pozadi
.
hlavička ADAM.cz ČRDM

Sedm pohádek

Lída Sobková A sedm z jejích pohádek vám povím,
voní z nich růže s květem jasmínovým
a žhne v nich slunce z pouští, z holých skal.
Jsou krásné, přitom vtipu mají za tři,
vždyť k pravé kráse hodně vtipu patří.
A nemusí je znát jen onen král.


S touhle básničkou od Františka Hrubína jsem v 5. třídě vyhrála třetí místo ve školním kole Pražského vajíčka. Už je to jedenáct let, ale líbí se mi pořád, protože nejen Šahrazádiny příběhy jsou krásné a vtipu mají za tři. U nás doma se četlo. Četlo se ráno, cestou do školy (po chodníku s nosem v knížce, to je moje), přes den... Více...
18. 03. 2012,  Ludmila Rocmanová

Vzdělání, vzdělání, to nás všechny zachrání…?

Michaela Přílepková Formální vzdělání je pořád vstupenkou do zaměstnání. Říkají to některá novější šetření, ale třeba to pozorujete sami. Obliba akademických titulů je jedním z kulturních jevů zemí českých – až si budete dělat pořádek ve vizitkáři, zkuste porovnt, kolik firem je ochotno uvádět na vizitkách osoby bez nich. Více...
05. 03. 2012,  Michaela Přílepková

Tradice

Michala Kateřina Rocmanová Přemýšleli jsme onehdy v redakci, jak kdo z nás chápe slovo „Tradice“. Jednoho z kolegů okamžitě napadlo, že tradičním předmětem v oddílech je Ká-pé-zetka a mohlo by se psát o ní. Jinému na mysl vytanuly spíš výroční lidové obyčeje, jako Velikonoce, průvody masopustních masek, Mikuláš s čerty, nošení krojů – tedy tradice folklorní.
Další z nás si představil spíš každoročně se opakující akce sdružení. Anebo samotné tradice sdružení dětí, jednotlivých oddílů – symbolika, letité zvyklosti, na kterých mnohdy zejména ti starší lpějí a nechtějí se jich vzdát.

Kdysi v dobách méně příznivých jsme jezdili... Více...

20. 02. 2012,  Michala K. Rocmanová

Dobrovolnictví u nás bylo, je a bude

Michala Kateřina Rocmanová Lednovým hodnotícím setkáním zástupců dobrovolnických skupin se uzavřel Evropský rok dobrovolnictví 2011.
Za ten rok jsem se mnohokrát setkala s názorem, že u nás dobrovolnictví před rokem 1989 neexistovalo, ba co víc - že nás ho museli ze Západu přijet učit. Slyšela jsem to několikrát při loňských oslavách 50. výročí Amerických mírových sborů (Peace Corps), a naposled jsem něco podobného četla i na stránkách Dobrovolnik.cz. A pokaždé mne toto tvrzrní pořádně nadzvedlo.  Více...
05. 02. 2012,  Michala K. Rocmanová

Pro smysl věcí

Aleš Sedláček Tak co, jak se se žije? – I vysokoškolsky vzdělaný mladý muž odpovídá: „Já dělám řemeslo, rukama. Je to fajn práce, musíme vydělat přes léto, v zimě toho moc není. Teď čekáme dítě. Musíme ještě něco udělat s bydlením, než se malý narodí. Potřeboval bych další úvěr na rekonstrukci. Asi mi ho nedají. To víš, hodně zákazníků nepotřebuje papír. Jestli mi tedy jako rozumíš.“
No bodejť, rozumím.

Poslední noc v roce. Sedíme večer... Více...

