Základními principy a východisky předkládaného materiálu jsou jak zodpovědnost státu za vytváření podmínek pro rozvoj mladé generace a za plnění úkolů, které státu v této věci přísluší nebo k jejichž plnění se v rámci celé řady mezinárodních úmluv přihlásil, tak zodpovědnost rodiny a přiměřeně věku i zodpovědnost jednotlivce za sebe sama.

Při formulování cílů státní politiky se vychází z předpokladu, že působení státu na mládež musí být diferencované a adresné, a to ve dvou rovinách:

Podpora znamená jak opatření státu ve prospěch řešení problémů, které tvoří překážky rozvoje mladé generace, tak nejrůznější startovací programy a podobně. Trvalá podpora, ke které se stát dlouhodobě přihlašuje, směřuje na případy, kdy selhává funkce rodiny, nebo kde jde o jedince zdravotně či jinak postižené. Specifická podpora řeší aktuální problémy dotýkající se mladé generace (v současnosti například důsledky transformace ekonomiky, na které nebyla mládež připravena). Zahrnuje i takovou činnost státu, resp. státních orgánů, která v rámci státní politiky aktivizuje jednotlivé vrstvy a skupiny mládeže k participaci na společenském a politickém životě a na plnění úkolů, vyplývajících ze státní politiky vůči mládeži. Znamená to, že je předpokládán celkově přiměřený a individuální aktivní podíl dětí a mládeže na realizaci opatření státu. V oblasti podpory mají významný podíl nestátní organizace. Z hlediska sjednocující se Evropy je zvlášť zdůrazňována problematika širší participace mladých lidí na společenském a politickém životě.

Ochranou se rozumí působení státu zabezpečující zeslabování vlivu negativních jevů a důsledků jejich působení na děti a mládež. Zde stát působí buď přímo svými nástroji, nebo využívá spolupráce s dalšími orgány veřejné správy a nestátními organizacemi. Ochrana nastupuje vždy tam, kde jedinec není schopen vlastními silami čelit negativně na něj působícímu prostředí a některým společenským jevům.

Koncipování státní politiky vůči mládeži akceptuje skutečnost, že cílem není jen vytváření podmínek pro optimální tělesný, duševní, občanský vývoj mladé generace, ale i tvorba podmínek pro využití tvůrčího potenciálu mladé generace pro další vývoj naší společnosti. Tato teze vychází z nutnosti změnit skutečnost, kdy přes rostoucí potřebu autonomie jsou dnes mladí lidé ekonomicky závislí na svých původních rodinách déle (ze srovnání s mládeží zemí Evropské unie vyplývá, že jednoznačným důvodem tohoto stavu v České republice je bytová otázka), než je často sociálně a psychologicky únosné.

Působení státu na mládež se musí projevovat i v úloze a činnosti zákonodárných orgánů, vlády a dalších orgánů státní správy. Nástroji státu v ochraně a podpoře dětí a mládeže jsou především právní normy, dále ekonomické nástroje, aplikace výzkumné činnosti v této oblasti, účelný informační systém, komplexní personální politika (výběr, příprava a další vzdělávání pracovníků, působících v uvedených oblastech). Cílem je vytváření podmínek pro rozvoj osobnosti mladého člověka a jeho uplatnění ve společnosti.

• orgánů státní správy a samosprávy
• dalších institucí zřizovaných státem, popř. obcemi
• nevládních organizací
• komerčních organizací a soukromých podnikatelů.

Výkon státní správy v oblasti péče o děti a mládež na ústřední úrovni je v současnosti ze zákona v kompetenci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Realizace dílčích oblastí této péče však zároveň přísluší dalším resortům. Na úrovni okresu tyto činnosti částečně řídí okresní úřady, bohužel bez dostatečné zákonné podpory, která by se týkala všech oblastí. Oblast vzdělávání a parciálně též volný čas zabezpečují na této úrovni školské úřady, čas zabezpečují na této úrovni školské úřady, pracovní uplatnění a rekvalifikaci mládeže na úrovni okresů zabezpečují úřady práce.

