pozadi
.
hlavička ADAM.cz ČRDM
| 0-25 | 25-50 | 50-75 | 75-100 | 100-125 | 125-150 | 150-175 | 175-200 | 200-225 | 225-250 | 250-267 |

To fakt ne!!!

Marie Molková Na začátek dnešního sloupku píši dvě slova – nejsem rasista. To fakt NE. Představte si (já nemusím, já tam byla) nedělní odpoledne. Na malé hřiště mezi paneláky se sjíždí kluci na kolech, staví branky a dávají fotbálek. Při lichém počtu hrají tři na dva. Za několik minut dřevěnou lavičku obsazují další dva chlapci. Přibližně stejný věk, přibližně stejná chuť do hry. Přesto se v pomyslném poločase nepřidávají. Důvody si můžeme jen domýšlet. Přišli pozdě? Hra je rozehraná? Nebo snad barva pleti? Těžko říci. Není mi patnáct. Nebojím se řečí ostatních. Nejsem kluk a neumím hrát fotbal. Jen mi přijde nepochopitelné, že stále vychováváme děti nějak podivně. Proč by jinak dva rošťáci seděli na starém dřevě a zírali na prach z kopaček?!? Možná proto, že jsou blonďáci a jejich oči mají barvu nebe... Více...
17. 04. 2005,  Marie Molková

Přísně tajné!

Radka Páleníková Nevím jak vy, ale já už tedy nastudovány podklady pro valné shromáždění mám. Stačí kliknout a číst. Že nevíte kde? Třeba na stránkách www.afs.cz. Vše je tam zveřejněno výrazně a snadno dostupně. Dostupně všem. Jen musím dodat, že jsou to materiály sdružení AFS. Oněch sedm desítek stránek materiálů pro Valné shromáždění ČRDM, které byly zaslány na vedení jednotlivých sdružení ČRDM, zveřejněno nikde nebylo. Vlastně bych je – nebýt členem vedení jednoho ze sdružení – neměla znát ani já. A přitom - jak jsem tak materiály listovala, nemám pocit, že by tam bylo něco, co by zveřejnění neuneslo. Vždyť návrh výroční zprávy je přímo galerií úspěchů. Problémy či neúspěchy jsem ve výroční zprávě hledala marně. Jako by neexistovaly. A tak zatímco za režimu minulého vynikal český člověk takřka brilantní dovedností sdělovat mezi řádky až neskutečné množství informací, dnes dokážeme přísně utajit i to, co veřejně známo je. A tak máme v kontrastu k diskusi na těchto stránkách ohleduplnou výroční zprávu. Možná by měla být vytištěna na růžovém papíře…růžové brýle pro všechny členy ČRDM by byly mnohem nákladnější. Více...
10. 04. 2005,  Radka Páleníková

Makat na důležitém

Marie Molková Chtěla jsem dnes provádět jarní úklid v účtech, ale pročítám své školní slohové práce. Snad každý z nás tvořil literární elaborát na známé téma - Čím budu. Tak já na základní škole přemýšlela o úspěšné dráze kosmonauta. Druhý stupeň otočil mé ambice na stranu hodné paní učitelky. Když přišly „odvážné chvíle puberty“ odevzdala jsem slohovou práci v několika větách. Budu úspěšná, bohatá, mladá žena. S velkým domem, krásnou zahradou, drahým autem a modrým bazénem. Budu strašně šťastná a spokojená. Moudrý profesor svou červenou tužkou dopsal – nejvíce sil Vám přeji k poslední větě, to bude totiž ta největší makačka. Nelétám vesmírem, ale náš syn má malou raketu. Neučím děti za lavicemi správně psát a číst, ale učitelskou trpělivost potřebuji každý den. Snad jen ta stará škodovka nezklamala, začíná býti skutečně „drahé auto“. Občas bývám nešťastná a stále nespokojená. Je to prostě makačka, hledat na půdě staré chaty bazének s kytičkami a hlasitě řvát: „jsem šťastná“. Tak makejte – stojí TO za to... Více...
03. 04. 2005,  Marie Molková

Byznys

Martin Bělohlávek Z pošty na mě vypadla nabídka na zajištění přípravy vedoucích a hlavních vedoucích pro tábory společnosti ERPET Group, a.s. Nestačil jsem se divit – vkusné zpracování, věcně se tvářící informace – inu, solidní nabídka. Jen maličkost mě překvapila: cena. Jářku, více než lidová, za školení hlavního vedoucího tábora 2 990,- Kč (26 hodin kursu). Ovšem, pravda, s možností parkování, malého občerstvení a oběda či večeře v ceně kurzu… Představil jsem si naše lektory, dobrovolníky, organizátory kursů. V duchu jsem si přehrál naše peskování, že nikdo nesmí být nekvalifikovaný a co vše je proto potřebné činit a dělat. Před očima mám kvalitní zázemí, které na našich kursech, také zabezpečujeme. Zamyslel jsem se, jestli naše ostrůvky pozitivní deviace, jak si říkáme, nejsou zcela mimo realitu. Ale pak jsem se zastyděl – jsme přece v konkurenčním prostředí, kde rozhoduje všemocná ruka trhu. Asi by nás to mělo spíše vyprovokovat k usilovnějšímu konání – vždyť: byznys je byznys. Více...
27. 03. 2005,  Martin Bělohlávek

