pozadi
.
hlavička ADAM.cz ČRDM

Tábory v nebezpečí?

Michala Kateřina Rocmanová Tisk, rozhlas i televize se v poslední době asi rozhodly vyděsit rodiče dětí, které jedou na tábor. A také jejich příbuzenstvo a známé.
Pozor, klíšťata útočí! Přemnožili se komáři!
Korunu všemu prý nasadili hygienici, když chtějí zavřít všechny tábory bez ledničky, které navíc v podsadových stanech nedisponují místem větším než 2,5 čtverečního metru na osobu.

Milí rodiče, babičky, dědečci, tety a strýčkové malých táborníků,
prosím, uklidněte se.

Na klíšťata a komáry jsou repelenty, očkování a další prostředky. Jistě, díky dlouhým dešťům máme letos kalamitu, ale dřív byli komáři taky a repelenty nebyly. A přiznejte, jako děti jste kvůli tomu nešli nikdy do lesa nebo k rybníku? Ale jistěže ano, s babičkou na borůvky, s dědou na houby, na výlet, ti šťastnější s kamarády tábořit...
Vedoucí jsou školeni v zásadách první pomoci, na táborech máme lékárničky a zdravotníky.

Znění hygienické vyhlášky je naštěstí teprve v připomínkovém procesu, vedou se jednání, začít platit by mohla nejdřív za rok. A buďte ujištěni, že naše nezisková sdružení, pracující celoročně s dětmi a mládeží, se jen tak nedají.
Za naše tábory, pro malé táborníky tak lákavé, plné dobrodružství, zážitků a nových zkušeností, které se opravdu nedají získat doma v paneláku, budeme bojovat jako lvi.

Michala Kateřina Rocmanová

K tématu najdete najdete další články:
- o táborech a hygienické vyhlášce
- o klíšťatech Více...

05. 07. 2010,  Michala K. Rocmanová

Udělat radost

Michala Kateřina RocmanováUž jste někdy dostali nějaké ocenění? Diplom, medaili, odznáček? A měli jste z toho radost? Bodejť by ne, z ocenění má radost každý.
A nemusí to být jen zlatá olympijská.
A už jste zkusili někoho někdy ocenit? Předat někomu medaili nebo kytici jako poděkování za jeho práci? I to je radost, ocenění předávat, nebo se alespoň podílet na jeho nominaci.
Takové ocenění lidí, kteří „jen“ dělají dobře svou práci, na kterém se mohou podílet čtenáři tohoto serveru, je třeba Cena Přístav.
Uděluje ji každoročně Česká rada dětí a mládeže vybraným zástupcům samosprávy a státní správy na místní a krajské úrovni. A proč? Za jejich dlouhodobou přízeň a podporu aktivit neziskových sdružení dětí a mládeže v jejich obci, městě či kraji.
Letošní uzávěrka nominací byla stanovena na 30. června. Pokud tedy znáte někoho, koho byste na Cenu Přístav 2010 rádi nominovali, pošlete písemně Váš návrh na adresu Kanceláře ČRDM. Podmínky pro přihlášení návrhů najdete na www.crdm.cz/pristav.
Tamtéž najdete i seznam laureátů za devět let. Tak neváhejte udělat radost někomu dalšímu. Už na to máte jen pár dní.

Michala Kateřina Rocmanová

Adresa na zaslání nominací:
Kancelář ČRDM, Senovážné nám. 977/24, 116 47 Praha 1
 Více...
26. 06. 2010,  Michala K. Rocmanová

Táborová sezóna je zpátky

Lída Sobková Po dlouhé době se v sobotu ráno udělalo hezky, jako kdyby pro nás. Ráno se všichni potkáváme na letošním tábořišti a následuje prohlídka areálu, vypadá krásně, snad se bude za tři týdny líbit i dětem. Po obědě usedáme do trávy na povinné a každoroční proškolení výchovných pracovníků ohledně bezpečnosti, povinností atd.
Na nohou objevuji dvě lezoucí klíšťata a tak na pomyslný seznam připisuji pořádný repelent. Při procházení okolních lesů plných vysoké trávy a komárů se mi potvrzuje, že repelent se bude hodit.
Potok, co teče areálem tábora, je rozvodněný, ale pokud budou takovéhle pařáky, tak už v době tábora bude v normálu. Při obhlížení okolí se všichni svorně schováváme do každého dosažitelného stínu. Tak takovéhle vedro by zase být nemuselo, ne?
Po večeři je zdravotnické školení. Tři hodiny poslouchám to samé školení, co už jsem slyšela alespoň pětkrát. Dokonce i s těmi stejnými vtipy. Nevadí, vím, že je to nutné. Hlavou mi běhají různé katastrofické scénáře a jedno urputné přání, „hlavně, aby tu nebylo moc hadů.“
Druhý den ráno si ještě na figurínách vyzkoušíme prakticky resuscitaci.
A už se pomaličku rozjíždíme domů. Za tři týdny tu budeme zpátky. Už se nemůžu dočkat, až mi ty děti zase polezou na nervy :-)

Lída Sobková

Zajímá vás táborová tematika? Klikněte si na téma tábor Více...

10. 06. 2010,  Ludmila Rocmanová

První zkušenost demokracie

Michaela Přílepková Asi mi dáte za pravdu, že první zkušenost s jakýmkoli jevem, věcí nebo osobou nadlouho, někdy navždy, formuje vztah a postoj člověka. Týká se to i prvovoličů, o kterých se poslední dobou mluví velmi často. Je ale to právo, jít si po dosažení plnoletosti „hodit“ svůj hlas do volební urny, tou první a určující zkušeností s demokracií?
V případě blížících se českých voleb se odhaduje účast mladých lidí okolo 58%. Musí mít ti mladí voliči (nebo prvovoliči), kteří namísto „žbrblání“ a nadávání nad politickou situací využijí možnost uplatnit svůj vliv jako čerství občané, nějakou předchozí zkušenost s demokracií? A jestli ano, kde ji vzali?
Podle mého názoru zní odpověď na první otázku ano. Na druhou otázku tak jednoduchá odpověď není, dá se však odvodit, že zkušenost s demokracií, resp. s nakládáním s vlastními právy ve vztahu k zodpovědnosti získávají děti a mladí lidé ve sdruženích dětí a mládeže.
Například na skautském internetovém serveru Teepek.cz má skautský „dorost“ šanci vyzkoušet si, jak volby a demokracie fungují v tzv. „Teeposlaneckých volbách“. Sociolog Miloš Říha v souvislosti s projektem prezentoval výsledky studie společnosti Člověk v tísni, které ukazují, že konkrétně skautů teenagerů půjde k volbám o 14% víc, než je obecný průměr u jejich vrstevníků. Také Česká rada dětí a mládeže připravila průvodce mládeže do voleb 2010, v němž cituje volební programy jednotlivých stran - zejména v souvislostech k trávení volného času dětmi a mládeží.
Znáte nějaké jiné prostředí, kde mohou děti, kterým ještě nebylo ani patnáct a nemají „občanku“, spolurozhodovat o tom, co se bude dělat, mohou připravovat program pro ostatní a podílet se na směřování skupiny?

