pozadi
.
hlavička ADAM.cz ČRDM
| 0-25 | 25-50 | 50-75 | 75-100 | 100-125 | 125-150 | 150-175 | 175-200 | 200-225 | 225-250 | 250-267 |

Stěhovat se po deseti letech

Michaela PřílepkováV nadcházejí- cích, rádoby prázdninových dnech, se mi dostává nelehkého úkolu, totiž zabalit kancelář, kterou používá Česká rada dětí a mládeže po deset let.

Neříká se něco jako: „Lepší je vyhořet, než se stěhovat?“ Ale to by byla v tomto případě veliká škoda. Ačkoliv stěhování probíhá jen v rámci jedné budovy, čeká na mě vzrušující cesta do historie národní rady v nejrůznějších typech dokumentů. Tak třeba mnoho verzí Zákona o mládeži s vloženými připomínkami ČRDM. Řada VHS kazet s nejviditelnější veřejnou akcí „Bambiriádou“. Pracovní vizitka viceprezidenta Kruhu - Sdružení dětí a mládeže v České republice. A další informační zajímavosti a artefakty desetileté historie střešní organizace…
Po takové historické exkurzi se samozřejmě nedá ubránit myšlenkám, jak to bude dál. Jsou tady statisíce členů, orgány a komise vzniklé na základě Stanov, je tady zázemí Kanceláře ČRDM.
Ale i ten sebedokonalejší stroj nefunguje jen jako soubor dokonale zapojených koleček a hejblátek. Každý stroj potřebuje hlavně energii, která ho uvede do chodu a bude jeho hybnou silou. Tuhle energii mu mohou věnovat jenom konkrétní lidé, kteří se rozhodnou dát své schopnosti, znalosti a čas do služeb ostatních Právě tak jako tři osoby, které byly doposud v křesle předsedy/předsedkyně rady a řada dalších spolupracovníků, kteří jim v jejich funkci pomáhali a sekundovali.
Čím víc bude takových „dárců“ energie, kteří nechtějí být jen zapojeni ve stroji, ale přejí si přinášet nové nápady a spolupodílet se na uskutečňování nápadů druhých, tím sebejistěji může Česká rada dětí a mládeže pohlížet do budoucnosti.

Michaela Přílepková Více...

19. 08. 2008,  Michaela Přílepková

Dva měsíce prázdnin

Michala Kateřina RocmanováDěti, ty se mají – mají prázdniny.
I když už je jich polovina pryč.
Kdysi mi ty dva měsíce prázdnin sotva stačily na všechny návštěvy babiček, tábor a dovolenou s rodiči… Později se přidaly cestovatelské touhy a skvěle se k tomu hodily prázdniny vysokoškolské – ještě o měsíc delší. Zato dnes mi dvouměsíční prázdniny připadají jako ty pověstné „dva roky“ prázdnin a sním o tom, jak bych si jich užila a kam všude bych se vypravila, jak bych mamince pomohla konečně vyplít zahradu a tátovi opravit střechu na chaloupce. Jak bych si jela odpočinout někam k moři (a za pár dní by mne to nicnedělání přestalo bavit a tak bych chodila po okolí na výlety). Jak bych konečně doma přišroubovala poličku na kytky a probrala skříně a dala nějaké oblečení do charity…
Na tohle všechno jsem nikdy moc času neměla – přednost měl po léta oddílový tábor, který jsem vedla a trval 4 týdny, nebo kurs pro vedoucí, kde jsem působila jako instruktor.
Jak to jen dělají běžní zaměstnanci, kteří vedou po celý rok své oddíly a v létě tři týdny vlastní dovolené věnují na tábor? Já jsem měla štěstí, že jsem léta pracovala v redakci, kde přes prázdniny časopisy nevycházely a aspoň měsíc byl jakýsi klid…

Ano, všichni ti dobrovolníci, kteří se věnují o prázdninách dětem a mladým lidem, a ještě si zaplatí svůj vlastní účastnický poplatek, si zaslouží obdiv. Protože oni nemají kdy ani na vlastní, natož na tu maminčinu zahrádku nebo tatínkovu střechu. Svůj volný čas dávají dětem, aby je naučili něco do života.

S nadějí vyhlížím dobu, kdy si konečně média i úřady tenhle aspekt práce s dětmi uvědomí.

Michala Kateřina Rocmanová Více...

07. 08. 2008,  Michala K. Rocmanová

Pojízdné referendum

Jiří Majer „Tak holka schová lahváče – a jedem, ni?“ Postarší bodrý Moravák, sedící v půlce autobusu, nabídl docela rozumný kompromis, jak tuhle lapálii skončit.
…A co že se to vlastně stalo? Jednou z cestujících byla totiž i – řekněme velmi alternativně vyhlížející – dívka, která nastoupila do spoje MHD s otevřenou lahví piva. Ba co víc, cestou z ní, uvelebena na sedadle kousek za řidičem, ostentativně upíjela. Šofér to označil za provokaci: Na to jsou, slečno, předpisy, víme? A vybídl ji, ať si ihned vystoupí.
Jenže ona, že ne.
Tudíž vznikl spor.
Ona, že má platnou jízdenku. On, že zavolá policii. Ona, ať ji klidně zavolá. On, že přivolá podnikovou ochranku. Ona znovu, ať ji klidně zavolá. On, ať si kouká vystoupit. Ona mu začala tykat. A ať už radši jede. On…
… v odstaveném autobuse s vypnutým motorem vyzval cestující k všelidovému hlasování: Má si ta drzá slečna s pivem vystoupit? Kdo jste pro, zvedněte ruku.
Jakýsi mladý muž v obleku se bezděky dotkl brýlí a nahlas ocitoval pro změnu jiný předpis. A co takhle řidičova povinnost dodržovat jízdní řád, ptal se. Nebere si náhodou nás – pasažéry – tak trochu jako své rukojmí? Je situace opravdu natolik vážná, že s námi nemůže pokračovat dál? Neměl by se teprve až v cíli – dorazí-li tam ovšem spolehlivě a včas – zabývat záležitostí o poznání méně důležitou?
Važte dobře, milí spolucestující, na čí stranu se přikloníte. Každý hlas se počítá, každý je vzácný. I ten váš. A čím je obec menší, tím spíš.
Skrutátor za volantem mlčky sčítá PRO a PROTI. Pak otočí klíčkem a motor znovu naskočí. Holka pro jistotu schovala lahváče a jedem.
Až na nás budou z kastlíků čas od času vypadávat pozvánky k referendům světoborného i docela podružného významu, pasažéři a pasažérky jedné autobusové linky budou mít už natrénováno. A pak že nás ta mladá generace nemá co naučit.

