pozadi
.
hlavička ADAM.cz ČRDM
| 0-25 | 25-50 | 50-75 | 75-100 | 100-125 | 125-150 | 150-175 | 175-200 | 200-225 | 225-250 | 250-267 |

I just want to come back home...*

Kateřina Zezulková Červen je tradičně víc než jakýkoli jiný měsíc věnovaný uprchlické problematice. Letos jeho „popularita“ stoupla navíc díky navrhované kontroverzní novele cizineckého zákona, proti níž síť zejména nevládních organizací sepsala petici. Navrhovanou změnou v zákoně by se mimo jiné například výrazně ztížilo soužití multikulturních (binacionálních) manželství.
Na 20. červen, který je Světovým dnem uprchlíků na celé zeměkouli, se nezapomíná ani u nás. Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, Organizace na podporu uprchlíků (OPU), Poradna pro uprchlíky (PPU), Občanské sdružení Berkat, Česká katolická charita, Nesehnutí, Sdružení pro integraci menšin či Správa uprchlických zařízení… tím výčet (ne)vládních organizací, které svoji celoroční práci věnují právě imigrantům, zdaleka nekončí.
Ti všichni v červnu oslavují – na náměstích, v klubech, zpěvem, tancem, s dětmi, s partnerem, nebo třeba s ministryní školství Danou Kuchtovou. Ta do Zrcadlového sálu na Ministerstvu školství pozvala a ocenila děti – cizince, které během právě končícího školního roku dosáhly mimořádných studijních výsledků.
Cítila jsem se nezvykle hrdě, když jsem nedávno při neformálním rozhovoru s rumunskou kolegyní začala na prstech ruky počítat „uprchlické“ organizace, a po chvíli mi ruce nestačily. V Rumunsku je prý jedna jediná, navíc státem nijak nepodporovaná…
Cestujeme pro zábavu a potěšení, oni „cestují“, protože musí. Tak nějak zněla upoutávka k připomenutí 20. června, a v uších mi pořád dokola zní věta, která mne tak neprofesionálně rozbrečela, když jsem zaslechla hlas hezké a až naivně dětsky vypadající mladé Azerbajdžánky: „I just want to come back home*…“

*Chci jenom vrátit se domů… Více...
27. 06. 2007,  Kateřina Zezulková

Dialog o lejnu

Tomáš Novotný V uplynulých týdnech jsem vedl jménem národní rady korespondenci s Lesy ČR stran opravdu intimní záležitosti, totiž latrín polních. Proč?

Dostal jsem několik podnětů od oddílů tomíků a woodcrafterů. Lesáci, se kterými se tyhle oddíly utkaly v nerovném boji, preferují namísto latrín ohavná wc toi toi... Pronajmi, zaplať, dvakrát denně čisti, zhnusni si místo táboření plastovou ohavou, plať za vyvážení... Že pak jezdí do lesa těžká auta, že se rozrývají meze, cesty? Nevadí, hlavně když kadíme podle norem!

Zdá se, že centrální úřady, totiž ředitelství Lesů ČR i ministerstvo zemědělství, jsou tradičnímu způsobu likvidace našich exkrementů naopak nakloněny, respektive šalamounsky se odvolávají na možnost výjimek. Jiné to bude asi na nižších článcích, na lesních správách, kde leckdy sedí méně osvícení lidé. Proto v (případě potřeby) chutě argumentujte, milí táboroví vedoucí, přiloženými dopisy. Tahle válka je mazlavá a nevoní, ale my ji musíme vyhrát!

