Neformální vzdělávání – stále volná disciplína pro každého

Vzdělávání neformální nesdílí aktuální osud formálního vzdělávání, které alespoň v oficiálních státních vizích směřuje zpět k centrálnímu modelu řízení. Veřejná správa se v koncepčních dokumentech o neformálním vzdělávání zmiňuje na okraj, pokud jsou nějaká opatření k této oblasti, tak jsou velice často obecná... Více...

Explozivní Roman Týc

Bratránkům skautům nelze upřít, že jsou doslova líhní osobností. Jednu z nich, totiž Romana Týce, skauta s přezdívkou Kořen, bylo možno vidět a slyšet ve čtvrtek 30. ledna v literárním sklepení v pražské Řetězové ulici. Pozvali ho tam, jak jinak, skauti, v rámci svého pozoruhodného projektu Skautské vize. Roman Týc je muž mnoha nápadů, provokací a myšlének, nad nimiž jedni jásají a druzí tiše koprní. Nejvíc koprní státní moc, ale... Více...

Co nám přinese rok 2014?

Rok 2014 začal pro neziskové organizace, které se zabývají výchovou a vzděláváním dětí a mladých lidí ve volném čase, změnou. Už to nejsou „občanská sdružení“, ale „spolky“. Vlastně „zapsané spolky“. Zkratkou „z.s.“.
Od 1. ledna 2014 totiž začal platit nový Občanský zákoník.  Více...

Volte dobře, ó vlci!

Volby jsou tu za chvilku, a hned po nich státní svátek... Všechno graduje, přátelé i osobnosti naší kultury vyzývají, abychom šli všichni k volbám, většina z nás si důležitost těchto dní dobře uvědomuje...
A tak vám tady nabízím pro odlehčení malý koktejl citátů a odkazů.
Obraz současné české společnosti... Více...

Nejsou zase tak jiné jako dřív

Názor, že dnešní děti jsou úplně jiné, než starší generace, nesdílím. Jsem přesvědčen o tom, že mají naprosto stejné potřeby a tužby jako děti a mládež před deseti, patnácti, dvaceti lety.
Děti pořád vytvářejí party, mají své neformální vůdce, své oblíbence i neoblíbence. Stále mají stejné vzorce chování. Pořád se najdou děti "problémové" a děti "v pohodě". V čem je tedy rozdíl?  Více...

Z rozmlácenýho kostela

Notoricky známý začátek písničkáře Karla Kryla v sobě skrývá informaci, že v dobách totalitních se děly zločiny nejen na lidech, ale také na sakrálních památkách. Některé z nich, které obstály staletí, se už sametové revoluce nedočkaly. Zmaru podlehly zejména stavby drobnější architektury, smírčí kříže, trojiční sloupy, malé kapličky podél polních komunikací. Větší stavby jako kláštery a kostely byly odolnější, ale přesto jich stále zůstává desítky až stovky, které nesou na sobě stopy tohoto odsouzení k pomalému zapomnění a zániku. Podařilo se je vymazat z mapy naší země tak účinně, že je jako vlastní duchovní dědictví necítí ani většina současné společnosti včetně lokální politické reprezentace. Více...

Výprava

Meteorologové předpovídali ochlazení, a tak jsme se po vlně nepříčetných veder těšili, jak se nám s batohy těch pár kilometrů půjde skvěle. Ale ouha – jen jsme vystoupili z vláčku kousek za městem, ovanul nás horký samum. Naštěstí jsme měli v cestě říčku, kterou bylo třeba přebrodit, protože nedávná povodeň strhla mostek. A když už jsme byli mokří, zůstali jsme déle a bavili se stavěním pyramid z kamínků.
Závěrečná výprava vždycky prověří, co se naši malí táborníci za rok naučili. Ovšem tentokrát... Více...

Pro děti, kterým vzala voda hračky

Mně osobně povodně nic neodnesly ani nezatopily, ale velmi živě jsem vzpomínala na tisíciletou vodu v Praze. Při každém článku, při každé nové fotce se mi svíralo něco uvnitř, jako bych cítila ten popovodňový chlad a vlhko...

Těsně předtím, než se povodně rozlily, jsme šli ve východních Čechách kolem rozbouřené vody - běžně menší říčka, nyní rudý děsivý živel. Známkou toho, že už řeka někde řádila, byly různé věci uchvácené vodou. Mezi nimi plul i fotbalový míč. Když jsem ho uviděla, opět jsem cítila to svírání žaludku... Více...

