Současná ázerbájdžánská mládež: hlavně dobrá image!

Vchod do vzdělávacího Centra Maryam provozovaného šestým rokem Charitou Ázerbájdžán na okraji Baku připomíná spíš vrata od garáže, za kterými se partička teenagerů učí hrát na kytaru. Sprejem postříkané dveře se otvírají veřejnosti pět dní v týdnu a do centra přicházejí mladí Bakuanci, aby dohnali to, co jim škola nenabízí.

Chceš vzdělání? Zaplať!
„Historie Ázerbájdžánu, matematika, fyzika, počítače“, vyjmenovává otec Štefan, ředitel Centra Maryam, nejžádanější předměty. Jejich zvládnutí je nezbytné pro přijetí na vysokou školu. Státní školství je sice pro děti povinné, jeho kvalita se však pohybuje na nízké úrovni. Ti „drsnější“ do školy nechodí vůbec a na konci roku si vysvědčení prostě koupí. Podle oficiálních statistik z roku 2008 se tato jihokavkazská země pohybuje na 156. místě z celkového počtu 180 zemí nejvíce sevřených v kleštích korupce.*
Další variantou jsou soukromé školy, ale třeba ta s intenzivní výukou angličtiny stojí okolo 1 200 eur na měsíc, což je částka, kterou si nemohou dovolit ani mnozí cizinci, kteří zde pracují pro velké investiční firmy.

Paradoxem je, že stát o nedostatečném vzdělání ví. Proč by jinak podporoval tolik reklam na doplňující vzdělávací kurzy? Ty se v Ázerbájdžánu staly výhodným byznysem. Cena za doučování jednoho předmětu se pohybuje mezi 10 – 20 eur za hodinu, maturita se skládá ze čtyř předmětů a rodiny zde obvykle mají více dětí. Výsledkem jednoduché rovnice je částka, která je pro rodinu s průměrným příjmem naprosto nepřijatelná. Pro mnoho  studentů tak Maryam představuje ojedinělou možnost na cestě za lepším vzděláním – doučování totiž díky sponzorským darům poskytuje zdarma. A i kdyby tyto finance jeho provoz nepokryly a bylo nutné kurzy zpoplatnit, budou stát polovinu částky, než která je běžná na trhu.

Aby se nechodilo jen za holkama
V hale s vysokými stropy sedí kolem sedmi stolů různě početné skupinky mladých a se zájmem vyplňují učební sešity. Lehce chaotická atmosféra nepřipomíná nic ze sovětských dob a jejich neosobního přístupu ke vzdělání. Každý měsíc skládají studenti zkoušky. Ty mají prověřit nejen úroveň znalostí, ale také vyřadit ty, kteří se zajímají o něco trošku jiného než o výuku. „Seznámit se slečnou jen tak v parku není v muslimské zemi úplně snadné. V Centru je velká koncentrace mladých lidí, takže případné seznámení je mnohem snazší,“ vysvětluje Štefan. Ví, o čem mluví – jeden z jeho studentů opakoval kurz matematiky pětkrát.

Své místo na programu mají i volnočasové a zájmové kroužky, prioritou je však dostat děti na takovou úroveň, aby zvládly přijímací zkoušky na střední či vysokou školu. Centrum také připravuje kurzy, ve kterých by se mladí měli naučit najít si zaměstnání, přijmout pracovní morálku, zlepšit své komunikační dovednosti či dokázat vyplnit formuláře potřebné k zahájení podnikatelské činnosti.

Vzor mladého Ázerbájdžánce: ekonomicky fungující člověk
Novinkou v nabídce Centra Maryam je tříměsíční rekvalifikační kurz v  oborech jako svářeč, plynař či elektrikář. Program tak reaguje na nedostatek manuálních profesí a jejich silnou poptávku na trhu. Učňovské obory mají také podporu ze strany státu, který vyčlenil přes jeden milión eur na jejich rozvoj. K velkému překvapení však plně hrazený kurz dokončili pouze dva účastníci a to ještě s velkým přemlouváním. Zájem nezvýšil ani vzorný příklad jednoho z absolventů, který po dokončení kurzu získal práci, ve které si přišel na slušné peníze. „Vydělal si sice tři sta eur za pár hodin, ale musel pracovat!“, zněl argument jednoho z potenciálních uchazečů.

Tento příklad jasně ukazuje, kdo je vzorem mladých Ázerbájdžánců: člověk fungující na omezený provoz. „Nemá práci, je tedy doma, náklady na spotřebu jsou tak minimální. Málo jí, protože nemá žádný pohyb…,“ dodává s nadsázkou Štefan. V hodnotách mládeže se tak mísí tradice s rychlostí doby. Co se cení nejvíc, je image. Nenalíčenou slečnu v obyčejném oblečení by tu člověk pohledal, stejně jako mladíka, který nemá v kapse poslední verzi mobilního telefonu a neprohání se po městě v drahém BMW.
Vysokoškolské vzdělání? Ano – ale pokud možno bez velké námahy. Koupit si diplom či řidičský průkaz je snadné, stačí mít dostatek peněz.

V Ázerbájdžánu však nejdou přehlédnout ani další faktory. Alarmující je například stoupající rozvodovost, které tato muslimská společnost čelí. Nesezdaná soužití jsou neakceptovatelná, a pokud spolu mladí lidé začnou chodit, svatba následuje obvykle velmi brzy. Novomanželé většinou zůstávají žít v rodině manžela, samostatné bydlení je luxus. Jistá „tolerance“ k mužské polygamii, byť neformálně uznané, je na Kavkaze očekávatelná. Výsledkem jsou pak často osamělé matky s více dětmi, bez práce, v lepším případě žijící v domě vlastních rodičů.

Důležitost úplné rodiny, odpovědnost za vlastní život, a kvalitní vzdělání je to, co se Charita Ázerbájdžán, za pomoci dalších evropských charit, včetně České a Slovenské republiky, snaží mladým Ázerbájdžáncům pomoci najít.

Kateřina Zezulková, Charita Česká republika
(autorka v ČRDM vedla v letech 2006-8 projekt Každý jsme jiný - všichni rovnoprávní, viz http://www.kam-pan.cz)

* Zdroj: V pořadí od nejméně po nejvíce zkorumpované. Transparency International 2008 Corruption Perceptions Index