pozadi
.
hlavička ADAM.cz ČRDM

     QR kód této stránky ->

Předvánoční ledová Vídeň

Autor: Jiřina Falková | zařazeno: 4. 1. 2010 | přečteno 9644

U modelu vídeňské katerály sv. Štěpána „Jsme tady, stojime před vchodem do katedraly.“ Zmrzlými prsty se mi daří otevřít esemesku na displeji zabrzděného telefonu asi napotřetí. Výborně, já už u Stephansdomu čekám víc než čtyřicet minut – zasypaná sněhem, na vlasech ledovou krustu a prsty na nohou bez citu. Snažím se zahřívat všudypřítomným voňavým „glühwein“ – svařákem, ale ani to nepomáhá. Předvánoční Vídeň nás v sobotu 19. prosince 2009 vítá v mrazivém bílém kabátě.
Centrum Rakouského hlavního města není velké a v létě je dokonce žádoucí, aby návštěvník chodil co nejvíc pěšky. Všude jsou upravené parky, nábřeží, aleje, květinové záhony a travnaté plochy bez psích exkrementů, kde může znavený poutník v klidu posedět. V zimním období, a obzvlášť takovém nečase, nepohrdne nikdo metrem. Užili jsme si ho dosyta všichni – Suky, Roman Š. s Romčou F., Kamča F., Maruška B., Zdenda R., Andrejka K. i já. Zejména v neděli, ale to bych předbíhala. Nyní stojíme před nejúchvatnější gotickou památkou, jak praví průvodce, a bouřlivě se vítáme. Seznamuju se s Romčou, dvojčetem Kamči, který ale nyní tvoří tandem se slavičínským Romanem. Ten Romču a jeho vozíček celý víkend prodírá vytrvale závějemi na ulicích, davy lidí i spletitými chodbami metra.

Rande na Stephansplatzu
Už pohromadě teď vyhlížíme Marušku, která má za úkol vyzvednout v metru Zdendu s Andrejkou. Celá skupina Života trochu jinak (ŽTJ) přijela do Vídně po poledni vlakem, zatímco já už dávno prochodila Hofburg, vánoční trhy u pomníku Marie Terezie a ubytovala se u kamarádů kdesi v přistěhovalecké čtvrti.
U modelu vídeňské katerály sv. Štěpána Když se konečně setkáváme, necítím končetiny od kolen dolů, v zoufalství jsem dokonce vytáhla z batohu i rukavice. Do katedrály vcházím už v roli Kamčova průvodce a jak prožívám vlastní výklad toho, co jsem nastudovala v průvodci, namočím si rukavici do svěcené vody: „Základy kostela se datují do roku 1147. Steffl, jak katedrále něžně říkají Vídeňané, utrpěla vážné škody při bombardování za druhé světové války. Odehrávaly se tu pohřby významných panovníků nebo také svatba a pohřeb W. A. Mozarta…
Za rohem hledáme ještě model celého chrámu, abychom si mohli ohmatat ustřelenou věž. Ačkoliv průvodce o jejím osudu mlčí. Ještě obligátní fotečku; Suky, dej už pokoj… :-)

Ve vídeňském Haus der Musik – muzeu hudby jsme si mohli některé nástroje i vyzkoušetVšechno bílé!
Začínáme mít kolektivně hlad. Zatímco cestujeme metrem, venku se setmí. Celá Vídeň je pak zaplavena tisíci světýlek, žároviček a dekorací, které nemají obdoby po celé Evropě. Zejména proto jsou zdejší vánoční trhy tak vyhlášené. Jinak se zas tolik neliší například od brněnských – pouze cenami.
Kromě hladu potřebujeme aktuálně uspokojit i jiné potřeby, proto nepohrdneme kavárno-hernou nižší kategorie, zakouřenou, ale teplou. Svérázná postarší servírka s hrubým chlapským hlasem přinese místo čtyř červených a jednoho bílého svařáku čtyři bílé a jeden červený. Asi ji spletly ty bílé hole nebo bílý sníh, který venku vytrvale padá. Čekám, že se o ten jediný červený strhne bitka bílých holí. Ne, tak dramatické to nakonec není;-) Suky dokonce dostane doklad, o který žádáme anglicko-německo-rukama nohama, a přesouváme se znovu do metra. O pár stanic dál stojí Haus der Musik – muzeum hudby.