Chvála starobylosti

Tak jsem si letos po letech zahrála kuličky. Sehnali jsme klasické hliněnky, jaké mívali už naši rodiče a prarodiče. Bylo to super. Důlek na cestičce v parku, kudy moc lidí nechodí, takový ten vykroužený patou... Já lovila v paměti pravidla, spoluhráči – děti mezi 7 a 15 lety – se ukázali bez zkušeností, protože na hřištích se už kuličky moc nehrajou a s rodiči teprv ne. Zaujetí hrou... Více...

Konečně jaro

Kvítka jsou poslové jara, a ty otužilejší zdobily zahrádky i stráně už od konce února. Jenže letos se zima nějak nehodlala vzdát. Žluté talovíny, sněženky a bledulky do prvního jarního dne několikrát zasypal sníh. Na Apríla ho napadlo dokonce tolik, že to způsobilo... Více...

Raději internetový, sociálněsíťový nebo papírový?

Co? Přece časopis. Nebo noviny...
Jakým dáváte přednost vy? Hloupá otázka, když zrovna čtete internetový zpravodajský portál Adam?
Ne tak úplně.

Když jsme asi před 15 lety zvažovali zachování či zrušení skautských časopisů, tehdejší ředitel skautského vydavatelství nás přesvědčoval, že do tří let tu budou internetové časopisy a nikdo už papírové číst nebude. A to samé že postihne knížky. No, s knížkami je to zatím tak půl napůl, jak jste si mohli přečíst v předchozím sloupku.
Celý problém se skautskými časopisy se znova otevřel o šest let později na skautském sněmu. Jeho účastníci za tu dobu výrazně omládli – a světe div se Více...

E-kniha versus papírová?

Díky kamarádce knihovnici se ke mně dostala zajímavá studie, respektive info-grafika, která porovnává popularitu elektronických knih a těch tištěných. V Americe. Tam je podle oné statistiky majitelem „e-booku“ každý šestý člověk.
U nás by statistika asi hovořila spíš ve prospěch tištěných knížek, čtečky má u nás přece jen malé množství lidí. Zatím.

K čemu je lepší tištěná a k čemu elektronická knížka? Podle onoho průzkumu například 81 % lidí říká, že pro čtení s dětmi je lepší ta papírová...  Více...

Nákaza

Slíbila jsem něco napsat k Evropskému roku občanů. To je letošní téma, tak jako každý rok EU vyhlašuje nějaké. Jenže... se toho kolem tolik děje, až člověku připadá, že svět se převrátil vzhůru nohama.

Donedávna jsem se nákaze sociálními sítěmi smála. Připadalo mi praštěné, že tam někdo píše, co měl k obědu a kam jede na výlet, aby to vidělo jeho 478 přátel a přátelé jejich přátel.
Facebook jsem jen tu a tam používala místo „chatu“ se členy rodiny, když se právě vyskytovali někde daleko, a tím pro mne aktivita končila.

Pak se ale blížila volba prezidenta, a já měla právě nákazu. Virózu. Chřipku jak trám. A protože televizi jsme zavrhli už před léty, sledovala jsem u horkého čaje a se šálou na krku to, co si mí přátelé sdělovali a sdíleli na Facebooku.  Více...

Blýskání na časy?

V poslední době vnímám mnoho signálů i zjevných iniciativ mladých lidí, z nichž je vidět, že jim to „není jedno“.
Projekt „Kecejme do toho“, kde mladí diskutují palčivá témata, se chystá na čtvrtý ročník.
Minulý týden mi během dvou dnů zasypalo schránku několik desítek mailů od vedoucích mého sdružení, kteří byli dotázáni na názor na jediné slovíčko v připravovaných stanovách.
Mladí organizují výstavy a přehlídky. Besedují s osobnostmi naší kultury i politiky. Zrovna včera probíhala diskuse o tom, jak se zapojit do lokální politiky a jaké jsou možnosti ovlivňovat své okolí, třeba pomocí referenda...
Není mi jedno, jak dopadly volby... Více...

