Letos jsme byli s naším roverským kmenem na Silvestra pro změnu na Šumavě, kousek od Lipna. Poté, co jsme odpočítali konec roku a spustili kanonádu, jsem se jal vypouštět Balón přání. Je to takový miniaturní, z ekologických materiálů vyrobený asi 1m velký balón z papíru, kousku bambusu a lihu, který se v dolní části zapálí, a tím ohřeje vzduch uvnitř natolik, že balón vzlétne a odletí hnán větrem do dáli. V noci je to moc hezká podívaná, neboť balón pomalu stoupá a zmenšuje se, až se jako malé světélko ztratí z dohledu. Čínská tradice velí v době vypouštění balónu myslet na své přání a to se vám do roka splní. A tak jsme balón popsali před jeho vypuštěním svými přáníčky. Někdo si přál něco osobního a jiný zas něco všem společně.
Když jsem tak sledoval mizející světélko na noční obloze, tak jsem uvažoval, co bych napsal na Balón přání, kdybych jej neposílal s roverským kmenem, ale chtěl bych ho poslat společně s celým naším skautským hnutím. Jaké přání, když každý může mít jen jedno, bych měl učinit? Zjistil jsem, že to není vůbec snadné. Co třeba více nových členů? Nebo konečně zajímavý program pro rovery? A co třeba úspěch nových skautských časopisů? Snad hodně financí z evropských grantů na obnovu skautských základen? Všechno jsou to zajisté hodnotná přání. Ale nebylo to ono. Měl jsem neodbytný pocit, že to není to pravé. Všechno toto můžeme mít když… když… když budeme chtít a dáme si tu práci. A kdy budeme chtít a dáme si tu práci? Když budeme parta a budeme mít odvahu využít příležitostí, které se nám nabízí. To je ono, téměř.
Připomenulo mi to slavný diagram z oblasti personalistiky, který má dvě osy. Jedna je zaměření se na lidi a druhá zaměření se na úkoly. Diagram se dá rozdělit na 4 kvadranty, podle toho na co se soustředím. Když je mé zaměření na oboje slabé, tak jsem v kvadrantu tzv. „kupé“ (tj. lidé se moc neznají a ani toho moc neudělají – čili jako když se baví v kupé ve vlaku). Jestli se zaměřím na lidi, ale málo na úkoly, tak jsem v kvadrantu „mateřské školky“ (všichni se cítí fajn, malují si po svém na papír, ale žádné velké dílo nevznikne). Třetím kvadrantem je silné zaměření na úkol a malé na lidi – tedy „komandos“ (podle vojenského oddílu, kdy musí být mise splněna bez ohledu na ztráty).
No a poslední možností je zaměření jak na lidi, tak zároveň na úkoly. To je kvadrant „týmu“ (kreativní přístup, kdy nejen splním úkol, ale také se při tom pobavím).
Tak tedy posílám Junáku Balón přání, který jsem vypustil s myšlenkou na to, abychom byli tým, který bude partou, co se nebude bát využít příležitostí.
http://skautska-zamysleni.blogspot.com