Michaela Přílepková

Související články:
Evropská proměna
Program EU „Mládež v akci“ - výsledky průzkumu - Účast ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009  Více...
26. 05. 2010,  Michaela Přílepková

Bambiriádní

Michala Kateřina Rocmanová Už jste to slyšeli? Od čtvrtka 20. května do neděle se ve většině krajských měst po roce opět otevřou brány Bambiriády, aby přivítaly tisíce, ba desetitisíce dětí (i jejich rodičů).
Co je to Bambiriáda? Vy to slovo ještě neznáte? Ale když si ho párkrát zopakujete nahlas, asi v něm zaslechnete základ slova „bambini“ - děti. Těžko říct, jestli to bylo před dvanácti lety schválně, když organizátoři tuhle akci připravovali poprvé a vymýšleli jí jméno. Fakt je, že je to akce opravdu především pro děti, o dětech, a připravují ji z velké části zase děti, nebo aspoň mladí lidé - letos s mottem "Tvůj průvodce volným časem".
A co se dá na Bambiriádě zažít? Třeba jízda na nejrůznějších plavidlech, malování, keramika, střelba z luku, kuše, vzduchovky, stolní a jiné hry, luštění kvízů, rytířské souboje... Můžete si vyzkoušet alchymistické pokusy, poslechnout si vystoupení folklorních souborů, podívat se na taneční kreace, zúčastnit se besed a soutěží, seznámit se s činností záchranářů, armády nebo policie, setkat se se strašidly nebo historickými osobnostmi.
To vše je Bambiriáda, v každém městě jiná, originální. Určitě tohoto pozvání využite a přijďte se podívat. Vy, děti, na ni vezměte rodiče! A vy, tátové a mámy, přijďte vybrat z pestré nabídky činností sdružení dětí a mládeže něco, co bude vaše ratolesti opravdu bavit.
Bambiriáda je tu pro vás všechny – už podvanácté!

Michala Kateřina Rocmanová


Podrobnosti z bambiriádních měst a o programu najdete na stránkách www.bambiriada.cz  Více...

17. 05. 2010,  Michala K. Rocmanová

Konečně

Pavel Trantina Byla sobota v Bruselu, 24. dubna, 7 hodin večer a mně (a nejen mně) se splnilo skutečně dlouholeté přání. Česká rada dětí a mládeže se jednomyslným hlasováním stala členem Evropského fóra mládeže. Dosáhli jsme jednoho z hlavních cílů, daných ČRDM do vínku, když jsme ji před 12 lety zakládali – zajistit odpovídající zastoupení české organizované mládeže v Evropě. Nezačalo to tehdy příliš šťastně – nezapomenu třeba, jak se pracovní verze stanov tehdy „sama sebrala, přeložila a patřičně okomentovaná se odebrala do Bruselu“, během let jsme se pak o sobě doslýchali ledaccos. Nebylo jednoduché přesvědčit kolegy v Evropě, že nejsme skrz na skrz prohnilí, jak o nás všude tvrdili pohrobci dnes již zapomenutého Kruhu. Za ČRDM však mluvily výsledky, tedy práce pro členská sdružení, aktivní zapojení do evropských procesů, aktivit a kampaní.
Když jsme v sobotu přijímali upřímné gratulace po „vstupu do rodiny“, bylo to jisté zadostiučinění. Ostatně záběry těsně po ohlášení výsledků hlasování můžete vidět na http://www.youtube.com/
watch?v=u-lUsWrLTJg
.
Dobrá věc se tedy podařila a rád bych poděkoval všem, kteří se o ni zasloužili.

Teď nás ale čeká úkol členství náležitě využít. To už závisí na nové mladé generaci vedení ČRDM a jejích sdružení. Dokažme, že jsme plnohodnotnou národní radou mládeže, která má Evropě co nabídnout i přivážet z cest domů!
Dobrý vítr do plachet na evropských vodách!

Pavel Trantina Více...

27. 04. 2010,  Pavel Trantina

Katyň, 10. dubna

Michala Kateřina Rocmanová …žádná slova nevyjádří bolest, která naplnila naše myšlenky a proniká srdce harcerů… píše Małgorzata Sinica, náčelnice polských harcerů (ZHP, nejsilnější dětské a mládežnické organizace v Polsku, přes 120 000 členů) ve zvláštním rozkaze z 10. dubna 2010. Dále v něm vyhlašuje třicetidenní smutek ZHP a dává pokyn zakrýt harcerské oddílové prapory černým flórem, přes slibové odznaky – harcerské kříže – přetáhnout černé pásky, vlajky spustit na půl žerdi.
Při leteckém neštěstí na cestě do Katyni zahynul nejen protektor harcerského hnutí – prezident Lech Kaczyński, zahynuli tam jejich duchovní rádcové, přátelé, ale i harcerští vedoucí…
Čtyři harcerské organizace se sešly v sobotu večer k sepsání dokumentu, v němž slibují plnit dál harcerskou službu národu, vlasti a výchově mladého pokolení Poláků.
Harceři drží čestné stráže v centru Varšavy, nestíhají uklízet vyhořelé svíčky a lampičky na prostranství před prezidentským sídlem. Varšava truchlí. Celé Polsko truchlí…

Milí mladí lidé v Polsku, milí přátelé, jsme hluboce dojati Vaší nepředstavitelnou ztrátou. Jsme s Vámi v těchto těžkých chvílích, modlíme se a myslíme na Vás.

Michala Kateřina Rocmanová

 Více...

