Stará Voda očima studenta a skauta z USA

Charles Nix má 22 let a bydlí v partnerském městě Owensboro v Kentucky. V roce 2004 se s námi poprvé setkal na táboře Roy Manchester při naší výpravě do USA. O dva roky později byl členem jejich skautské výpravy do České republiky. Byl s námi týden na táboře Slezská Harta, týden pobýval v rodině a cestoval s námi po památkách střední Moravy. Tato skupina skautů z Owensboro a okolí pracovala také jeden den na Staré Vodě.
Charles je velkým milovníkem života amerických indiánů, vyprávěl nám o jejich životě, ukazoval součásti jejich výstroje, které si sám vyráběl.

Pobyt v Česku se mu tak zalíbil, že přerušil doma studia elektrotechniky a v roce 2008 nastoupil na Masarykovu univerzitu v Brně. Dva semestry studoval naši historii, dějiny české hudby a učil se česky. Při svém pobytu se zúčastnil našich skautských aktivit. Byl s námi 3x na Staré Vodě, na Ivančeně v Beskydech, na lyžařských závodech v Jeseníkách, na country bále v Doloplazích, poznal jak se slaví české vánoce a Silvestr, zažil atmosféru domácí zabíjačky ve Vsisku. Byl přijat za čestného člena našeho skautského oddílu Poutníci Čechovice.

O svých dojmech ze Staré Vody napsal následující vyznání:

Můj první dojem ze Staré Vody byl, že je to kostel jako každý jiný, obrovský otevřený prostor naplněný naposkvrněnou krásou a starodávnou čistotou. Nicméně mnoho věcí ukazuje na to, že Stará Voda není jako ostatní kostely. Především to, že stojí osamoceně, daleko od jiných budov nebo města. Když se otevřou velké dřevěné dveře a na obličej se nahrne vzduch zevnitř kostela, máte pocit, že Stará Voda přemohla vaše smysly. Ozvěny naplní prázdný prostor. Studený vzduch cítíte na kůži. A velmi zvláštní a jedinečná historie ohromuje oči. Vidíte blednoucí barvy a zničené ornamenty, to vše překryto graffiti, a zde to všechno začíná.
Při své první návštěvě Staré Vody jsme nebyl schopný úplně rozumět tomuto zážitku. Byl jsem rozhodně fascinován tou mocnou přítomností a zaujatý vyprávěním, ale úplně jsem porozuměl až po návratu domů, kdy jsem si to celé přemítal znovu. A to jsem pochopil, že se musím vrátit.

Když se mi naskytla příležitost znovu se podívat do České Republiky na podzim roku 2008, jedním z mých nejdůležitějších cílů bylo znovu navštívit Starou Vodu. I kdybych nenavštívil žádné jiné místo, považoval bych svoji cestu za úspěšnou. Díkybohu jsme tam byl znovu pozván tábořit a pracovat.

Když jsem loni v září přijížděl po dlouhé a hrbolaté silnici, nemohl jsem se dočkat až uvidím vrchol tyčící se nad stromy. Když jsem jej konečně uviděl, objevil se mi na tváři úsměv - jako vždy, když sem přijedu. Vystoupil jsem z auta a nechtěl nic jiného než fotit, protože jsem neměl žádné dobré fotky z minulé návštěvy. Poté jsem již byl připraven zmazat si ruce od práce!

Jsem velmi rád, že projekt o pokračování bohoslužeb je prací místních skautů. Nejenže je to velmi ušlechtilý projekt, ale dostal se i mnohem dál tím, že skauting je mezinárodní organizace. Člověk si ze Staré Vody odváží nejen skvělé vzpomínky a fotografie, ale i přátelství a styky na celý život.

Při své poslední návštěvě jsem měl to potěšení potkat skupinu kanadských skautů. Bylo samozřejmě fajn mít zde lidi, se kterými si mohu popovídat, protože máme společný mateřský jazyk, ale hlavně bylo skvělé diskutovat o tom, co nás spojuje a čemu rozumíme - o skautingu. Není nic lepšího než sedět kolem ohně a mluvit o tom, jak a kde jsme tábořili. Jen skauti rozumí tomu, co to znamená tábořit za každého počasí a vždy si to užít.

Díky všem těm příjemným vzpomínkám a skvělým zážitkům ze Staré Vody se zase těším na den, kdy znovu přijedu. Nezáleží na změnách a pokroku, který zde nastane, ten pocit zůstane vždy stejný. A vždy to bude jedno z mých oblíbených míst díky tomu všemu, co jsem napsal, a hlavně díky tomu, co se nedá slovy vyjádřit. Všichni, kdo tam byli, budou rozumět, co tím myslím. A kdo tam nebyl, bude mít doufám jednou příležitost.

Charles Nix

Přeložila Jana Piechová