Generace M

Radka Páleníková Tak nevím, nevím. Stále dokola dumáme co a jak dělat lépe, abychom děti a mládež dobře vychovali. Hledáme, kde je chyba. Rodina? Škola? Volný čas? Ale kdeže. Dnešní generace je odborníky označována jako Generace M. M jako média. Ano. Kouzelná bedýnka s dálkovým ovladačem je tím, kdo ve velké míře vychovává (nebo spíše nevychovává?) dnešní mládež. Jak ukázal výzkum UNICEF, v České republice kraluje svítící obrazovka v každém čtvrtém pokojíku dětí a mladých lidí ve věku 9 – 17 let. Budeme-li se chtít dostat na evropskou špičku, musíme trochu televizorů přikoupit (Velká Británie 81%, evropský průměr 53 %). Ať už mají děti televizi svou či ne, mohou se v ČR na ni dívat 2/3 z nich tak dlouho, jak ony chtějí! Jiný výzkum, prováděný Kaiser family foundation mezi dětmi ve věku 8 – 18 let (www.kff.org) prokázal, že děti denně poslouchají média 6,5 hodiny! Takže zatímco v tomto období stráví 13 000 hodin ve škole, před televizí je to téměř jednou tolik času – 25 000 hodin! Co s tím? Nevím. Copak může televize přesvědčovat diváky, aby ji vypnuli a vydali se žít svůj vlastní život? Televize může ovlivnit skladbu svých programů. Ti, kteří mají s dětmi „co do činění“ by se měli pokusit, aby vychovali mediálně gramotného diváka. Diváka, který je tak vybíravý, že dokáže televizi nejen zapnout, ale také vypnout!  Více...
20. 03. 2005,  Radka Páleníková

Koho chleba jíš...

Marie Molková ... aneb těšíme se na jaro. Trochu zmatené?!? Pravda. Celé přísloví dopíši až na konci svého „povídá pro přečtení“. Jedná se o moudro vskutku historické, sloužící v dnešní době snad jen k lehkému úsměvu. Každý už máme svůj názor a volné pole působnosti pro jeho prezentaci. I když... Pročítám stránky Adama, články, komentáře, diskusi. Čtenáři mi tu připadají poněkud pasivní. Jakmile se objeví „první vlaštovka“ v podobně výzvy, otázky, či dokonce volání po konkrétní odpovědi, spálí ji po chvilce mráz. Sluneční paprsky asi ještě nemají tu správnou sílu. Tak tedy vydržme. Poslední týden a pak to vypukne. Ať dlouho očekávaná jarní rovnodennost zahřeje i našeho Adama, protože toho píseň zpívej se dodávat už nehodí... Více...
13. 03. 2005,  Marie Molková

Pochybující ministr

Radka PáleníkováJak ukázal 6. ročník konference JuniorInternet, který proběhl o prvním březnovém víkendu v prostorách Fakulty humanitních věd Univerzity Karlovy v Praze – Jinonicích, tvorba webovských stránek či internetových projektů není parketou, kde by kralovaly dívky. A tak není divu, že ministr informatiky Vladimír Mlynář při svém vystoupení na téma Safer Internet zapochyboval, zda tohle téma vůbec může přítomnou moderátorku zajímat. Nejspíš předpokládal, že Kateřina Opočenská, která společně s Radkem Brožem celý program konference uváděla, k počítačům příliš vřelý vztah nemá. Slečna ministra ujistila, že ji téma OPRAVDU zajímá. Kdyby chtěla Katka být jen o maličko jedovatější, mohla by svou odbornost a zájem snadno dokázat – studuje matematicko-fyzikální fakultu. Když ministr Mlynář hovořil o tom, komu a proč se rozhodl udělit ministerskou cenu, přiznal, že nedbal příliš na rady svého syna a vybíral s ohledem na využití ve státní správě. A tak cena ministra putuje za Vladimírem Vondrušem, autorem Strmilovských stránek. O smyslu konference organizované v podstatné míře dětmi a mladými lidmi však ministr nepochybuje: "Projekty, které tu byly představeny a oceněny, jsou skutečně mimořádné, některé z nich mají naprosto profesionální parametry. Česká republika může být spokojená, že nám tady dorůstá generace, která skutečně bude světově konkurenceschopná v oblasti informačních technologií."  Více...
06. 03. 2005,  Radka Páleníková