Tomáš Novotný
předseda Asociace turistických oddílů mládeže a člen pracovní skupiny Stát při ČRDM

Kliknutím zobrazíte dopis České rady dětí a mládeže Lesům ČR, dopis Lesů ČR České radě dětí a mládeže, a dopis Ministerstva zemědělství České radě dětí a mládeže.
 Více...
30. 05. 2007,  Tomáš Novotný - A-TOM

Možná je to jinak

Kristýna Makovcová Jsou dnešní teenageři opravdu tak povrchní, jak se o nich někdy říká?
Možná by se zdálo, že věci, které na první pohled nejsou tak „cool“ nebo třeba nutí k většímu zamyšlení, jsou jim tak trochu cizí. Pokusit se tyto domněnky vyvrátit a ukázat, že dnešním mladým lidem nejsou pojmy jako lidská práva, diskriminace, či rozmanitá společnost tak úplně lhostejné, se pokouší evropská kampaň Každý jsme jiný, všichni rovnoprávní.
V těchto dnech se rozhodovalo o vítězi soutěže Kam-Paň song, v rámci které mladí amatérští hudebníci skládali, zpívali a nahrávali písničky na témata, kterými se kampaň zabývá. Mimochodem, do hlasování o vítězi se aktivně zapojila i zpěvačka Tonya Graves, mediální tvář kampaně.
V Plzni a Prostějově (a také v dalších 19 evropských zemích) pak v rámci Bambiriády proběhne graffiti projekt United colours of Europe – A hot season for GRAFFs!, který nabídne prostor k vyjádření výtvarnou formou. Možná, že je to vlastně úplně jinak. Možná, že mladé lidi víc, než si myslíme, zajímá, co se kolem nich děje. Možná, že se o tom chtějí bavit. A taky pomáhat. Více...
16. 05. 2007,  Kristýna Makovcová

Přípravy Bambiriády 2007 vrcholí

Michala Kateřina Rocmanová V jednotlivých městech se scházejí zástupci různých sdružení dětí a mládeže a plánují a organizují, shánějí a rozesílají pozvánky. Taky zvou novináře a píšou novinky na bambiriádní stránky. A tempo zrychluje.
Organizátoři debatují nad plánky stanových bambiriádních městeček, přesouvají a mění stanoviště, aby se každý vešel a všechny aktivity měly své místo, protože zájem sdružení o prezentaci na Bambiriádě rok od roku stoupá.

Již devátý ročník Bambiriády se letos koná v 27 českých a moravských městech od 24. do 27. května pod heslem celoevropské kampaně „Každý jsme jiný, všichni rovnoprávní“.
A co zajímavého se kde chystá?
Objímání jezera v Chomutově, westernové ježdění v Děčíně, lukostřelba v Jaroměři, cyklostezka pro tělesně postižené v Klatovech, terapeutická trampolína v Nymburce, graffiti v Plzni, vodácký víceboj v Prostějově, dětská pouť v Rychnově, balónková show v Táboře, taekwondo ve Zlíně… to je jen malý výčet toho, co můžete na Bambiriádě vidět.
Další informace najdete na www.bambiriada.cz .

Tak si určitě nechte aspoň půl dne času a za necelé tři týdny vyražte i s rodinou do nejbližšího bambiriádního města. Nemáte rodinu? Tak vezměte na výlet sousedovic děti nebo přesvědčte učitelky v místní škole, aby se na Bambiriádu vypravily s celou třídou.
Vidět Bambiriádu určitě stojí za to! Více...
04. 05. 2007,  Michala K. Rocmanová

