Velká terénní šifrovací hra dala závodníkům sáhnout „Až na dno“...

Nutno říci, že místní veřejnost už s šifrováním jisté zkušenosti má, o to víc jsem oceňoval odvahu tomíků a jednoho kmene LLM, kteří se do závodu přihlásili bez přesné představy obsahu následující noci a dalšího dne. Ale zpět na nádraží, přijíždí totiž rychlík od České Lípy, ze kterého v běžný pátek vystoupí pár lidí, výpravčí pískne a vlak zmizí v lesích Lužických hor. Dnes se ze stejného vlaku sypali mladí lidé několik minut, na tvářích očekávání, v batozích jídlo a pití, sem tam na vodítku pes. Celkem 20 týmů.

Náš kamarád Jára Ježek, českolipská šifrovací legenda, vysvětlil pravidla, a protože se pomalu začínalo stmívat, neváhali jsme, rozdali šifry a závod začal. Tým si s sebou nesl zadání všech šifer v označených obálkách a sadu malých fotografií z míst, kam byl naveden správným vyřešením šifry. Tedy po rozbalení první obálky bylo nutno luštit, luštit, luštit – tajenkou šifry bylo místo, na kterém se po bližším ohledání některý detail shodoval s fotografií. No a to je ta správná obálka s další šifrou. Jen nutno dávat velký pozor a neroztrhnout špatnou obálku, ech to je pech, tým v závodu pokračuje, už ale mimo pořadí.

Ze začátku jsou všichni plní sil a nadšení, týmy se rychle přesouvají ze Svoru do Cvikova, potom do lesů pod Ortelem, k jeskyním u Lindavy až do nedalekého Sloupu. Základnou nám samozřejmě byla tomícká chalupa nad Herberkem.

A tak se většina týmů za krásného počasí noční tmou, ranní mlhou i následujícím slunným dnem probojovala až do cíle. Někdo čistě, jiný s nápovědou, všichni se zdravým rozumem, vyčerpaným tělem, plní zážitků a nových zkušeností. Nejrychlejší tým s námi posnídal kolem desáté hodiny v cíli, kruté boje se sváděly až do večera. Díky všem za účast!

Převzato z časopisu Tomík