O Lásce a ohrnutých kalhotách

Všimli jste si? Nebo jste taky čekali 18. prosince „velkou vodu“? Bylo to inspirující, potkávat nejen mladé s vyhrnutými nohavicemi :-)
O čem to mluvím? O malé poctě panu prezidentu Havlovi, kterou vymyslelo pár mladých lidí. Jako vzpomínku na něj. Ve výroční den jeho loňského odchodu. Jestli se na to dívá někde shůry, jistě se usmívá, bane, směje se tím svým širokým laskavým úsměvem.
Člověk si při pohledu na vykasané kalhoty na ulicích hned uvědomil, kolik lidí myslí podobně. Kolik lidí ještě vyznává takové hodnoty jako pravda a láska.

A zejména Láska...  Více...

Den D = Den dobrovolnictví

5 . prosinec si u nás většinou pojíme s čerty a anděly. Stojí však za pozornost i z jiných důvodů – je to Mezinárodní den dobrovolnictví. V roce 1985 jej vyhlásila OSN jako symbol poděkování dobrovolníkům a zároveň jako zdůraznění role dobrovolníků v rozvoji zdravé občanské společnosti.

Mezinárodní dny se ovšem u nás příliš nenosí... Snad nám je znechutila komunistická propaganda bujarými oslavami Dne žen a veselými hrátkami na Den dětí. Kromě toho „mezinárodní den“ něčeho připadá asi na polovinu dní v roce...
Zrovna Mezinárodního dne dobrovolnictví si letos všimly jen... Více...

Podzimní

Je říjnová neděle. Venku pošmourno. Jsem v klubovně už od rána a právě dokončuju draka Šmaka na střediskovou Drakiádu. Přece to nevzdám, i když za náš oddíl půjdu tentokrát sama. Blíží se desátá a začínají se hrnout Potkani dodělávat své draky. Ti dva nejmenší pomalovávají dráčka Mráčka, zatímco starší živě gestikulují nad jinou konstrukcí. Přicházejí další a další členové oddílu s rodiči, kteří se dožadují jakýchsi instrukcí a vedoucí se jim musejí věnovat. Chvíli to vypadá kolem dvou velkých stolů na pořádný zmatek – někdo chce barvičky, jiný neví, jak přichytit na kostru draka průsvitnou fólii místo papíru, ale za chvíli už všichni sedí a vyrábějí. Za dvě hodiny zvládnou draky potáhnout, slepit, nechat uschnout, pomalovat i vyrobit z krepáku bábrlata na ocasy.
Na tom všem by nebylo nic divného, ale... Potkani jsou oddíl neslyšících skautů. Včetně vedoucích. Více...

Dobrovolníci k nezaplacení

Všeobecně se má u nás za to, že dobrovolník je člověk, který dělá činnost bez nároku na odměnu. V tom se nelišíme od pojetí, které je obvyklé v západních státech a na evropské úrovni.
Je ale možné v českých poměrech skutečně prorazit s tím, že něco, co je zcela zadarmo, má vysokou hodnotu?
Organizace občanského sektoru v ČR, které bez dobrovolníků nemohou existovat, hledají cesty, jak ocenit dobrovolníky jiným způsobem, např. pozitivní zpětnou vazbou a veřejným oceňováním.
Dobrovolnictví není zadarmo. V zahraničí si našli nejrůznější cesty, jak dobrovolníka podpořit... Více...

Zářijový Nový rok

Tak tu máme první školní den.
Den, který jsme všichni prožívali asi velmi podobně. Ten úplně první celí nervózní, v nejkrásnějších šatech, ty další už v o trochu větším klidu. Postupem let se pro školáky stává jen bolestivou rutinou: přivítání od třídní, rozdání rozvrhů, rozdání učebnic a hurá honem ven užívat to, co ještě zbývá z léta. Nové sešity ještě zejí prázdnotou – a pro některé z nás tak i zůstávaly po zbytek roku, tužky jsou ořezané a maminkám chodí hlava kolem z toho všeho zařizování okolo kroužků. To víte, to se musí s rozvrhem do hudebky vyhádat si den a čas, aby se to nekrylo s keramikou a tenisem, o oddílových schůzkách ani nemluvě.

U nás v oddíle se nový rok slavil úplně jinak...  Více...

