Neformální vzdělávání – celoevropské téma

Žijeme v době zásadních změn v celoevropském měřítku. Sjednocující se Evropa a významné hospodářsko-politické změny mají velký dopad na společnost a její rozvoj. Jedním z nových výrazných prvků rozvoje společnosti je směrování k tzv. „učící se společnosti“. Stále častěji se setkáváme s pojmem celoživotní učení. Celoživotní učení není všelékem na neduhy společnosti, ale může zlepšit zaměstnatelnost a adaptabilitu občanů se zřetelem k vysoké úrovni strukturální nezaměstnanosti.

V současné době je navíc zřejmé, že evropská populace prudce stárne, a to mimo jiné znamená, že potřeba aktualizovaných vědomostí a dovedností nemůže být uspokojena jen tím, že se budeme spoléhat na mladé lidi, kteří nově vstupují na trh práce, jak tomu bývalo v minulosti. Mladých lidí bude příliš málo a tempo změn je příliš rychlé. Odborníci dokonce pracují s reálnými odhady, že každý jedinec musí počítat se zásadní změnou své profesní orientace minimálně jedenkrát v průběhu svého produktivního života.

Význam celoživotního učení pro budoucnost Evropy byl potvrzen v roce 2000 na zasedání Evropské rady. Hlavy členských států se shodly na tom, že „celoživotní učení je základním nástrojem rozvoje občanství, sociální soudržnosti a zaměstnanosti“. O oblasti celoživotního učení v ČR pojednává několik strategických dokumentů:
• Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha (2001)
• Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ČR (2002)
• Memorandum o celoživotním učení – Závěrečná zpráva o konzultačním procesu v ČR (2001)
• Strategie rozvoje lidských zdrojů v ČR (2003)
• Národní akční plán zaměstnanosti
• Sektorový operační program (2002)
• Strategie celoživotního učení ČR (2007)

Aktivity MŠMT v oblasti celoživotního učení jsou velmi rozmanité a rozsáhlé, neboť tato oblast se dotýká regionálního školství, vysokého školství, skupiny mládeže a tělovýchovy i přímo řízených organizací MŠMT.
Projekt Klíče pro život – Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání, které realizuje ministerstvo školství s Národním institutem dětí a mládeže, se zaměřuje kromě jiného i na uznávání neformálního vzdělávání. Cílovou skupinou jsou zejména pracovníci pracující s dětmi a mládeží a dobrovolníci.

Celoživotní učení se realizuje různými způsoby a v různých podmínkách. Je nutné si uvědomit, že kromě formálního vzdělávání ve školách existuje ještě tzv. neformální vzdělávání a informální vzdělávání.
Myšlenka uznávání je velmi jednoduchá – každý z nás se v průběhu svého života naučí velké množství věcí, získá mnoho kompetencí mimo školní (formální) vzdělávání, ale i mimo neformální vzdělávání, jednoduše tím, že určité činnosti vykonává (v práci, ve svém volném čase, v rodině). Učíme se, aniž bychom si toho byli vědomi, učíme se svou vlastní činností, učíme se od druhých. Proč tedy neumožnit, abychom to, co skutečně umíme, mohli mít potvrzeno, certifikováno?

A co je to neformální vzdělávání? Zjednodušeně řečeno je to široká paleta vzdělávacích aktivit, které probíhají mimo školu, v našem volném čase. Neformální vzdělávání se vztahuje ke všem plánovaným programům osobního a sociálního vzdělávání, rozvíjí celou řadu dovedností a kompetencí mimo rámec formálního vzdělávání.
Vláda České republiky schválila strategický dokument - Strategii celoživotního učení České republiky (usnesení č. 761 ze dne 11. července 2007). Tento dokument mapuje oblast celoživotního učení v naší republice a především přichází s návrhy, jak tuto oblast rozvíjet a podporovat.