Jiří Majer Více...

22. 07. 2008,  Jiří Majer

Sloupek zvaný prázdninový

Jana ŠedivcováTak nám nastaly prázdniny. Předseda odjel na letní tábor, vedoucí vydání těchto internetových stránek zase na konferenci do afrického Johannesburgu. Čas dovolených, letních táborů, koupání, vůně špekáčků a hlavně neočekávaných dobrodružství je zase tady.

Doba, kdy jsem jezdila sama na letní tábory, je už bohužel ta tam. I když bohužel, musím se přiznat, že nepatřím mezi ty, kteří na dětské letní tábory vzpomínají s jiskrou či dokonce slzou v oku. Moje letní tábory se konaly ještě v době totality. Na tábor se tehdy jezdilo zcela zdarma (dar od zaměstnavatele rodičů). Jelikož mám o sedm let staršího bratra, jezdili jsme na tábory společně. A byla to, popravdě řečeno, hrůza. Já patřila mezi benjamínky, bratr byl naopak ten nejstarší. Pořád mne hlídal a já zase pykala za jeho neplechy, kterých, jako osmák, prováděl nespočet. Nikoho jsem na táboře neznala, tehdy nás svezli z celé republiky a naládovali do stanů, neptajíce se, s kým by kdo chtěl bydlet. Stýskalo se mi a chtěla jsem domů.

Dnes se na to všechno dívám trochu jinak. Jak ráda bych si teď sbalila batoh a odjela někam pod stan! Jak ráda bych se celé dny toulala lesem a hledala barevné fáborky značící cestu! Jak ráda bych v kotlíku vařila čaj z malinového listí ! A proto říkám: užijte si léta naplno, ať už na táborech nebo jen tak u vody.
Krásné léto přeje

Jana Šedivcová (ČRDM) Více...
02. 07. 2008,  Jana Šedivcová

Desáté narozeniny si Česká rada dětí a mládeže připomněla v Roztokách

Tomáš NovotnýPříjemný park roztockého zámku hostil 19. června 2008 padesátku lidí, kteří se angažují ve spolkovém životě. Desáté narozeniny si připomínala Česká rada dětí a mládeže, která byla založena právě před deseti roky – a právě v Roztokách.
 Více...
20. 06. 2008,  Tomáš Novotný

Africký fotbal již potřetí v Praze!

Jana Šedivcová Mladí afričtí fotbalisté z keňského hlavního města Nairobi zavítají tento týden již potřetí do České Republiky. V rámci svého pobytu sehrají řadu fotbalových utkání, účastnit se budou také diskusí a kulturních programů.
Fotbal pro rozvoj – to je název projektu, kterému se, vedle svých stálých dobrovolnických aktivit, již třetím rokem věnuje členská organizace Rady dětí a mládeže – INEX SDA. Ve spolupráci s africkou organizací MYSA, která je největší sportovně-rozvojovou institucí v Africe, vznikl v roce 2006 za podpory Ministerstva školství ojedinělý projekt. Nejlepší mladí afričtí fotbalisté mohou změřit své síly se svými vrstevníky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Nenechte si tedy ujít tuto ojedinělou podívanou a přijďte podpořit náš tým! A pokud fotbalu zrovna neholdujete, vydejte se v sobotu 14. 6. na Střelecký ostrov. V rámci Pražského dne pro Afriku se zde uskuteční benefiční koncert, na kterém vystoupí afričtí i čeští umělci a jeho výtěžek bude věnován právě keňské organizaci MYSA.

Více informací na www.inexsda.cz/cze/inex
Jana Šedivcová Více...

12. 06. 2008,  Jana Šedivcová

Den dětí

Michala Kateřina Rocmanová Tak jsme nedávno poděkovali maminkám kytičkou ke Dni matek – ten už od časů našich praprababiček připadá na druhou májovou neděli. A 15. květen je Mezinárodním dnem rodiny. Aby to tatínkům nebylo líto, existuje taky Den otců - 15. června. Nic vám to neříká? Jistě si ale vzpomenete na dětské rojení kolem 1. června, kdy je Den dětí. Slaví se po celém světě už od roku 1950.
Je to jistě důležité, připomínat si děti a jejich práva mezinárodním dnem. To pak různé instituce a strany a radnice pořádají oslavy a trachtace, přijede nafukovací hrad a vstupné do ZOO děti ten den neplatí…
Ale je to jen jediný den v roce.
A kdo z vás, ruku na srdce, ví o těch dalších dnech v kalendáři, které se týkají dětí a mladých lidí a jež nějaká mezinárodní společnost vyhlásila?
Jsem si jistá, že daleko důležitější, než se jeden den někde poveselit, je pro děti stálá možnost chodit někam, kde se dá příjemně strávit volný čas, užít legrace, popovídat si, a třeba se tam ještě naučit něco užitečného pro život. A právě proto tu jsou stovky sdružení dětí a mládeže, kde je tohle všechno možné, pořád, po celý rok, a ne jenom jeden den v roce!
Jsou to tisíce hodin ročně, desítky víkendů, tábory, které mohou děti strávit v kruhu kamarádů díky dobrovolné a neplacené práci vedoucích z neziskovek.
Tihle vedoucí dělají něco, co nezvládá ani stát, ani škola, ani žádná jiná placená instituce.
A tak si myslím, že právě ke Dni dětí náleží všem těm tisícům dobrovolníků, kteří se o děti starají ve svém volném čase, bez nároku na odměnu, veliké poděkování.