Potáborový

Onehdy jsem se snažila dohonit táborový spánkový deficit. Klaply dveře, jak odcházel syn do práce, a jeho kocour Pirát se rozhodl zkontrolovat ho ze své rozhledny na horním rámu okna – přičemž spadl velký koš, od kterého se pod oknem odrazil. Náš kočičí stařešina Felix, který mi spal stočený u nohou, se lekl toho kraválu, vyrazil přese mne pryč, a při úprku mi nechtě šlápl do oka. Bylo po spaní – ale nejen to – mé oční víčko se na mne šklebilo asi pěticentimetrovým docela hlubokým škrábancem, odhadem tak na tři stehy... Více...

Nadšení

V poslední době mne provází neodbytný pocit, že dobrovolníci jsou neuvěřitelní nadšenci.

Nadšení – je vidět na fotkách z Bambiriády, na které se můžete těšit v nejbližším čísle časopisu Archa, zejména v tvořivé dílně při výrobě hraček.
Nadšení zářilo z tváří všech, kdo cvičili na XV. Všesokolském sletu – všimli jste si, jak se cvičenci usmívali? A to třeba i ve chvílích, kdy se na ně z nebe lily proudy deště...
Bez nadšení vedoucích, zejména těch dobrovolných, by nemohly tábořit ty desítky tisíc dětí. Ano, vidíte správně – desítky tisíc, vždyť jen na skautské tábory letos o prázdninách jede přes 23000 dětí. Dá se tedy předpokládat, že ve všech organizacích dětí a mládeže, sdružených v ČRDM, to bude jistě přes sto tisíc dětí. A to v tomto čísle nejsou zahrnuty letní akce pro mládež nad 18 let, tělovýchovné tábory a soustředění ani dětské tábory komerční.
Nadšení – bez něj by se nekonalo spousta akcí a nefungovala by spousta aktivit, které zajišťují dobrovolníci... Více...

Obyčejný tábor

Všechno nasvědčuje tomu, že se léto blíží. Dny jsou delší a delší, ve školách se píšou čtvrtletky a i to sluníčko občas vysvitne. Minulý týden byl den dětí, ale to pravé dětské období teprve přijde. S posledním červnem se svět plný pravidel a rozvrhů stane kouzelnou zemí prázdnin.
Na dva měsíce nebudou domácí úkoly, hudebka ani hodiny plavání.
Táboroví vedoucí se ale připravují celý rok.

Tušíte vůbec, vy obyčejní smrtelníci či rodičové malých táborníků, co všechno musí vedoucí oddílů připravit?
Tak zaprvé... Více...

Proč se bát války

Nedávno jsem seděla v kavárně, kterou si vybrala jako útočiště trojice novodobých „pirátů“, velmi mladých příznivců hnutí Anonymous. Z demonstrace se přišli ohřát teplým nápojem, odložili masky i transparent. Nápisy na transparentu byly jakýmsi průřezem revolučních hesel různých revolucí, účelově přizpůsobených dnešní době. Jedno z nich bylo známé pacifistické heslo hippies, změněné na „Make love, not ACTA“. Válka nebude asi tou hrozbou, která by byla pro mladou generaci děsivou – mladí bojují o svobodu a práva úplně jiného typu... Více...

Dobrý sluha, ale zlý pán

Dlouho plánovaná výprava ke koníčkům. Počasí vpravdě aprílové, včera jsme zmokli a sněžilo, dnes sice sluníčko vysvitlo, ale fouká pořádně. Děti právě dojezdily, dospěláci odjeli na koních k farmě.
Stojím na kopci a hledím na osluněnou krajinu. Vtom se pod kopcem zvedne chochol bílého kouře... Více...

Vznešené Velikonoce

V Čechách, které mají pověst neateističtějšího státu EU, mají Velikonoce takový neslaný nemastný průběh - alespoň navenek. Lidové tradice se udržují jen regionálně, v pátek je pracovní den, víkend jako každý jiný, a ten jeden den „svátku“ navíc vlastně nestojí za řeč. Snažím se pro sebe s takovým pojetím bojovat a vytvářet si vlastní prostor pro jiné prožití tohoto času, mimo jiné tím, že si posledních pár let beru na Velký pátek dovolenou.
Jsou Velikonoce, se svým příběhem o osamění, bolesti a smrti, který přesto nemá špatný konec, většině českých obyvatel skutečně tak vzdálené a cizí? Více...