pozadi
.
hlavička ADAM.cz ČRDM
RUBRIKA: rozhovory

     QR kód této stránky ->

Potkávají se tu usměvaví lidé

Autor: Jiří Majer | zařazeno: 7. 12. 2011 | přečteno 10797

Rozhovor s náčelníkem královéhradecké Celostátní vzájemné výměny zkušeností (CVVZ) 2011 Ondřejem Knotkem

Cévévézetka od pátku do neděle? Byla by pro nás moc krátká, říká Bc. Ondřej Knotek, hlavní náčelník CVVZ 2011 v Hradci Králové. (Foto Jiří Majer) Letošní cévévézetka termínem svého konání obsáhla pět dat v kalendáři (16.–20. 11.) Svoji roli v tom nepochybně sehrál fakt, že čtvrtek 17. listopadu byl s ohledem na státní svátek volný den. Ale stejně, nevzali si organizátoři pětidenního sebevdělávacího maratónu dětských vedoucích příliš velké sousto?
Když jsme před dvěma lety usilovali o pořadatelství CVVZ v roce 2011, tak jsme kalkulovali s tím, že 17. listopadu je právě ve čtvrtek – a že by šlo cévévézetku udělat opravdu dlouhou a užít si ji. Naše akce má drobné chyby, i když na Quo vadis (tradiční setkání nad dalším směřováním CVVZ, pozn.) bylo řečeno, že to není tak hrozné… Například údajně chybí večerní programy – ale právě je jsme my nechtěli: snažili jsme se tu poskytnout hlavně program na výměnu zkušeností, na setkávání. A k tomu nám těch pět dnů nahrálo: lidi mohli přijet už ve středu a potkat se tady. Hlavní nápor na ně je přes den, od rána od osmi do pěti odpoledne probíhají (tvůrčí) dílny, a pak už následuje volný program. Ne že by pro účastníky nic nebylo – kromě herny a jiných možností, které na cévévézetkách jsou, například proběhla prohlídka Hradce Králové, jiný program byl v tělocvičně, setkávali se lidi v rámci svých profesí, jako třeba pracovníci domů dětí a mládeže… Takže zpátky k otázce, my bychom do toho šli, ale rozhodně bych nechtěl cévévézetku „pátek–sobota–neděle“: bylo by to krátké. Už z toho důvodu, že jsme ve středu převzali školy a ve čtvrtek dopoledne bylo všechno tak, jak jsme si představovali. Přes celou noc se pilně pracovalo, než to tu dospělo do stadia, které by se líbilo nám samotným. To znamená, že organizátoři sami si cévévézetku užívají tak od čtvrtka dopoledne, a blíží se sobota odpoledne, a my už začneme pomalounku balit. Takže si neumím představit, že bychom měli začít v pátek, skončit v sobotu před obědem a v sobotu navečer začít balit – no, to bychom si tu cévévézetku moc neužili.

Kolik lidí tvoří váš organizační tým, který má celou akci „na triku“ a kolik dalších dobrovolníků vám pomáhá?
Organizátory je potřeba rozdělit do dvou úrovní. Nejdřív sedm náčelníků, každý má svou vlastní, jasně danou oblast, o kterou se stará. Každý z těch šesti náčelníků – sedmý je náčelníkem celé cévévézetky – má pod sebou tým lidí. Nejsilnější je teď asi lektorské zabezpečení, na to velice dbáme, aby nám dílny běžely a nebyly zbytečné prostoje. Stav se samozřejmě liší, ale dá se říci, že v průměru tuhle cévévézetku obsluhuje asi sedmdesátičlenný personál.

Kdo chtěl, mohl se na CVVZ 2011 přiučit lecčemu - třeba košíkářství. (Foto Jiří Majer)Jakou z překážek – jistě se jich při přípravě i v průběhu pár vyskytlo – byste si nejradši odpustili a jakou vlastně ani ne, protože vás její překonání o to víc motivovalo?
V pátek jsme „řešili“ jednoho psa: nebyli jsme domluveni, že pes bude ubytovaný. A bohužel jsme neměli pro něj připraveny prostory, což mě strašně mrzí, protože by to určitě šlo. Areál je rozlehlý a se správci budov máme dohodu, jistě by to nějakým způsobem „dopadlo“... Jednou z dalších překážek bylo například ubytování účastníků. Neubytováváme je totiž ve škole, ale na internátech, respektive v domově mládeže, a tudíž jsme museli všechny hosty zapsat do knihy ubytovaných. Což znamená, že od nich musíme získat základní data. Při registraci ale ne každý byl smířen s tím, že si budeme opisovat jeho občanský průkaz. Ale s tím nehneme, pravidla jsou nastavena jasně: jde-li o to ubytovat tu lidi, je potřeba je zapsat. Co bych určitě neměnil, je právě složení programu. Já si myslím, že se nám povedlo. Jediné, co bych měnil, je, že bych ho protáhl trošku déle, možná udělal o trochu víc prostou i pro večerní výdej jídla.