Ve vídeňském Haus der Musik – muzeu hudby si mohl každý zkusit dirigovat orchestrKdo unudí orchestr?
Těší mě, že Suky chválí můj orientační smysl. Podél jedné z nejrušnějších vídeňských silnic vedu naši skupinku bez váhání do přívětivého zastřešeného atria paláce arcivévody Karla, kde Roman vytáhne chleba, pomazánkové máslo a tvrdý sýr a připraví pro každého svačinu. Už je na čase.
O muzeu hudby se v průvodci píše, že bylo otevřeno v roce 2000 a nabízí pouť světem hudby. „Návštěvníci mohou například experimentovat se zvuky, hrát na obrovské nástroje nebo dokonce „dirigovat“ Vídeňskou filharmonii.“ O tom víme a těšíme se! Nikdo ale člověka neinformuje, že na pánských WC jsou pisoáry ve tvaru stříbrných kornoutů; ještě že nám je Suky vyfotil! ;-)
V galerii v Belvederu ve  Vídni jsme si mohli ohmatat aspoň látky a součásti oděvů z historických obrazů Prvním patrem, které je věnované právě nějakému orchestru, víceméně proletíme. I tak si ale stihnou slavičínští skauti všimnout lilie v erbu nad krbem a nadšeně si ji fotí. Brněnští pionýři radši zkouší královská křesla ;-) Ve druhém patře se ze všech stran ozývají zvuky, jaké mimčo slyší u maminky v bříšku. Zbláznila jsem se do něj před čtyřmi lety při první návštěvě muzea a dnes navnadila všechny ostatní.
Kromě miminka posloucháme ve druhém patře zvuky velkoměst (vypadá to, jako když člověk strká hlavu do bubnu pračky), chrchlání zasloužilého kuřáka linoucí se z trychtýřů a dusot koňských kopyt vycházející ze „sprchy“. Je tu spousta věcí, na které si nevidící mohou sáhnout, vyzkoušet a užít – třeba velikánský buben a jiné nástroje. Vibrace jsou cítit i půl metru od něj.
V galerii v Belvederu ve  Vídni jsme si mohli ohmatat aspoň látky a součásti oděvů z historických obrazů Ale chudáci ostatní návštěvníci, když se dostaneme k dirigování filharmonie! Zkusí si to postupně každý, Suky přebírá dirigentskou hůlku se záměrem unudit digitální hudebníky tak, aby se zvedli a odešli z plátna pryč… Do nejvyššího patra se přesouváme notně vysmátí!
Večerní hodina pokročila a je to znát i na našem elánu. Výhoda muzea je, že má otevřeno do desíti, ale už v devět je horní patro vydýcháné. Mě a Kamču nejvíc baví sedátko, kolem kterého jsou senzory, a podle toho, v jaké úrovni člověk mává rukama, vyluzuje to zvuk.
Před odchodem nám Suky ještě zahraje na krásné černé křídlo stojící v atriu.

... nebo vyzkoušet klobouk... Hmatová prohlídka po vídeňsku
V neděli se probouzíme do slunečného mrazivého dne. Pokud jsme si včera mysleli, že je zima, teď poznáváme pravdu. Tramvaje mají zpoždění a u rozkopaného Südbahnhof se dlouho hledáme. Francouzské zahrady Belvederu vypadají krásně i zasněžené, v létě to ale musí být úplný ráj. Do tvarů upravené keříčky, sochy múz a sfing, barokní balustrády…
Nejdřív se podíváme s mladou a velmi ochotnou průvodkyní do druhého patra. Tvoří ho čtyři velké sály, my začínáme u největšího obrazu, kde je vymalovaný otec s dětmi. Průvodkyně nás posadí na dlouhou lavici, sama klečí na zemi a vedle ní je položená hromádka látek v klobouku. Povídá o obrazu, co a proč na něm je, a pak celkově o době, kdy byl stvořen, co se nosilo a posílá útržky látek, krajek, per a klobouk, který nejvíc sluší Kamčovi. Mám dovolené fotit, snažím se dostat všechny do záběru tak urputně, až se ocitnu moc blízko obrazu a spustím alarm :-)
... nebo přivonět k opravdové květině, která je na obraze namalovaná... Zdenda vytrvale překládá a já zjišťuju, že mě tato prohlídka baví mnohem víc, než když mezi obrazy procházím sama. Roman je na pokraji stavu blaženosti a tvrdí, že by tady vydržel celý den.
Před půl dvanáctou se přesunujeme do druhé místnosti k obrazu s dámou, tentokrát kolují útržky pláten, na něž se dřív malovalo, a taky zmenšenina malířského stojanu. U posledního díla nás slečna překvapuje živými květinami, které krásně voní – hyacintem a růžemi. Jsem nadšená, jak to má připravené, skvěle se nám věnuje a dobře vykládá. Potlesk při loučení si opravdu zaslouží jako málokdo!