Michala Kateřina Rocmanová  Více...

01. 06. 2008,  Michala K. Rocmanová

Desátá Bambiriáda zahájena!

Michala Kateřina Rocmanová „Stanice Bambiriáda,“ hlásí mimořádnou zastávku uprostřed mostu v tramvaji z Újezda k Národnímu divadlu.
Z tramvaje se vyhrnou holčičky a kluci s batůžky, seběhnou po schodech a už se smíchem mizejí mezi stany, aby si zahráli nejrůznější hry a hříčky u tomíků, vyzkoušeli alchymistické pokusy u debrujárů, prošli pionýrským tábořištěm, jinde zkusili malování či keramiku nebo ochutnali exotické čaje ve skautské čajovně. Uondaní chvilku posedí u pódia, na kterém jiní kluci a holčičky z folklorních a jiných sdružení tančí, zpívají a hrají na dudy a housličky. Pak si počkají na Bambivláček nebo pestře malovaný Bambiparník, který řekou, odrážející dnešní zamračenou oblohu, převáží návštěvníky ze Střeleckého ostrova na Dětský a zase zpátky, aby si tam vyzkoušeli záchranářské postupy nebo netradiční sporty a zkrotili neposlušnou hasičskou hadici...
Kolik tisícovek návštěvníků asi vystoupí letos z tramvaje na zastávce Bambiriáda, zřízené na pouhých pět dní? Kolik jich přiveze na největší představení činnosti dětí a mládeže pro volný čas Bambivláček?
Bambiriáda ale není jen v Praze. Kolik návštěvníků asi projde Bambiriádou v osmadvaceti městech po celé republice? Členové desítek sdružení i sdruženíček České rady dětí a mládeže jsou připraveni i přes nepřízeň počasí návštěvníkům ukázat to nejlepší.
A tak vezměte děti, vnoučata nebo kamarády a vydejte se na nejbližší Bambiriádu. Určitě si to užijete a nebudete litovat.
Michala Kateřina Rocmanová

Podrobnosti z bambiriádních měst a o programu najdete na stránkách www.bambiriada.cz  Více...

22. 05. 2008,  Michala K. Rocmanová

Májová stránka z deníku

Aleš Sedláček „Letos už podruhé se vracíme z rumunských vesniček. Naší snahou je tam uspořádat tábor, na kterém se potkají děti banátských Čechů s dětmi a vedoucími žijícími u nás.
V malebném údolíčku, kde tryská proud ledové a průzračné vody, tak vydatný, že pár metrů pod vývěrem již sahá hladina až po prsa. Níže pak voda roztáčí lopatková kola starých vodních mlýnů, dodnes používaných lidmi z nedaleké vesnice. Kdo v této krajině byl, jistě ví, o jakém místě mluvím.
Řešili jsme hadí séra, zásobování po cestě, která je sjízdná snad jen koňským povozem a spoustu dalších věci. Co však bylo nejtěžší – obcházet rodiče a přesvědčovat je, aby děti na tábor pustili. Nakonec jsme naplnili, ba přeplnili oba dva zamýšlené táborové běhy. Rozhodující roli v tomto úspěchu sehráli čeští učitelé, kteří svou autoritou zaštítili naši snahu, někde nás doprovázeli do rodin. I rádio Temešvár hlásilo svatou pravdu, že přijedou turisté z Čech předvádět lanové aktivity a sbírat přihlášky na tábor.
Zatímco v okolních vesnicích hořely kaučukové veleohně, v té naší, poslední, kde jsme svou pouť končili, byl klid. Žije v ní hodně baptistů, kterým zřejmě pálení čarodějnic přijde mírně okultní. Zbytek, katolíci, jdou procesím ke křížku a modlí se do čtyř světových stran za zdraví a úrodu. Mládež pak zakončí den v hospodě u Kuny. V konzumu u Pepsiho se potkají přestárlí mládežníci od tomíků a z Ligy lesní moudrosti, ale i další poutníci z Čech, kteří pro nás Banát objevili a stále se sem vracejí a snaží se vymyslet, jak tady zlepšit živobytí a současně nezadupat do země tu malebnost, která tady vládne.
Zítra bude první májový den. Musíme vyjet ráno brzy, snad stihnu políbit svoji ženu pod rozkvetlým stromem.“


Aleš Sedláček Více...
17. 05. 2008,  Aleš Sedláček

Přicházení

Aleš Sedláček Děkuji Pavlovi za krásné rozloučení a přání z minulého sloupku.
Vážím si hlasů, které jsem obdržel a děkuji za blahopřání, která se ke mně sbíhala ze všech stran.
Na poslední Valné shromáždění rád vzpomínám, překvapila mě rekordní účast i pohoda a kultivovanost vystupujících. Budu rád, jestliže takovouto atmosféru dokážeme udržet.
Já za sebe slibuji, že se budu snažit naslouchat vašim námětům a přijímat rozhodnutí v rámci svých možností. Budu iniciovat a účastnit se diskusí nad tématy, která nás zajímají a ke kterým se ČRDM vyjadřuje.
Jsem rád, že představenstvo, které bylo Valným shromážděním zvoleno, je plné mladých nadšených lidí. Vážím si i zaměstnanců a spolupracovníků kanceláře, která po svém personálním posílení v minulém roce vychází vstříc požadavkům představenstva i sdružení rychleji s nezměněnou pečlivostí.
Výchozí podmínky na jedničku, tak hurá na to. V nejbliží době nás čeká: Setkání v Bavorsku ohledně ochrany dětí ve sdružení, modifikace desatera, vydání rozšířeného desatera, Bambiriáda, vyjednávání s YouthForem, debata o stanovách, monitorování a případné zapojení se do návrhu zákona o Neziskových nevládních organizacích (NNO), s tím související nový návrh Občanského zákoníku. Novelizace zákona o dobrovolné službě. Vyjednávání s Lesy ČR o spolupráci. Agenda pojištění pro sdružení. Možná stěhování kanceláře o patro níž s cílem snížení nákladů na služby, a další a další věci, které se vrší v kalendáři.
Těším se na spolupráci, společně máme šanci na úspěch.

