Expedice Pohledec

Ve dnech 5.-7. února 2010 uspořádalo naše občanské sdružení Život trochu jinak letos první sportovní akci - Zimní běžkování.
Kolem čtvrté hodiny přebíráme skautskou klubovnu v Pohledci u Nového města na Moravě a shazujeme ze zad těžké batohy. Spolu se Sukym se pouštíme do vaření, zatímco Maruška, Pavla a Helča nás pozorují s úsměvem na tváři. Čas ubíhá a zrovna v době, kdy se zdá být dílo dokonáno, přicházejí další účastníci - Eliška a Zdenda doprovázeni Marťou Holeňou a Vláďou Dvořákem, kteří nás však po chvíli opouštějí. Večer si chvíli povídáme a hrajeme na kytary, ale nakonec se rozhodneme načerpat síly na zítřejší výlet.

Odbíjí osmá hodina ranní a já přicházím účastníky oficiálně vzbudit. Nasnídáme se a kolem půl desáté vyrážíme, těšíce se zasněžené vršky. Obdivuji Elišku a Zdendu (nevidomé účastníky expedice, pozn. red.), jak dokáží jet pouze podle hlasové navigace z úst Marušky, Pavly či Helči. Po osmi kilometrech a mnoha pádech se otáčíme, chystajíce se dojet do nedalekého Zubří a občerstvit se. Nakonec usedáme v restauraci, jež leží blízko zmiňované vesnice. Zhruba v pět hodin vyrážíme nazpět posilněni hrachovou polívkou. Venku už se sešeřilo a nás čeká ještě sjezd z prudkého kopce. Slunce už venku nesvítí a my se vracíme do objektu. Pavla, která se kvůli svému zranění vrátila dříve, už na nás čeká. Spolu se Sukym si opět nasazujeme pomyslné kuchařské čepice a vytváříme čínu ze sojového masa. Netrvá to dlouho a všichni se olizují. Kolem desáté hodiny zaléháme do spacáků.

Přísloví „Kdo dřív přijel, dřív také odjede“ sice neexistuje, nicméně by skvěle vysvětlovalo počínání Elišky a Zdendy. V devět hodin se s nimi loučíme na vlakovém nádraží v Novém Městě na Moravě a sami ještě vyrážíme na krátký výlet. Spolu s Helčou volíme jako jediní delší trasu a i přes obavu, že jsme se ztratili, přijíždíme kolem dvanácté zpátky. Rychle dobalíme věci a vyrážíme na vlak.

Je půl sedmé večer a já se vracím domů pln nových zážitků. Akce předčila všechna má očekávání, zasportoval jsem si a opět potkal super lidi, co víc můžu chtít? Těším se na další.