12. 04. 2010,  Michala K. Rocmanová

Studentské volby nanečisto

Michala Kateřina RocmanováVíte, že čeští studenti, kterým ještě není18 let, budou moci volit ve školách jen tak, zkusmo, „jako“?
Nejstarší generace si často minulost idealizuje, ta mezi 35 a 60 je do jisté míry zhnusena dobou svého mládí, kdy jít k volbám byla sice povinnost, ale nic to ve výsledku na situaci státu – vlády – režimu nezměnilo. A po euforii těsně posametové vystřízlivěli nebo zapatičněli mnozí další.
Volby „nanečisto“ mají tedy přivést k urnám v budoucnu víc voličů. Akci pořádá Člověk v tísni v rámci projektu Jeden svět na školách. Určitě je to dobrá cesta. Ostatně, o jedné podobné zkušenosti ze zahraničí si můžete přečíst zde.
V poslední době se naše politika hezky houpe, média i političtí sokové vytahují na světlo a patřičně nafukují kdejakou aférku…
Necháme se opět znechutit? Nebo to zkusíme nějak ovlivnit?
Česká rada dětí a mládeže se mimo jiné snažila oslovit jednotlivé strany, aby do svého programu zařadily péči o volný čas dětí a mladé generace.
A co ty, milá čtenářko/ milý čtenáři – půjdeš k volbám? A už máš vybráno?
Jestli ne, může Ti pomoci naše anketa v levém sloupci :-)

Michala Kateřina Rocmanová

Memoranda a články k nim najdete na následujících proklicích:
SZ
ČSSD
ODS
KDU ČSL
Memorandum SZ (pdf)
Memorandum KDU ČSL (pdf)
Memorandum ODS (pdf)
 Více...

29. 03. 2010,  Michala K. Rocmanová

Tábory II.

Michala Kateřina Rocmanová Tábory – to je magické slovo přivolávající léto, sluníčko, koupání a procházky po lese, pusy od borůvek a výlety na kole.
V dnešní hektické době si málokterý rodič může dovolit věnovat svým dětem celé prázdniny – a tak přicházejí ke slovu tábory. Nejrůznější – velké i malé, v chatkách, ve stanech i v indiánských týpí, putovní, příměstské, jazykové a kdovíjaké ještě.
Jak se v nich vyznat? A jak vybírat?
Pro dítě je vždycky velkou výhodou, když může poznat své kamarády i vedoucí ještě během školního roku a stane se včas členem dětského sdružení s celoroční činností. Užije si s nimi ještě před táborem několik desítek společných akcí – schůzky, výpravy, sportovní klání... Na to je právě nejvyšší čas. Výběr organizací je také široký, a téměř stovku těch s celostátní působností najdete na webu České rady dětí a mládeže. Další – místní, jsou sdruženy v krajských radách dětí a mládeže, které jsou vesměs také členy ČRDM.
A pro rodiče, kteří hledají pro své dítě pouze letní akci, jsou tu portály, kde již nyní začátkem jara registrují kolem pěti stovek nabídek, např.
www.borovice.cz/detske-tabory
www.cesketabory.cz/
tabory

Šťastnou ruku při výběru toho nejúžasnějšího léta!
Michala Kateřina Rocmanová

Na webu MŠMT najdete sdružení, která mají oprávnění školit vedoucí táborů pro rok 2010
Zde najdete další články na téma tábory.  Více...
15. 03. 2010,  Michala K. Rocmanová

Mediální blokáda

Jiří Majer „Jak jste to dokázal? Jak se vám jen podařilo prolomit tu věčnou mediální blokádu?“ zeptal se dychtivě předseda sdružení pracujícího s dětmi a mládeží novináře, který s omluvou za opožděný příchod na tiskovku klesl do židle. Žurnalista nechápavě zdvihl obočí. Rozzářený předseda k němu přisunul ranní výtisk celostátně vydávaného Argumentu. ŠÉF ORGANIZACE TÉ A TÉ MÍNÍ: JE TO TAK A TAK, zněl výrazný titulek. A pod ním celý, celičký článek. Přes půl stránky. I s portrétní fotkou.
„Mediální blokádu?“ opáčil novinář. „O žádné nevím.“
„Jste pašák,“ pochvaloval si vedoucí dětských volnočasových aktivit, jako by ho ani neslyšel. „Už jsme si tady mysleli, že se do těch vašich novin nikdy nedostaneme.“
„To nejsou moje noviny,“ zkusil mu oponovat frézař slov. „A pak – jenom jsem napsal to, co jste mi řekl, když jsem se vás zeptal.“
„Ale jděte…! Celou dobu nic – a najednou…?“ žasl šéf náhle tak mediálně zviditelněného spolku.
„Leda…“ zatápal novinář ve své opotřebované paměti. „Víte, u nás v redakci chtěli honem sehnat nějaký názor na to a to. Názor jak státní správy, tak enenó. Vyváženost a tak,“ mávl rukou. „Ministerstvo si vzala na starost kolegyně, co dělá vládu. A neziskovky? Měl jsem zrovna víkendovou službu, tak jsem začal obvolávat vygooglovaná čísla – pěkně jedno po druhém. No, a vy jste byl jediný, kdo měl v sobotu večer zapnutý mobil.“

Jiří Majer Více...

25. 02. 2010,  Jiří Majer

Tábory

Michala Kateřina Rocmanová Tábor je synonymem léta každoročně pro tisíce dětí. Zdá se vám předčasné, číst o táborech právě teď, když jsou venku závěje a mrazy hluboko pod nulou? Ale kdepak!
V ČRDM najdete téměř stovku sdružení, která pracují s dětmi a mladými lidmi celoročně a připravují prázdninovou činnost už dávno od podzimu.
Stovky táborů pořádají také nejrůznější další subjekty – školy, agentury, cestovky... Jsou i tábory speciálně zaměřené – například na jazyky, sporty, výtvarné či hudební obory.

Dětské letní tábory jsou tak trochu český fenomén – nikde jinde na světě nenajdete tábory tak dlouhé, tak dobrodružné, s táborovou legendou, která se prolíná celým táborem... Také podsady jsou česká specialita.

Tábory by ale nemohly existovat bez dospělých. Přípravě a školení vedoucích je věnováno mnoho času a péče, a kvalifikaci si musí každý patřičně zasloužit. Vždyť táborový vedoucí musí zvládnout tisíc a jednu činnost – vyřídí předem všechna povolení, zajišťuje chod tábora, připraví skvělou táborovou hru, umí uvařit, postavit bránu i ošetřit zranění... A k tomu všemu pak jsou ti správní vedoucí pro děti nejen autoritou, ale i dobrými kamarády.
Michala Kateřina Rocmanová

Na webu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy najdete sdružení, která mají oprávnění školit vedoucí táborů pro rok 2010