Společné problémy - společně vyřešíme

Marie Molková Už tolik nepíšeme srdečné dopisy, protože si člověk vymyslel neosobní sms zprávy. Už tolik nečteme dětem pohádky, protože si člověk vymyslel videopřehrávač. Už si tolik nezpíváme, protože člověk vynalezl CD nosiče. Asi se lidé změnili a stále mění... Rychle pracujeme, jezdíme, žijeme - budujeme vlastní mikrosvět. Přestáváme komunikovat!!! Možná proto je tolik hádek, válčí proti sobě národy, rozvádějí se manželství a děti nám vyrůstají v cizí neznámé osoby. Že opět přeháním a není to tak strašné?!? Já vím, nic není jen černé nebo bílé. Právě proto jsme pro všechny schopný, chytrý, moudrý, rozumný, upřímný, operativní a komunikativní lidičky vytvořili adresu http://diskuse.adam.cz. Nenutíme vás posílat pohledy, číst každý večer pohádky, nebo si zpívat denně cestou do práce. Pokud se aktivně zúčastníte diskuse, vyhrajeme všichni společně. Čím více napíšete rad, doporučení, názorů, postřehů, tím méně bude problémů, chyb, potíží, záhad a nesnází. Více...
27. 02. 2005,  Marie Molková

Věřte – nevěřte

Radka Páleníková Je až s podivem, jak mnozí lidé slepě věří všemu, co je na internetu psáno. Často nerozlišují kdo, kde a jak píše. Zvláště pobaveně jsem svého času sledovala moderátorku Janu Bobošíkovou, která třímala v ruce text a slovy: „Našla jsem to na internetu, tak to musí být pravda!“ útočila na politiky. Donedávna jsem se domnívala, že jsou instituce, jejichž informace pravdivé jsou. Proto jsem se podivila, když po nějakém čase od mé osobní návštěvy Českého statistického úřadu zodpovídala dotaz kdo vlastně jsme. Šlo o to, že jsme kamsi poslali informace o nás, instituce si chtěla podklady ověřit na stránkách ČSÚ. Tam byl stále název původní. Podivila jsem se. Paní, s kterou jsem změnu údajů 10. 1. vyřizovala, mne důrazně ujistila, že z její strany je vše v pořádku a že „to tam přece je. Ona to vidí v počítači.“ Vysvětlila jsem jí, že já na internetu vidím pouze starý údaj. Následovala série telefonátů, jejichž cílem bylo zjistit, kdy bude úprava dostupná i návštěvníkům stránek www.czso.cz. Informace na webu, že „Registr se pravidelně aktualizuje“ mne příliš neuspokojila. Chyběla frekvence oné pravidelnosti. Dnes máme 20. února, údaj v registru ekonomických subjektů je stále původní. Malá písmenka na spodní části stránky prozrazují, že data jsou platná k 31. 1. 2005. Radím: dávejte pozor nejen co je psáno, ale také kdy! Více...
20. 02. 2005,  Radka Páleníková

Chřipková epidemie

Marie Molková Píší o tom všechny deníky. Mluví o ní každá televize. O slovo se hlásí na všech radiových frekvencích. Chřipka se dostavila a láme rekordy v počtu skolených marodů. Potřebujeme nutně teploměr, horký čaj, prášky a klid na lůžku. Také hledáme někoho, kdo řekne: "neboj, to bude dobrý". I ti největší samotáři nechtějí marodit sami. Paradoxně nám tedy chřipka přináší i více, než plný byt bacilů. Na chvilku nás zastaví z pracovního maratonu. Odloží neodkladné termíny. Přeruší důležité telefonáty. Zablokuje on-line spojení. Kromě lékařských medikamentů nám předepíše i důležité maličkosti. Pyžamo, snídani, klid a žádné nervy. Záleží jen na nás, jak dlouho to vydržíme. Dnešní sloupek patří především těm, kteří se snaží boj vyhrát. I když zrovna neposlechli všechny zákazy. Pokud tedy rtuť ve vašem teploměru ukazuje za červenou cifru, máte před sebou horký čaj, prášky a na peřině klávesnici, schází vám jedno jediné "Nebojte, to bude dobrý"!!! Více...
13. 02. 2005,  Marie Molková

