Cenu Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos dnes obdržel letos lesnický expert Hnutí DUHA Jaromír Bláha.

    Jaromír Bláha, laureát Ceny Josefa Vavrouška 2017 (foto Petr Vilgus, Sedmá generace)

    Není divu. Čtvrt století chrání přírodu s opravdu mimořádným nasazením. Stopu tohoto vystudovaného veterináře najdeme všelikde: založil program ochrany lesů Hnutí DUHA, spoluzaložil Vlčí a Rysí hlídky, spoluvytvořil Záchranný program pro velké šelmy, inicioval zavedení šetrné lesní certifikace FSC v České republice, pomohl zachránit Trojmezenský prales před kácením nebo prosadit nedávnou novelu zákona o ochraně přírody a krajiny. Dodejme, že jeho články už po mnoho let patří k ozdobám Sedmé generace. Před večerním ceremoniálem jsme mu stihli položit sedm otázek.

    Po mezinárodní EuroNatur jsi v relativně krátké době dostal další prestižní ochranářskou cenu. Co pro tebe znamená?
    Když by ty ceny byly nějakou metou, tak řeknu, že vlastně již nemám o co dál usilovat – dostal jsem nejvýznamnější cenu za ochranu přírody a životního prostředí v Evropě a teď i v České republice. Tak nevím, jestli jsem je nedostal předčasně. Vidím totiž víc problémů nedokončených, na kterých bych chtěl dál pracovat, ať již s cílem rozšířit plochu krajiny ponechané divoké přírodě nebo zlepšit hospodaření v těch lesích, které chceme využívat – abychom v nich hospodařili šetrnými, přírodě blízkými způsoby.

    I Cenu Josefa Vavrouška, stejně jako tomu bylo u evropské ceny, vnímám jako ocenění pro celé Hnutí DUHA, nejen pro mě. Na všem, za co jsem cenu dostal, pracoval celý tým zaměstnanců a dobrovolníků. Pro mě osobně ty ceny znamenají dobrý pocit, že práci, kterou děláme, vidí a oceňují lidé kolem – v Evropě i u nás.

    Měl jsi příležitost Josefa Vavrouška osobně poznat?
    Osobně ne. Začínal jsem v Hnutí DUHA jako dobrovolník v roce 1991, když on byl ministrem. Ale byl pro nás autoritou a jeho myšlenky a životní postoje inspirací. Bohužel jsou u nás dodnes nedoceněné a politickým vývojem opuštěné.

    Porota ti mimo jiné připsala k dobru nedávné přijetí novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Jaký vývoj nás podle tebe v příštích letech v Šumavském národním parku čeká?
    Přijetí této novely mimo jiné ukázalo, jak důležitá je podpora veřejnosti a že ochrana přírody podporu veřejnosti má. Je za tím neskutečné a vyčerpávající nasazení všech v Hnutí DUHA včetně dobrovolníků a našich spolupracovníků. Já jsem nakonec parlamentní finále sledoval z postele se zápalem plic.

    Dalšímu vývoji v NP Šumava bude dávat taktovku sama příroda, alespoň tam, kde jsme jí dali svobodu. Už teď každý, kdo ta místa navštíví, vidí tu rozmanitost a bohatství života, forem, struktur, pocitových vjemů, které přináší. A až mladé stromky povyrostou, uvidí je zdálky i lidé v obcích a přestanou se postupně o osud šumavských lesů obávat.

    Teď je ale třeba, aby ta místa ochránily navazující dokumenty – zonace a zásady péče, které bude schvalovat správa parku a ministerstvo životního prostředí. Polovina rozlohy národního parku patří zařadit do přírodní zóny hned. Nevím, zda se nám to v tomto optimálním rozsahu nepodaří vyjednat. Ale budeme se snažit…

    Jak si vede kampaň Hnutí DUHA Česká divočina, na které se podílíš?
    Povedlo se otevřít diskusi. Máme analýzu potenciálu České republiky – místa, která bychom mohli ponechat samovývoji. Je třeba z nich vybrat reprezentativní vzorky české přírody a v těch zajistit volnost pro nespoutaný vývoj přírody i pro volný pohyb návštěvníků těchto míst. Významná část veřejnosti to požaduje, podle sociologického průzkumu FSS MU Brno 71 % lidí. Musíme si ale ujasnit pravidla a vydiskutovat prioritní místa – jak mezi lidmi zabývajícími se ochranou přírody, tak následně se správci pozemků. Ti se k tomu zatím vstřícně nestaví. Zabetonovali jsme 4,3 % rozlohy republiky, dejme na stejné ploše šanci přírodě, kterou nebudeme kultivovat a opravovat podle našich představ a našich velmi nedokonalých poznatků.

    Před třemi lety jsi s Dagmar Smolíkovou napsal článek Zdivočme Evropu. Zvětšila se od té doby v Evropě rozloha bezzásahových území?
    Ano, stále přibývají další plochy ponechané divoké přírodě. V Německu dělají konkrétní kroky k dosažení 2 % země pro divočinu. Stejný cíl si vytkli v Rakousku. Dílčí plochy přibývají i v jiných zemích. Ale ne ve všech se to daří.

    Chystáš se do Bělověžského pralesa blokovat kácení stromů?
    Jedu tam v neděli. Je to poslední dochovaný nížinný prales v Evropě. A krom malé chráněné části ho začali kácet. Lidé, kteří tam zatím těžbu blokují, potřebují mezinárodní pomoc.

    Spousta ochranářů a ekoaktivistů dříve či později vyhoří. Máš proti tomu nějaký recept?
    Trpělivost je velmi mocná. Výsledky práce se ukážou až po mnoha letech, nesmíme podléhat potřebě vidět okamžité úspěchy a měřitelné výstupy. Důležitější než lpět na úspěchu je vědět, že jsem udělal všechno, co jsem měl a mohl. A vytrvat.

    Rozhovor připravil Vít Kouřil Převzato ze webu Sedmá generace se svolením autora a redakce


    Cena Josefa Vavrouška
    Smyslem Ceny Josefa Vavrouška je ocenit konkrétní činy pro zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj. Cenu uděluje Nadace Partnerství. V roce 2017 se jedná o dvacátý první ročník.
    Cena je spjata se jménem předního českého ekologa, ministra životního prostředí ČSFR Josefa Vavrouška, který 18. března 1995 tragicky zahynul při pádu laviny.

    http://www.cenajosefavavrouska.cz/#cena