Doposud neexistuje zákonná úprava, zajišťující uplatňování principu subsidiarity v dané oblasti. Předpokládá se však, že po reformě veřejné správy by na vyšších územně-správních celcích vznikly útvary pro mládež a tělovýchovu, na které by byla přenesena kompetence za oblast péče o mládež, včetně podpory činnosti občanských sdružení dětí a mládeže. Jejich dalším úkolem bude rozpracovávat schválenou státní politiku vůči mladé generaci na podmínky regionu a koncipovat tak vlastní regionální politiku v oblasti mládeže, vytvářet podmínky pro fungování poradních orgánů pro otázky dětí a mládeže a volených orgánů zastupujících mládež, participovat na realizaci programů vyhlašovaných na centrální úrovni, spolupracovat s dalšími orgány státní správy a samosprávy, občanskými sdruženími, církevními institucemi, podnikovou a komerční sférou, zastřešovat systém práce okresních úřadů a vykonávat vůči nim kontrolní činnost, dohlížet na efektivní využívání disponibilních prostředků a podobně.

Těmto úkolům by se měla přizpůsobit i práce pracovišť na okresních úřadech. Velkou důležitost je však třeba přikládat obcím a městům, které je nutné pokládat za základní článek pro naplňování systému komunální politiky a vytváření podmínek pro volnočasové aktivity, spolupráci státních a nestátních organizací, zajištění možností participace mládeže a podobně. Návrhy zpracovávané v souvislosti s reformou státní správy a samosprávy by měly posílit úlohu regionů, měst a obcí při realizaci vzdělávacích, sportovních, kulturních a dalších aktivit napomáhajících rozvoji osobnosti dítěte a mládeže a zabezpečení jejich zdravého rozvoje. S reformou veřejné správy bude současně narůstat i role nevládních organizací v dané oblasti.

Do těchto oblastí bude směrována cílená státní podpora, která bude mít i oporu v informačním zabezpečení a nadresortně pojímaném výzkumu dětí a mládeže, který mimo jiné umožní kvalifikované hodnocení naplňování Úmluvy o právech dítěte.

Mladí lidé, zakládající manželství, jsou nejen předmětem zájmu nejen z titulu státní politiky vůči mládeži, ale i jako významný demografický faktor. V posledním období dochází k poklesu počtu sňatků (je nutné poznamenat, že sňatečnost v České republice patří nadále k nejvyšším v Evropě), poklesu porodnosti (počet živě narozených dětí na 100 obyvatel je v současném období nejnižší za celé období, po které je porodnost u nás sledována, tj. od roku 1785). V letech 1994-5, poprvé od roku 1918, počet zemřelých převýšil počet narozených a ani přírůstek stěhováním nestačil kompenzovat přirozený úbytek obyvatelstva. K určitému zlepšení došlo až v roce 1997, kde ovšem nepanuje shoda odborníků o dlouhodobosti a příčinách této změny. Pokračuje mírný trend stoupající rozvodovosti. Pozitivní tendencí je naopak uzavírání sňatků ve věku vyšším, než v minulosti.

Jednou z podmínek vzniku a fungování rodiny je otázka bydlení. Realizovaný sociologický výzkum prokázal, že naši mladí lidé ve srovnání s mladými lidmi ze zemí Evropské unie výrazně častěji uvádí jako důležitou okolnost pro plánování narození dítěte zejména vhodné bytové podmínky. Přestože se se vzrůstajícími cenami bytů oživil zájem o výstavbu bytů do vlastnického bydlení, vysoké pořizovací náklady vytvořily situaci, že tyto nově stavěné byty jsou přístupné jen pro malou část osob v nejvyšších příjmových kategoriích. Omezená nabídka bydlení s regulovaným nájemným znamená zhoršenou dostupnost bydlení pro obyvatelstvo v ostatních příjmových kategoriích (zejména mladých manželství), která se liší podle regionu a města. Zhoršení celkové dostupnosti bydlení, dané především poklesem počtu zahajovaných staveb v první polovině devadesátých let, způsobilo podle odhadů Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí, že cca 10% domácností je bez vlastního bytu.

3. 2. Mládež, vzdělání a výchova

V současné době je většina škol v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, na které byly převedeny i střední odborné školy, spadající původně do kompetence Ministerstva hospodářství a Ministerstva zdravotnictví. K převodu středních odborných škol v působnosti Ministerstva zemědělství vzhledem k jeho zamítavému stanovisku zatím nedošlo. Mimo působnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zůstávají školy některých resortů - Ministerstva vnitra, spravedlnosti a obrany. Značně se rozšířila nabídka studia na středních školách a vyšších odborných školách. Česká republika se může řadit k zemím s vysokou vzdělanostní strukturou obyvatelstva (zvláště co se týká středoškolského vzdělání).

