Orličan (orientační běh), které měly hlavně zjistit naši fyzickou zdatnost a ukázat schopnost orientace v terénu a různé možnosti závodů.

Jednu krásnou noc, se těsně po večerce neslo táborem „Poplááááách! Praskla přehrada, blíží se přívalová vlna! Všichni nastupte! Poplááááách!“ Dozvěděli jsme se, že, je-li nám život milý, musíme si do dvaceti minut sbalit věci na dva dny – pro případ přesunu na záložní základnu. Pak jsme spali klidně až do časného rána, kdy nás probudila obdobná zpráva, tentokrát jsme ale již odcházeli a měli jsme na to deset minut.

Jak bylo slíbeno, přesunuli jsme se na záložní základnu, která sestávala z pár děr v zemi a asi dvou zakopaných zásobovacích přístřešků – na nás bylo ubytovat se a sehnat si jídlo. Na oběd byl vlastnoručně zabitý, stáhnutý a vyvrhnutý králík. Zkusili jsme si taky Setonův hrnec (pokrm zakopaný v díře spolu se žhavými kameny a vodou). Jediné, co jsme si nezkusili, bylo v našich přístřešcích přespat – celý den bylo totiž škaredě a druhý den nás čekala přednáška a praktické zkoušky ze zdravovědy (první pomoc) – bylo žádoucí, abychom celou dobu vnímali.Dalším překvapením byli vedoucí zranění padlým stromem – 4 zranění, 26 lidí, kteří je zachraňovali. Obstáli jsme, řekl bych, celkem v pořádku.

Jednou v noci dokonce vzplál jeden ze stanů v bezpečné vzdálenosti od ostatních a my jsme jej měli za úkol uhasit. Poslední taškařice byla s „bandou opilců“ dobývajících se do tábora. Byli zahnáni, po čemž jsme zjistili, že jsou dlouholetí přátelé Kamence a šlo o další cvičení.Musím Fantastické čtyřce uznat, že jsem tušil podraz jen jednou z těchhle cvičení, když teda neberu zvěsti o protrhlé přehradě, protože přehrada v kopcích...

Po všech útrapách přišly závěrečné ústní zkoušky, pojmenované námi jako „maturita“. Všichni jsme, někteří s nemalými obtížemi, prošli. Celé odpoledne jsme se trápili čekáním, až na nás přijde řada. Večer pak přišel táborák a nacvičená divadla.

Konec první části přišel další ráno – „Skupina, která odjíždí v 7:56 ze Zdobnice ať je co nejdřív sbalená a 7:15 snídaně, 7:30 odjezd.“ Všechno jsme stihli, zamávali kamarádům a opustili místo, kde jsme se učili nejen být dobrými instruktory, ale rovněž našli nové přátele, zažili spoustu neskutečných věcí a hlavně překonali sami sebe. Nášivka a, s trochou štěstí, to kulaté razítko jsou jen třešní na dortu úžasných zážitků, které jsme v Kamenci prožili.

Letní táborová škola Kamenec 2008: 27 účastníků, 26 získaných kvalifikací