PAK 48 a tucet dalších organizací vyzývají k hojné volební účasti

Pražský akademický klub (PAK) 48, který sdružuje bývalé vysokoškolské studenty tvrdě pronásledované komunistickým režimem, a tucet dalších demokratických organizací vydaly Prohlášení k významnému volebnímu roku 2010. Zástupci zmíněných organizací společně vyzývají k zamezení návratu komunistů k moci a k plné účasti všech demokraticky smýšlejících občanů, zejména mladých lidí, ve všech letošních volbách. Prohlášení bylo zveřejněno a okomentováno na tiskové konferenci s názvem „Právní narovnání zločinů komunismu“, pořádané 3. února 2010 v Rezidenci primátora hl. m. Prahy. Na setkání s novináři zazněla v kontextu s daným tématem i starostlivá slova směrem k nejmladší generaci.

Představitelé PAK 48, Klubu Dr. Milady Horákové, Konfederace politických vězňů, Svazu PTP ČR, Orla a dalších organizací připomněli zločiny a křivdy totalitního režimu. Uvedli zároveň, že zákon o protiprávnosti komunistického režimu, Parlamentem ČR schválený v roce 1993, není prakticky naplňován, že komunisté mají značnou ekonomickou moc a a jejich politický vliv stále stoupá. Nejmladší generace (potenciálních) voličů přitom o totalitní době mnoho neví, je pro ni již jen historií.

Podrobněji se k této okolnosti vyjádřila náměstkyně pražského primátora Marie Kousalíková. Jak upozornila, nejstarším z mladých lidí narozených po roce 1989, je nyní dvacet let, většina ostatních je samozřejmě podstatně mladší. „Oni žijí jiný život, vyznávají jiné hodnoty – ne horší, prostě jiné, protože je jiná doba – a o té totalitní toho moc nevědí. Už ji považují prostě za historii. A pokud jim o ní někdo nevypráví doma, tak ve škole se toho moc nedozvědí a z novin nakonec také ne; povědomí o ní jakoby odeznívá... Říká se, že malé dítě, ještě předškolního věku, když se dostane do společnosti dětí mluvících jiným jazykem, ho sice neumí, ale v podvědomí se mu cosi zafixuje. A když se pak ten jazyk začne učit, tak se učí lehčeji a jednodušeji. A to se týká i naší problematiky,“ dovodila náměstkyně primátora. Podle ní je třeba nejmladší generaci dobu totality připomínat. „Až těmto dětem bude osmnáct, devatenáct, dvacet let a budou se rozhodovat, kterým směrem se mají ubírat, možná si uvědomí, že zde byly tisíce poltických vězňů, stovky zavražděných. A že nebyli zavražděni nebo vězněni za to, že něco provedli, pouze za to, že měli jiný názor než tehdejší vládnoucí třída, což byli komunisté. Možná, že pak komunistická strana nebude mít tak velké preference, možná to je důvod, proč bychom s dětmi o tom měli stále mluvit.“

Jedním ze signatářů výše uvedeného prohlášení, kteří si na tiskové konferenci vzali slovo, byl předseda Svazu PTP ČR Vladimír Lopaťuk. Připomněl, že Pomocné technické prapory (PTP) byly útvary Československé lidové armády, které v padesátých letech sloužily k „převýchově“ branců označených za tzv. politicky nespolehlivé osoby. PTP byla nástrojem jejich perzekuce a zdrojem levné pracovní sily: odhaduje se, že Pomocnými technickými prapory prošlo na padesát tisíc lidí; nyní z nich žije již jen asi 5000. „Ty hrůzy, co slyším od kamarádů, kteří nebyli puštěni na pohřeb své matky, svého otce, rodičů, nejbližších... Když chlapce povolali na vojnu, doma zůstala manželka s dětmi a nechtěla vstoupit do družstva, že práci zastanou, tak ji vystěhovali z té obce pryč... Nechci říct, že je možné, aby se to opakovalo. Ale jakmile někdo bude vadit režimu, který nesnese demokracii, který musí mít svou vedoucí sílu všude, ve všem, tak se na něj budou (nositelé totalitní moci) dívat stejnýma očima jako tenkrát,“ míní Vladimír Lopaťuk. Spolu s některými dalšími členy PTP bývá zván do škol, kde se snaží žactvu přiblížit atmosféru padesátých let. Předseda PTP na jednu takovou návštěvu vzpomíná: „...A když jsme těm dětem přijatelným způsobem vysvětlili, oč vlastně šlo, jedna dívenka se nás zeptala: Prosím vás, a proč jste si nestěžovali? Vždyť to je tak jednoduché, poslat stížnost. Řekli jsme jí: Děvčátko, a komu...?“

Členové Pražského akademického klubu 48 dne 25. února 1948 jako jediná organizovaná skupina veřejně odmítli komunistický puč, a stali se tak jedněmi z prvních obětí režimu. Protože se ani po dvaceti letech od pádu tohoto režimu podle nich nepodařilo spravedlivě potrestat spáchané zločiny, rozhodl se PAK 48 tento právní nedostatek řešit. Tiskovou konferencí vyvrcholila série jednání zástupců výše zmíněných organizací uspořádaná pod záštitou pražského primátora Pavla Béma.