Státní politika se zaměřuje i na vzdělávání dětí a mládeže se speciálními vzdělávacími potřebami. Tato péče je dosud na relativně dobré úrovni, nicméně je nutno této skupině nadále věnovat maximální pozornost. Závažný problém lze sledovat u tzv. “pozitivně handicapovaných” dětí a mládeže (talentované děti a mládež), které jsou dosud relativně nedoceňovanou složkou mladé generace. Problémem je, že i když se talent projevuje, lze podle některých odhadů pouze cca u 3 % populace předpokládat, že se při systematickém rozvíjení latentních disposic docílí zvýšení až na 8 % populace daného věkového rozmezí. V České republice je dán legislativní rámec pro podporu nadaných a talentovaných dětí a mládeže zákonem č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), který řeší i otázky pedagogicko-psychologického poradenství. K řešení problematiky práce s talenty bylo zřízeno Centrum pro rozvoj nadání a talentu při Institutu děti a mládeže. Bez podpory této skupiny mládeže není možné plně zabezpečit úkoly dotýkající se vědy a výzkumu, tedy vychovávat odborníky na světové úrovni. Pro tuto oblast je nutné hledat i nové finanční zdroje na straně podnikatelské sféry a nestátních organizací.

Mezi problémy v této oblasti patří nedostatečné propojení mezi teoretickými východisky
a praktickým odstraňováním bariér uplatnění talentu a problematika financování aktivit tohoto druhu (od diagnostikování přes práci s talenty, až po jejich uplatnění v praxi).

Z hlediska budoucího vývoje zaměstnanosti bude rozhodující, zda se podaří věkově nerovnoměrně rozložený potenciál pracovních sil optimálně absorbovat. Nové prvky do politiky zaměstnanosti přinese i předpokládaný vstup do Evropské unie, kdy lze předpokládat, že mladí lidé budou využívat nabízených možností dalšího studia v zahraničí, dobrovolné služby i možností zaměstnání.

Po roce 2000 dojde k dalšímu poklesu počtu mládeže ve věku 15 až 24 let. V roce 2005 by těchto osob by mělo být o cca 200 tisíc méně než na začátku tisíciletí. I když se převážná část mladých lidí bude připravovat na budoucí povolání, lze v souladu s evropskými trendy v této věkové kategorii očekávat vyšší nezaměstnanost. Problém s výši zdrojů pracovních sil kolem roku 2005 a později bude ještě zvýrazněn tím, že zaměstnání budou hledat větší počty mladých žen po mateřské dovolené, jejichž šance na uplatnění na trhu práce jsou nižší než u ostatních uchazečů o zaměstnání.

Část dětí a mladých lidí je již dnes při vstupu na trh práce znevýhodněna oproti jiným věkovým skupinám. Pomineme-li nedostatek praktických zkušeností, jde o mladé lidi, jejichž odborná příprava neodpovídá vždy požadavkům trhu (zvláště rizikovou skupinu přestavují absolventi základní školy bez další kvalifikace). Část mladé populace je stále připravována na povolání bez znalosti potřeb trhu. V současné době mají problémy s hledáním odpovídajícího zaměstnání absolventi středních škol, zaměřených např. na výuku manažerů, účetních, klesá zájem o absolventy právnických fakult a lékařských oborů, naopak je pociťován nedostatek nabídky pracovní síly v některých dělnických profesích a středních technických kádrů a technicky vzdělaných vysokoškoláků v oblasti strojírenské výroby. Tento stav se projevuje na trhu práce, kde například nárůst neumístěných absolventů učilišť byl za poslední tři roky o 50 – 60 %, zatímco u absolventů středních škol o 300%. Nelze tedy spoléhat jen na působení trhu práce, ale zkoumat jeho perspektivní vývoj a pomocí prognóz působit na postoje společnosti a dle nich i reagovat při formování sítě středních škol.

Lze konstatovat, že byly podceněny problémy, související s uplatněním absolventů na trhu práce. Každoročně na trh práce vstupuje cca 160 tis. absolventů všech typů škol, z nichž více než šestina nenajde uplatnění. Každoročně dochází k nárůstu nezaměstnaných absolventů cca o 5 tisíc. Největší potíže s uplatněním mají obecně nejmladší a nejméně vzdělaní absolventi základních škol a absolventi středních odborných učilišť, specifické skupiny vykazující závažné problémy s uplatněním představují zdravotně postižení (řešeno i usnesením vlády č. 256/98 - Národní plán vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením), rómská mládež a mládež z dalších minoritních skupin. Mládež, vstupující na trh práce se již při prvním neúspěchu řadí mezi rizikovou mládež, významně ohroženou sociálně patologickými jevy. V roce 1997 činil podíl mladých lidí do 29 let z celkového počtu nezaměstnaných 44%. Současný vývoj ukazuje, že po období relativně nízké nezaměstnanosti a zájmu zaměstnavatelů o mladé pracovníky bez praxe, se situace České republiky dostává na úroveň ostatních evropských zemí.

