I když nám vládne buranokracie, můžeme navázat na foglarovské etické hodnoty

To - a ještě mnohé zajímavé názory říká anglicko-český spisovatel Benjamin Kuras v rozhovoru s Martinou Kociánovou v pořadu Československého rozhlasu. Kromě níže citovaného úryvku zazněly myšlenky o oligarchizaci médií, ekonomiky a politiky. A také o tom, že je stále těžší rozeznat, čí názory to vlastně opakujeme, když si myslíme, že jsou to naše vlastní.

Buranokracie je u nás viditelná na každém kroku

Martina: To se vlastně říkalo o šlechtictví.

Benjamin Kuras: Mělo by to platit i pro ty oligarchy. I američtí oligarchové, když vznikly všechny ty velké koncerny v 19. století, tak měli určitou společenskou odpovědnost.

Martina: U nás došlo k přerušení a víme, jaká je v tomto smyslu naše historie, Myslíte si, že z našeho národa a tím pádem z naší oligarchie vymizelo to, co je pro šlechtictví nejdůležitější? Tedy jakýsi etický, politický, morální kodex?

Benjamin Kuras: Nepodařilo se to znovu vybudovat a dneska to na těch svých elitách vidíme. Pojmenováno slovem buranokracie, která je viditelná na každém kroku. Někde ale ta fairplay a šlechetnost nových podnikatelů existuje, ale není viditelná a mělo by se o ní víc informovat.
Protože z hlediska psychologie, když se soustředíme na negativitu, tak ta negativita bude růst. A my se musíme taky někdy podívat na to, co tomuhle státu jde a v čem je tento národ kvalitní a v čem by se mohl zlepšit.

Foglar je klenot české kultury, na který je z hlediska etiky možné navázat

Martina: Rovněž říkáte, že kdysi jsme v sobě mívali, i bez náboženství a sokratovsko-aristotelské etiky, jakýsi kodex díky Rychlým šípům, Hochům od bobří řeky, skautingu. První post-náboženská generace měla v sobě ten kodex přirozeně. Měla ho v krvi, nepotřebovala cokoliv vysvětlovat. To znamená, že my máme na co navázat.

Benjamin Kuras: Foglar je klenot české kultury, na který je opravdu možné navázat, aniž by se člověk musel hlásit k nějaké církvi. Desatero ani nemusí znát nazpaměť. Ve skautingu a v Rychlých šípech se tak nějak přirozeně vědělo, co se dělá a co se nedělá. Od toho tam byli ti Bohoušové, Štětináči, Dlouhá Bidla a Vontové a kdoví kdo ještě.
A existoval vzor. Ten byl dokonce ztělesněný v určité literární postavě, což je vlastně ještě účinnější než náboženství. Tam máte postavy, kterým se člověk sice chce podobat, ale jsou z daleké historie, a to je vzdálené a abstraktní. Zatím co u těch Rychlých šípů, tam to je v relativní přítomnosti...

Ač byl rozhovor nahrán již téměř před rokem, a některé skutečnosti - například budoucnost Velké Británie v EU - se mezitím změnily, obsahuje myšlenky, které by neměly zapadnout.

Celý rozhovor si můžete poslechnout na:

Přepis rozhovoru najdete na:
http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/i-kdyz-nam-vladne-buranokracie-muzeme-navazat-na-foglarovske-eticke-hodnoty--1543210

#foglar