02. 01. 2012,  Aleš Sedláček

Naše nevýhoda? Pracujeme s „normálními dětmi“

Jan BurdaS blížícím se koncem roku se ve většině organizací a institucí připravují rozpočty. Snažíme se tak i v naší organizaci. Řadu projektů jsme napsali a podali a řadu ještě připravujeme. Je to horečná činnost, která má za cíl zajistit finanční prostředky na rok 2012.
Na co vlastně peníze potřebujeme? Více...
25. 12. 2011,  Jan Burda

Jak se vyznat

Michaela Přílepková Už to zase začíná – běsnění v nákupních galeriích a supermarketech před vánoci. Mnohoznačné české úsloví „vyznat se v tlačenici“ získává v tomto rozměru čistě praktický ráz. Materiálno ve veřejném prostoru, občanském a politickém, materiálno nápadně nenápadně také v soukromém prostoru?
Bývá to právě každoroční přetlak projevů našeho hmatatelného světa, který mě v adventním období pokaždé donutí si uvědomit, že existují duchovní hodnoty... Více...
05. 12. 2011,  Michaela Přílepková

Jak jsme málem nezasadili strom

Michala Kateřina Rocmanová
V září jsme se přihlásili o jeden ze stromů sv. Anežky Přemyslovny. A protože máme klubovnu kousek pod Pražským hradem, chtěli jsme mít „naši lípu“ někde blízko, abychom občas mohli za ní zajít na návštěvu. Místo pro ni jsme vybrali u studánky Petřínky na dohled od Hradčan, kde Anežka jakožto královská dcera jistě pobývala.
Podmínkou bylo povolení k vysazení. Pan zahradník, na kterého jsem dostala telefon, měl na starosti druhou polovinu Petřína. Dal mi spojení na svého kolegu: To nejde, kolem studánky je ovocný sad, tam se lípa nehodí. Zeptejte se... dokončení textu Více...
29. 11. 2011,  Michala K. Rocmanová

Dobrovolnictví aneb Smysl života?

Doubravka Rocmanová Nemohu se ubránit přesvědčení, že prostředí nás formuje.
Vyrůstala jsem v rodině, kde dobrovolnická práce byla na denním pořádku. Sobecké období, kdy jsem nechtěla mámu půjčovat ostatním a říkala jsem, že „nejsme tři sourozenci, ale máma má tisíce dětí, o které se stará daleko raději než o nás“, mám za sebou.

Po několika letech práce v těžce ekonomicky zaměřeném prostředí přiznávám, že když se na moment zastavím, říkám si dokola několik slov – PROČ? PRO KOHO? K ČEMU JE TO DOBRÉ? ...dokončení textu  Více...
01. 11. 2011,  Doubravka Hank Rocmanová

Přání

Michala Kateřina Rocmanová
Prázdninová dobrodružství už jsou minulostí. Na stole hromádka pohlednic od kamarádů z letních cest a táborů (přece jen se najde i v dnešní době pár krásných bláznů, kteří posílají klasiku a ne jen odkaz na Facebooku).
Další drobná dobrodružství na nás už zase čekají v našich oddílech, rodech, dužinách či souborech. Školní rok je teprve na samém začátku, a tak, jako každoročně, plánujeme, jak sehnat nováčky a doufáme, že děti dají přece jen přednost opravdovým zážitkům před těmi virtuálními. Snad jsme je aspoň trochu navnadili při jarní Bambiriádě.

Vedoucím ve sdruženích tedy přejme do nového oddílového roku mnohé neotřelé nápady na činnost, ale také úspěšné projekty, aby bylo za co ty skvělé nápady realizovat nebo aspoň jak v zimě vyhřát klubovnu. Přejme také chápavé rodiče našich svěřenců, když zrovna vlak měl zpoždění nebo přijedete z výpravy domů zmoklí jako myši. Rodičům zase přejme, aby pro své děti našli to pravé sdružení, které nebude jen „náplní volného času“, ale bude děti bavit a přinese jim i nějaký užitek.
Ale ze všeho nejvíc si přejme nadšené děti.
Bez nich by to totiž v našich sdruženích nešlo.


Michala Kateřina Rocmanová



P.S. Pro ty rodiče, kteří dosud tápou, doporučujeme portál Kamchodit.czDevatero rad ČRDM  Více...
06. 09. 2011,  Michala K. Rocmanová

Táborový čas

Michaela Přílepková Na táboře se dají dělat kouzla všelijaká – i s časem. Malí táborníci většinou s sebou nemají hodinky, a tak se dá čas třeba posunout či zavést speciální kalendář. Někteří si dokonce neváhají sestrojit stroj času a v rámci celotáborové hry jej pořádně využít.

