Naše nevýhoda? Pracujeme s „normálními dětmi“

Na to, že celý rok pracujeme s dětmi a mládeží v jejich volném čase. Hrají si s dětmi, může si někdo z vás říct. Zvenčí to tak může vypadat. Podívejme se na to však i z druhé strany...

Výchova dětí musí probíhat na třech úrovních. V rodině, ve škole a ve volném čase. Pokud jedna z těchto úrovní nefunguje, není to úplně dobře. No a naším cílem je bezezbytku naplňovat ten třetí pilíř výchovy. Volný čas. Během našich celoročních aktivit se snažíme s dětmi cíleně pracovat a vychovávat je. Naše zaměření je všeobecné - rozvíjíme v dětech fair-play, samostatnost, smysl pro týmovou práci, tělesnou zdatnost, úctu k přírodě… Zní to ideálně.

Naší nevýhodou je však to, že pracujeme s dětmi z většinové populace. I když bez problémů přijmeme do našich oddílů nebo táborů dítě z menšinové populace, dítě ohrožené sociálním vyloučením - dnes hodně moderní výrazy - není cílem našich aktivit integrace. I když nemáme nic proti Evropě ani světu, není cílem naší práce multikulturní výchova. I když s dětmi sportujeme - není sport naším cílem. Chceme pracovat na výchově běžných dětí většinové populace a podporovat jejich všestrannost. A to je naše nevýhoda.

Naprostá většina nadací, firem, ale i úřadů a institucí dává podstatnou část finančních prostředků právě na integraci či multikulturu. Když poslanci schvalují zákon o zdanění hazardu, mluví o podpoře sportu - nikoli o volnočasových aktivitách jako celku.
Nechci si stěžovat. Děláme přece naši činnost proto, že ji dělat chceme. Děláme ji rádi a dobrovolně po práci. Děláme ji pro budoucnost dětí, se kterými pracujeme. Jsme jednou z mnoha tisíců organizací v celé republice, které s dětmi pracují. Jsme součástí většiny organizací, které pracují s většinovou populací dětí. Bohužel asi právě proto není naše činnost zajímavá - není „fotogenická“, protože je normální.

Jan Burda