Moderní demokratická společnost, jak zdůrazňuje například rezoluce Výboru ministrů Rady Evropy č.6 ze dne 16.4.1998 a závěrečná deklarace páté evropské konference ministrů Rady Evropy, konané v Bukurešti ve dnech 27.-29.4.1998, se stále více obrací k jedinci, k jeho aktivitám ve prospěch celého společenství. Participace v souladu s těmito a dalšími dokumenty vyjadřuje právo mladých lidí účastnit se procesů rozhodování na místní úrovni (jako jeden z důležitých předpokladů osvojování si příslušných práv a z toho vyplývajících odpovědností), ale i právo účastnit se ovlivňování základních podmínek a procesů, které se mladé generace úzce dotýkají, včetně participace na formování politiky státu, regionu či obce vůči mládeži (například prostřednictvím občanských sdružení dětí a mládeže nebo zastoupením v poradních orgánech). Řadu úkolů v této oblasti stanoví deklarace přijatá na první světové konferenci ministrů odpovědných za mládež, konané v letošním roce v Lisabonu.

Zájem o veřejně prospěšnou aktivitu je dán výchovou a možností participace na řešení věcí veřejných. Přestože např. středoškolská mládež vykazuje určitý zájem o participaci, jsou její možnosti limitovány již na úrovni školy. Zejména oblast místní politiky představuje pole působnosti pro mladé lidi, kteří se chtějí v této sféře uplatnit. Ve skutečnosti se o ni zajímá a aktivně se do ní zapojuje jen zanedbatelný podíl mladých lidí (26 % dotázaných ve věku 15 až 24 let se sice o ni zajímá, především jde však o pasivní sledování toho, co se děje v místě bydliště). Mladí lidé jsou i dosti skeptičtí, např. zpochybňují možnost podílet se na rozhodování o tom, co se děje a bude dít v místě bydliště.

Základním problémem je stále ještě nedostatečná obeznámenost s principy Úmluvy o právech dítěte, jak u dětí, tak u těch, kteří mají práva dětí naplňovat a chránit (rodiče, učitelé, vychovatelé, sociální pracovníci, lékaři, policisté, soudci, politici a novináři). Tuto skutečnost dokumentují v praxi: některá necitlivá rozhodnutí při umisťování dětí z problémových rodin do dětských domovů, nerespektování práv dětí v soudních řízeních (např. právo na obhájce) a v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy, malá pozornost, která se věnuje názorům dětí v některých rodinách, školách a výchovných zařízeních, výskyt a přehlížení týrání, zanedbávání a zneužívání dětí a podobně.

Při šíření znalostí o lidských právech hrají ve vztahu k dětem a mládeži dominantní roli škola
a masmédia. Současná generace rodičů nemá dostatek znalostí a ani potřebný vztah k této problematice, aby mohla své děti dostatečně poučit. V současné době mají proto sdělovací prostředky a učitelé zvýšenou odpovědnost při výchově mládeže k chápání lidských práv. K významnému rozšíření práv a možností našich mladých lidí přispívá i proces rozšiřování počtu členských zemí Evropské unie. Na tomto místě je třeba konstatovat, že naše mládež má možnost již dnes využívat celou řadu programů Rady Evropy. Na druhou stranu je třeba věnovat větší pozornost informovanosti mládeže o těchto možnostech i o souvislostech přičlenění naší republiky k zemím Evropské unie. Kromě masmédií by zde daleko větší úlohu měla sehrát i škola.

Významným zásahem státu do života většiny mladých mužů je základní (náhradní) služba, během níž jsou v zájmu společnosti omezena některá práva vojáků v základní (náhradní) službě. Někdy ovšem dochází i k bezdůvodnému fyzickému i psychickému drilu, který v jejich očích zpochybňuje smysl vojenské základní služby jako jedné z významných občanských povinností. To úzce souvisí i s vysokým zájmem o civilní službu.