Čas je fyzikální jednotka, kterou si většina lidí přepečlivě měří a váží.
Kromě toho je ale vnímání času kulturním fenoménem. Patříme k civilizaci, která je postavena na tzv. lineárním pojetí času – od stvoření světa, od našeho letopočtu, od...
...dokončení textu Více...
04. 08. 2011,  Michaela Přílepková

Sítě sítě sítě

Michala Kateřina RocmanováDneska frčí sítě. Sociální. Internetové. Jistě znáte Facebook, možná Twitter, Badoo a jak se všechny jmenují…
A znáte „štafetu“? Ne?
Zvoní telefon. Pro nejmladší dceru. Vyslechne zprávu, pokládá sluchátko a hledá v notýsku telefonní číslo kamarádky z oddílu: „Ahoj, zítra je místo družinovek oddílovka. Začátek jako vždycky. Dej to dál…“
Máte také v oddíle „družinové štafety“? Nebo to dnes řeší vedoucí jinak? Za našeho mládí některé domácnosti neměly telefon, a tak musela být štafeta sestavena tak, aby mohl k dalšímu členovi doběhnout ten, kdo bydlel nejblíž, a družiny závodily, která dokáže dopravit zprávu všem členům nejrychleji.

Tajné spolky, konspirace, mafie, špionážní sítě – tyhle sítě mají přídech spíš něčeho zakázaného nebo nebezpečného. Sítě spolupracovníků, sítě obchodní…
Jsou i sítě pozitivní. Takové sítě s vnitřními vazbami má vlastně každé společenství, každé hnutí. Spolek. Sdružení dětí a mládeže. I ta „štafeta“ je vlastně taková síť.

Internetové sociální sítě jsou daleko promyšlenější a...
Dokončení textu...  Více...
15. 06. 2011,  Michala K. Rocmanová

Jak jsme vstoupili
do EU

Michaela Přílepková Na začátku května jsme vstoupili konečně do EU! Že jste si toho nevšimli?
Pro mě bylo zrušení ochranných opatření pracovního trhu, namířených proti českým zájemcům o práci v Německu, tou poslední viditelnou známkou desetiletí pěstovaného strachu ze země za železnou oponou. Vstup do EU v roce 2004 jsem slavila právě s mladými Němci v ovzduší euforie. Čerstvě jsem měla v paměti kafkoidní proceduru získání víza do SRN. Trvalo ale ještě řádku let, než jsme se stali právně „rovný s rovným“.
Je tohle „ostrý střih“ – úplný konec jedné etapy? Ráda bych tomu věřila, ale nejspíš ještě máme v sousedských vztazích co vylepšovat. Sdílím názor, který na nedávné oslavě desátého jubilea fungování Česko-německého fóra mládeže vyslovil jeden z patronů Fóra, Josef Zieleniec: o česko-německé vztahy je třeba pořád pečovat.
Vždyť váš soused, to je někdo, komu vidíte do talíře, on o vás také ví jistě více, než by se vám líbilo. A během dlouhého soužití narůstá také množství příležitostí ke konfliktům.
Ale na druhou stranu, znáte jistě četné případy, že ten, kdo žije vedle vás a máte s ním hodně společného, může být bližší než vlastní příbuzní.
Vstoupili jsme do EU. Nezačínáme tam úplně od začátku, bereme si s sebou svou minulost a vztahy. Ovšem o tom, jak se bude dál vyvíjet „životopis“ České republiky v Evropě, ještě rozhodnuto není. Nemusí o tom nutně rozhodovat jen politici, obrovskou roli tady mají jednotlivci a skupinky jednotlivců. Vztahy se sousedy jsou totiž postavené právě na interakci člověka s člověkem.