Aleš Sedláček,
předseda České rady dětí a mládeže
 Více...
05. 05. 2008,  Aleš Sedláček

Odcházení

Pavel TrantinaKdo by před rokem řekl, že mé druhé předsednické období v ČRDM bude trvat jen rok? Za těch dvanáct posledních měsíců jsem zažil tolik intenzivních chvil spojených s činností ČRDM i s přechodem na svou novou pozici na MŠMT a tamní prací na přípravách českého předsednictví v Radě EU, jako snad nikdy předtím.
Bylo proto pro mě radostné bilancovat, co se za loňský rok podařilo, v právě schválené výroční zprávě ČRDM za rok 2007. Zrcadlí se v ní spousta elánu a úsilí nejen několika jedinců ze sdružení v představenstvu a pracovních skupin ČRDM, ale i stovek dobrovolníků připravujících Bambiriádu. Věřím, že jejich snahy naleznou ocenění u dalších tisíců „bláznů“, kteří „s jednou nohou v kriminále“ nepřestávají ve svém volném čase pečovat o „cizí“ děti a mladé lidi.
Odešel jsem pracovat do státní správy, ale neopouštím úplně neziskový sektor. Ani bych nemohl. Je pro mě obrovskou životní školou a zdrojem optimismu, protože tolik obětavých lidí, kteří věnují svůj čas, um a často i vlastní peníze druhým, asi nikde jinde nenajdete. Občanské ctnosti, hodnoty a dovednosti, které rozvíjíme ve sdruženích dětí a mládeže v našich svěřencích, pro mne znamenají naději do budoucna. Budu vám/nám i nadále držet palce a snažit se pomáhat, aby se to dařilo.
Blahopřeji ke zvolení novému předsedovi – Aleši Tokaheyovi Sedláčkovi – a „jeho“ představenstvu ČRDM. A z vlastní zkušenosti připomínám: bude se jim dařit jen tehdy, nebudou-li ve svých snahách osamocení a jen, pokud na jejich úsilí budou členská sdružení hledět sice s velkým očekáváním, ale zároveň i s jistou dávkou obyčejné lidské shovívavosti.
Hodně sil a radosti!

Pavel Trantina
expředseda ČRDM Více...

21. 04. 2008,  Pavel Trantina

Losnu, nebo Mažňáka?

Martin Kříž Volební, či lépe řečeno předvolební napětí na půdě České rady dětí a mládeže vrcholí. Se změnou šéfa se čeká – tu větší, tu menší – změna směřování organizace. Pokud jste si četli odpovědi na otázky, které oběma kandidátům položila redakce Adama, možná máte jasno. I já mám jasno, nicméně se pokusím objektivně a z nadhledu posoudit oba kandidáty...

Jirka Let je mladý pionýr, zahraniční tajemník organizace, a například facku bych od něj dostat nechtěl, měří bezmála dva metry.
Aleš Sedláček je naopak menší šlachovitý indián, tedy založením; zda mu koluje v žilách i indiánská krev, nevím. Je to dlouholetý 1. místopředseda ČRDM a náčelník Ligy lesní moudrosti – organizace sice menší, ovšem se zajímavými ideály.
Jirka je mládí a změna, Aleš, to je strážce tradic. Alepoň tak to cítím já. Oba jsou mí kolegové z představenstva, oba se o dění na půdě národní rady aktivně zajímají...

Je neuvěřitelné, že se lidé derou o takto formální, dobrovolnou či špatně placenou funkci v době totální komercionalizace společnosti, řekl by si náhodný návštěvník Adama. A měl by pravdu. Buďme rádi, že o tento post je ještě pořád zájem, dokonce takto veliký... Také to mohlo být tak, že bude jeden kandidát, nebo že dokonce nebude žádný, a ještě budeme někoho přemlouvat...
Oběma tedy držím palce a obou si vážím, že do toho jdou, a ještě se soutěžním duchem...
Kluci,
Do toho
a Díky.


Ing. Martin Kříž
člen představenstva České rady dětí a mládeže Více...

15. 04. 2008,  Martin Kříž

Přišlo jaro!

Michala Kateřina Rocmanová Zatím to tak moc zatím nevypadá – nosíme kabáty, studeně fičí a sněží skoro každý den, ačkoliv před pár týdny pražilo sluníčko…
Člověku je ale hned veseleji, když ráno vstává do světla a cestou do práce aspoň na chviličku z mraků vykoukne Punťa, jako příslib krásných dnů, které určitě už brzy přijdou.
Astronomické jaro přišlo letos dokonce o den dřív, což má na svědomí přestupný rok. Víte, že první jarní den je rok od roku chladnější? Zatímco v roce 2003 bylo 20° C, o rok později to bylo o dva stupně méně, pak o další dva. Před dvěma lety bylo už jen 11° C, loni 5° C a letos dosáhla teplota pouhých 3° C nad nulou! Brrrr!
Poplašné zprávy klimatologů o tom, že kromě oteplování za nějaký čas nebude ani jaro, jsou možná podložené seriózními výzkumy, ale stejně – kdo by se netěšil na jaro! Vždyť těšení vyvolává radost a odhodlání a tyhle pocity zase prodlužují život a dávají naději.
A i přesto, že to venku moc jarně nevypadá, poslové jara jsou už tady!
Kosáci vyzpěvují večer co večer své milostné písně.
Tulipány vystrkují ze záhonů teprve malé prstíčky, ale zahrádky se už pyšní koberci žlutých a modrých šafránů, trsy bílých bledulek a šmolkových modřenců a třešňovka na stráni se rozsvítila nadýchanými bílými obláčky květů.
Určitě stojí za to si udělat čas a projít se mezi kvetoucími stromy, využít každé chvilky a přijímat do sebe blahodárnou energii ze sluníčka, obklopit se veselými jarními barvami! Přeju vám, abyste si to letošní jaro opravdu užili!

