Opakuje se to s téměř železnou pravidelností. Vždy, když republiku nebo svět zasáhne nějaká přírodní katastrofa, vždy když jsou mladí seřezáni státní policií na nějaké té poskakovací akci, když banda mladých idiotů poleje hořlavinou cikánské dítě, vždycky, když se stane něco, co zasáhne velký počet lidí - dětí a mladých lidí též - čekám, zda se na  webu naší národní rady objeví...

Už hodně dlouho přemýšlím o tom, že by někdo měl „promluvit do duše“ představitelům některých nestátních neziskových organizací (NNO) na téma dotace z MŠMT. Nevím, že by to někdo zatím udělal, a tak se o to pokusím sám. Dovoluji si tedy sám za sebe, nikoliv za odbor nebo ministerstvo, uvést pár poznámek k tomu, jak já vidím přístup některých NNO k získávání dotací.

Letos jsme byli s naším roverským kmenem na Silvestra pro změnu na Šumavě, kousek od Lipna. Poté, co jsme odpočítali konec roku a spustili kanonádu, jsem se jal vypouštět Balón přání. Je to takový miniaturní, z ekologických materiálů vyrobený asi 1m velký balón z papíru, kousku bambusu a lihu, který se v dolní části zapálí, a tím ohřeje vzduch uvnitř natolik, že balón vzlétne a odletí hnán větrem do dáli. V noci je to moc hezká podívaná, neboť balón pomalu stoupá a zmenšuje se, až se jako malé světélko ztratí z dohledu. Čínská tradice velí v době vypouštění balónu myslet na své přání a to se vám do roka splní. A tak jsme balón popsali před jeho vypuštěním svými přáníčky. Někdo si přál něco osobního a jiný zas něco všem společně.

Charles Nix má 22 let a bydlí v partnerském městě Owensboro v Kentucky. V roce 2004 se s námi poprvé setkal na táboře Roy Manchester při naší výpravě do USA. O dva roky později byl členem jejich skautské výpravy do České republiky. Byl s námi týden na táboře Slezská Harta, týden pobýval v rodině a  cestoval s námi po památkách střední Moravy. Tato skupina skautů z Owensboro a okolí pracovala také jeden den na Staré Vodě.
Charles je velkým milovníkem života amerických indiánů, vyprávěl nám o jejich životě, ukazoval součásti jejich výstroje, které si sám vyráběl.

Studenti třetího ročníku Střední školy managementu a práva v Karviné odpovídali na otázky, týkající se předsudků vůči romské komunitě. Mezi dotázanými byli studenti romského etnika i neromské majority. Z jejich odpovědí vyplynulo, že předsudky vůči Romům pramení již z historie. Příčinu vidí v jinakostech – v jiné mentalitě, jiných způsobech výchovy, v jiném způsobu života, ze vlastní uzavřenosti. Tak odpovídali ve většině neromští studenti. Obdobně však svůj názor vyslovili i romští studenti. Mají za to, že předsudky pramení především z chování Romů, které majoritní většina českých obyvatel nepochopí. Ostatní „neromové“ si neuvědomují, že jiné chování romských obyvatel pramení již z odlišné výchovy dětí v romských rodinách, z nevzdělanosti romských obyvatel a u některých také z jejich negramotnosti.

Jedno z mých oblíbených přísloví je ,,Všechno má svůj čas‘‘. A díky bohu jsem poznala, že můj čas nadešel v prvním ročníku, při volbě zástupce do studentské rady. Aktivně jsem se o tento post ucházela a naštěstí jsem byla i zvolena. Někteří spolužáci nedokázali pochopit, jak mě může bavit zůstávat po vyučování ve škole a řešit nesmyslnosti, jako je nedostatek toaletních papírů na záchodech, chybějící zrcadla a nepořádek pod lavicemi.
Po pár měsících ve studentské radě přišla pozvánka na první slavnostní zasedání Parlamentu dětí a mládeže města Ostravy. Ne příliš překvapivě jsem byla jediná, kdo na toto zasedání šel zcela dobrovolně. S trochou píle se nebyl problém za nějaký čas dostat z místa člena na pozici místopředsedy a zároveň předsedy zahraniční komise.

Sobota jako každá jiná?
Kamarádka Míša chodí běhat už nějakou dobu, a ne jen tak, ale s cílem „zaběhnout si půlmaraton“. Pro mě – sportovce spíše rekreačního, vyžívajícího se spíše v běhu na krátké tratě – nuceného běhu na tramvaj či autobus – něco nepředstavitelného. Na svou obranu musím podotknout, že už na základní škole mi stovka šla lépe než vytrvalostní běh a skončila jsem většinou v první pětce:-)
Prožívala jsem toto její nadšení od chvíle...