Michaela Přílepková
 Více...
09. 05. 2011,  Michaela Přílepková

Služba a čest

Michaela Přílepková Překládání je jedna z činností, kterou považuji za obohacující. Uvědomíte si, že nejde jen o to, jak se které slovo přesně přeloží do jiného jazyka, ale co vlastně pro danou skupinu lidí znamená. Význam leží někde v mlze historie, vývoji společnosti, a také ve vzorech, které aktuálně společnost uznává.
Němčina nabízí dva zcela různé výrazy pro dobrovolnictví. Může nám to připadat jako přebytečné. Výhoda spočívá v tom, že existují jazykově plnohodnotně vedle sebe dvě kategorie a nelze je zaměňovat nebo umenšovat ani ve skutečnosti. V češtině známe díky zákonu č. 198/2002 Sb. pojem dobrovolnická služba, Freiwilliger Dienst. Na dnešní dobu možná trochu starosvětské spojení, evokující nám službu vlasti...
Dokončení textu... Více...
04. 04. 2011,  Michaela Přílepková

Máte rádi knížky? aneb Na obranu dětského čtenářství

Michala Kateřina RocmanováJe tu „Březen – měsíc knihy“, a také každoroční událost na podporu dětského čtenářství – Noc s Andersenem – noc, kdy se děti scházejí v knihovnách s dekami a spacáky, někde se potkávají se zajímavými autory, ilustrátory, čtou si příběhy a hrají hry... Potud by bylo všecko v pořádku.
Jenže není.
Představte si svou dětskou knihovničku – knížky s úžasnými ilustracemi Jiřího Trnky, Adolfa Borna, Zdeňka Buriana... Ano, ještě před dvaceti-třiceti lety jsme byli nakladatelská velmoc s nejkrásnějšími dětskými knížkami na světě...
A teď si představte, že by knihy přestaly vycházet...
Proč?
To – bohužel – není sci-fi. Mohl by to být v krátké době důsledek toho, že vláda schvaluje zvýšení DPH z knížek z 10% na 19%, bez výjimky. Tyto prostředky by pak měly pokrýt schodek ve státním rozpočtu.
Nyní je daň z vydávání knížek u nás 10%, ve většině evropských zemí je to mezi 5 a 6%. Dokončení textu... Více...
28. 02. 2011,  Michala K. Rocmanová

Významný den v kalendáři

Michaela Přílepková Možná jste si ani nevšimli. 27. leden je v kalendáři označen předlouhým názvem Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.
Někdy se v okolí setkávám s názorem, že je tématika holocaustu „preferovaná“, že přece ve druhé světové válce byly statisíce dalších obětí, které nebyly židovského původu.
Možná je pravda, že holocaust je lépe...
Dokončení textu...  Více...
25. 01. 2011,  Michaela Přílepková

Nový dobrovolnický rok

Aleš Sedláček Dobrovolnictví, to je když jeden dělá něco pro druhé ze svého přesvědčení a zdarma. Tedy zdarma, ne za peníze. Nebo může za to něco dostat, myslím nemateriálního?
Pokud by za to něco očekával, nemusel by to přeci dělat nezištně. Ne, jakmile něco očekává, byť jen dostavení se určitého osobního uspokojení, už je to zištné, to není dobrovolník.
No, moc ti nerozumím, ale snad je alespoň takhle pro veřejnost prospěšný, ne?
Kdyby ses totiž o dobrovolnictví zajímal, tak bys zjistil, že sdružení, třeba jako to vaše, pro veřejnost moc nedělají a jsou tudíž vzájemně prospěšné.
Co je to za řeči. Vždyť my vychováváme naše členy.
No právě jsme u toho, členy.
No, ale těch my máme hodně, víc než kdo jiný, kdo také vychovává.
No jo, jenže ty to děláš pro sebe.
Jak pro sebe?
No, pro svoji organizaci.
Ale co to meleš. Moje organizace je přeci hlavně myšlenka. Idea. Lidi, co sdílej tu ideu, tak jsou sdružený v naší organizaci. Někteří z nich pak předávají dobrovolně tu ideu dalším. Stejně si myslím, že jsme veřejně prospěšný. Dyť si vem, něco se naučíme, něco předáme dál, pomůžeme přírodě, lidem v okolí. No, a taky se snad trochu podle těch zásad budeme řídit v tom normálním životě ne? Snad to není jen hra. Tedy nechci bejt nafoukanej, ale snad to nemá přínos jen pro nás.