Další články na téma tábor Více...
10. 02. 2010,  Michala K. Rocmanová

Hrdinové
našeho dětství

Michala Kateřina Rocmanová Máte radši Krtečka nebo Rumcajse? Vlaštovky a Amazonky nebo Luisu a Lottu, anebo Toma Sawyera a Huckleberryho Finna? Alenku v říši divů? Babičku? Tarzana? Tihle všichni a mnozí další si dali dostaveníčko v Galerii Klementinum v Praze. Výstava 60 let na křídlech Albatrosu mapuje činnost vydavatelství pro děti a mládež, které se jmenovalo nejdřív Státní nakladatelství dětské knihy, od roku 1969 jej známe jako Albatros. Kolik bylo knížek, které se za těch 60 let mezi děti dostaly? Prý přes 360 milionů, více než 10 000 titulů. Pohádky, leporela, omalovánky, vystřihovánky, dobrodružné romány, poezie, encyklopedie… Edice Střelka, OKO, KOD, Veronika, Karavana… Mezi nejčastěji vydávané patří například Čapkova knížka O pejskovi a kočičce. A nejoblíbenější zahraniční autorkou je Astrid Lindgrenová.
Návštěvník na téhle výstavě bloumá tam a zpátky kolem vitrín plných knížek a panelů s ilustracemi a vykřikuje: „…jé, tuhle jsem četl... a tuhle ještě mám v knihovně, tuhle jsem dostala v první třídě a támhleta byla moje nejoblíbenější – a vzpomínáš na tu epizodu, jak…“
Chcete-li se na chvíli vrátit do dětství – neváhejte! Výstava je otevřena už jen týden – do 7. února! A pokud máte oddíl, vlastní děti, vnoučata, určitě je vemte ssebou. Užijete si to všichni, a každý si najde ty svoje oblíbené hrdiny. Michala Kateřina Rocmanová
 Více...
02. 02. 2010,  Michala K. Rocmanová

„Genderový“

Michala Kateřina RocmanováVíte, že již v roce 1990 uložila Evropská komise členským státům vypracovat jazyková doporučení pro nesexistické vyjadřování a uvést je do praxe? Naše Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se této povinnosti zhostilo počátkem letošního roku zveřejněním příručky, kterou si můžete stáhnout zde
O co jde?
Například učebnice pro zjednodušení hovoří k dětem v mužském rodě: „Zapiš, co jsi pozoroval“, „Vyprávěj, co jsi zažil…“; zatímco reklama se táže „Chcete zůstat štíhlá?“ zřejmě pouze žen. Názvosloví vědních a pracovních oborů často používáme jen v mužském rodě: právník, lékař – ač existují i v ženském rodě. Mnohdy se proto mohou cítit ženy a dívky diskriminovány.
Rody používáme podle jakýchsi nepsaných pravidel, která si neuvědomíme, dokud se na ně nezaměříme.

Ministerstvo šlo příkladem a upravilo své stránky – bývalá rubrika „pro učitele“ je dnes „pro vyučující“, rubrika „pro studenty“ se jmenuje „pro studující“. Budiž.
Přesto v nás některá doporučení z příručky vyvolají smích či nevěřícné vrtění hlavy. Třeba výraz „hostka“ z pozvánky na večírek pro dámy, i když prý je jazykově zcela v pořádku. Host – hostka podle vzoru had – hadice, krab – krabice, rys – ryska...?
Jak moc jsou nám „genderové“ úpravy proti srsti nebo ne, posuďte sami

Michala Kateřina Rocmanová
P.S.
Mnohem víc mne mrzí, že v příručce, která se staví za určité jazykové úpravy, je tolik cizích slov, která by se dala nahradit českými… Více...
27. 01. 2010,  Michala K. Rocmanová

Rybníček a kamení

Michaela Přílepková Na sklonku minulého roku jsem několikrát přemýšlela, co ten neziskový sektor asi čeká. Nejsem žádná úspěšná vědma, ale je mi jasné, že přinejmenším pořádná dávka legislativních opatření. Úplný normotvorný„velevýtvor“ bude jistě zákon o organizacích s veřejně prospěšným statusem, viz. článek Setkání ČRDM v Senátu.... Člověka napadá otázka, jestli je neziskovkám k životu toho tolik zapotřebí.
Možná, že jim nikoliv, ale veřejná správa je maximálně oddaná svému úkolu hlídat pravidla a peníze, poměřovat a odměřovat. Neziskový sektor je svou podstatou amorfní, mění se a dynamicky vlní; jako nejpřesnější příměr se nabízí, že je nezachytitelný jako voda. To se ovšem s principem kontroly zas až tak neslučuje. Proto legislativa mění směr toku, staví hráze a reguluje: kamenů má dost.
Oblast sdružení dětí a mládeže ve vodní neziskové říši mně připadá tak trochu jako rybník. Ani velký, ani malý. Nemějte mi to nijak za zlé, nemyslím tím, že je to nějaký zatuchlý či stagnující prostor. Rybníky mám ráda (zejména ty jihočeské), představují pro mě něco jako tradici, při správné péči dokonale fungující a také do vysoké míry samoregulující se systém. Počet obyvatel rybníka je do jisté míry stabilní, protože je omezen velikostí plochy, vztahy a role mezi jednotlivými druhy jsou tu vývojem a praxí již dány. A respektují je dobrovolně všichni. V tomto rybníku se pravděpodobně neodehraje revoluce, ale vyskytuje se zde jedna anomálie, nikde jinde v přírodě nepopsaná, totiž, že místní obyvatelé cíleně vyhledávají cizí potěr s cílem se o něj starat ve spolupráci s jeho vlastními rodiči. Tento potěr pak nevídaným způsobem urychluje evoluci v rybníku, případně „osidluje“ jiné typy vodních ploch. Může něco z nových legislativních počinů narušit život rybníku? Já si přeji, aby nikoliv, vždyť v minulosti už dno rybníka absorbovalo pěkně velké kusy „kamenů“ se zákonnými normami, které do něj byly přičinlivě naházeny. Udělala se kola, došlo k rozruchu pod hladinou, ale čas ukázal, že systém změny nepoložily, a co fungovalo, funguje dál. Takže pár fůr kamení se tam ještě vejde.
Jen prosím pěkně, panové a dámy legislativci, neposílejte k rybníku moc často náklaďáky, abyste jej postupným zasypáváním nezměnili na rybníček a ten pak úplně nevysušili.