Nejsem člověk, který by se účastnil kdejakých demonstrací. Naposledy jsem chodil cinkat klíči na Václavské náměstí na sklonku minulého režimu. I když moje víra v současné demokratické zřízení není bezmezná, říkám si, že zásadní věci za nás vyřeší námi zvolení politici. A my se raději věnujme každý svým záležitostem. Jenomže politici a státní instituce mohou za určitých okolností selhat… Pak je třeba znovu osobní angažovanosti, stejně jako kdysi.

10. března 2009 uplyne 50 let od krvavého potlačení Tibetského povstání armádou Čínské lidové republiky a odchodu tibetského duchovního a politického vůdce dalajlamy do indického exilu. Při této příležitosti například plzeňští skauti vyvěsí tibetskou vlajku v oknech Okresní rady Junáka Plzeň-město na Americké 29. Připojí se tak k akci, která je protestem proti padesátileté kulturní genocidě v Tibetu a zároveň upozorněním na potřebu většího důrazu na lidská práva po celém světě.

Český Ježíšek, který od nepaměti nosí dětem dárky, je v ohrožení. S tímto vzkazem vyrazilo několik desítek studentů vysokých škol z celé České republiky do boje za záchranu tradiční postavy nosící dětem dárky, Ježíška. Toho z českého trhu a hlavně z povědomí vytlačuje americký Santa Claus. Petice s názvem Zachraňte Ježíška tak chce ukázat, že lidem nejsou lhostejné české tradice a zvyky.
„Odmítáme, že by nám kdy nosil dárky červený americký tlouštík a tímto způsobem chceme vyzvat českou společnost a její představitele, aby nepodléhali vlivům ze západu,“ přibližuje smysl celého projektu student multimediálních komunikací Adam Dušek, autor petice Zachraňte Ježíška.

Na Celorepublikové velké výměně zkušeností (CVVZ) v Přerově, kde jsem jako každým rokem lektoroval, jsem měl zajímavý rozhovor, který mě přinutil napsat tuto úvahu. Blíží se konec roku, a tak bilancujeme. A uzavíráme financování našich neziskovek. Mimoto píšeme všichni projekty a snažíme se „urvat“ z toho stále malého měšce peněz pro neziskovou činnost maximum pro své plány a vize. Většinou totiž právě tento faktor rozhoduje o naších budoucích aktivitách. Ano, vedle členských příspěvků či dotací často největší část našeho financování pochází z grantů. Mnoho neziskovek spojuje s udělením či neudělením grantu svou budoucnost. Otázka je nasnadě – je to tak dobře?

Probíhající letní činnost, zejména tábory, přináší občas nečekané situace. Prázdniny dodaly takové překvapení od obecních úřadů. Letošní záludnost spočívala v požadavku na výběr tzv. místních poplatků. Na (následným průzkumem prý nejeden) tábor přišli zástupci samosprávy s požadavkem na jejich úhradu. Oficiálně nám dotaz položil kolega z jednoho členského sdružení ČRDM s prosbou o radu - jak postupovat a zda je to vůbec možné.

Dobrovolnictví. Klíčové slovo pro Českou radu dětí a mládeže, kterou tvoří členské organizace, fungující a rozvíjející se na základech dobrovolné práce.
K tématu lepší legislativní úpravy dobrovolnictví, která by odstranila překážky i různý přístup státní správy a přinesla strategickou státní podporu pro udržení a rozvoj dobrovolnictví, se ČRDM vyjadřovala v posledních letech téměř všude, kde byl na diskusi a připomínky prostor. Byla to například Komora mládeže (poradní orgán ministra/ministryně školství), 2. Národní konference o mládeži, abychom uvedli alespoň některé platformy, kde byly předloženy věcné a fundované náměty k novelizaci stávajícího zákona.

Děti jsou v tisku i v televizi - jsou tam mimina, mladí sportovci, tanečníci atd....
Mně tam ale chybí členové našich turistických oddílů. Vždyť soutěže, závody i srazy, které provádějí, mají stejnou hodnotu jako ostatní sporty. Mezi děti patří i naši instruktoři turistických oddílů, kteří pracují v oddílech s mladšími kamarády. Musí se připravit, mít fyzičku, ale hlavně musí mít tuto činnost rádi. Přitom v turistických oddílech pracuje mnoho mladých lidí. Je to vidět na srazech, soutěžích, vzájemných výměnách zkušeností (VVZ). I na našem sněmu byla většina mladých. Každého dospělého vedoucího turistiky potěší toto zjištění, že máme nástupce.
Nikde se ale o nich nepíše, ani v televizi je nevidíme.

U příležitosti 9. výročí vzniku České rady dětí a mládeže jsme oslovili členská sdružení s otázkou:
Co Vašemu sdružení přináší členství v ČRDM
a v čem spatřujete její důležitost?
Tentokrát si můžete přečíst názor zástupců Křesťanského sdružení Benjamin z Orlové, Rady dětí a mládeže Moravskoslezského kraje RADAMOK, Společenství Romů na Moravě, Asociace křesťanských sdružení mládeže a OS Děti bez hranic.