Do nového roku přeji všem zanechání zbytečných řečí o dobrovolnících první, druhé nebo třetí kategorie či podezírání z příčin ušlechtilých pohnutek a užívání si následků této krásné a prospěšné činnosti.

Aleš Sedláček,
předseda ČRDM


PS: Nic z toho, co je zde zdánlivě naivně popsáno, jsem si nevymyslel, vše skutečně zažil. Více...
10. 01. 2011,  Aleš Sedláček - ČRDM

Lidem dobré vůle

Michala Kateřina Rocmanová
Kdo je to vlastně dobrovolník? To slovo se s nadchá- zejícím „Evropským rokem dobrovolnictví“ opakuje čím dál častěji v médiích.
Dobrovolnictví má mnoho podob, jedno je ale jasné: rozdíl mezi dobrovolníkem a zaměstnancem. Zaměstnanec za svoji práci dostává výplatu, dobrovolník nikoliv. Mnozí zaměstnanci se dívají na dobrovolníky jako na „divné lidi“, mnozí zaměstnanci jsou ale navíc ve svém volném čase dobrovolníky...
U dobrovolníka se předpokládá, že to, co si dobrovolně vybral za úkol, splní na 100%, protože chce něčemu pomoci, je do toho nadšený nebo jej alespoň těší nějaký průvodní jev té dobrovolné činnosti, takže práci udělá rád.
Dobrovolník je člověk, který dobrovolně, tedy ze své dobré vůle, ve svém volném čase a bez nároku na finanční odměnu dělá něco užitečného ve prospěch druhých.
Dobrovolníci jsou lidé, kteří ze své dobré vůle... ale to jsme už někde slyšeli?
Ano, opakuje se to každoročně v čase vánočním, u jesliček a betlémů, a protože se Vánoce kvapem blíží, tak tedy „pokoj lidem dobré vůle“ a všechno dobré v novém roce 2011
Michala Kateřina Rocmanová

téma dobrovolník Více...

20. 12. 2010,  Michala K. Rocmanová

Sloupek o míru

Michaela Přílepková V ulici vedle domu mých rodičů stál v době, kdy jsem byla dítě, nepříliš vkusný betonový sloupek světlé barvy s prolamovanou holubicí. Na sloupku byl nápis ???? ???, který jsem četla prostřednictvím latinky, a tudíž dlouho zůstával pro mě heslem srozumitelným asi jako Abrakadabra. Když jsem se naučila ve škole azbuku, přečetla jsem si, že tam stojí rusky Miru mir – tedy Světu mír.
Sloupek, zrozený z potřeb tehdejší propagandy, už dlouho neexistuje, ale k ruštině jsem se nedávno vrátila. Je to pěkný jazyk – a jedna z věcí, která mi připadá pozoruhodná, je právě to, že pro svět a mír používá totéž označení. Když se podívám třeba jen jednou na televizní noviny, svět a mír jsou stále vzdáleny celý vesmír od sebe.
Nemohu zapomenout na dojmy z výchovně–osvětového výletu na hranice Severní a Jižní Koreje v tzv. Joint Security Area, kde není žádná viditelná forma zábrany a prakticky několik kroků od sebe tu stojí denně vojáci obou stran. Dělí je od sebe jen několik kroků přes imaginární čáru, ale ty nikdy neudělají. Zůstanou blízkými ne-přáteli navždy?
Obdobně silný dojem jsem si odnesla také z jiného místa, kde se na jednom kilometru čtverečním tvořily a tvoří dějiny, z Jeruzaléma. Doslova vedle sebe leží v jeho centru svatá místa tří velkých náboženství. Všechna uznávají Stvořitele a jeho stvoření, v němž člověk je ten nejpodivuhodnější výtvor. Přesto už mnohokrát v rámci vzájemných konfliktů bez výčitek svědomí mařili jejich stoupenci lidské životy.
Dá se o mír bojovat? Asi ne, je to vlastně takový protimluv. Kde ho ale hledat? V souvislosti s nadcházejícím adventem se často přeje druhým mír, ale nikoliv ten nadosobní celosvětový. Takový, který může mít každý v sobě, který znamená vyrovnanost se sebou a druhými. Stav, který nebývá samozřejmý, a proto je předmětem přání. Někdy ho sami nemíváme dost, ale dokážeme jím „nakazit“ jiné. Takový mír by jednou mohl dát mír světu.