Michaela Přílepková Více...
12. 01. 2010,  Michaela Přílepková

Na silvestrovský vandr jsem se moc těšil

Aleš SedláčekChlapská akce. Večerní posezení u ohně, vyvařování, společné vzpomínky a plány. Ráno jsme vyrazili, vlakem, jak jinak. Zanedlouho jsme byli v pusté krajině. Chodili jsme lesními průseky, potkali jen minimum lidí. Počasí se k večeru zhoršilo, vydatně pršelo a teplota se držela jen mírně nad nulou. Vzpomněli jsme si, že uprostřed lesů v údolí u potoka stávala kdysi bouda, kde by se dalo přespat. Přišli jsme k čistému, udržovanému místu. Okolo ohniště byly zastřešené lavice. Dřevo pro příchozí nařezané a zakryté. V plechové bedně komplet sada táborového nádobí, obrovský rošt na oheň a rukavice. Kousek dál v lese malý čistý srub. S takovým darem na konci roku jsme nepočítali.
Znal jsem taková místa za polárním kruhem ve Finsku, i z vyprávění trempů pamětníků. Přemýšleli jsme jak bychom se budovatelům tohoto kempu odvděčili. Jasně, zjistíme, kdo to je, najdeme je a zaplatíme jim…
Z mlhy se vynořily čtyři postavy, naši nečekaní společníci pro tento večer. Jeden z nich byl syn chlapíka, který to tady vybudoval. Vyprávěl jak sem jezdil s tatíkem od 5 let, jak se tady veselilo, rozuměj chlastalo, zpívalo, jak sem chlapi nebrali ženský. Pedagogicky jistě děsné, přesto tenhle saniťák neváhal přemluvit svoji dívku, sestru a jejího chlapce, aby šli do jeho dětského ráje přivítat nový rok.
Náš večer se nenesl v oblačných tématech, lepší je stejně vozit mrtvý lidi, to je jistota, ty budou furt. Šampaňské na půlnoční přípitek bylo od stařenky z domova důchodců, která ho dostala, jako všichni v domově, od zřizovatele i přesto, že tekutiny přijímá infuzí. Ráno jsme vstali, uvařili snídani. Připravili jsme dostatek suchého dřeva, daleko lepšího než jsme spálili, rozštípali ho na drobno, vysušili chrastí. Uklízeli jsme, co se dalo, shrabali třísky okolo. Chtěli jsme, aby ten krásný kemp vypadal ještě lépe, než když jsme sem přišli.
Pomůžeme někomu, kdo to bude v budoucnu potřebovat, protože ten pak zase pomůže někomu dalšímu, a pak si budou všichni pomáhat a mít se rádi, protože si prostě nebudou cizí. Dětinská naivita zaplavila naše mysli.
Ale tak to asi ti, co to tady budovali, chtěli, ne? Ten den jsme pak moc daleko nedošli, ale bylo nám dobře. Oživili jsme si ideál, který je v každém z nás a postupně na základě zkušeností ho ztrácíme.

Udržme si ideály i v roce 2010, užívejme si jich. Ať je cokoli, co uděláme dobrovolně, především velkou radostí pro nás i pro druhé.

Aleš Sedláček, předseda ČRDM  Více...
02. 01. 2010,  Aleš Sedláček

Šťastné a veselé!

Michala Kateřina RocmanováZnáte taky to dilema? Stromeček ano nebo ne? Zničit život jednoho budoucího lesního velikána a pak ještě dva roky dolovat jehličí z koberce…? Nebo koupit jen pár větviček a z nich udělat kytici… Nebo snad živý stromek v květináči? Za poslední roky, kdy jsou děti dospělé, jsme si – kromě umělého stromku – vyzkoušeli různé možnosti.

Před týdnem jsem šla něco pomoct kamarádovi, který je vozíčkář. Kdosi mu věnoval pěknou borovičku, a tak jsem vzala ssebou krabici červených ozdob. Nebylo mu dobře, lehl si a tvrdě usnul. Když jsem dokončila slíbené, vzala jsem stromek, opižlala kapesním nožem kmínek, aby se vešel do stojánku, a za svitu malé lampičky jsem potichoučku ověšela větvičky. Ve chvíli, kdy jsem uklidila poslední třísky a chystala se zmizet, otevřel kamarád oči: „Jééé, stromeček! Ten je krásný!“ Najednou z něj byl pětiletý kluk, který s pusou dokořán čeká, kdy zazvoní Ježíšek…
Prostě stromeček v našich krajích k Vánocům patří…

Ryba na Štědrý den? Kapr? Hm, a nemohl by to být radši pstruh? Anebo rovnou řízky…

Léta jsme, když byly děti ještě malé, rozváželi a roznášeli Betlémské světýlko – známým, příbuzným, do kostelů i jinam. Každý měl lucerničku, a tak byla naděje, že aspoň někomu vydrží svíčka hořet. Poslední roky na to nějak nebyl čas ani nálada. Letos ale když se vracely dcery od babičky, potkaly skupinku skautů, jak nesli světýlko. Přijely domů celé natěšené: „Viděly jsme Betlémské světýlko! A nemohla bys ho, mámo, zase opatřit? Pamatuješ, jak jsme tenkrát…“
Jasně že pamatuju. A tak beru lucernu a jdu pro světýlko. Naštěstí vím kam…
Štastné a veselé!!!

Michala Kateřina Rocmanová  Více...

24. 12. 2009,  Michala K. Rocmanová

Inventura demokracie

Michala Kateřina Rocmanová Dvacet let. Pětina století. Je to málo nebo mnoho? Za tu dobu vyrostli z batolat vysokoškolští studenti. Dvacet let demokracie. Jsme tomu vůbec rádi? Nebo jen nadáváme, že jsme si to představovali jinak?
17. listopadu všichni očekávali s mírným rozechvěním oslavy dvacetin naší, české, sametové demokracie. Byly to oslavy tak trochu rozpačité. Před pár dny v sousedním Německu znova zbourali symbolickou Berlínskou zeď, a k výročí sametové revoluce u nás se vyjadřovali umělci, politici, hlavy států, kdekdo nám blahopřál. Bývalá ministryně zahraničí Spojených států Madeleine Albrightová, která se přijela účastnit různých konferencí a oslav, několikrát zopakovala, že jsme demokracii brali před 20 lety jako dárek, a zapomněli jsme, že ale na ní musíme pracovat.
Symbolický pochod z Albertova na Národní tentokrát nekončil obušky, ale rozsvěcením svíček a koncertem. Také na Václavském náměstí se sešlo něco přes dva tisíce lidí na studentském shromáždění. Klíči se sice necinkalo, ale studenti se tam zamýšleli nad tím, jak ta naše současná demokracie vypadá, a rozdávali na malém ovčím happeningu „Příručku ovčana“.
V nejbližší době budou oslavovat dvacetiny mnohé spolky a sdružení dětí a mládeže – některé obnovené, jako YMCA, Junák nebo Liga lesní moudrosti, některé nově vzniklé, jako tomíci nebo Folklorní sdružení. Bilancují nejen spolky, studenti a politici - každý z nás tak trochu bilancuje – a v tento adventntní čas se zamyšlení přímo nabízí.
Nezůstaňme ale jen u toho zamýšlení. Čeká nás ještě spousta práce...