Duben – měsíc narozeninových oslav

Michaela PřílepkováZvyk slavit narozeniny, udělat pořádnou párty a pozvat spoustu přátel je zvykem v podstatě moderním. Po dlouhá staletí, kdy byl životní osou lidí duchovní život, byly nejvýznamnějším důvodem k oslavě jmeniny – svátek patrona, který je měl vést na jejich pouti životem.
Co když ale „životní jubileum“ slaví nějaká organizace? Určitě neslaví pouhý fakt, že je tady a přežila období neklidu, nezájmu nebo nepřátelství. Pouhé přičítání let samo o sobě nikoho netěší, pokud se neslaví také myšlenka, která se stala pověstnou červenou nití, spojila minulost s dneškem a jinak úplně cizí lidi přiměla pracovat pro společnou věc.
Na takové narozeninové oslavy byl duben opravdu bohatý. Abychom začali u těch nejstarších: skauti a skautky v České republice a na celém světě si připomínali 100 let založení hnutí. Nejen na serveru Adam o svých aktivitách spojených s oslavami barvitě informovali. A budeme mít určitě další příležitosti dozvědět se, čím naplnili skauti jedno století.
Bavorský kruh mládeže, který je obdobou České rady dětí a mládeže, oslavil v dubnu pěknou šedesátku. V roce 1947, kdy země byla v troskách, byla, kromě práce na obnově společnosti, hlavním motivem založení střešní organizace snaha vytvořit silný demokratický model, který zabrání tomu, aby státní ideologie mohla zneužít mladé lidi pro své cíle. Dnes je Bavorský kruh mládeže tak silným partnerem státu, že dokonce převzal některé jeho kompetence.
A do třetice: v dubnu oslavil desáté narozeniny TANDEM – Koordinační centrum česko- německých výměn mládeže. Když se Česká republika a SRN snažily po revoluci obnovit vzájemné vztahy a najít pochroumanou důvěru, vsadily na neformální setkávání mládeže, na budování konkrétních partnerství a přátelství. Také toto úsilí se vyplatilo.
Všem třem „oslavencům“ přeji vše nejlepší do dalších let. Ačkoliv se často jubilea využívají hlavně k retrospektivnímu hodnocení a diskusím o budoucnosti, přála bych jim, aby měli možnost také se zastavit a užívat si prosté opojení okamžiku z radosti, kam došli a kde nyní stojí… Více...
24. 04. 2007,  Michaela Přílepková

Podivný sen

Bastien Sane II. Ze včerejška na dnešek se mi zdál sen, v němž jsem viděl: Týpí, Atlas květin, Baterku, Otvírák na konzervy, Rošt na ohniště, dále Zápalky, Atlas hvezd, a také Turistickou mapu, Ruční pilku, Igelit, a dokonce Mýdlo s jelenem, Elektrický bateriový odpuzovač komárů, Stan, Impregnaci na plachtu, Celtu a Ešus.
Dvě hodiny po půlnoci jsem se probudil a vyhledal polorozpadlou knihu s názvem „Praktický snář“, který mi dala babička při mé poslední návštěvě. Výklad zněl jasně: „Za tři měsíce pojedete na tábor.“ Znova jsem spokojeně usnul s dobrým pocitem, jakou mám doma kvalitní knihu.
V mém dalším snu se pak začalo objevovat: oznámení na hygienu, povolení majitele pozemku, rozbor vody, zdravotní průkaz, přihláška pro děti, přístupová mapka na ústředí, potvrzení od doktora, bezinfekčnost, dopis rodičům, seznam věcí pro děti, seznam vybavení kuchyně, seznam věcí pořízených z dotace, seznam účastníků, smlouva o pojištění, objednávka dopravy, hromadná jízdenka, zdravotní deník a vyúčtování dotace.
Ráno jsem se zpocený probudil.
Už jsem snář nehledal, ale hned zavolal Jardovi, mému oddílovému zástupci, že na letošní tábor musíme vybrat nějaký dobrý námět pro celotáborovou hru. Nejlépe něco z říše fantazie.
 Více...
04. 04. 2007,  Bastien Sane II.

Píše nám syn

Prashanth HegdePřišel dopis od „adoptivního syna“ České rady dětí a mládeže z Indie. Máme z něj velkou radost, a tak se o ni chceme podělit i s vámi – čtenáři Adama.

Ahoj,
jmenuju se Prashanth Hegde.
Chodím do 8. třídy Školy Matky Terezy ve vesnici Shankaranarayana. Můj tatínek se jmenuje Bojaraj a moje maminka Rathna. Je nás doma celkem 5 – já, máma, táta, dědeček a můj bratr.
Máme doma taky kočku a psa, mám rád zvířata. Nejraději si čtu knížky a ve škole je mým oblíbeným předmětem přírodověda. Ve škole mám moc rád učitelku Divyu. Ve Škole Matky Terezy se mi líbí, protože nás moc dobře učí. Na televizi se dívám denně jen půl hodiny, potom sedím nad učením. Až vyrostu, přál bych si stát se policejním důstojníkem. Moji nejbližší kamarádi jsou Shreesha a Sudheer. S učením mi doma nikdo nepomáhá.