Michaela Přílepková Více...
29. 11. 2010,  Michaela Přílepková

Podivná výprava

Bastien Sane II.Naše výprava do Rakov- nicko-Kounic- kého kraje se stala legendou, na kterou se nezapomíná. Právě tehdy, na úplném konci 80. let, třetí listopadový víkend, vedoucí žluté družiny Bobrů takřka obřadně předal mapu mlčenlivému nováčkovi se slovy: „Teď nás povedeš, Profesore, ty.“
Úzkou cestičkou, lemovanou sametovým křovím, jsme za chvíli na vrcholu hory. Tam nováček, přezdívaný ne náhodou Profesor, rozložil mapu, položil na ni kompas a několik kamínků. „Podlé téhle mapy jsme na tamhletom místě,“ a ukázal kamsi do mlžného oparu. Překvapivá věta v sobě skrývala kus zděšené bezradnosti, část velitelské rozhodnosti a trochu politické přetvářky. Možná i trochu mystiky při hledání tajemného cíle.
Nováčkovský průvodce složil mapu, kompas pověsil na krk a kamínky položil do řady na velký bílý kámen směrem, jímž bylo spíše tušit, než vidět náš cíl. Rozhlédl se po krajině a řekl třetí větu toho dne: „Tak jdeme, je to jen 526 metrů.“
To by tedy mohl být sloupek o tom, jak zazněla osudová věta, předávaná z oddílové generace na generaci a vpuštěná do okolního světa v podobě jakéhosi kresleného vtipu.

Je tu však ještě závěr pro zvídavé:
Kam jsme to tenkrát šli? To zůstává tajemstvím. Stejně tak, jako skutečnost, že vedoucí Bobrů si tenkrát na výpravu vzal mapu úplně jiného kraje.

Bastien Sane II.

 Více...
18. 11. 2010,  Bastien Sane II.

Máme odvoleno
– a dál?

Michala Kateřina Rocmanová
Před volbami jako by se všechny radnice domluvily – nejvíc úžasných vylepšení dávaly na bilboardech a v radničních novinách na odiv ve vztahu k dětem a mladým lidem: opravené školy, sportoviště, dětská hřiště... Pochopitelně – péčí o děti zastupitelé nejlépe osloví rodiče a prarodiče dětí. Tedy potencionální voliče.
Kampaň – nekampaň, je to chvályhodné. A doufejme, že i do budoucna se budou starat.
Letos na jaře navštívili členové skupiny „Stát“ ČRDM hlavní demokratické parlamentní politické strany s návrhem „Memoranda o podpoře sdružení dětí a mládeže“. A začátkem října bylo oceněno několik starostů Cenou ČRDM Přístav – oceněním pro ty, kdo činnost dětí a mládeže skutečně podporují.

Těch zastupitelů, kteří děti a mladé lidi podporovali, však jistě bylo v minulém období daleko víc než oceněných. Jim všem patří veliký dík.

Teď po volbách nastává pro nezisková sdružení dětí a mládeže perné období – tam, kde se členové zastupitelstev po volbách vyměnili, bude třeba je oslovit, seznámit se, ale mnohde možná také znova přesvědčovat o tom, že tato sdružení mají smysl, jsou užitečná, ba nezbytná...
Přejme tedy všem novým starostům, místostarostům i zastupitelům obcí a měst mnoho úspěchů, ale také porozumění a pochopení, že péče o děti a mládež se jim vrátí...
A vám, milí vedoucí, držíme palce!

