S MŠMT křížem krážem jižní Moravou kontrolovat dětské tábory II.

Naše další kroky vedly na tábor příměstský. Ministerstvem vybraný tábor se nacházel na kraji města Hodonín, ve čtvrti Bažantice. Organizovalo jej Centrum pro rodinu Hodonín. Od hlavního vedoucího této akce Jiřího Ammerta jsme se dozvěděli, jak to na takovém příměstském táboře chodí. Na tomto typu táborů jsou děti pouze přes den. Večer si pro ně vždy přijedou jejich rodiče a odvezou je domů. Své potomky druhý den ráno na tábor zase přivezou. Děti tedy na táboře netráví noci, přespávají doma u rodičů. Některým dětem tento styl vyhovuje. Samy se totiž vyjadřují v tom smyslu, že se jim na táboře spát nechce. V současné době jsou příměstské tábory velmi oblíbené. V době finanční krize vyhovují více i některým rodičům. Tyto tábory totiž bývají zpravidla levnější. Příměstský tábor Centra pro rodinu Hodonín, který jsme navštívili, se konal pět dní, od pondělí do pátku. Pro děti tu byla připravena celotáborová hra nazvaná Olympijské hry bez hranic. Jednotlivé hry na sebe každý den navazovaly. A v pátek se děti mohly těšit na velké finále.

Za třetím táborem jsme vyjeli do Čeložnic u Kyjova. Tento tábor uspořádalo sdružení Zálesák – svaz pro pobyt v přírodě, respektive jeho moravská část nesoucí kratší název Zálesáci – pobyt v přírodě. Přivítal nás hlavní táborový vedoucí Marian Košutek. Ubezpečil nás, že je tu pro děti na každý den připravené dostatečné vytížení jak fyzické, tak intelektuální. Tamní celotáborová hra byla zaměřena na tematiku rytířů sv. grálu. Další program tábora byl bohužel narušen nepříznivým počasím. Časté přeháňky tak překazily realizaci plánovaného puťáku. Většina dětí, které se tohoto tábora zúčastnily, jsou tzv. „skalňáci“, což znamená, že sem jezdí každé prázdniny a dokonce se i přes rok sdružují v Zálesáku. I zde ale, na táboře na jihovýchodě Moravy, jsme mezi dětmi našli několik Pražáků. Pan Košutek se nám svěřil, že se pro něj tento tábor stal již srdcovou záležitostí. Jezdí sem pravidelně už 20 let.
Marian Košutek se v závěru našeho setkání vyjádřil ke kauze, která v současné době burcuje „táborový“ svět. Tedy k návrhu novely vyhlášky o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti. Pan Košutek se tak pozastavil především nad údajným požadavkem ubytovacího prostoru dva a půl metru čtverečního na jedno dítě. Na příkladu tohoto tábora vysvětlil, že takový požadavek by ani při sebelepší vůli táborníků nebylo možné splnit. I na tomto táboře děti spaly v podsadových stanech. Všechny takovéto stany na území České republiky mají stejnou velikost. Zkrátka v tomto typu obydlí není možné 2,5 m2 pro jednotlivce vyčarovat. Pokud by tedy uvedený návrh byl schválen, pro pořadatele táborů by to znamenalo povinnost koupit nové stany. Nesmíme zapomínat na skutečnost, že většinu těchto nekomerčních táborů pořádají neziskové organizace. V důsledku by tedy takovýto zásah mohl znamenat i likvidaci jejich táborů. Věřme ale tomu, že se tato kauza dobře vyvíjí a že celá záležitost dopadne ke spokojenosti všech táborníků.

I poslední tábor, který jsme na naší cestě navštívili, byl pořádán sdružením Zálesák – svaz pro pobyt v přírodě a za organizací této akce stála jeho pobočka Zálesáci – pobyt v přírodě. Na tomto táboře, který se konal v Mlýnkách u Strážnice, jsme jako hlavního vedoucího objevili v tričku a kraťasech radního pro oblast školství Jihomoravského kraje, pana Jiřího Jandu. Pro děti tu se svými kolegy připravil vskutku zajímavý a bohatý program. Společně vymysleli celotáborovou hru, kterou nazvali Rok na táboře. Její podstata spočívala v rozdělení celého táborového pobytu do jednotlivých měsíců tak, že na každý den připadl jeden měsíc z roku. Program každého dne byl pak zaměřen na typické záležitosti, které s daným měsícem souvisejí, např. na důležité svátky, které v onom měsíci slavíme. Např. když nastal táborový prosinec, děti tu se svými vedoucími slavily Vánoce a dokonce i lyžovaly na zelené louce. My jsme k nim do Mlýnků u Strážnice dorazili - dle táborového kalendáře - v měsíci září.
Jednou z dalších akcí, na které se děti na táboře velmi těšily, byly noční hlídky. Jejich doba tu však byla zkrácena na půl hodiny pro jednu osobu. Panu Jandovi se dvě hodiny, jak tomu bývá na některých jiných táborech, zdá příliš. A v podstatě to podle něj už v tak dlouhém časovém úseku ani nesplňuje svůj účel. Jiří Janda zastává názor, že při noční hlídce jde především o to, aby děti získaly onu zkušenost, kdy zažijí ten pocit strašidelné tiché noci. Pro děti jsou na tomto táboře připraveny také noční „bojovky“. Díky svým zkušenostem s pořádáním táborů pan Janda a jeho kolegové zjistili, že mnohem více děti při nočních bojovkách vystraší, když je všude kolem ticho. Nějaké výkřiky vedoucích zpoza stromu dnes už na děti zase tak moc nepůsobí. Tento na naší cestě poslední tábor byl uspořádaný pro téměř 100 dětí. Mezi nimi bylo i několik dětí sociálně znevýhodněných, konkrétně např. děti z dětských domovů či SOS vesniček. Organizátoři tohoto tábora si na účast dětí nemohou stěžovat. Každý rok je o jejich akce velký zájem. Pořadatelé tábory v lednu vypíšou a v březnu již mají všechna místa obsazená.

MŠMT na svých internetových stránkách na začátku srpna informovalo o výsledcích dosavadních letošních kontrol dětských táborů. Nejdůležitější pro všechny táborníky je skutečnost, že ministerstvo zatím na žádném táboře neobjevilo žádné nedostatky, které by musely následně vést k nějakému zásadnímu opatření. Tato informace je jistě příznivá a určitě z ní mají nejen oni konkrétní zkontrolovaní táborníci radost. Ale přesto je třeba ještě stále neusínat na vavřínech. Přeci jen letní prázdniny ještě nekončí a ministerstvo na své inspekční cesty jezdí celé dva prázdninové měsíce.