Moc děkuji za vaši pomoc.
Budu se modlit za vaše zdraví.

Váš Prashanth Hedge


Originál dopisu je psaný v kannadštině. Při pohledu na něj kolega Petr poznamenal, jak je dobře, že elfské písmo ještě aspoň někde nebylo zapomenuto:-). Ostatně, přesvědčte se sami.

Děti k „adopci“ vybírá ze zemí třetího světa Arcidiecézní charita. Máte-li zájem se o tom dozvědět více, podívejte se na její internetové stránky. Více...
18. 03. 2007,  redakce

Přístav

Michala Kateřina Rocmanová Když se řekne přístav, vidím bárky, jachty a výletní lodičky. Les stěžňů lehce se kolébajících s přílivem, rybáře spravující sítě v zátoce… Anebo koráby naložené hřebíčkem a skořicí a čajem… Podivná představa teď v březnu – nechystám se nikam do exotických krajin. Ale vlastně pěkná představa.
Když se řekne přístav, vybaví se mi „bezpečný přístav“.
Chodníček okolo zátoky sálá teplem, v keřích cvrkají cikády a z otevřeného krámku podvečerním tichem zní drnkání mandolíny. Stmívá se a v dálce se rozsvěcuje v pravidelných intervalech světlo majáku, které vede opozdilce do přístavu tou správnou cestou.
Přístav, kde je vždycky u mola místo pro pocestné. Přístav, kde dostanete vše, co potřebujete k životu. Místo, kde se najde vždycky pomocná ruka, která vám hodí lano...

Jak by to bylo skvělé, kdyby všechna města a vesnice byly takovými bezpečnými přístavy pro naše sdružení dětí a mládeže. Takovými, kde vás vyslyší, kde máte místo na slunci, kde dostanete vše, co potřebujete k životu… - tedy k činnosti.

Že takové možnosti u vás jsou? Že vás podporují vaši radní, starosta či hejtman? Pak neváhejte s nominací – třeba čeká Cena Přístav právě na toho vašeho příznivce.
Michala Kateřina Rocmanová  Více...
03. 03. 2007,  Michala K. Rocmanová

Podivný sloupek

Bastien Sane II.Už naše setkání bylo podivné. Setkal jsem se s ním ve vlaku místní lokálky, když hledaje tvrdil průvodčímu, že jízdenku - lístek Březák - určitě má. Ten podivný člověk totiž takřka všemu dával jméno. Jeho plecháček (plechový hrnek) se jmenoval Horké ouško, batoh byl Hugo, zavírací nůž Yakuza, čistící drátěnka Viktor, pravá bota Melichar a držák na kotlík Krám. Propadl své úchylce natolik, že začal pojmenovávat i výpravy do přírody. Tady zdůrazňuji slovo výprava, protože jsem jednou neopatrně použil slovo výlet a hned mne Podivín nazval mastňáckým barbarem - prostě podivín.

Neváhal jsem a pozval jsem jej na naši oddílovou VÝPRAVU. Takového exota musí totiž družina Bobrů, Delfínů, Racků i Tygrů vidět. Víkend nás zavedl ke kamarádům do chaloupky v obci Sviny. Krásná výprava - kytara, zpěv, čaj, hrachová polévka, vyprávění. Jen Podivín byl nějaký zamlklý - prostě podivín.

Už cestou vlakem zpět vznikl stručný zápis z akce v oddílové kronice (tu Podivín pojmenoval Dalimil) a přemluvil kronikáře Pisálka k nazvání výpravy podle obce Sviny - prostě podivín.

