My zpíváme, víme komu

Koledy a děti – tohle spojení se zdá být docela logické. Většina z nás si představí ladovskou scénu se zachumlanými koledníčky, kteří chodí dům od domu s přenosnými jesličkami a zkřehlými hlásky vyzpěvují za jablíčka a oříšky. Tento obrázek je ale minulostí a současné poznatky jsou takové, že ani doma u stromečku si děti většinou před rozdáváním dárků nezazpívají.

Přesto je tu jedna zvláštní skupina děvčat a kluků, která koledy zpívá, a nejen o vánocích. Většinou již od konce srpna, zatímco vrstevníci jdou na koupaliště nebo na zmrzlinu, se na soustředění dětského pěveckého sboru z otevřených oken zkušeben ozývají vánoční zpěvy. Tady začíná příprava na vánoční koncert. Na takovém prázdninovém soustředění školního sboru se vánoční repertoár obvykle nakousne a zpracuje do hrubé podoby, protože někteří zpěváčci si užívají rodinné dovolené či pobytu u prarodičů. A tak je pak nutno v září a říjnu celý repertoár na pravidelných zkouškách probrat znovu, tentokrát se všemi členy.

Myslíte si, že děti vystačí s několika nejznámějšími koledami? Kdepak. Podívejme se na jeden náš obyčejný školní sbor z malého města. Ti nejmenší, přípraváčci z 1. – 4. tříd si chystají lidovou Hru s jesličkami. Kromě několika známých koled budou potřebovat ty správné kostýmy venkovských holčiček a kluků z 19. století. Ti nejodvážnější sehrají scénu pastýřů a andělů, takže zpěv bude doplněn i mluveným slovem.

Starší děti mají spoustu možností, záleží na zaujetí a neopotřebovanosti sbormistryně či sbormistra a na nadšení dětí. Tak mohou společně nacvičit složitější vánoční představení, kterým procházejí nejen koledníci, ale vznáší se skupina andělů a přicházejí tři králové, kteří se jdou klanět Marii, Josefovi a malému Ježíškovi. Vyvrcholením takovýchto hudebně dramatických snah může být nacvičení třeba Vánočního příběhu Carla Orffa, a to je pak záležitost vskutku velkolepá, při které posluchačům střídavě naskakuje husí kůže a vstupují jim slzy do očí. Na takovéto dílo ovšem každý sbor nemá. Třeba právě ten náš zůstává nohama na zemi. Děti ale přece jen chtějí svůj vánoční koncert něčím ozvláštnit, a tak nacvičují kromě pásma českých koled i ty z různých zemí Evropy: italskou, španělskou, polskou či anglickou, to vše za doprovodu orffovského instrumentáře a některých „skutečných“ hudebních nástrojů: příčné flétny, lesního rohu, zobcových fléten či trubky.

A potom přichází adventní přehlídka školních sborů, kde naše děti prožívají svou malou předvánoční generálku, vystoupí alespoň s částí koncertního repertoáru a porovnají se s podobnými dětskými sbory. Nálada na takové přehlídce bývá skvělá, holky a kluci už se mnohdy mezi sebou dobře znají, nikdo není ve stresu, protože zde schází přísná porota, naopak všichni vnímají pohodu adventního času.

Během dvou – tří prosincových týdnů už se pak jenom vybrušuje a zdokonaluje, připravují se pozvánky a plakáty a v den vánočního koncertu proběhne ta pravá generálka se zkouškou světel, ozvučení a kostýmů. A večer se sál zaplní do posledního místečka malými i velkými, na stupínek nastoupí svátečně naladěné děti a stovkám diváků zvěstují radostnou novinu: Zpíváme sobě i vám pro radost.

Rozhovory se sborovými dětmi si můžete přečíst v článku Zpívání mi dává radost (http://www.nidm.cz/inspiromat/inspiromat-12-2010/predstavujeme-vam/zpivani-mi-dava-radost)

Text a foto: Svatava Šimková, NIDM a DPS Větrník