Jsem zvědav,

Radka Páleníková jestli to Adam zveřejní… napsal do svého komentáře k článku Nový zástupce ředitele kanceláře ČRDM Pavel Virág a zmínil, že právě poslal na Adama svůj postřeh. Postřeh to byl krátký, věcně se týkající spíše stránek www.crdm.cz. Poradila jsem tedy pisateli, že svůj příspěvek může velmi rychle a snadno zveřejnit v diskusním fóru, které je zde právě k reakcím, které se netýkají konkrétních článků připraveno - http://diskuse.adam.cz/. A pak už jsem jen na potkání vysvětlovala, co tajemného pisatel toužil sdělit. Vězte, že tajemného to nebylo zhola nic. Nicméně doporučené příležitosti dosud pan Virág nevyužil. Netuším proč. Teď jsem zvědava zas já, zda tak učiní… Ano, čas od času se ozývají hlasy proč se píše o tom či onom. Jak snadné. Píše se o těch, kteří o sobě dávají vědět. Například při výčtu organizací, které se výraznou měrou podílejí na pomoci obětem tsunami, nebyl jmenován Český červený kříž, jehož mládež je členem ČRDM. V komentáři se ozval jeho zástupce, pan Bernart. Následovalo pár mailů a na stránkách Adama se objevil příspěvek, který aktivity ČČK v této oblasti představil. Máte-li tedy pocit, že se píše stále o… (dosaďte prosím, publicita kterého sdružení vás trápí nejvíce) a máte co ostatním sdělit, není nic snadnějšího, než dát o sobě vědět. Stále platí – Adam je tu pro vás, dělejte ho s námi! Více...
06. 02. 2005,  Radka Páleníková

Křičet, co nám vadí

Marie MolkováStudovala jsem na soukromé střední škole, kde skoro každý profesor byl „nóbl škrobený“. Z řady běžného normálu dosti vybočoval kantor psychologie. Přišel na první hodinu v bavlněném triku a ošoupaných džínách. Zelenou (už ta barva byla výstřelek, ale prý zelená uklidňuje) křídou napsal na tabuli Vadí mi, že... . Každý se měl představit jménem, a doplnit, cože mu právě vadí. Další hodinu napsal jiné, pro život stejně důležité, spojení Křičte, ať o vás všichni vědí!!! Dělám věci podle svého, takže jsem si pro jednoduchost a mnohonásobnou účelnost, spojila věty dohromady. Občas křičím, aby všichni věděli, co mi vadí. Z psychologického hlediska to nejvíce pomáhá mě. Vlastně pouze mě. Ostatní členové rodiny ztrácí „smysl pro hru“. Při předávání maturitního vysvědčení došlo ke změně. Nastoupil v černém obleku, tmavé kravatě a důstojně nám potřásal pravicí. Přesto byl svůj a pronesl: „Milánkové, snad jsem vás do života naučil to nejdůležitější, pokud nebudete spokojení sami se sebou, nebude spokojené ani vaše okolí.“ Není tedy nic snazšího, než začít nový měsíc trochu netradičně. Pokud se vám něco nelíbí - řekněte: Vadí mi že... Pokud se vám zdá, že začínáte být pro své okolí „pan nikdo“ - Hlasitě křičte, ať o vás všichni vědí. Nesmíte ovšem, při tom všem, vypadat „nóbl škrobeně“. Možná nás pak bude mnohem více spokojených... Více...
30. 01. 2005,  Marie Molková

Devadesátka pokračuje?

Radka Páleníková Ne, titulek sloupku není úvahou o příslibu nějakého dosud neznámého pokračování oblíbeného Foglarova příběhu. Je otázkou a připomenutím zároveň. Připomenutím těm členských sdružením České rady dětí a mládeže, která ještě z toho či onoho závažného důvodu (tím nejvážnějším jsou v téhle chvíli asi starosti s vyúčtováním státních dotací) nestihla vyplnit a odeslat do kanceláře formulář o prodloužení členství. Ano, do termínu, tj. konce ledna, ještě pár dní zbývá. Ale skutečně už jen pár. Hromádka těch, kteří odpověděli zatím nečítá ani polovinu členských sdružení. Dvě stránky papíru s aktualizovanými údaji zatím doputovaly sotva z poloviny organizací. Tenhle každoročně opakovaný rituál snad není až tak složitou a čas zabírající záležitostí. Ba dokonce nebyl v minulosti ani důvodem, který by některé ze sdružení využilo k ukončení členství. Právě před rokem bylo členy České rady dětí a mládeže 57 sdružení. Po dubnovém valném shromáždění se jejich počet vyhoupl na 85. Na konci roku 2004 bylo pod střechou České rady dětí a mládeže 90 sdružení. Věřme, že tahle devadesátka bude opět pokračovat v plné síle dál. Ale i těm úředním šimlům je třeba trochu toho správného krmiva včas dodat! Neváhejte, vyplňujte a posílejte! Více...
23. 01. 2005,  Radka Páleníková