Michala Kateřina Rocmanová Více...

30. 11. 2009,  Michala K. Rocmanová

Rozumíme si doopravdy?

Michaela Přílepková Svět se nám propojuje, je spousta možností cestovat, studovat nebo pracovat v zahraničí, takže člověk snadno získá dojem, že stačí umět angličtinu nebo nějaký jiný vhodný jazyk a všude bude „v obraze“ jako doma. Že tomu tak není, lze zjistit, když se člověk podívá pod pokličku všedních situací z turisticko- jazykových příruček, jako je nákup v supermarketu, konverzace cizince s našincem u cheesburgera v nějakém globalizovaném podniku atd.
Minulý týden jsem zažila takovou drobnou příhodu, která mi vlastně znova připomněla, že porozumění dvou různých národů znamená také umět číst symboly, skryté významy, nebo důvod nějakého chování. Hodně rychle nás pak tvář přítomnosti, která může vypadat na mnoha místech světa obdobně, přivede někam do minulosti, odkud pramení ty častokrát zmiňované kulturní rozdíly.
Stála jsem a čekala na někoho u jezdecké sochy sv. Václava a vyslechla jsem rozhovor tří mladých lidí, kteří si přišli jako turisté, hovořící britskou angličtinou, prohlédnout tuto dominantu Václavského náměstí. Musím říct, že mi jako Češce dělalo dobře, že ji náležitě obdivovali a udělali si větší množství fotografií.
Mladý muž z trojice si sochu delší dobu prohlížel, zamyslel se (a věřím, že použil seriózně veškeré školské i další vědomosti, které nabyl informálním způsobem ve svém okolí) a řekl: „Tohle bude určitě templářský rytíř.“ Ostatní jeho úvahu přijali za svou.
Přemýšlela jsem, jak by asi stejný objekt interpretoval např. návštěvník z asijských zemích. Jako slavného vojevůdce, který rozdrtil své nepřátele a na věčnou slávu mu byl zbudován pomník po návratu z bitvy? A což teprve, když se nehodnotí jen nějaký hmotný předmět z jiné kultury, ale chování lidí, kteří z té jiné kultury pocházejí! Pak teprve vznikají nedorozumění, která se umějí rychle přeměnit v předsudky, odmítání a někdy také ve výsledku vedou ke konfliktům mezi zeměmi.
Proto stále zůstává úkolem pro státní i nestátní organizace iniciovat a podporovat na různých úrovních interkulturní dialog, jako se institucionálně např. dlouhodobě snaží Rada Evropy.

Michaela Přílepková

(http://www.coe.int/t/dg4
/intercultural/
default_en.asp
Více...

09. 11. 2009,  Michaela Přílepková

Projekty – trápení nebo spása?

Michaela Přílepková Uprostřed podzimu nadchází období projektových žádostí. Lidé z menších či větších neziskových organizací upírají své oči do monitorů s nadějí, že taková či jiná aktivita bude v příštím kalendářním roce podpořena. Nějaké ty projekty jsem napsala a hodně jsem jich z pozice člena hodnotících komisí přečetla, a proto musím říct, že dát na papír a do tabulek, co vlastně sdružení dětí a mládeže dělají, je někdy peklo (a číst ten výsledek také). Troufám si říct, že úplně nejhorší to nemají ti, kteří začínají a přicházejí s nějakým novým nápadem, ale ti, kteří píšou svůj projekt po několikáté. Jak opět popsat, že jsme dobří, že chceme dělat, co nás baví, pro vyhraněnou cílovou skupinu - a pořád se neopakovat, neupadat do frází. Pokud je projekt dobře „napsán“, ale není autentický, tak se může stát, že ty, co ho budou hodnotit, stejně nezaujme… Osobně si myslím, že ve vztahu k institucím, které „dávají“ peníze, není podání žádosti k nějakému datu tím klíčovým momentem, kdy se rozhoduje o tom, zda podpoří projekt či nikoliv. Během té známé podzimní projektové sezóny se totiž jedná v podstatě spíše o sklizeň. Každý z hodnotících se při posuzování žádosti vědomě či nevědomě zeptá – co dokázala ta organizace dosud? Jak naložila s prostředky, které měla, byly její aktivity někde vidět? Ano, myslím tím celoroční Public Relations v nejširším slova smyslu. Z pohledu těch, co dávají peníze, se jedná spíše o zaměření na průběžnou informovanost a s tím spojenou transparentnost. Nebojte se o sobě dávat vědět – nejenom tím, že každý rok podáte projekt a žádost o podporu vaší činnosti s dětmi a mládeží. Můžete začít třeba tím, že využijete informační servis ČRDM, jako je zpravodajství na Adamu či v Arše, pošlete pár fotek a sloupců do místního časopisu ve vaší lokalitě, uspořádáte veřejnou akci atd. Třeba zjistíte, že to „PR“ není tak zbytečné plýtvání časem a silami.

Michaela Přílepková  Více...

21. 10. 2009,  Michaela Přílepková

Radosti a strasti s mazlíčky

Michala Kateřina Rocmanová Máte také doma svého zvířecího mazlíčka? Jestli ano, pak tušíte, o čem bude řeč. Jestli ne, o mnoho přicházíte.

Když jsem byla malá, žadonila jsem – jako asi všechny děti – o nějaké domácí zvířátko. Nakonec jsem to usmlouvala na želvu. Vydržela to s námi při dobrém zdraví přes dvacet let. Ale byl to kompromis – s želvou nebo rybičkami se moc nepomazlíte…
A tak, když moje děti přišly s koťátkem, už u nás zůstalo. Už je to víc než deset let, a za tu dobu přibylo několik dalších kočičích kámošů.

Nedávno se k nám přistěhovala dvě mourovatá koťátka. Drobečci, zlatíčka, mazlíci. Prý „na pár dnů“, než si kamarád najde byt. Pochopitelně, že ale náš byt je tím pádem už několik týdnů vzhůru nohama. Šílené honičky jsou na denním pořádku, šplhání po záclonách, tu a tam něco letí z poliček dolů, ráno člověk najde v kredenci ožužlané rohlíky… Dráčata.
O úsměvy s nimi ale není nouze.
Nejmladší dcera má na stolku velký hrníček s různými cetkami a šperky. Onehdy vidí mourovatý čumáček zabořený do toho hrníčku. S jistotou vylovil náušnici a hurá pryč. Dcera skokem za ním, ale kdeže – číča se zastavila na druhém konci pokoje, vrhla na ni vítězoslavný pohled „hele, mám!“ a prchala dál. Nakonec byla ulovena, vyplísněna, a náušnice putovala zpátky do hrnka. Netrvalo ani minutu, a chlupatá hlava se objevila nad hrníčkem s úsměvem od ucha k uchu: „Já si tu náušničku zase pučim, jóóó?“
Tak o tyhle radosti vy, co mazlíčky nemáte, přicházíte.