P.S. pro ty, kdo by chtěli udělat něco užitečného pro přírodu, aby nám co nejdéle mohla dávat to, co máme rádi: zapojte se do kampaně, kterou vyhlásilo Ministerstvo životního prostředí pod názvem Jaro pro Zemi 2008.  Více...
24. 03. 2008,  Michala K. Rocmanová

Řetěz přátelství

Michaela Přílepková Občas mi chodí řetězové e-maily s roztomilými obrázky, které adresáta v textu nabádají, aby si vzpomněl na své přátele, přeposlal jim zprávu vyjadřující vděčnost za jejich náklonnost a „rozsvítil“ obyčejný den.
Ačkoliv se jedná v podstatě o spam, myslím si, že myšlenka vyjadřovat díky za přátelství je velkolepá. Řetěz přátelství je také to, co drží sdružení dětí a mládeže zevnitř pohromadě. Možná proto, že stejně jako jejich činnost pro vlastní sdružení a jeho členy se přátelství poskytuje dobrovolně a bezúplatně. Přátelství a činy pro přátele nejsou samozřejmé a zaslouží si nějaké vlastní ocenění. Některá sdružení mají různá vyznamenání, kterými veřejně tenhle „tajný život“ svých kamarádů oceňují.
Existuje také velká pedagogická hra březových lístků, která umožňuje takové oceňování napříč sdruženími a spolky. Zkuste se poohlédnout ve svém okolí, jestli nenajdete někoho, kdo je jeho nositelem a poví vám, že vědět o tom, že si mě přátelé váží, má cenu zlata.
Jestli upřednostňujete méně formální poděkování, nevadí. Určitě stojí za to, dát ostatním vědět, že víte, co pro vás dělají a že jste schopni udělat totéž pro ně. Více...
10. 03. 2008,  Michaela Přílepková

Hodně štěstí, tábore...!

Aleš Sedláček – Tokaheya, místopředseda ČRDM, místonáčelník Ligy lesní moudrosti Minulý rok jsme s Tomášem Novotným od tomíků podnikli cestu po českých vesničkách v rumunském Banátu. Pohltila nás nejen příroda a malebnost vesnic, ale i bezprostřednost místních dětí. Mnoho tamních obyvatel již odešlo do Čech a pole se tolik neobdělávají jako v minulosti. Děti nemají ve volném čase moc co na práci, docela se nudí – no, a my jsme byli na chvíli to pravé zpestření! Prošli jsme se s nimi vesnicí Gernik a vypravili se pod jejich vedením do jeskyně, k prameni, který napájí vodovod v celé vesnici. V podvečer nám děti ukázaly, jak se baví pálením odpadků…
Tehdy jsme potkali českého učitele Ondřeje, který učil ve vesnici vzdálené asi 50 km. Poskytl nám první kontakty a pak už se na ně nabalovaly další a další. Na učitele, starosty, majitele pozemků, na spřízněné duše. Letnímu táboru v Banátu byly položeny základy.
Minulý týden jsme se tam vypravili znovu. Tentokrát s promítáním filmu o tom, jak to na takovém táboře vypadá. Jeli s námi kamarádi, zkušení tomíčtí vedoucí, kteří by dva běhy tábora vedli. Dětem se to líbilo; rodiče přes první nedůvěřivé otázky, kolik jídel denně děti na táboře budou mít nebo co budeme dělat, když bude pršet, nakonec pookřáli také.
Jiný svět, velká škola víry a trpělivosti!
Když je sraz v deset, může být třeba také až v jedenáct. Když si někdo vezme přihlášku, vyplní ji a odevzdá, neznamená to, že přijede! Stejně tak, jako se může zjevit skupinka dětí, která přihlášku mít nebude, ale na tábor přijde. Děti se třeba seberou a odejdou v půlce tábora domů, protože se jim bude stýskat. Nebudou mít jakékoli vybavení pro pobyt ve stanu... Na tohle a další a další úskalí nás čeští učitelé připravovali.
Hodně štěstí, tábore! Všechno nejde vždycky racionálně nalinkovat, všechno může být jinak. I tak má ale tenhle neobvyklý podnik cenu.

Aleš Sedláček – Tokaheya, místonáčelník Ligy lesní moudrosti, 1. místopředseda ČRDM Více...
26. 02. 2008,  Aleš Sedláček

Tak nám skončila kampaň...?

Michaela Přílepková Minulý týden od 28. do 31. ledna 2008 proběhlo v portugalském Portimao závěrečné setkání zástupců koordinačních výborů jednotlivých států, ve kterých se uskutečnila celoevropská kampaň „Každý jsme jiný, všichni rovnoprávní“. Ačkoliv v programu byla věnována velká pozornost předběžné zprávě, kterou zpracovávají vědečtí pracovníci univerzity v Glamourganu, padlo zde nejednou také slovo „zázrak“. Kampaň byla totiž odstartována Radou Evropy s nevelkou přípravou a nulovými finančními a materiálními podmínkami a výsledek tudíž zdaleka předčí striktně realistická očekávání.

