Spaní s Mrazíkem

Poslední celou noc roku se nejodvážnější, přesněji řečeno mrazuodolní tomíci libereckého kraje již tradičně rozhodli strávit po vzoru našich vzdálených předků v jeskyni. Kdysi si tu majitel nedaleké sklárny nechal vytesat dlouhý náhon přímo skrz pískovcovou skálu, přivádějící na vodní kolo energii řeky Svitávky, dnes tu táboří tomíci.Již cesta tam byla pouze pro odvážné. Vyrazili jsme v pozdním odpoledni z České Lípy směrem na východ a v zapadajícím Slunci zmizeli v okolních lesích. Pár Magnetů z Kamenického Šenova, Máků z Turnova, Chippewa a Dakoti z České Lípy, navrch čtyři psi, taky tomíci.

Pejskům sice musí páníček nést papání, extra přikrývky a misky, ale v mrazivé noci není lepší topení, než tulící se čtyřnohý miláček. V černém lese nás vylekal hajný. Baterku měl evidentně ostře nabitou novými monočlánky, když z posedu u cesty rychle střílel otázky. Nechápal, co děláme uprostřed nočního zmrzlého lesa v době, kdy každý slušný člověk sedí doma u topení a mísy cukroví, před zapnutou televizí. Byl to hodný člověk, poradil nám kudy z lesa ven.

Jeskyni brzy osvětloval oheň, který na pravěké stěny vrhal po milióny let stejné stíny. Lidé posedávali kolem, povídali si, zahráli na kytaru, zazpívali, jen občas pár odvážných muselo ven na dřevo. Mrzlo fest, takže nebyl problém lámat stromy holýma rukama, tedy v rukavicích rukama. Topinky s česnekem a horký čaj, debaty o tom, jak zajistit dostatek stínu za horkého dne na letním táboře. Nakonec, když už se nikomu nechtělo na dřevo, jsme si rychle oblékli vše co jsme s sebou měli, někteří slušně vychovaní i pyžamo, spacák(y) a celtu, a obloženi pejsky jsme klidně usnuli.

Druhý den, poslední toho roku, jsme hned po rozcvičce a chutné snídani kvačili k teplým domovům. Byl to krásný výlet do trochu jiné reality. Díky Mrazíci!