Průvodkyně ve vídeňském Belvederu si za skvělou přípravu hmatové prohlídky vysloužila potlesk Nervíčky na gumičce
Od půl dvanácté kluky-organizátory upozorňuju, že je čas jít. Než se oblečeme, prodereme ven davy lidí, nestíhačka. Z Belvederu vycházíme teprve po dvanácté, za padesát minut máme být na jiném konci Vídně a chytat vlak. Nejvíc naštvat dokáže, že hned vedlestojící hlavní nádraží – Südbahnhof – je momentálně uzavřené! K metru je to kus cesty, Roman s Romčou nasadí takové tempo, že jim nestačíme a oni zmizí v dálce. V půli cesty si Suky vzpomene, že nemá batůžek a není to poprvé! Budeme mu říkat Simonko – podle jedné postavičky z již proslulé divadelní hry Malé myšky piští hlady…! Kluk si z toho nic nedělá, rázně vytrhne Marušce Zdendu a pošle ji zpět do Belvederu. Maruška se poslušně jakoby obrací, ale už po pár krocích se zastaví a s prstem přes ústa se drží pár kroků za námi. Svítá mi rychle – batoh nese na břiše už ze zámečku Roman, ale Suky to neví… Pšššt! Bavíme se královsky :-D
V zimní Vídni byly přesuny metrem výhodnější Na nástupiště v Simmeringu nás výtah vysazuje kupodivu ještě sedm minut před plánovaným odjezdem. Zatím se smějeme a netušíme, že informační cedule zamrzly a ve 12.50 hodin ukazují teprve vlaky s časem 12.15. Jenže vlak nejede ani v jednu, ani ve čtvrt na dvě… Není tady žádný výpravčí, nejsou informace, zamrzl asi i rozhlas a jediné, co se dozvídáme, že vlak na Varšavu nepojede přes toto nádraží. Naštěstí nejsme sami, opodál podupává v mínus osmi stupních šedivý rozcuchaný pán se dvěma malými holčičkami – slyším pražštinu!

Všechna vídeňská nádraží
Blbneme, kecáme, podupáváme a ti, kterým je nejhůř, jezdí dolů-nahoru výtahem. Ačkoliv jsou skoro dvě hodiny a všichni jsme jedli naposledy snídani, zatím optimisticky doufáme, že vlak ze Simmeringu do Čech pojede. Vtom se znovu ozývá rozhlas. Volným překladem – vlak bude stavět na nádraží Wien-Mitte, asi pět zastávek zpět po metru, a má zpoždění. Přerováci jsou odhodlaní jej stihnout a my se rozhodneme, že dál už tady taky mrznout nechceme! Loučíme se s nimi, protože jsme s vozíčkem vázaní na výtahy (ačkoliv včera jsme občas jeli s Romčou i po schodech;-) ) a přesun trvá trochu dýl. Nakonec se stejně potkáváme na jednom nástupišti v Mitte – Přerováci, pán s holčičkami a my. Nestojíme tu ale ještě ani pět minut, když se dají davy do pohybu. „Ten vlak tu byl, ale před čtvrt hodinou odjel. Řekli nám to pozdě! Takže my se stěhujeme na Meidling, za dvacet minut by měl jet další EC,“ mračí se přerovská mamka a my jim přejeme hodně štěstí. Na Meidling je daleko a s přestupem, opravdu nemáme šanci… Někdo nad námi drží ochrannou ruku, jinak si to nedovedu vysvětlit. EC Smetana má větší zpoždění a k nástupišti přijíždí krásné žlutomodré pendolino sotva pár minut po našem příchodu. Všude voní jídlo, už máme dost, necítíme nohy a nemáme místenky, přesto se rveme dovnitř společně s desítkou zmrzlých Japonců, Přerováky a pánem s holčičkami. Ve vlaku svorně nadáváme na dráhy s dalšími dvěma mladými Čechy. Stejně jako my se připravují na bitvu s průvodčím – vypadá to, že místenky nemá nikdo;-)
Průvodčí nerozumí česky, zato vidí bílé hole a nehádá se:-) Velmi dobře ale mluví česky slečna s vozíčkem, který umí vyrobit hrozně dobré, horké kafe, párky v rohlíku a jiné pochutiny. Bílá krajina ubíhá za oknem a my pomalu rozmrzáme. Řeší se, jak komu navazují spoje. Než stihnu usnout, vjíždíme do Břeclavi. V čekárně hledám azyl mezi místními bezdomovci, protože mi ujel vlak, na který jsem původně měla ještě čekat. Myslím na zbytek své bandy – jak se asi dostanou domů „moji“ kluci a Romča do Svitav…?