Důležitá cesta vlakem

Marie Molková Skončil nám čas vánoční, běžná doba už se vrací. Sváteční výzdobu barevných světýlek v ulicích vystřídaly přeplněné koše a tabule s nápisy SLEVA, VÝPRODEJ. Lidé se už tolik nezdraví, nepřejí si hodně štěstí. Úsměvy jsou rozdány na jedenáct měsíců předem. Byty naklizeny (no - jak, kde), dárky rozbaleny, přání splněna, chvojí opadané. Dokonce jsme zavolali i příbuzným - tedy některým. Teď honem, honem pracovat, lítat, běsnit... Můžeme chtít snad něco víc?!? Já bych pár „zlepšováků“ nabídla. Úsměvy rozdávejte dále, prolomí ledy a je to zadarmo. Malinká přání si plňme celoročně. Nikdo jiný to za nás neudělá. Byty neuklízejte. Škoda času, práce a rodina to stejně neocení. Příbuzným nevolejte. Zabalte svačinu, sedněte do vlaku a převezte jim třeba fotky. Pro radost, pro vzpomínky, pro koukání a tolik potřebné povídání u čaje. Jen červené balíčky prskavek si schovejte až na Vánoce, aby nám ty opravdové sváteční dny nezevšedněly... Více...
16. 01. 2005,  Marie Molková

Rekordy solidarity

Radka PáleníkováZdá se, že „esemeskování“ je jakýmsi novodobým českým národním sportem. Každoročně se děsím statistik, s kterými vyrukují po Štědrém dni a Silvestru mobilní operátoři. Kolik lidí zas stiskne pár čudlíků místo stisku ruky? Opět padl rekord, zas jsme byli lepší než loni. Ale pak to přišlo. Už nešlo o obeslání všech známých, ba ani o to, zda zvítězí Aneta či Sámer. Šlo o životy lidí na velmi vzdáleném konci planety. A přesto rekordy padaly opět. Rekordy lidské solidarity. Navzdory přírodním zákonům osudné tsunami (cunami) 26. prosince 2004 svou zkázonosnou vlnu vystříklo do celého světa. Dokonce i do zemí, kde už dávno žádné moře není. Prostřednictvím televizních obrazovek jsme „v obraze“. A chceme pomáhat. V kancelářích humanitárních organizací drnčí telefony: jak pomoci adresně, konkrétně? K lítosti tazatelů jsou však žádosti o bleskové adopce s poděkováním zamítány. Například pracovníci Českého výboru pro UNICEF trpělivě vysvětlují, že při podobných katastrofách může i dva roky trvat, než se zjistí, že dítě zůstalo opravdu samo. A že – byť je to dlouhá doba – je třeba počkat. A neméně trpělivě opakují (po kolikáté už?), že zajistit pouť vašich peněz na vámi zvolené místo není v silách ani toho nejlepšího logistika. Ale jedno slíbit mohou – že jejich prostřednictvím můžete pomoci tam, kde to bude v danou chvíli nejvíc třeba. Více...
09. 01. 2005,  Radka Páleníková

Chudák Adam

Radka PáleníkováCo popřát serveru Adam do nového roku? Aby nebyl brán jako jakási nepohodlná věc, na kterou není právě teď z nějakých vznešenějších důvodů (Bambiriáda, pojištění, dotace, příprava valného shromáždění…) čas. Rozdíl mezi Adamem a ostatními zmíněnými aktivitami je jeden zásadní: Adam není termínován. Víme, že Bambiriáda bude poslední víkend v květnu, termín žádostí o dotace je také pevně dán, i pojištění je třeba vyřídit k určitému datu. Jen ten Adam žádný termín nemá. Tomáš Kaplan, předseda Hnutí Brontosaurus a člen Představenstva ČRDM mnohé osvětlil ve svém osobním diskusním příspěvku k Otevřenému dopisu představenstvu ČRDM. Na adresu jeho autora, dnes již bývalého šéfredaktora Slávka Hrzala, uvedl: „Pokud psal nejaky navrh na fungovani redakcniho centra pred rokem je pekne. Je vsak potreba si uvedomit ze pred rokem bylo uplne jine predstavenstvo. Soucasne predstavenstvo zacalo pracovat az po mimoradnem VS v unoru, nepletu-li se.“ Dosud jsem se domnívala, že změnou představenstva nedochází k převratu a přetržení kontinuity (navíc, když část jeho členů ve své činnosti pokračuje z minulého období)! Ale možná, že se pletu! Adam je poněkud nezbedné dítko. Přesněji řečeno, zdravě nezbedné. Klade otázky a světe div se, očekává na ně i odpovědi. Bohužel, ne vždy se dočká. Zatím se dozvídá především co a jak nemá dělat, nikoli co a jak dělat má.  Více...
02. 01. 2005,  Radka Páleníková