Michala Kateřina Rocmanová

 Více...
20. 10. 2010,  Michala K. Rocmanová

O vzorech a pravidlech

Michaela Přílepková Navzdory možným asociacím z nadpisu se opravdu nebudu pokoušet o zamyšlení nad českou mluvnicí, i když si myslím, že téma se dá neomylně zasadit právě do českého prostředí.
Na menším pražském nádraží se odehrál krátký příběh, který mě přivedl k úvahám nad vzory chování a překračování pravidel mezilidského fungování.
Dva zaměstnanci železnice, ve fešáckých moderních uniformách průvodčích, se velice pomalým a relaxovaným krokem vydali přes koleje. Přešli jedny, druhé koleje, pak nástupiště, pokračovali zase dál napříč kolejištěm. Evidentně se nejednalo o tísňovou provozní situaci, nesli si s sebou balíček - nejspíše se zákusky na dlouhou směnu. Vypadali jako reklama na moderní železnici.
Reklama na přítomné lidi na nástupištích zabrala. Do deseti minut se stejným přímočarým a hrdým způsobem bez použití podchodu vydal mladík, pět minut po něm i pán po padesátce. Vždyť přeci, když přímo lidé od železnice můžou, tak proč ne já?
Pedagogicky velký přehmat, v reálu kolem nás běžný jev: ti, co mají moc se podílet na formulaci pravidel, se domnívají, že sami se jich nemusí držet. Stávají se pak vlastně také „vzorem“ pro ostatní, pomáhajícím sebrat odvahu jej napodobit.
A pointa? Pesimista, optimista a realista si z toho vezmou každý něco jiného. Já jsem byla jen pozorovatelkou. Proto jsem si povšimla, že na stejném nádraží v čerstvě obnovené fasádě mírně zaniká měděnkou zašlá tabulka s trochu odlišnými potenciálními vzory z řad někdejších kolegů naší „cool“ dvojice ze začátku příběhu. Tabulka začíná větou: Za svobodu vlasti položili život…

Michaela Přílepková Více...
20. 09. 2010,  Michaela Přílepková

Kam ze školy

Lída SobkováKaždý rok je na co se těšit. Ať už jsou to kamarádi nebo nové sešity a s nimi předsevzetí „letos si doopravdy budu psát poctivě poznámky“...
Pamatuju si, jak jsme pár týdnů před mým úplně prvním školním dnem dobíhali vlak na Slovensko a já hodila asi nejhezčí šipku mého života, jenže na beton. Vlak nám ujel a já udělala scénu, že budu mít na první školní den monokla. Monokl jsem nakonec neměla, zato jsem měla na sobě nejoblíbenější šaty (které mám shodou okolností i na fotce z druhé třídy), nohy plné rozškrábaných komářích štípanců a chyběl mi jeden přední zub.
Se školním rokem vždycky přicházejí taky mimoškolní aktivity. U nás to bylo stejné jako ve většině rodin – a tak jsem odpoledne trávila v nenáviděné hudebce, na francouzštině, v Sokole a na oddílových schůzkách. Časem jsem hudebku vyměnila za keramiku, tvůrčí psaní, fotoseminář a francouzské divadlo. Měla jsem štěstí, že už jsem patřila do generace Bambiriád a internetu, takže inspiraci na nové zájmy bylo kde brát (a taky jsem jich dost vystřídala) - dnešní děti mají navíc třeba server Kamchodit.cz, který jim hledání usnadní.
A tak - každý rok je na co se těšit...

Lída Sobková Více...

06. 09. 2010,  Ludmila Rocmanová

„Klouzavé“ prázdniny?

