Cameron Ramsey: Chybami se učíme, proto bychom se neměli bát je dělat

| Autor: - Klára Malá | Rubrika: rozhovory | Zdroj: -maj-, Vydáno dne: 15. 9. 2019 |

Cameron Michael Ramsey v Česku na Šumpersku žije již třetím rokem se svojí ženou a třemi dětmi.

Cameron Michael Ramsey během výuky (foto MAS Horní Pomoraví)

Odešel z manažerské funkce, aby se stal pedagogickým asistentem při výuce cizích jazyků na místních základních školách. Mluvili jsme s ním o tom, jak funguje pozice sdíleného školního asistenta nebo jak vnímá české školství. Cameron Ramsey působí v Místní akční skupině (MAS) Horní Pomoraví, která je součástí Národní sítě Místních akčních skupin.

Jak jste se dostal k práci školního asistenta na českém venkově?
Nabídku dostal původně můj švagr Gareth, který je Angličan, ale ve stejnou chvíli dostal i jinou nabídku, kterou přijal, a tak oslovil mě. V té době jsem byl v Česku jen několik dní a stejně bych nějakou práci hledal, tak jsem to zkusil. Přišlo mi zajímavé pracovat pro rozvoj v regionu, ve kterém budu žít.

Jak vznikla myšlenka sdíleného školního asistenta ve vašem regionu?
Myšlenka vznikla v pracovní skupině v rámci projektu Místního akčního plánu (MAP) vzdělávání v Zábřehu. Pedagogové hledali způsob, jak zkvalitnit výuku angličtiny. Zábřežsko je region, do něhož příliš cizinců nejezdí, a děti tak nejsou příliš motivované učit se cizí jazyky. Navíc nejsou schopné po několika letech výuky angličtiny odpovědět na základní otázky typu: Kde jsou tady toalety? apod. Jedním z řešení tedy bylo navázat spolupráci s rodilým mluvčím, lektorem cizího jazyka.

Jak to funguje?
Působím ve školách jako školní asistent, to znamená, že vždy jsem ve výuce s pedagogem. MAS má připraven plán na školní rok, kde jsou rozepsané jednotlivé týdny výuky, a do něj si školy rezervují dny, kdy budu jako lektor v jejich škole působit. Někdy je to jeden týden, jindy třeba týdny tři. Velké městské školy volí například dva týdny v prvním pololetí a ještě týdenní jazykový kemp v druhém pololetí apod.
Já jako lektor pak jezdím po jednotlivých školách. Jsem zaměstnancem místní akční skupiny a školy za můj pobyt platí. Chci ale říct, že bez spolupráce s učiteli nemohu dělat svou práci. Jejich podpora je pro mě opravdu velmi důležitá.

Jaká byla vaše předchozí profese?
Byl jsem manažerem prodeje u mezinárodní firmy. Moje práce spočívala v kontaktu se zákazníky a v práci na počítači. Moje současná práce je tedy výraznou změnou, komunikuji především s dětmi a práce je to velmi různorodá.

Jak dlouho žijete v České republice?
Od podzimu roku 2016. V současné chvíli žiju nedaleko regionu, ve kterém pracuju. Mám tu českou manželku a tři děti. Manželka pochází z tohoto regionu. Předtím jsme žili téměř šest let v Německu.

Co děti učíte? A v kolika školách působíte?
Více než učit se snažím motivovat děti, učitele, ředitele i uklízečky komunikovat v cizím jazyce – nejvíce anglicky, ale také německy a španělsky, což je vlastně moje rodná řeč. Pocházím totiž z jihoamerické Venezuely. V rámci své práce působím v různých předmětech – pracujeme metodou CLIL (Integrovaná výuka předmětu a cizího jazyka – pozn. red.). Učím děti anglicky také třeba v biologii, vlastivědě, tělocviku, výtvarce a hudební výchově apod. Jezdím s nimi na jednodenní výlety, ale také na týdenní jazykové kempy. Zatím jsem v rámci svého působení v regionu navštívil 20 místních škol z celkových 36 škol, které se na území nacházejí.
Kromě komunikace přispívám k multikulturní výchově, ukazuji dětem, že lidé jsou různí, mají různé zvyky, tradice a že není třeba se jinakosti bát.
Moje velké téma je také integrace, snažím se být součástí života školy, to vytváří spontánní a neformální atmosféru pro mé aktivity.

Jaké jsou české děti? A jak vnímáte české školství?
Jsou to děti jako všude jinde na světě. Domnívám se, že české školství je na velmi dobré úrovni. Jediné, co bych možná doporučil, je to, abychom se méně věnovali chybám: “Don’t be afraid to make mistakes,” prostě nebát se dělat chyby. Chybami se učíme, proto bychom se neměli bát je dělat. Často se také dostanu do málotřídních škol, kde se učí děti z několika ročníků dohromady, a musím říct, že je tam velmi příjemná a přátelská atmosféra.

Jaké jsou největší problémy ZŠ ve výuce cizích jazyků?
Děti málo mluví v hodinách cizího jazyka tím daným jazykem. Často je velký prostor věnován gramatice, vyučované v češtině, a nezbývá čas na samotnou konverzaci. Je to i nejistotou samotných učitelek či učitelů v angličtině, ne všichni jsou schopni plynule komunikovat v angličtině, např. na prvním stupni. Někteří neměli příležitost doposud vycestovat, být nějaký čas například na praxi v zahraničí.
A další část mé práce věnuju vzdělávání těchto pedagogů, nabízíme jim třeba intenzivní konverzační kurzy a další metodické hodiny, což vzešlo opět jako podnět z pracovní skupiny projektu MAP vzdělávání.

Co se vám líbí na českém venkově? A co mu naopak podle Vás chybí?
Mám rád přírodu a hlavně hory. Oceňuji také, že je zde velmi bezpečno, hlavně pro výchovu dětí. Líbí se mi dodržování tradic, jako je velikonoční pomlázka či vánoční kapr ve vaně. Co mi trochu chybí, je možnost či příležitost setkávat se s lidmi z jiných zemí, kteří tu jsou na návštěvě nebo tu bydlí.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Zůstat v České republice, pořádně ji procestovat, lépe se naučit česky a povzbudit více cizinců, aby mě následovali.


ADAM.CZ (www.adam.cz.cz) - zpravodajský a informační servis sdružení dětí a mládeže
Adresa článku: http://www.adam.cz/clanek-2019090023-cameron-ramsey-chybami-se-ucime-proto-bychom-se-nemeli-bat-je-delat.html

Kliknutím Vytisknout tuto stránku