Zdá se, že vlaky na Moravě problém nemají, z rozhlasu se právě ozývá: „Od nástupiště číslo jedna, kolej třetí, odjede mezinárodní vlak eurocity Vindobona směr Wien-Simmering, Wien-Meidling, který dále pokračuje směr Klagenfurt a Villach, s pravidelným odjezdem sedmnáct hodin a dvě minuty…“ Že bych jela zpátky? Nene, nechám si to na jaro! Kdo se přidá? :-)

(Redakčně kráceno - plné znění najdete na: http://zivotjinak.cz/)



Občanské sdružení ŽIVOT TROCHU JINAK
je sdružení mladých lidí fungující na bázi otevřeného klubu, jež si (velmi stručně napsáno) klade za svůj cíl zkvalitnění úrovně smysluplného trávení volného času mladistvými a mládeží, integraci znevýhodněných (zdravotně, sociálně) mladých lidí do kolektivu jejich „běžných“ vrstevníků a výchovu k mravnosti a odpovědnosti (jak za sebe sama, tak - a to hlavně - za druhé).

http://zivotjinak.cz/

#inkluze #socialnizaclenovani

#inkluze #socialnizaclenovani

Sociální začleňování (inkluze) z pohledu organizací pracujících s dětmi a mládeží je začlenění sociálně nebo zdravotně hendikepovaných dětí a mládeže do volnočasových aktivit pořádaných spolky, oddíly, kluby… apod. Cílem přitom je, aby se stali aktivními a rovnoprávnými členy skupiny. Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) toto sociální začleňování podporuje prostřednictvím rozvoje způsobilostí, dovedností a schopností vedoucích, dobrovolníků a dalších spolupracovníků pracovat s dětmi a mládeží se specifickými potřebami v rámci volnočasových aktivit. Vytváří informační prostor pro sdílení zkušeností a předávání informací o aktivitách podporujících inkluzi dětí a mládeže.