Jak se dá tento nepoměr vysvětlit?
Kampaně se velmi kreativním způsobem chopili národní organizátoři, povětšinou ve vzorné kooperaci orgánů státní správy a neziskových organizací. Vytváření sítí a originálních řešení pro realizaci kampaně o lidských právech, rozmanitosti a participaci se stalo tou hnací silou, ze které vzešly všechny výstupy na národní úrovni. Hlavním zdrojem české kampaně, kromě nezbytného balíčku peněz, bylo osobní zapojení a invence zúčastněných osob a organizací. Vznikly tak projekty, které svými interaktivními metodami přesahují časový rámec kampaně a mohou být nadále užívány ke vzdělávání dětí a mladých lidí. Pokud byste se o nich chtěli něco dovědět a využít je pro svou činnost, neváhejte otevřít stránky kampaně a třeba si přečíst i závěrečnou zprávu na www.kam-pan.cz.

Jedna konkrétní kampaň sice skončila, avšak poselství hodnot, které obsahuje, patří mezi ta klíčová témata, s kterými se dnešní společnost bude stále znova vypořádávat.
Česká rada dětí a mládeže, která byla hlavním organizátorem kampaně v České republice, děkuje všem partnerům a příznivcům kampaně. Naše uznání směřuje speciálně také k národním koordinátorům Markovi Fajfrovi a Kateřině Zezulkové, kteří stáli v průběhu kampaně na pozadí úspěšného společného snažení.
Michaela Přílepková, ředitelka Kanceláře ČRDM  Více...

05. 02. 2008,  Michaela Přílepková

Nový oheň, nové světlo, nový život.

Aleš Sedláček – Tokaheya, místopředseda ČRDM, místonáčelník Ligy lesní moudrosti Zabaleni v dekách a kožešinách se choulíme kolem vyhaslého ohniště. Poslední uhlíky jsme z něj vymetli krátce před půlnocí. Teď čekáme. Kolem týpí se mihly tři postavy v kabátech z dek Hudson's Bay, ověšené spoustou barevných stuh a pruhů látky. Obličeje mají tyto podivuhodné bytosti zakryté vyřezávanými dřevěnými maskami, které zpodobňují staříky, skřítky, dobrodince.
Postavy vcházejí do tábora a v rukou nesou hořící pochodně. Přichází nové světlo, které postupně zažehne ohně ve všech týpí. V pečlivě vymetených ohništích se rozhořívají třísky, staříci odcházejí a každý si z nich smí odtrhnout nějaký kus látky na památku tohoto krásného okamžiku. Všichni si navzájem přejeme k Novému roku samé dobré věci. Kdo chce, odchází přemítat za tábor ke zvláštnímu ohništi, na místo k přemýšlení, samotě, klidu.
Takto, podle staré irokézské legendy, jsme prožili mnoho příchodů Nových roků. Žádné rachejtle, žádný alkohol – ve velkém mrazu, v klidu, pospolu.
Letos jsme trávili konec roku v romantických tomíckých chaloupkách na Polaně v Beskydech. O půlnoci jako by nastal konec světa. Obzor se rozzářil. Ohlušující salvy se rozléhaly kolem. Tak nějak si představuju válečnou frontu, která postupuje krajinou. Psi utíkali od svých pánů v zoufalé touze se někam schovat.
Už se zase těšíme na staříky, na další čas, kdy si připomeneme, jak důležitá je krása a malebnost okamžiků, které prožíváme. Jak je důležité, když jsou správní lidé ve správný čas na správném místě.
Tam vznikají přátelství, rodí se myšlenky a naděje na příští, ještě lepší dny na tomhle světě. Ještě více takových dní v roce 2008

Aleš Sedláček – Tokaheya, místopředseda ČRDM, místonáčelník Ligy lesní moudrosti Více...
14. 01. 2008,  Aleš Sedláček

Dopis Ježíškovi

Snad každý z nás psal někdy Ježíškovi svá velká nebo malá přání. A pak se těšil i obával – bude to pod stromečkem? Letos jsme taky napsali Ježíškovi.
Přejeme si:
- Bílé Vánoce :-)
- Na jaře hodně rozkvetlých stromů, v létě hodně slunce a tepla :-)
- Hodně spokojených čtenářů Adama a Archy
- Mít v příštím roce nějaký „svůj“ volný čas, který kvůli práci v oblasti volného času nemáme
- Zdraví a lásku našich bližních, protože bez jednoho i druhého je život těžký.

A pro sdružení?
Víc úsměvů na tvářích, méně otrávených úředníků. Víc uznání a podpory dobrovolníkům ve sdruženích - je jich jen pár – pár tisíců :-). Méně hloupých a nesmyslných nařízení. Třeba aby sdružení dětí a mládeže nemusela užívat přídomek o.s. (občanské sdružení). Hodně hravých a veselých a zároveň moudrých vedoucích, kteří budou ochotni věnovat svůj čas dětem a mladým lidem.
My z ČRDM :-))

P.S. – a jedno přání navrch:
Milý Ježíšku,
přál bych si mít asi tak čtyři hlavy a asi osm rukou, abych všechno stíhal. Ale to by ze mě byla asi pořádná potvora, se kterou by nikdo nechtěl nic mít. Tak nevím... Možná by tedy stačilo pár dalších šikovných iniciativních mladých lidí kolem, kteří by se nebáli přebírat zodpovědnost. A taky to, aby ti současní vydrželi a byli stále motivovaní něco dělat pro druhé.
Pavel T.
 Více...
11. 12. 2007,  ČRDM