Michala Kateřina RocmanováMédii prošla nedávno zpráva o návrhu rozložit letní prázdniny do čtyř měsíců při zachování dvouměsíční délky. Prý by se tím zmírnily návaly v letoviscích, stouply by tržby, zaměstnanost. Stojí za tím Asociace cestovních kanceláří, letos prý dokonce s podporou Bruselu...
A co naše letní tábory?
Pamatuji, jak se kdysi zavedly „klouzavé“ jarní prázdniny, jezdívali jsme o nich na běžky. Náš oddíl měl členy z celé Prahy. A náhle problém – družiny by byly neúplné, bez rádců, někteří sourozenci by nemohli jet. Psali jsme žádosti o uvolnění ze škol, ale nakonec jsme jezdili radši o vánočních prázdninách, rodiče si aspoň užili Silvestra po svém.
Co však s „klouzavými“ letními prázdninami? To nevím, naše tábory totiž trvaly čtyři týdny...
Vydělali by na tom snad jen majitelé chatových základen – rekreačních „takytáborů“, kterým jsme před 20 lety říkali „erohácké velkovýkrmny“.
Hůř by dopadla sdružení, na jejichž tábory se sjíždějí každoročně děti z celé republiky a vedoucími jsou často studenti...
Zeptala jsem se raději povolanějších.
Odpověď z ministerstva školství přišla během pár minut. To si zpracovalo analýzu, kde jasně převládly argumenty proti. Ani o doporučení Evropské komise v tomto duchu nemá oficiální informace – a i tak by platilo, že kompetence jsou výhradně na národní úrovni.
Tradice budiž zachována – tak si (zatím) můžeme oddychnout...

Michala Kateřina Rocmanová

Líbí se vám myšlenka klouzavých prázdnin? Hlasujte v anketě v levém sloupci na Adamu

Zde si můžete stáhnout odpověď z MŠMT Více...

13. 08. 2010,  Michala K. Rocmanová

Domácí úkol

Jiří Majer Bylo to někdy na konci čtvrťáku, na gymplu, maturita už už brala za kliku. Měli jsme tenkrát hodinu biologie, poslední. Vyučoval nás ji pan profesor Vaníček, přísný a spravedlivý, skvělý pedagog. Všichni jsme už byli ze všeho dávno vyzkoušeni. Zbývalo nám vespolek už jenom pár chvil.
„Dám vám teď, studenti, možnost se mě na cokoli zeptat. Nemyslím jen z biologie. Prostě tak, vůbec. A budu-li moci, po pravdě vám na vaše otázky odpovím. Hádám, že podobnou šanci máte možná naposledy – později vám ji totiž už nejspíš nikdo nedá... Nuže, zajímalo by vás něco?“
Rozhlížím se po třídě: Žádný les rukou se nezvedá – jak by se také zvedal, ve čtvrtém járu je přece každému vše jasné.
Nebo že by...?
Spolužačka Y: „Pane profesore, mohl byste nám prosím říct, co je smyslem života?“
Profesor Vaníček znal latinské názvy rostlin, zvířecích druhů i anatomických částí těla; vyprávěl nám o tom, jak se chytají do rukou úhoři při adrenalinovém nočním lovu, jak potkal v lese vzteklého jezevce i jak má komár rodu Anopheles při sání krve frajersky zvednutou nožičku.
Co poví teď?
Nekonečná chvíle soustředěného čištění dioptrických skel lemem laboratorního pláště. Pak si brýle znovu nasadil a tajemně se pousmál.
...„To máte za domácí úkol.“

Jiří Majer Více...

19. 07. 2010,  Jiří Majer


Nejčtenější články za posledních 7 dnů
Nejsledovanější příspěvky rubriky video - audio za posledních 30 dnů
ADAM.cz
11. 11. 2019, 218x
.

Aktuální téma: #20letCRDM

· #100letrepubliky · #kamchodit · #sbirame · #72hodin · #tabory · #radyanavody · #foglar · #natabore · #dobrovolnici · #eyca #eyca_cz · #vanoce · #čtenářství · #zlatyamos · #hryahlavolamy



MŠMT Anopress IT České Tábory.cz Borovice.cz - Informační centrum pro dětsku rekreaci, tábory, cestování skupin a volný čas. Strukturovaný dialog s mládeží
© 2019 ČRDM | Senovážné nám. 24, Praha 1 | Kontakty | Mapa stránek | ADAM.cz na Facebooku / ADAM.cz na Twitteru / RSS ADAM.cz / ATOM ADAM.cz
Přebírání obsahu ADAM.cz. Provozuje redakční centrum ČRDM za podpory MŠMT | Tento web byl vytvořen pomocí phpRS. PDA Mapa stránek Hlavní strana Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky

--> --> --> Google+