Eliška: „Workcampy mi pomohly si uvědomit, že musím společnosti začít vracet.“

Sama byla u vzniku veřejně prospěšných projektů a její dobrovolnický spirit ji stále žene za novými výzvami.

Mohla bys nám nastínit svou dobrovolnickou cestu?

Moje dobrovolnická cesta začala, když mi bylo teprve patnáct let. To jsem se poprvé vydala s INEXem do zahraničí na workcamp. Byla to pro mě neskutečně důležitá zkušenost. Proběhlo to bez sebemenších komplikací a povzbudilo mě to k dalšímu cestování. Posunulo mě to ale i myšlenkově. Hlavně tak, že jsem začala dobrovolničit i v České republice. Nejprve jsem docházela za dětmi na kroužek keramiky. A od té doby jsem se postupně více a více dobrovolnicky angažovala. Později jsem v Česku vedla workcamp na biofarmě v komunitě Camphill. Byl to pro mě velký rozdíl mezi tím, kdy jsem byla “řadová” dobrovolnice a kdy jsem workcamp vedla. Byla to hlavně podstatně větší zodpovědnost. Vést mezinárodní skupinku dobrovolníků je ale neuvěřitelné pestré. Ani jsem v tom neviděla nějakou komplikaci, ba naopak.

A v neposlední řadě bych ráda zmínila projekt Re-sáčkujeme. Kolem tohohle projektu se schází parta lidí, která vyrábí znovu využitelné sáčky. Vznikli jsme díky programu INEXup. Celé se to dávalo dohromady na dálku. Já jsem byla v té době v Africe. Vypsala jsem přes INEX výzvu a ozvaly se mi skvělé slečny, které se začaly scházet. Já jsem se pak přidala osobně, když jsem se vrátila do Prahy. Naším cílem je dostat látkové sáčky do pekáren, aby byly dostupné a abychom tolik neplýtvali plastovými a papírovými sáčky.

Ještě v tobě dobrovolnictví nějak iniciovalo občanskou aktivitu?

Určitě mi to v tom hodně pomohlo. Musela jsem si ale také projít různými situacemi a uvědomit si několik věcí. Byla to delší cesta, na několik let. Hlavně mi pomohlo cestování po workcampech k tomu, abych si vážila toho, kde žiju, že žiju ve svobodné zemi, našla si větší lásku k České republice, vracela něco do společnosti a byla aktivní občankou.

Myslíš, že platí přímá úměra, že čím delší je projekt, tím větší má dopad?

Jak kdy. Někdy to určitě platí, ale neplatí to vždy. Třeba workcampy, ač jsou krátkodobé, mají velký dopad na společnost, obzvlášť pro to, že neprobíhají většinou ve velkých městech, ale v méně viditelných lokalitách. Má to pak veliký dopad na tu komunitu nebo obci. Dlouhodobé dobrovolnictví je pro mě těžší posoudit na nějaké obecné úrovni, ale já osobně jsem si došla k jednomu uvědomění. Mně, jako dospívající, to tehdy pomohlo si uvědomit, že jsem celý život hodně dostávala. A tak je fajn, pokud máme prostor a čas, to zase vracet zpátky do společnosti.

Co považuješ za dopad své dobrovolnické činnosti?

Za největší dopad považuju to, že během svých studií na České zemědělské univerzitě se mi povedlo založit “free shop”. To bylo místo, kam studenti dávali věci, které by jinak vyhodili a ostatní si je mohli brát zadarmo. A musím zmínit i Re-sáčkujeme. To, že jsme vznikli a fungujeme už poměrně dlouho, je super, jsem na to hrdá a věřím, že dostaneme co nejvíce látkových sáčků do pekáren.

INEX má ve své vizi následující: “Chceme žít ve společnosti, ve které se lidé respektují a přistupují zodpovědně k okolnímu světu. Věříme, že dobrovolnictví a spolupráce na lokální i globální úrovni je cestou ke vzájemnému porozumění a nenásilí.“ Dovedeš si vybavit moment ze svého dobrovolnického života, kdy se tato vize naplnila?

Je i neméně důležité, že INEX dbá na proškolení svých vedoucích. Díky workcampům tak umí řada z nás, dobrovolnic a dobrovolníků řešit situace...

Přihlásit se na školení vedoucích workcampů do 20. 11. 2020 můžete zde:
www.adam.cz/clanek-2020110052-zrealizuj-workcamp-ve-svem-meste.html

Rozhovor si můžete dočíst zde:
https://www.inexsda.cz/novinky/storiesofchange/eliska-workcampy-mi-pomohly-si-uvedomit-ze-musim-spolecnosti-zacit-vracet/

#StoriesOfChange

Adam Ludvík

Další podrobnosti kolem workcampů a dobrovolnictví najdete na stránkách INEX- SDA:
www.inexsda.cz
https://www.inexsda.cz/aktivity/workcampy/