Volný čas dětí a mládeže plní v současné době funkci relaxační, regenerační, kompenzační, sociálně preventivní a výchovnou. Součástí náplně volného času jsou z  tohoto hlediska nejrůznější aktivity, z nichž převládají aktivity ryze relaxační, dále pak pohybové, kompenzační a sebevzdělávací. Aktivní trávení volného času za přiměřeného dohledu nebo vedení kvalifikovaných vedoucích vždy působí jako primární prevence negativních jevů.

Na volný čas dětí a mládeže mají kromě objektivně daných celospolečenských podmínek vliv především rodina, stát (včetně školy a školských zařízení jako převážně státních institucí)
a dále neformální skupiny vrstevníků, resp. formalizované skupiny vrstevníků v občanských sdruženích dětí a mládeže, popř. ve sdruženích, která s dětmi a mládeží pracují. Způsob trávení volného času ovlivňuje i nabídka komerčních organizací (počínaje např. sportovními a kulturními organizacemi, přes podniky zaměřené na společenskou zábavu až po komerční média).

V této oblasti hraje nezastupitelnou roli školství jako jeden z  hlavních garantů výchovy mimo vyučování a tedy i gestor nemalé části činností ve volném čase a zároveň i gestor, spravující četná zařízení pro výchovu mimo vyučování. V České republice pracuje 4 240 školních družin se 232 000 žáky, 371 školních klubů s 27 000 žáky, významná je i činnost sportovních klubů, kde je registrováno 250 000 dětí (ovšem jen tři čtvrtiny škol všech stupňů mají vlastní tělocvičny a hřiště).

Na základě výzkumů Institutu dětí a mládeže lze konstatovat, že mladá generace nedoceňuje plně potřebu žít zdravě. Až 90% procent dotázaných považuje sice za významné pečovat o své zdraví, tři čtvrtiny tak hodnotí udržování si dobré fyzické kondice, ale jen 58% respondentů ve věku 15 až 24 let považuje za významné nekouřit a jen 48% pak nepít alkohol. Tyto dvě poslední odpovědi již naznačují negativní tendence v chování mladých lidí ve vztahu ke kouření a pití alkoholu (za posledních 50 let se spotřeba alkoholu v ČR zvýšila dvaapůlkrát, spotřeba cigaret se ve srovnání s rokem 1989 zvýšila o více než 20 %). K docenění potřeby žít zdravě byl v rámci Ministerstva zdravotnictví ve spolupráci s jinými resorty rozvinut program Zdravá škola.

Garantem plnění úkolů resortu zdravotnictví při realizaci Koncepce státní politiky ve vztahu k mladé generaci, i úkolů vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte, bude nově ustanovené oddělení péče o matku a dítě v odboru zdravotní péče Ministerstva zdravotnictví ČR.

V posledních letech dochází k nebývalému rozšíření sociálně-patologických jevů mezi mládeží. Za příčiny tohoto stavu lze považovat především některé negativní jevy v rodině, dále současné společenské prostředí, kde se po ztrátě bariér, typických pro totalitní režimy, zatím spíše prosazuje snáze agrese a konzumní styl života, než jednání orientované na spolupráci a vytváření kvalitních vztahů. Dále jde o agresivní vliv konzumní kultury, včetně dopadů do hodnotového systému mladé generace, nedostatečnou nabídku atraktivních možností trávení volného času, což vše zvyšuje riziko ohrožení mladé generace sociálně-patologickými jevy. Jednou z příčin výskytu sociálně-patologických jevů, včetně projevů politického extremismu, je nezaměstnanost mladých lidí.

Od roku 1990 se výraznou měrou rovněž rozšířilo zneužívání návykových látek. V této oblasti se Česká republika velmi rychle dostává na úroveň vyspělých zemí s obdobným modelem zneužívání návykových látek i mírou zneužívání (v alkoholu ovšem patříme k předním konzumentům). Obecně lze konstatovat, že se vytvořily podmínky pro konstituování, byť zatím marginálních skupin dětí, u nichž je možná prognóza budoucí závislosti. Přes některá opatření se nesnižuje závislost dětí a mladistvých na hracích automatech. Některé sociologické průzkumy naznačují, že o závažných problémech lze hovořit u zhruba 3 % středoškoláků.