Výroba netradičních svíček (foto Jiří Majer)Vypadají trochu jako zmrzlina. Netradiční svíčky, vyrobené šikovnýma rukama účastnic jedné z tvůrčích dílen na CVVZ 2011, čekají, až jim zchladne vosk. (Foto Jiří Majer)Na CVVZ se podle záznamů na internetu přihlásilo téměř 700 lidí. Loni v Chrudimi jich bylo přes 620; mě ale víc než porovnání dvou více či méně přesných cifer zajímá váš pohled na věc: jak bys autentický zájem o hradeckou akci okomentoval?
Hradecká CCVZ byla schopná přijmout daleko více lidí. Ani jsme neobsadili všechny objekty, které jsme měli připravené, dokonce jsme jeden komplet celý odřekli – šlo o internát – a z druhého objektu, ze školy, používáme pouze tělocvičnu, protože nebylo třeba dalších tříd. Co se týká zájmu, myslím si, že to je současný stav. Na Quo vadis padlo – a já se s tím naprosto ztotožňuji – že cévévézetka není o tisíci dvou stech a více lidí, je o „zdravém jádru“ o určitém počtu motivovaných lidí, kteří na ni chtějí přijet. Doufám, že ti, kteří tady byli, těch šest set jich přijede na příští cévévézetku s tím, že „ten Hradec se jim líbil“ a budou zvědavi na další ročník své oblíbené akce. CVVZ podle mě určitě není o srovnávání čísel, je i o čase. A důležitá je i finanční stránka.

Přejděme tedy k financím. Na kolik letošní CVVZ přišla, jak a z čeho byla hrazena? Zkoušeli jste např. sehnat nějakého sponzora – firmu, živnostníka...?
Cévévézetka je jeden velký finanční problém. Pokud jde o sponzory – nakonec jsme je neoslovovali, z časového i z dalších důvodů. Byť v původním záměru jsme měli velké firmy, které tady v Hradci jsou: má zde centrálu T-mobile, je tu velká Skupina ČEZ, nedaleko máme automobilku… Nakonec ale z počátečních plánů sešlo, což si myslím, že je špatně, protože kdyby se tomu někdo po ty dva roky věnoval, možná bychom přece jen něco málo dostali. I když… V tvůrčí dílně na cévévézetce 2011 v Hradci Králové (foto Jiří Majer)Bohužel jsme „spadli“ do období, kdy peníze nejsou. Být to před třemi lety, kdy ještě firmy pouštěly peníze, protože jich měly dost, jsme na tom asi výrazně líp. Hospodaříme zhruba s rozpočtem sedmi set až osmi set tisíc korun. Tak nízké číslo je samozřejmě dáno i tím, že je nám nakloněn majitel budov, což je Královéhradecký kraj, a příspěvkové organizace – školská zařízení – nám vyšly na doporučení zřizovatele vstříc. A opravdu se pohybujeme v relativně nízkých cenách. Co to ale samozřejmě přináší s sebou, je fakt, že „kraj“ už tolik dalších investic nedá: on nám zařídil poměrně laciné pronájmy, ceny na úrovni provozních nákladů, ale pak už nemůžeme počítat s nějakou finanční částkou na další potřebné věci. Na královéhradecké CVVZ nechyběl ani šperkařský workshop. (Foto Jiří Majer)Co se magistrátu týká, město Hradec Králové stoprocentně cévévézetku podpořilo. Neoslovovali jsme kvůli tomu primátora, hovořili jsme s náměstkem; přece jen k sobě máme blíž. S panem náměstkem spolupracujeme už několik let. A zase, i zde lze říct to samé, co o kraji. Vyjde nám vstříc, pokud jde o příspěvkové organizace města, ať už je to dopravní podnik ochotný posílit dopravu nebo technické služby nebo skutečnost, že příspěvková organizace, která spravuje kulturní zařízení města, nám umožní navštívit královéhradeckou Bílou věž... Ale pak už nemůžeme čekat, že od nich půjdou výrazné finanční prostředky, které vlastně ani nemají. Co se týká ministerstva školství, stav reflektující současnou dobu je, že peníze nejsou – a z původních šesti set tisíc, které na cévévézetku dávalo před osmi, deseti lety, jsme spadli na pět set tisíc. To by nebylo samo o sobě tak hrozné, kdyby se nezvedaly všechny ceny okolo… A za druhé, kdyby těch pět set tisíc nebylo včetně celoročních provozních nákladů „střechy“ (míněna Aliance dětí a mládeže Královéhradeckého kraje, pozn.). To znamená, že z toho máme „utáhnout“ nejenom cévévézetku, ale i zmíněnou „střechu“. Takže konečný rozpočet, který sem z MŠMT jde, se pohybuje pod čtyřmi sty tisíci. Vypadá to však, že s tím vyjdeme, že si nebudeme muset nikde půjčovat, že nebudeme muset cévévézetku dotovat. Je ale fakt, že kvůli tomu jsme museli spoustu věcí, které jsme původně plánovali, odříct. Například účastníci se nepodívali do kraje, byť se snažíme o to, aby cévévézetka byla „východočeská“, což dokládá i složení pořadatelů, protože jsou nejenom z Hradce Králové, ale z celého našeho kraje, z různých měst i z různých organizací. Chtěli jsme do těch měst vyslat autobusy se zájemci z řad účastníků CVVZ, to už se nám ale nepovedlo: to je rozpočet přes milion korun – a ten my skutečně nemáme.