Michala Kateřina Rocmanová
P.S. Shodou okolností(?) měla ta náušnice tvar kočky :-)  Více...

12. 10. 2009,  Michala K. Rocmanová

Kniha mého srdce

Michala Kateřina Rocmanová Už se vás také někdy někdo zeptal, kterou knihu byste si vzali na pustý ostrov? Jen jednu – jedinou…? Kterou byste si vybrali? A jak byste volili před rokem, dvěma, před deseti? Stejně?
Když jsem byla malá, vítězila knížka o Jánošíkovi, který bohatým bral a chudým dával, pak ji vystřídal Malý princ, příběh o Fridtjofu Nansenovi a jeho nezlomné vůli, japonská pětiverší haiku a několik dalších básnických sbírek, Pán prstenů… Jsou příběhy, které si ráda přečtu podruhé či popáté.
Snad každý z nás má nějakou knížku, ke které se rád vrací, která ho pohladí po duši, nebo ho donutí k přemýšlení či dokonce k činům.
Včerejškem skončila možnost hlasovat v celonárodní anketě s názvem Kniha mého srdce.
Hlasovalo v ní 322 320 čtenářů, a to již ve třech kolech. Těm stovkám knížek dávala zřejmě hlasy také spousta dětí, soudíc podle nominovaných titulů. Z nejoblíbenější stovky vyšlo „top 12“ – tucet nejoblíbenějších.
Do prvního tuctu se dostaly čtyři ryze české tituly, několik „evrgrýnů“ a pár „bestselerů“. Musím přiznat, že s přibývajícími roky bych si na pustý ostrov vzala nejradši celou knihovnu, a právě ty „top“ tituly by v ní nesměly chybět.
Včera tedy skončil užší výběr. Jaká kniha se stane tou nej? To se dozvíme až 17. října. U šestice knih, které se umístily na nejvyšších místech, budou moci diváci ještě naposledy zamíchat pořadím pomocí SMS hlasování – pouze ve finálový večer! Nezapomeňte tedy svému literárnímu idolu držet palce v sobotu 17. října ve 20.00 hodin na ČT1!

Michala Kateřina Rocmanová

www.ceskatelevize.cz/
program/knihamehosrdce/
knihy/

A z kterých „top 12“se vybíralo?
Alchymista (Paulo Coelho), Babička (Božena Němcová), Co život dal a vzal (Betty MacDonald), Děti z Bullerbynu (Astrid Lindgren), Egypťan Sinuhet (Mika Waltari), Harry Potter (J. K. Rowling), Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry), Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (Jaroslav Hašek), Pán prstenů (J. R. R. (John Ronald Reuel Tolkien), Rychlé šípy (Jaroslav Foglar), Saturnin (Zdeněk Jirotka), Stmívání (Stephenie Meyer).
 Více...

01. 10. 2009,  Michala K. Rocmanová

Demokracie

Michala Kateřina Rocmanová Před rokem, 15. září 2008 slavila demokracie poprvé svůj mezinárodní den. Vyhlásila jej Organizace spojených národů, jako připomínku toho, že demokracie není samozřejmostí, a že k jejímu dosažení je třeba zapojení každého člověka.
Generální tajemník OSN Ban Ki-moon tehdy zdůraznil, že demokracie je během na dlouhou trať. „Je to dlouhý zápas, který musí vést jednotliví občané, komunity a celé národy. Každý z nás se ho musí zúčastnit… A skutečného rozvoje lze dosáhnout jen ve společnostech, ve kterých lidé opravdu mohou rozhodovat o věcech veřejných.“
Legální základy principů demokracie položil Mezinárodní pakt o občanských a politických právech již v r.1966. Kromě jiného stanoví:
• svobodu slova;
• právo shromažďovací;
• právo na svobodné sdružování;
• právo podílet se na správě věcí veřejných, a to přímo či prostřednictvím svobodně volených zástupců;
• právo volit a být volen...
To všechno je moc hezké, a zaznívá z úst našich politiků poměrně často. Ale možná jsme už zapomněli, anebo jsme to dokonce nevěděli, že tento spis byl podepsán jménem naší republiky v New Yorku již dne 7. října 1968. A 11. listopadu 1975 s ním vyslovilo souhlas Federální shromáždění ČSR!
Kampak se nám tehdy ta demokracie na dalších 14 let ztratila?
Za dva měsíce to bude 20 let, co znělo na náměstích cinkání klíčů. A mnozí z těch, co tenkrát cinkali, mají jakýsi hořký pocit, že se to úplně nepovedlo.
V nejbližší době nás čekají opět volby. A je jedno, jestli to bude v říjnu, listopadu nebo až v červnu...
Dovolím si na závěr citaci z dokumentu summitu států OSN z r. 2005: „Demokracie je univerzální hodnotou, založenou na svobodně vyjádřené vůli lidí při vytváření politických, hospodářských a sociálních systémů a na plné účasti lidí při rozhodování o všech aspektech jejich života.“

Nepokazme to…

Michala Kateřina Rocmanová  Více...

14. 09. 2009,  Michala K. Rocmanová

Hrej si, tu máš kohouta!

Lucie CelbováCo se Vám vybaví jako první, když se řekne „září“? Mně, i když už několik let patřím do věkové kategorie „dospělí“, začátek školního roku. A s ním pocity – jaké vlastně…? Pro většinu dětí asi spíše neradostné: končí jim přece prázdniny. Zároveň se ovšem často těší na setkání se svými spolužáky. Vždyť se celé dva měsíce neviděli. A to jsou třeba i nejlepší kamarádi.

Pro některé děti ale v září začíná také období, kdy se konečně aspoň „něco začíná dít“. Jejich rodiče museli chodit do práce a ony třeba zažívaly prázdniny ve znamení městské nudy. Jiné děti zase jely s rodiči na chatu či chalupu – a tam, nikoho v okolí neznajíce, se samy pokoušely „užívat si prázdniny“ a „bavit se“. Ne všichni rodiče jsou totiž ochotní se svým dětem opravdu věnovat. A to i o prázdninách.