V tomto dokumentu je formulováno neformální vzdělávání takto: „Neformální vzdělávání, které je zaměřeno na získání vědomostí, dovedností a kompetencí, které mohou respondentovi zlepšit jeho společenské i pracovní uplatnění. Neformální vzdělávání je poskytováno v zařízeních zaměstnavatelů, soukromých vzdělávacích institucích, nestátních neziskových organizacích, ve školských zařízeních a dalších organizacích. Patří sem např. organizované volnočasové aktivity pro děti, mládež a dospělé, kurzy cizích jazyků, počítačové kurzy, rekvalifikační kurzy, ale také krátkodobá školení a přednášky. Nutnou podmínkou pro realizaci tohoto druhu vzdělávání je účast odborného lektora, učitele či proškoleného vedoucího. Nevede k získání stupně vzdělání.“

Neformální a zájmové vzdělávání probíhá zejména ve volném čase. Co je to volný čas? To je zajímavá otázka, na kterou není snadná odpověď. Můžeme snad souhlasit s tím, že je to čas, který není naplněn nutnou prací. Je to čas, během něhož může jedinec odpočívat, bavit se a věnovat se činnosti, kterou má rád. Všichni se musíme dříve či později naučit zacházet s volným časem. Není pochyb o tom, že to, co děláme ve volném čase, podstatně ovlivní kvalitu našeho života. Hovoříme-li o volném čase, pak dobře využívat volný čas je pro každého z nás tou největší zodpovědností.
Projekt Klíče pro život má ve svém názvu také dodatek – rozvoj klíčových kompetencí... Klíčové kompetence jsou definovány jako obecně přenositelné a použitelné soubory kvalit osobnosti (zahrnující vědomosti, intelektové dovednosti, postoje, hodnotové orientace), které každý člověk potřebuje k tomu, aby mohl plnohodnotně žít v současném světě. Mohou být využívány téměř u každé práce bez ohledu na odbornost, a proto přispívají k lepší zaměstnatelnosti absolventů a jsou významné právě i pro celoživotní učení.

Ve světě existuje řada pojetí klíčových kompetencí (např. i „39 klíčových kompetencí pro Evropu“), v ČR jsou v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání vymezeny úrovní, které mají dosáhnout všichni žáci na konci základního vzdělávání.
Klíčová aktivita Uznávání neformálního vzdělávání si klade za cíl otevřít svým klíčem právě dveře k možnosti uznávání neformálního vzdělávání. Nebude to lehká cesta a jistě nebude stačit jen jeden klíč. Jeden z klíčů je však připraven. Experti a odborní spolupracovníci z řad NNO dětí a mládeže a NNO pracujících s dětmi a mládeží vytvořili minimální kompetenční profily pro vybrané pozice ve zmíněných NNO. Metodického vedení se ujala Trexima spol. s r.o., která je realizátorem veřejné zakázky MPSV Národní soustava povolání (NSP). Tyto pozice doposud nejsou v katalogu prací, nejsou v systému NSP, Národní soustavy kvalifikací (NSK).

Minimální kompetenční profily (MKP) jsou připraveny pro tyto pracovní pozice: manažer NNO, projektový manažer volnočasových aktivit, hlavní vedoucí zotavovací akce, garant vzdělávání, lektor, samostatný vedoucí dětí a mládeže, ekonom, laický zdravotník, bezpečnostní garant a odborník prevence a první pomoci. MKP zahrnují to podstatné, ty důležité kompetence pro jednotlivé pracovní pozice, bez kterých se neobejdou všichni ti, kteří pracují s dětmi a mládeží, ať už jako zaměstnanci v NNO nebo jako dobrovolníci. Aby však mohlo k ověření kompetencí dojít, je nutné vytvořit vzdělávací programy a ověřit je, vytvořit standardy (kvalifikační a hodnotící), které budou v procesu uznávání sloužit jako určité měřítko kompetencí a následně navrhnout takové systémové změny, které napomohou uznávání neformálního vzdělávání.

Cílem je tedy zapojit oblast volnočasových aktivit do procesu uznávání neformálního vzdělávání, dosáhnout sjednocení termínů a navržení legislativních změn, vytvořit nástroj pro uznávání neformálního vzdělávání založený na evaluaci vzdělávání a rozvoji klíčových kompetencí, uvést jej do praxe, obohatit NSK a NSP o pozice, dílčí či úplné kvalifikace z oblasti pracovníků pracujících s dětmi a mládeží. Je také nutné dosáhnout vyšší úrovně akreditací, získávání certifikací pro neformální vzdělávání.