U příležitosti 9. výročí vzniku
České rady dětí a mládeže
jsme oslovili členská sdružení s otázkou:
Co Vašemu sdružení přináší členství v ČRDM
a v čem spatřujete její důležitost?
Tentokrát přinášíme názor zástupců Asociace středoškolských klubů ČR, Občanského sdružení Blesk, YMCA v ČR, Informačního centra oddílů a klubů, Sdružení Mladých ochránců přírody ČSOP, Moravské hasičské jednoty a Klubu přátel umění v ČR.

Česká rada dětí a mládeže slaví deváté narozeniny. Proto jsme se zeptali sdružení dětí a mládeže: Co Vašemu sdružení přináší členství v ČRDM? A v čem spatřujete její důležitost?
A tady je jedna z odpovědí:
V kanceláři mi visí zakládací listina České rady dětí a mládeže i s mým podpisem,takže vězte, že moje odpovědi jsou zaujaté. Rada prokázala, že je životaschopná, že je po ní poptávka. My ale víme i to, že je dnes zcela nezbytná.

Staré přísloví říká, že kdo si hraje, nezlobí. Většinou to platí o dětech, ale dospělí by neměli být výjimkou. A zvlášť na letním táboře to platí dvojnásob, protože tam si hrají všichni dohromady. Co ale znamená tábor pro děti a co pro vedoucí? Co všechno musí vedoucí obětovat hraní s dětmi? Budu popisovat letní tábor naší vodácké skupiny Šán, který se koná na stejnojmenném ostrově na Labi nedaleko Hrobců, z pohledu instruktora...

K tématu nepřijetí zákona o náhradním výživném přinášíme názor zveřejněný 9. 6. 2006 tiskovou agenturou GITA (genderová tisková a informační agentura): „Zákon o náhradním výživném měl být v první řadě nástrojem, jak dětem – a s nimi i pečujícím rodičům – zajistit důstojný život i po rozpadu rodiny. To se však díky včerejšímu vetu prezidenta nestane. Pan prezident argumentuje tím, že by takto byla převedena odpovědnost z rodičů na stát, respektive na daňové poplatníky,“ říká ředitelka Gender Studies Alena Králíková.

RNDr. Miroslav Prokeš (KSČM), předseda české sekce DCI - Sdružení zastánců dětských práv, zaslal serveru Adam následující text. S ohledem na to, že téma zákona o náhradním výživném nastolili na minulém valném shromáždění ČRDM zástupci Pionýra a že o něm jednalo i představenstvo ČRDM (avšak nezaujalo stanovisko a ponechalo reakci na zvážení členských sdružení), zveřejňujeme jej a věříme, že vyvolá diskusi.

Přiznám se, že se vždycky trochu pozastavím na tím, že se v rámci Ceny Přístav snažíme ohodnotit ty radní, starosty a zastupitele, kteří nám dětským organizacím pomáhají, ale, že by nějaká radnice, krajský úřad apod. ocenil práci nás, kteří zdarma děláme pro svůj region spoustu práce, to se už tak často nevidí. Mikulov své dobrovolné vedoucí, trenéry… už druhým rokem oceňuje. Nevybírá ty nejlepší, oceňuje všechny. Ono se jen těžko určuje, kdo pro děti dělá víc a kdo míň, každý, kdo něco dělá si zaslouží ocenění.

Už to tak chodí. Ti, kteří dostanou peníze bývají spokojeni (ještě aby nadávali, že). Ti, na které zbude méně či vůbec nic, radost nemají. Přitom výchovný systém je dokonalý. Na tuhle situaci jsou připravovány děti sotva začnou trochu chápat. Jen mi zkuste najít někoho, kdo nezná ono dětské říkadlo o myšičce, co vařila kašičku... Jenže rozdělování peněz není dětská kratochvíle. Je postaveno správně? Je přijímání posledních pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu pro příští rok tím pravým způsobem, jak nejlépe zalepit díry v protékajících střechách a přitom přihrát těm "svým" nějakou tu kačku na přilepšenou na jiné projekty? Pověstnému "porcování medvěda" jsme věnovali sloupek týdne nazvaný Chlupy z medvěda. Přečíst si jej můžete ZDE. Ke čtení a hlavně zamyšlení vám dnes chceme nabídnout reakce, které vyvolal pod Pálavou článek Martina Kříže Děti nehrají jen fotbal (ZDE). Kromě serveru Adam se objevil též v Hlasu Pálavy. Reakce trenérů FC Pálava na sebe nenechaly dlouho čekat...

Uteklo to jako voda a dva roky příprav jsou definitivně pryč… Jaké jsou teď – týden po CVVZce moje pocity? Dalo by se říct, že skvělé, ale tak jednoduché to není…