Poslední přací

Slávek Hrzal Poslední sloupek tohoto roku nemůže být jiný než přací. Je to nejen zvyk, ale myslím si, že i hezká tradice a slušnost. Dovolte tedy, abych vám popřál v roce 2005 především hodně zdraví. To je podle mého názoru asi ze všeho nejdůležitější. Jen člověk bez neduhů může dobře dělat svou práci a ve volném čase se věnovat svým zálibám. Třeba vést skupinu dětí a předávat jim vědomosti a zkušenosti. Někteří lidé dodávají, že se má přát štěstí. Na Titaniku prý byli všichni zdraví, ale neměli štěstí. Něco na tom je. Takže vám přeji také hodně štěstí. A nejen takové, aby se vám nic zlého nestalo. Přeji vám i takové štěstí, které přinášejí výsledky kvalitní a užitečné práce. A na závěr bych rád některým lidem popřál v roce 2005 i více prozíravosti. Myslím si totiž, že není možné napravit vlastní chyby a nedostatky tím, že se zbavím toho, kdo na ně poukazuje a kdo je kritizuje. Od prvního ledna už za tyto stránky a jejich úroveň neodpovídám. Více...
26. 12. 2004,  Slávek Hrzal

A co ti ostatní?

Radka Páleníková“Jsem moc rád, že můžeme každoročně věnovat peníze lidem, kteří se starají o naše děti. Je skvělé, že se i v dnešní hektické době najde řada těch, kteří dokáží svůj volný čas věnovat někomu dalšímu, a nikoli jen sami sobě. Moc všem děkuji,” řekl starosta MČ Praha 1 Vladimír Vihan při předání darů, které se uskutečnilo 16. listopadu v malém sále paláce Žofín. Tolik citace z druhé strany prosincového měsíčníku městské části Praha 1. S výše uvedeným nelze, než souhlasit a přát si, aby takových uznalých starostů bylo více a více. Ale zároveň si dovoluji napsat jedno velké ALE. Půl milionu bylo rozděleno mezi 174 pedagogů, kteří svůj volný čas věnují volnému času dětí. Je bezvadné, že si někdo této práce váží a dovede ji ocenit. Ale je volný čas, který práci s dětmi a mládeží věnují lidé jiných profesí, méně cenný? Nezasloužil by si stejnou (tedy třeba i finanční) pozornost? A nebo na Praze 1 pracují ve volném čase pouze pedagogové? Věřím, že podobně jako ředitelé škol by dokázali navrhnout ty nejlepší vedoucí i zástupci spolků či sdružení, fungujících na Praze 1. Anebo je problém, že pak už by těch lidí na případné dělení bylo moc? Více...
19. 12. 2004,  Radka Páleníková

Komentáře

Slávek Hrzal Při redakční poradě jsem se ptal webmastera, jestli nám na Adamu funguje přidávání komentářů. Tvrdil, že ano. Tak nechápu, proč tak najednou skončily diskuse. Jako když utne. Celých čtrnáct dnů nepřibyl žádný nový komentář! A to před tím některé dny člověk ani nestačil novinky sledovat. Že by už bylo vše řečeno? Že by vás to, vážení čtenáři, přestalo bavit? Že by problémy, které vyvolaly ony bouřlivé reakce, byly vyřešeny? Že by nové články neprovokovaly ke komentářům? Nevím. Možná je to od každého trochu. Mě jako šéfredaktora těší, že víte, že zde můžete uplatnit a zveřejnit svůj názor a to i bez podpisu. I když anonymy rád nemám, na druhé straně je zcela neodsuzuji. Vím, že každý nemá odvahu se podepsat. A někdy i anonym může věci popostrčit kupředu. Těší mě také, že neklesla návštěvnost stránek. Naopak, za poslední týdny opět o něco vzrostla. A to i přesto, že se nediskutuje. Nicméně kdybyste mi chtěli ke sloupku něco říct nebo okomentovat kterýkoli jiný článek, můžete. Přidávání komentářů opravdu funguje. Podle pravidla důvěřuj, ale prověřuj, jsem si to ještě dnes ověřil.  Více...
12. 12. 2004,  Slávek Hrzal

Co Čech, to…

Radka Páleníková… televizní divák? Aspoň v podání naší hvězdné televize prý určitě. Až poběží na obrazovce další díl nejsledovanějšího seriálu letošního roku, to se prý téměř zastaví život v zemi. Zhasnou jiná světla než televizních obrazovek, přestane téct voda, na ulici nepotkáš živáčka. Slovům z televizní reklamy, jistě náležitě podloženým „koláči“ divácké sledovanosti, grafy odběru vody i elektrické energie, nešlo nevěřit. A přesto jsem se vydala opačným směrem. Pryč od bedýnky s pestrobarevnými obrázky. A dobře jsem udělala. Zdaleka jsem se ten první prosincový nedělní večer necítila v centru hlavního města osamocena. Děti s napětím vyhlížely mikuláše, čerty i anděly; mladé dívky spěchaly domů s větvičkami barborek; vagón metra byl plný k prasknutí. Nechala jsem se nalákat jinou, méně honosnou reklamou. Slibovala, že si domů odnesu písničku nejen v duchu, ale také v uchu i na papíře. Příjemně zaplněný sál vojtěšské fary rozezněly dávné nástroje: loutna, dudy, niněra, cink, píšťaly, šalmaje, barokní housle, pošetky, varhánky s měchy, bubny, zvonky… A jako doprovod k barokním písním se na scéně objevily kouzelné loutky Divadla Tineola. Žasli malí i velcí. V nestřeženém okamžiku přestavby kulis ti nejmladší ukázali, jak velké kouzlo má živé představení. Nejmenší holčička vyběhla z první řady a pohladila oslíka na scéně. A tohle ani ta nejsledovanější televize neumí.  Více...
05. 12. 2004,  Radka Páleníková