17. listopad

Kristýna Makovcová V těchto dnech uplyne 18 let od sametové revoluce a pádu komunistického režimu. A děti, narozené v revoluční dny listopadu 1989, dosáhnou plnoletosti. Stanou se tak prvními dospělými, kteří celý svůj život prožili v demokracii. Co pro ně dnes znamená komunismus a jak si představují život v totalitě?
Deník MF Dnes provedl rozsáhlý průzkum znalostí a postojů mezi českými středoškoláky narozenými v roce 1989. Z odpovědí se zdá, že ke komunismu mají dnešní mladí lidé často zjednodušené postoje. V souvislosti s minulým režimem je napadá hlavně fronta na banány, nedostatek zboží nebo omezené možnosti cestování. Političtí vězni, perzekuce, věznění, mučení a popravy jsou ale tématy, o kterých mnoho z nich bohužel příliš neví. Jak je možné, že děti se v dějepise často učí podrobnostem z dávné historie, ale o zásadních událostech naší nedávné minulosti nic nevědí? Důvodů je celá řada – podle odborníků stále chybí kvalitní učebnice, výukové materiály, mnoho pedagogů neví, jak téma pojmout. Přiblížit žákům a studentům českých škol prostřednictvím projekcí dokumentárních filmů a následných debat události naší nedávné historie se úspěšně snaží například projekt Příběhy bezpráví.
Kristýna Makovcová Více...
15. 11. 2007,  Kristýna Makovcová

Hodina času navíc

Michala Kateřina Rocmanová Tak jsme se nedávno vrátili ke středo- evropskému času. Dostali jsme – tedy u nás v Čechách i v celé Evropě – hodinku času navíc.
Změna je to vesměs příjemná, příjemnější, než jarní přechod na letní čas – to nám tu hodinu vezmou a má to spoustu negativních dopadů – na organismus (tvrdí psychologové), nestíháme (víc než obvykle) a dokonce mezinárodní rychlíky, projíždějící přes naše území ve chvíli, kdy se čas mění, naberou hodinové zpoždění.

Vzpomínám si na úplně první přechod na letní čas v r. 1979. Vedla jsem tehdy turistický oddíl a s těmi nejmenšími jsme byli právě na výpravě v malebném údolíčku nedaleko hradu Kost. Vláček motoráček tam jezdil jedinkrát za odpoledne a my ho – díky té chybějící hodině – nestihli. Dodnes vidím to zklamání v očích uřícených děcek, když nás těsně u zastávky v polích vagónek míjel. Naštěstí jsme měli tenkrát v oddíle samé tolerantní rodiče, takže neměl pozdní příjezd z výpravy žádný drastický dopad na počet členů :-)

Teď nám naštěstí hodinku času přidali. Mezinárodní rychlíky se musely dokonce na tu hodinu zastavit. A my jsme ji mohli využít podle libosti. Většina z nás uspěchaných pracujících si zamnula ruce – prima, za hodinu se dá stihnout věcí! Zavolat někomu, na koho v každodenním shonu není čas. Sednout si do křesla a začíst se do oblíbené knížky. Jít na výstavu. Anebo ji prostě jenom prospat :-)
Má ta přidaná hodina ještě další světlou stránku. Budeme ještě pár dní vstávat do světla. Den je hned radostnější. A tak vám přeju radostné podzimní vstávání
Michala Kateřina Rocmanová Více...

29. 10. 2007,  Michala K. Rocmanová

Česko hledá politickou star?

Pavel Trantina Nedávno se mi do ruky dostal deník International Herald Tribune a se zájmem jsem si v něm přečetl článek od Amelie Gentleman „Hledání politické hvězdy mezi cynickou mládeží“.
Hovoří v něm o tom, že indická mládež ztrácí zájem o politiku a Indii proto chybí mladá dynamická politická generace, která by převzala vládu od stále víc stárnoucích politiků. A tak se jeden z velkých deníků spolu se spřátelenou televizní stanicí rozhodl využít popularity různých televizních pořadů s pěveckými či tanečními talenty a spouští show, ve které se budou v politických diskusích utkávat „mladé odvážné duše, které mají zájem jít v čele ostatních spíš, než sedět doma v křesle“. Výhrou by mělo být zařazení vítězů na kandidátky politických stran v příštích volbách.
Říkám si, jestli to se zájmem o politiku nejde u nás stejně s kopce jako v Indii. Se situací je u nás spokojen málokdo, ale „ušpinit se“ a aktivně se snažit o změnu není vůbec samozřejmé. Myslím, že to nejhorší dědictví naší čtyřicetileté vlády komunismu není v devastaci země, ale v devastaci duše českého člověka – tedy v tom, že se bojí vyčnívat z řady, říci svůj názor, byť by byl nepopulární, a angažovat se (to je u nás téměř sprosté slovo J). Naštěstí kolem sebe vidím spousty dobrovolníků, kteří se angažují v práci s dětmi a mladými lidmi. Snad právě z nich, lidí otevřených, nezakomplexovaných a ochotných dělat něco pro druhé, se budou jednou (brzy) rekrutovat ti, kteří tenhle národ povedou. Potřebují k tomu povzbuzení, umění jednat s lidmi, pevný hodnotový žebříček a prostor pro spolurozhodování už nyní v oddíle či klubu. V tom vidím kouzlo onoho moderního slova „participace“. Vytvářejme jim prostor pro seberealizaci a nezošklivujme jim pohled na politiku zbytečným nadáváním na poměry. Nebo budeme i my muset vyhlásit soutěž „Česko hledá politickou star“.

Pavel Trantina Více...
03. 10. 2007,  Pavel Trantina

Gratuluji, přežili jste

Kristýna Makovcová V souvislosti se současnými diskusemi o úrazech, nebezpečích a škodlivosti výrobků pro děti jsem si náhodou vzpomněla na jeden starší email, který před časem koloval po internetu. Určitě tím nechci závažné věci nikterak zlehčovat, jen jsem se v následujících řádcích tak trochu našla, a zcela jistě nejen já...

Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, co jsme byli dětmi v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole či koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice, a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik, ale všichni jsme to ve zdraví přežili. Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji namontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy. Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat. Neměli jsme žádné Playstation, PC hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je. Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my. Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si.