Související články:
Blog POSLEPU byl na konferenci „Online marketing pro neziskovky“ vyhlášen nejlepším blogem neziskové organizace za rok 2009 - 03.01.2010
Vláda schválila materiál ministra pro lidská práva Michaela Kocába - 26.12.2009
V úterý 22. prosince se již popáté sejdou obyvatelé Dobré Vody u Toužimi, hosté a přátelé při Putování za živým Betlémem - 20.12.2009
Český západ získal cenu Gypsy Spirit 2009 - 06.12.2009
Historicky první cenu Festivalu Modré dny za celoživotní přínos v otázce rasismu získal Petr Uhl, druhým oceněným je fotograf Jindřich Štreit - 03.12.2009
V sobotu 5. prosince sledujte záznam ze slavnostního předávání cen Gypsy Spirit 2009 - za neziskový sektor získal nejvyšší ocenění Český západ - 02.12.2009
Adventní tvořivé kurzy pro veřejnost v plzeňském Dobročinném obchodě Buťi - 25.11.2009
Na Vysočině se letos koná už sedmý ročník Festivalu Modré dny - 12.11.2009
V pátek 13. listopadu ve 14 hodin končí možnost nominací v projektu Gypsy Spirit 2009 - ocenění dobré praxe v oblasti integrace Romů - 12.11.2009
Zaměstnanci KPMG Česká republika se rozhodli podpořit Klub Klubíčko Beroun - 08.11.2009
Ministr pro lidská práva Michael Kocáb zahájil projekt Gypsy Spirit, jenž chce vytvořit tradici oceňování dobré praxe v oblasti integrace Romů - 30.10.2009
Obyvatelé Dobré Vody slavnostně otevřeli upravená místa v obci - 29.10.2009
Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové vydal ojedinělou publikaci s názvem „Jak komunikovat aneb Mám spolužáka se zdravotním postižením“ - 24.10.2009
V brněnském klubu Fléda se 14. listopadu odehraje 8. ročník multikulturního festivalu Django Fest - 22.10.2009
Dobročinný obchod Buťi nabízí nově tvořivé kurzy pro veřejnost - 17.10.2009
Klub mládeže Maják na českobudějovickém sídlišti Máj oslavil první výročí - 13.10.2009
Buťi – Dobrý obchod Českého západu v Plzni si získává zákazníky, dárce i dobrovolníky - lze tam koupit použité věci, ale i výrobky chráněných dílen - 05.10.2009
Předsudky vůči Romům – a jak je ovlivňuje výuka romistiky - 29.09.2009
Občanské sdružení Český západ hledá dobrovolníky pro svůj nově vznikající dobročinný obchod BUŤI, jehož výtěžek je zcela určen na dobročinné účely - 10.09.2009
Český západ otevírá v Plzni dobročinný obchod - 26.08.2009
Vyšlo Romano hangos číslo 10-2009 - 26.07.2009
Obyvatelé Dobré Vody pracovali již potřetí na úpravě obce i přes nepřízeň počasí - 23.07.2009
Obyvatelé Dobré Vody již potřetí společně pracovali na úpravě obce - 22.07.2009
V Knoflíkové sbírce se vybralo 10 tisíc a sbírka pokračuje dál - 07.07.2009
Romské děti z Dobré Vody oslavily konec školního roku se skauty - 04.07.2009
Český západ pořádá v sobotu 27. června ve spolupráci s plzeňským skautským oddílem Vločka Skautské soutěže - 27.06.2009
Knoflíková sbírka přispěje na nové společenské centrum v Dobré Vodě - 18.06.2009
„Rozhodnutí je nejtěžší krok na cestě k cíli“ – Arbor Vitae – letní zážitkový kurz - 10.06.2009
Český západ získal prestižní ocenění - 09.06.2009
Lidé mohou přispět na nové společenské centrum v Dobré Vodě u Toužimi - 02.06.2009
Romský taneční kroužek se představí na Jarních dnech v Zahradě Teplá - 07.05.2009
Děti z Dobré Vody zavěšovaly ptačí budky - 03.04.2009
Obyvatelé Dobré Vody mění obec pro sebe i turisty - 20.03.2009
Hra GhettOut ukazovala dětem, jak se dostat z ghetta - 03.03.2009
Kulatý hranatý stůl – aneb Co nového v sociálních službách po Bed in? - 15.02.2009
Děti z Dobré Vody se zapojily do plánování budoucí podoby obce - 05.02.2009
Zimní slunce - 20.01.2009
Letní dům a Dětský domov v Krompachu uspořádali devátou Andělskou slavnost - 25.12.2008
Projekt CROSSROADS, mezinárodní letní seminář mladých lidí se zdravotním handicapem - 13.10.2008
Děti nemají zkušenosti s postiženými spolužáky - 28.09.2008
Romské děti byly poprvé na táboře, přijely nadšené - 10.08.2008
Ministerstvo školství přispěje školám na financování asistentů pro handicapované děti - 01.08.2008
Děti z Dobré Vody slavily svůj svátek se skauty - 09.06.2008
Máme otevřeno?, o. s. pořádá autorské čtení Petry Procházkové - 12.05.2008
Sraz mládeže po evropsku - 07.06.2007
Zdraví a hendikepovaní pod jednou střechou - 23.05.2006
Bojíte se vozíčkářů? A chcete to změnit? - 12.04.2006


vytisknout článek | přidat na Facebook Facebook | pridej.cz


Nejčtenější články za posledních 7 dnů
Nejsledovanější příspěvky rubriky video - audio za posledních 30 dnů
.

Aktuální téma: #tábory

· #sbirame · #72hodin · #tabory · #radyanavody · #foglar · #natabore · #dobrovolnici · #eyca #eyca_cz · #kamchodit · #hryahlavolamy · #vanoce · #čtenářství



Kam chodit MŠMT Newtonmedia.cz České Tábory.cz Borovice.cz - Informační centrum pro dětsku rekreaci, tábory, cestování skupin a volný čas. Kecejme do toho
© 2016 ČRDM | Senovážné nám. 24, Praha 1 | Kontakty | Mapa stránek | ADAM.cz na Facebooku / ADAM.cz na Twitteru / RSS ADAM.cz / ATOM ADAM.cz
Přebírání obsahu ADAM.cz. Provozuje redakční centrum ČRDM za podpory MŠMT | Tento web byl vytvořen pomocí phpRS. PDA Mapa stránek Hlavní strana Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky

-> Google+