• roste procento trestné činnosti dětí a mládeže i trestné činnosti na ní páchané, dochází
  k prudkému nárůstu stíhaných dětí,
• množí se případy dětské prostituce, dětské pornografie,
• třetina mladých lidí experimentuje s drogami,
• množí se případy rasových útoků,
• výzkumy poukazují na negativní vliv násilí prezentované ve sdělovacích prostředcích,
• nejsou řešeny otázky zamezení přístupu dětí k materiálům, zachycujícím násilné, sadistické
  a pornografické scény na nejrůznějších nosičích informací, včetně Internetu.
• není dořešena úloha a zodpovědnost sdělovacích prostředků

3. 9. Mládež a životní prostředí

Stav životního prostředí má vliv i na zdraví mladé generace. Zapojení dětí a mládeže do péče o přírodu a životní prostředí patří k základním nástrojům ovlivňování jejich osobní odpovědnosti, postojů a chování i vztahu k přírodě, prostředí, ve kterém žijí, a ke zdravému způsobu života. Ministerstvo životního prostředí zpracovalo resortní Koncepci environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy, včetně doprovodného programu. Rovněž zahájilo přípravu zpracování Státního programu environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy v České republice, který vznikne v úzké spolupráci, především s ministerstvem školství, ale i ostatními ministerstvy. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy promítlo požadavky environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy do osnov základních škol, pokračuje program Zelená škola. Po roce 1991 vznikly ekologicky orientované střední a vyšší střední odborné školy.

Důležitou roli v oblasti environmentální osvěty a vzdělávání a výchovy hrají nevládní neziskové organizace, zaměřené na problematiku životního prostředí. Prvky environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy zařazují do programu i jiné nevládní neziskové organizace, např. se sportovně rekreačním, kulturním, sociálním, zdravotnickým i náboženským zaměřením i sdružení mládeže, jako Junák, Pionýr a další. Nejefektivněji pracují taková sdružení, jejichž práce je založena nejen na výuce a doplňování znalostí, ale také na praktickém přístupu k péči o přírodu a životní prostředí. V oblasti environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy se specificky vyčlenila specializovaná střediska a centra environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy, ale i centra ochránců přírody a skupiny mladých ochránců přírody. Jejich úsilí je zaměřeno především na děti a mládež a jejich cíle jsou v souladu cíli a potřebami ochrany příroda a životního prostředí.

Národnostní složení mladé generace se příliš neliší od složení celé populace, ale menší rozdíly přece jen existují. K české národnosti se hlásí téměř 82 % mladé generace, k moravské národnosti přes 14%, necelá 3% se hlásí k národnosti slovenské, 0,4% mladých lidí jsou polské národnosti a 0,2% německé národnosti. K romské národnosti se přihlásilo 0,4% mladé populace (10 000 osob). Tato skutečnost je dána tím, že Romové se v nezanedbatelném počtu hlásí k české národnosti.

Vzhledem k faktu, že se Česká republika stává ze země tranzitní zemí cílovou, stávají se úkoly ve výchově k toleranci a dobrým vztahům k příslušníkům jiných národů a hledání forem vzájemného poznávání nejvýš aktuálními. Podle některých odhadů činí podíl cizinců na celkovém obyvatelstvu České republiky zhruba 1,5 %. Tento stav se ovšem může z nejrůznějších příčin změnit (ekonomické vlivy, válečné konflikty a podobně). Lze očekávat, že po přistoupení naší republiky do Evropské unie tento podíl několikanásobně vzroste. Prozatím lze hovořit o vytváření komunit z obyvatel dřívějšího Sovětského svazu, Jugoslávie a komunit z obyvatel některých asijských zemí (příklady Spolkové republiky Německo a Francie a dalších zemí dávají možnost očekávat i výrazný nárůst tureckého a arabského obyvatelstva). Již dnes děti – uprchlíci a děti bez občanství představují vážný problém, který bude nutné koncepčně řešit.

Prozatím mají mladí lidé vcelku pozitivní postoje k cizincům, kteří k nám přišli pracovat a podnikat, byť jsou jiné národnosti a “barvy pleti”. Ve většině případů jim nevadí, když mají (nebo by mohli mít) za spolužáka či spolupracovníka cizince. Ovšem podíl cizinců je dosud poměrně nízký. Mladí lidé přijímají ve značné míře i lidi jiné “barvy pleti”, pokud akceptují převládající modely vztahů mezi lidmi u nás a neodlišují se markantně od životního stylu naší populace. Tyto pozitivní výsledky, získané sociologickým výzkumem, je ovšem nutno konfrontovat s výskytem násilné trestné činnosti s rasovým podtextem. Převážně jsou zatím tyto útoky vedeny vůči romskému etniku. Od roku 1989 bylo zabito 12 Romů a další byli těžce zraněni. Nevládní organizace, zabývající se monitorováním rasově motivovaných násilných činů, napočítaly za posledních devět let 1250 těchto činů.