MDDV

Slávek HrzalV neděli pátého prosince budeme na ulicích potkávat Mikuláše, anděla a čerta. Tento den je však také Mezinárodním dnem dětského vysílání - MDDV. Je to každoročně první prosincová neděle. Letos to vyšlo právě na den před Mikulášem. Ono se u nás o Mezinárodním dni dětského vysílání mnoho neví. Podle informací získaných od českého výboru pro UNICEF je to den, kdy přibližně ve 150 státech světa svěřují dospělí alespoň na část dne vysílání televizních či rozhlasových stanic dětem. Děti jsou redaktory, režiséry, dramaturgy i moderátory. Obvykle si prý zvou před mikrofony a kamery přední politiky své země. A že dětské dotazy jsou občas velmi upřímné a přímočaré, to asi vám, kteří s dětmi děláte pravidelně, nemusím připomínat. Takže si myslím, že je škoda, že u nás něco takového není. Dětem by se to jistě líbilo, myslím, že ani posluchači by nebyli zklamaní a naše média i naši politici by si mohli s klidným svědomím udělat další čárku do statistiky, jak plní Úmluvu o právech dítěte. A co si udělat takový den dětského vysílání třeba ve všem oddíle či sdružení? Děti si budou hrát na moderátory a budou zpovídat své vedoucí nebo dokonce předsedu sdružení. Jako v televizi nebo v rozhlase při diskusních pořadech. Zkuste to. Možná se u odpovědí pěkně zapotíte.  Více...
29. 11. 2004,  Slávek Hrzal

Děti jako dekorace

Radka PáleníkováMožná, že už jste to také zažili: tam či onde byla při soutěži zmiňována práce dětské poroty, ale s onou porotou jste se nikde nesetkali a když přišlo na předávání cen, putovaly k tvůrcům z nějakých „výše postavených“ rukou. Snad ze strachu, aby dětem při předávání neupadl vzácný dar? Obávám se, že spíše proto, aby významný host byl co nejvíce vidět. Ke své radosti zažívám každý rok i opačnou skutečnost. Při soutěži Czech Press Photo jsou děti brány nadmíru vážně. Dětskou porotu netvoří skupinka začínajících fotografů, ale kluci a děvčata, kteří zastupují různé národnosti žijící v České republice. Pomocníky při výběru fotografií jsou jim členové mezinárodní dospělé poroty. Nicméně volba ceny Českého výboru pro UNICEF je až do samého konce ponechána na porotě dětské. A nejen to. Předseda této poroty je pozván mezi VIP hosty a cenu také předává. A to i přesto, že dalšími předávajícími není nikdo menší než prezident či primátor. Za ještě horší využívání, až skoro zneužívání dětí „jako dekorace“ považuji, když se jakási skupinka dětí dostaví např. na seminář o právech dítěte, odrecituje tam cosi a když se jich pak na ona práva zeptáte, zjistíte, že o nich nic neví. Dostali scénář a ten se naučili. O tom, že existuje např. nějaký Parlament dětí a mládeže, nemají ani nejmenšího zdání. Jak se tam tedy ocitly? Inu, mají tam přece babičku… Více...
21. 11. 2004,  Radka Páleníková

Klamání...

Slávek HrzalSkočit někomu na špek, jak se říká, to se může stát každému. Ovšem věřit věcem, které jsou úplně nesmyslné? I když, kdo má mnohdy poznat, že jde o podvod nebo záměrné matení či podávání dílčích, ze souvislostí vytržených informací! Jestliže si přečteme, že „psychosomatická artterapie využívá základního fyzikálního procesu interakce polí k energeticko informační výměně mezi množinou speciálních spektrálních barevných kompozic“ jen málokdo tuší, o co se vlastně jedná. Člověk poučený ví, že nejde o právě objevenou zázračnou léčebnou metodu. Je to podvod, i když propagační letáky hlásají pravý opak. Kdo uvěří, vyhodí několik tisícovek. Člověku neznalému lehce něco nakukáte. A dokud se nespálí, neuvěří. A vůbec to nemusí znít tak složitě. Jestliže někdo napíše, že návštěvnost internetových stránek, o kterých běžný člověk nikdy neslyšel, jde do statisíců a argumentuje tím, klame úplně stejně. A kdo je neznalý a neví, že měřiče návštěvnosti se dají docela snadno oblafnout, musí této informaci věřit. Stejně jako tomu, že denně aktualizovaný a profesionálně spravovaný web je možné provozovat za pár stovek. Nicméně jako účelová argumentace to může dobře posloužit.  Více...
15. 11. 2004,  Slávek Hrzal