„Hrej si, tu máš kohouta!“ se totiž ozývalo nejen za časů Karla Jaromíra Erbena, ozývá se to v mnoha rodinách často i dnes. Máma vaří, uklízí, vystresovaná lítá po bytě a táta je v práci. A mrňous sedí na zemi s gumovým či plyšovým kohoutem, se kterým seděl již tolikrát, a svým mlaďoučkým mozečkem vymýšlí, co nového by s touto hračkou mohl sám podniknout.

Je smutné, když si děti nemají s kým hrát. Je smutné, když jsou samy. Příliš často samy. Některé se pak právě proto kupodivu do školy těší.

Těch deset měsíců, které jsou před nimi, nemusí být jen obdobím stresu, povinností a úkolů. I během roku mají děti po výuce, která jim dá někdy pořádně „zabrat“, šanci užít si svého volna. Ať už s rodiči, s kamarády, v nějakém kroužku anebo na akcích rozmanitých sdružení dětí a mládeže. Na nováčky tam čekají vyškolení, zkušení vedoucí oddílů věnujících se turistice, táboření, ochraně přírody, kultuře i sportu.

Zbývá si jen vybrat.

Lucie Celbová  Více...
28. 08. 2009,  Lucie Celbová

Srpnové významné dny

Michala Kateřina RocmanováMezi mezinárodními dny OSN si připomeňme alespoň dva: Mezinárodní den původních obyvatel (9. srpna) a Mezinárodní den mládeže (12. srpna).

Již druhé desetiletí, od roku 1994, se OSN snaží obrátit pozornost na původní obyvatele všech kontinentů, jichž je po celém světě více než 370 milionů. Mnohde jsou utlačováni, je zanedbávána jejich vzdělanost, péče o zdraví, jsou drancována území, která jim zbývají k životu, je potlačována jejich kultura, jazyk. OSN se snaží o mezinárodní spolupráci, vedoucí k nápravě.

Podívejte se na rozmanitost původních obyvatel z různých koutů planety například na:
http://www.youtube.com/ watch?v=Sawnh6ko-5Y

Druhý z významných dní – Mezinárodní den mládeže – se slaví od r. 1999. Tématem toho letošního je „Trvalá udržitelnost: Naše výzva a budoucnost“.
Generální tajemník OSN Ban Ki-moon v poselství k tomuto dni říká: Dnešní svět čelí několikerým, vzájemně propojeným krizím, které mají vážný, dalekosáhlý, ale nepoměrný dopad na mladé lidi. Například v r. 2007 představovali mladí lidé 25% světové populace, mezi nezaměstnanými jich bylo ale 40%… Klimatické změny, nadále ohrožující jednotlivé ekonomiky a hrozící velkým otřesem, zatěžují mladé lidi nespravedlivým „ekologickým dluhem“. Chválí, že mladí lidé jdou často příkladem: praktikují ekologický a zdravý životní styl a podporují inovační používání nových technologií, zapojují se do komisí udržitelného rozvoje, podílejí se na výzkumech... Na závěr vyzývá: V tento Mezinárodní den mládeže obnovme náš slib podporovat mladé lidi v jejich rozvoji. Trvalá udržitelnost je nejslibnější cesta vpřed a mladí lidé mohou po ní vést.

Michala Kateřina Rocmanová

 Více...

10. 08. 2009,  Michala K. Rocmanová

Vrátit se na tábor... alespoň na jeden den

Lída SobkováUplynul týden od návratu z tábora a já v půli noci budím sestru s neartikulovanou naléhavostí. Když se jí podaří mne probrat, tak zase odkráčím do postele – právě se mi zdálo, že jsem zaspala a nevzbudila děti na bojovku. Na táboře jsem budila pro změnu spolubydlící, s pocitem, že je jedním z mých neposlušných dítek a nechce vstávat na rozcvičku. Podobně kamarádka prý mluvila prvních pár nocí po táboře ze spaní: „No tak, polož ten klacek.“ či „Pospěšte si, ať nejsme úplně poslední…“ Prostě pořád ještě táborem žijeme, ačkoliv už jsme dávno doma.

Moje nejmilejší dětská fotka je z mého prvního tábora. Ještě mi ani nebyl rok. Stojím u barelu se šťávou jen v modré mikině a okolo mne krouží hejno vos. Sestra říká, že tam každý dostal žihadel nepočítaně, jen já ani jedno, a to jsem si tam hrála pořád.
Od mých dětských let se hodně změnilo. Teepee a koupání v ledovém potoce jsem vyměnila za chatičku a teplou vodu. Když jsem před pěti lety odpověděla na inzerát na praktikantku, nevěděla jsem, do čeho jdu. A teď jsem ráda, že už léto netrávím jen zdvořilostními návštěvami babiček.
Ony se ty tábory ale zas tak moc neliší. Alespoň náplní. No, dětí máme víc, ale většina s námi jezdí s železnou pravidelností už dlouho - jedna slečna jich má na kontě osm a říká, že až dovrší desítku, pojede jako praktikantka. Letos nám na táboře vytrvale prší, ale děti neremcají, oblečou pláštěnky a holiny a jde se do lesa...

Zatuchlé oblečení už zase voní čistotou a komáří štípance už skoro ani nesvědí, přání vrátit se alespoň na jeden den na tábor jsou ale bohužel nesplnitelná. Tedy, alespoň do příštího července, pak už mě doma zase nikdo neudrží.

Lída Sobková  Více...

20. 07. 2009,  Ludmila Rocmanová


Nejčtenější články za posledních 7 dnů
Nejsledovanější příspěvky rubriky video - audio za posledních 30 dnů
ADAM.cz
18. 6. 2019, 315x
.

Aktuální téma: #20letCRDM

· #100letrepubliky · #kamchodit · #sbirame · #72hodin · #tabory · #radyanavody · #foglar · #natabore · #dobrovolnici · #eyca #eyca_cz · #vanoce · #čtenářství · #zlatyamos · #hryahlavolamy


Představujeme


Mezinárodní


Pozvánky


Rozhovory





MŠMT Anopress IT České Tábory.cz Borovice.cz - Informační centrum pro dětsku rekreaci, tábory, cestování skupin a volný čas. Strukturovaný dialog s mládeží
© 2019 ČRDM | Senovážné nám. 24, Praha 1 | Kontakty | Mapa stránek | ADAM.cz na Facebooku / ADAM.cz na Twitteru / RSS ADAM.cz / ATOM ADAM.cz
Přebírání obsahu ADAM.cz. Provozuje redakční centrum ČRDM za podpory MŠMT | Tento web byl vytvořen pomocí phpRS. PDA Mapa stránek Hlavní strana Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky

--> --> --> Google+