Dnes jsou tyto řádky už jen úsměvnými vzpomínkami, a tak zbývá snad jen pogratulovat všem, kdo měli to velké štěstí a zažili opravdové dětství. Více...

20. 09. 2007,  Kristýna Makovcová

Začal nám oddílový rok

Michala Kateřina Rocmanová První školní den byl za našeho dětství vždycky spojený s velkými přípravami. Vyčistit školní brašnu, uklidit pečlivě psací stůl a poličky s knihami, nažehlené děti před školou…
Na vysoké už ten první den školy šel nějak mimo – začínali jsme o měsíc později a tak jsme se snažili volna ještě honem využít na nějaké cestování. Až do té doby, než jsme začali vést oddíl. To pak, sotva skončil tábor (ten náš byl tradičně v srpnu), už se uklízela a chystala klubovna…
Sešli jsme se s těmi „skalními“ hned první školní den, dokud nebude takový fofr s učením, všecko v klubovně jsme vycídili a srovnali, něco si zahráli – ale hlavně jsme plánovali, jaká bude první schůzka, kdo přivede kolik nováčků a kam pojedeme na první výpravu.
Začátek „oddílového“ roku, to bylo vždycky ohromné nadšení, spousta nápadů, jak vylepšit program a klubovnu … taky to znáte?
Taky máte to mravenčení kolem žaludku a u dveří už podupávají „boty z toulavého telete“?

No jasně, to nadšení provází každý začátek roku, před třiceti lety stejně jako dnes, i za rok, i za deset let…
Tak vám všem přeju hodně zapálených dětí, spoustu skvělých nápadů na schůzky a hodně krásných míst v přírodě, kam se dá jezdit na výpravy.

Michala Kateřina Rocmanová

P.S.: A pro ty, kteří hledají nějaký oddíl nebo kroužek pro své vlastní děti, doporučuji článek o mimoškolní činnosti anebo stránky České rady dětí a mládeže, kde určitě nějaký dobrý tip najdete. Více...
03. 09. 2007,  Michala K. Rocmanová

Špatné riziko

Marie Molková Jako malé děti jsme si kola zdobili barevnými drátky. Kluci přidali rozstříhaný kelímek, aby to mělo ten správný zvuk. Kdo neuměl řídit s kopce jen jednou rukou, ten byl srab. Velký frajeři měli hlavu v dlaních. Byly to naše první riskantní podniky. První adrenalin a první zkoušky dospělosti.
Později jsme si půjčovali fichtly od starších kluků. Jezdili jsme po poli a učili se správně padat do bláta. Společně svazovali provazy a tvořili houpačky do vody. Prováděli války s bahnem a vypouštěli rybníky. Zažili první noci po širákem, první polibky a první facku za tajné pivo.
Dneska jsem viděla na ulici feťáka. Byl mladý, jako jsme byli kdysi my. Byl špinavý, jako jsme byli kdysi my. Kdysi i on byl dítětem. Možná ale nikdy nepoznal drátkované kolo, provazové houpání a pořádných pár facek...
Před námi všemi je poslední prázdninový měsíc. Přeji vám všem hodně šťastných zážitků. Tak velkých, jako byla má první jízda na kole - s hlavou v dlaních...
 Více...
06. 08. 2007,  Marie Molková

Na co všechno se můžeme pojistit?

Michaela Přílepková Možná si budete myslet, že chci rozebírat poslední odvysílané díly nejmenovaného seriálu jedné komerční televize, ale podnět pro mou úvahu je prozaičtější. Na mém pracovním stole se navršily přihlášky dobrovolných pracovníků na pojištění odpovědnosti od dalšího kvartálu.
Členská sdružení dětí a mládeže se mohou pojistit také na úraz či na cestu do zahraničí.
Pro svou činnost však sdružení dětí a mládeže jistotu stále nemají a postoj společnosti a odpovědných politiků k dobrovolné práci stále zůstává spíše shovívavý; pokud neškodí, tak také většinou nepřispívá k nějakému rozmachu a rozvoji práce s dětmi a mládeží. Pereme se s legislativou, hledáme nové cestičky, když nám někdo položí přes cestu překážku.
Možná by si někdy měli ti, co mohou prostředí pro fungování sdružení přímo ovlivnit, uvědomit, že budoucnost dalších generací a našeho státu si pojistit nemůžeme. Proto je ale důležité, aby dětem a mladým lidem při jejich hledání cest pro seberealizaci někdo mohl dělat zaujatého průvodce a měl k tomu náležité podmínky a podporu. Více...
20. 07. 2007,  Michaela Přílepková

| 0-25 | 25-50 | 50-75 | 75-100 | 100-125 | 125-150 | 150-175 | 175-200 | 200-225 | 225-250 | 250-267 |


Nejčtenější články za posledních 7 dnů
Nejsledovanější příspěvky rubriky video - audio za posledních 30 dnů
ADAM.cz
18. 6. 2019, 315x
.

Aktuální téma: #20letCRDM

· #100letrepubliky · #kamchodit · #sbirame · #72hodin · #tabory · #radyanavody · #foglar · #natabore · #dobrovolnici · #eyca #eyca_cz · #vanoce · #čtenářství · #zlatyamos · #hryahlavolamy


Představujeme


Mezinárodní


Pozvánky


Rozhovory





MŠMT Anopress IT České Tábory.cz Borovice.cz - Informační centrum pro dětsku rekreaci, tábory, cestování skupin a volný čas. Strukturovaný dialog s mládeží
© 2019 ČRDM | Senovážné nám. 24, Praha 1 | Kontakty | Mapa stránek | ADAM.cz na Facebooku / ADAM.cz na Twitteru / RSS ADAM.cz / ATOM ADAM.cz
Přebírání obsahu ADAM.cz. Provozuje redakční centrum ČRDM za podpory MŠMT | Tento web byl vytvořen pomocí phpRS. PDA Mapa stránek Hlavní strana Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky

--> --> --> Google+