CVVZ nabídla zájemcům spoustu zajímavých podnětů, odbornými semináři počínaje a nepřeberným množstvím nejrůznějších her a hříček konče. (Foto Jiří Majer)Máte nějak „ošéfovanou“ tzv. zpětnou vazbu? Jak se k vedení CVVZ 2011 dostávají zvěsti o tom, jak moc jsou či nejsou účastníci akce spokojeni s tím, co jim nabízí? ?
Zpětná vazba běží v několika rovinách. Jednak je to programová zpětná vazba, tedy napojení na lektory. Z Chrudimi jsme převzali účastnické hodnocení lektorů. Děláme vlastní hodnocení lektorů a doufáme, že naším výstupem pro dalšího pořadatele cévévézetky bude hodnocení programové nabídky – tak, aby mohli svůj program složit opravdu podle toho, oč je zájem. To je jedna z věcí, která nám dost chyběla. Naší snahou bylo sehnat kvalitní lektory a složit cévévézetku z programů odborníků i za cenu toho, že jsme museli zaplatit. Jsou to třeba vysokoškolští profesoři nebo lidi, kteří se pohybují v neziskovém sektoru a jsou na určité odborné úrovni. Samozřejmě jsme kladli důraz i na to, aby CVVZ nebyla jen o odbornících, ale poskytla pole osobnosti i našim, cévévézetkovým, lektorům, kteří se sem sjedou proto, že chtějí předávat zkušenosti dalším lidem. Jiná zpětná vazba, doufám, probíhá přes noviny. Aspoň občas vyběhne někdo z našich lidí (redaktoři cévévézetkového tištěného čtyřstránkového „zpátečníku“, pozn.) a ptá se lidí, píše, co se jim tu líbí a co nelíbí, jejich vzkazy a připomínky. Já sám mám v nohách už mnoho kilometrů, protože podle mě je to celé o komunikaci, o tom být mezi lidmi, mluvit s nimi, což mně je trošku vlastní.

Možná tu mohlo a mělo zaznít ještě něco podstatného z charakteristiky hradecké akce, ale nestalo se tak. Chtěl bys to závěrem našeho rozhovoru napravit? ?
Ne, já bych chtěl všem jen poděkovat. Protože cévévézetka bez pořadatelů by nemohla být a bez účastníků by taky nemohla být. A není to z mé hlavy, nýbrž na Quo vadis od někoho padlo, že tady na chodbách se potkávají usměvaví lidé. A to si myslím, že je pro královéhradeckou cévévézetku charakteristické – a aspoň mně se zdá, a doufám, že mi to ostatní potvrdí – že tady je pohoda. A to je pro nás strašně důležité.



vytisknout článek | přidat na Facebook Facebook | pridej.cz


Nejčtenější články za posledních 7 dnů
Nejsledovanější příspěvky rubriky video - audio za posledních 30 dnů

, x
.

Aktuální téma: #tábory

· #sbirame · #72hodin · #tabory · #radyanavody · #foglar · #natabore · #dobrovolnici · #eyca #eyca_cz · #kamchodit · #hryahlavolamy · #vanoce · #čtenářství



Kam chodit MŠMT Newtonmedia.cz České Tábory.cz Borovice.cz - Informační centrum pro dětsku rekreaci, tábory, cestování skupin a volný čas. Kecejme do toho
© 2016 ČRDM | Senovážné nám. 24, Praha 1 | Kontakty | Mapa stránek | ADAM.cz na Facebooku / ADAM.cz na Twitteru / RSS ADAM.cz / ATOM ADAM.cz
Přebírání obsahu ADAM.cz. Provozuje redakční centrum ČRDM za podpory MŠMT | Tento web byl vytvořen pomocí phpRS. PDA Mapa stránek Hlavní strana Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky

-> Google+