Seznamte nás, prosím

Radka PáleníkováAby komunikace fungovala co nejlépe, je dobré říct si, kdo je kdo a třeba přidat i něco málo o sobě. V dětském oddíle nebo na táboře je nejlépe si zahrát nějakou seznamovací hru. Při setkání představitelů členských sdružení na Bambiriádě ani na tradičním podzimním setkání v senátu si hraní seznamovacích her jaksi nedovedu představit. Ale to představení mně osobně velmi chybí. A jak jsem tak z hovorů vyrozuměla, nejsem v tom tak docela sama. Podobná setkání považuji za chvíli, kdy je možné si ke jménům lidí a názvům sdružení přiřadit konkrétní postavy, konkrétní tváře. Asi není z časových důvodů možné, aby každý vstal a představil se. Snad by to ale vyřešily cedulky na stolech nebo výrazné vizitky připíchnuté na oděvu. Ne, nebojím se, že si na první pohled zapamatuji 90 představitelů sdružení, která dnes „bydlí“ pod společnou střechou České rady dětí a mládeže. Ale budu ráda, když si při každém takovém setkání zapamatuji aspoň někoho dalšího. Jen tak nebude docházet k situaci, že se o přestávce baví mezi sebou ti, kteří se už dávno znají a nováčci zpovzdálí jen nesměle odhadují, kdo je kdo.  Více...
07. 11. 2004,  Radka Páleníková

Holinky nebo hodinky?

Slávek Hrzal Je to jedno, obojí se natahuje. Taky to znáte, že ano. Nevím proč mě to napadlo právě teď, po přečtení komentářů k článku o asignacích. Ale pochopil jsem, že už se nejedná jen o asignace, ale o mnohem zásadnější věci. „ČRDM je organizace střešní. Má pomoci jejím členským sdružením s jejich komunikací se státní správou, má nás reprezentovat a podporovat. To se teď ale neděje,“ napsal jeden z komentátorů. Když si odmyslíte gramatické „přehmaty“, musíte uznat, že to jsou velmi vážná slova. Navíc podobný smysl lze vyčíst i mezi řádky některých dalších komentářů. „Dále se domnívám, že kancelář ČRDM byla zřízena za účelem vedení agendy organizace.“ pokračuje autor již zmíněného komentáře. A nelíbí se mu, že v tomto případě místo vedení agendy kancelář ústy ředitele prosazuje něco, s čím mnohá sdružení nesouhlasí. Abych opět citoval: „Problém je, že tento svůj názor prosazuje velmi tvrdě a to I MÝM JMÉNEM!!!“ „Je stále navenek prezentován postoj zcela jednostranný.“ Co s tím? Nevím. Ale už vím, proč mě napadly ty hodinky a holinky. Petr nebo Pavel, pro nebo proti, všichni jsme ČRDM. Více...
31. 10. 2004,  Slávek Hrzal

| 0-25 | 25-50 | 50-75 | 75-100 | 100-125 | 125-150 | 150-175 | 175-200 | 200-225 | 225-250 | 250-267 |


Nejčtenější články za posledních 7 dnů
Nejsledovanější příspěvky rubriky video - audio za posledních 30 dnů
ADAM.cz
18. 6. 2019, 315x
.

Aktuální téma: #20letCRDM

· #100letrepubliky · #kamchodit · #sbirame · #72hodin · #tabory · #radyanavody · #foglar · #natabore · #dobrovolnici · #eyca #eyca_cz · #vanoce · #čtenářství · #zlatyamos · #hryahlavolamy


Představujeme


Mezinárodní


Pozvánky


Rozhovory





MŠMT Anopress IT České Tábory.cz Borovice.cz - Informační centrum pro dětsku rekreaci, tábory, cestování skupin a volný čas. Strukturovaný dialog s mládeží
© 2019 ČRDM | Senovážné nám. 24, Praha 1 | Kontakty | Mapa stránek | ADAM.cz na Facebooku / ADAM.cz na Twitteru / RSS ADAM.cz / ATOM ADAM.cz
Přebírání obsahu ADAM.cz. Provozuje redakční centrum ČRDM za podpory MŠMT | Tento web byl vytvořen pomocí phpRS. PDA Mapa stránek Hlavní strana Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky

--> --> --> Google+