Doma jsem zjistil, že nějaký nespokojený zlotřilec v naší kronice dopsal háček nad N v názvu SVINSKÁ VÝPRAVA. Podezření padlo na Podivína. Už se nikdy neobjevil. Ale tradice pojmenovávat výpravy a oddílové věci po něm zůstala. Jen do těch Svin jsme už nikdy nejeli a to ani na výlet. Více...
22. 02. 2007,  Bastien Sane II.

Úsměv, prosím!

Kristýna MakovcováVrátila jsem se z dovolené v Thajsku. Jedna z úžasných věcí na této zemi jsou lidé, kteří v ní žijí. Jsou neskutečně milí a stále usměvaví. Za celé týdny jsem nespatřila nikoho, kdo by se mračil, zbytečně rozčiloval nebo tvářil otráveně. Přišlo mi, že si umějí život tak nějak víc užívat, neřeší malichernosti a chovají se k sobě slušně.
Ostatně ve všech cestovních průvodcích se v kapitolách o etiketě píše, že s arogancí či jen zvýšeným hlasem v Thajsku rozhodně nepochodíte a ničeho nedosáhnete. Na cestách jsem naopak potkala množství takových, kteří ochotně a nezištně nabízeli pomoc či radu - a pořád s úsměvem na rtech. Jejich chování vytvářelo všude úžasnou pozitivní atmosféru, kterou se mi nechtělo opouštět. Byl to tak trochu šok vrátit se do Čech, jakkoli mám svou zemi ráda. Jako první mi náladu pokazila paní ve vlaku. Na mou otázku (ke které jsem, ještě pozitivně naladěna z dovolené, přidala úsměv), zda má u sebe volné místo, paní jen zvedla oči od bulvárního deníku, otráveně se na mě podívala a beze slova odsunula svoji tašku.
V příštích dnech mě čekalo kolečko běhání po úřadech a nejrůznější zařizovaní. A s tím i další a další znuděné a otrávené tváře. Jakkoli si vždycky v hlavě říkám, že mě „nějakej blbec“ přece nemůže rozhodit, opak je někdy pravdou. Nevím, zda jsem v tomto ohledu v menšině, ale občas mi jeden obyčejný úsměv od cizího člověka dokáže zvednout náladu na celý den. Nedávno jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že se pohybuji v prostředí neziskovek, kde je podle mého mínění těch milých ochotných lidí a úsměvů přece jen o maličko víc. Více...
08. 02. 2007,  Kristýna Makovcová

U „zelené“ ministryně

Tomáš NovotnýAť to nezní přespříliš optimisticky, ale dostat se k ministrovi (ministryni) školství je čím dál tím snazší. Je to dobře.
Zatímco Ivan Pilip nás svého času přijal v obřím sálu k neosobní a chladné audienci (jiné slovo se nedá použít - i po letech cítím onen aristokraticky přezíravý duch, který se nad námi, prostými zástupci spolků, zrovna vznášel!) a Petra Buzková si vlastně k pracovní schůzce nenašla pořádně čas nikdy, poslední dvě šéfky úřadu reagovaly na naši žádost o přijetí doslova bleskově.
Ve čtvrtek 25. ledna jsme se tak sešli reprezentanti České rady dětí a mládeže Pavel Trantina, Aleš Sedláček, Josef Výprachtický, Tomáš Novotný a Petr Halada s paní Danou Kuchtovou, ministryní školství Topolánkovy vlády.
Jednání byla přítomna i náměstkyně ministryně paní Eva Bartoňová, někdejší ředitelka odboru pro mládež.
I díky tomu, že paní ministryně přichází z terénu, tedy z prostředí školství a neziskových organizací, bylo jednání věcné, praktické a velmi vstřícné.
Dana Kuchtová požádala o krátké představení České rady a spolků v ní sdružených. Živá debata se rozvinula kolem dobrovolnictví - zdá se, že paní ministryně je nakloněna našemu záměru změnit v zákoně postavení dobrovolníka, resp. uznat, že ty malé bonusy, které z dobrovolné práce plynou, patří i „dovnitř sdružení“.
Současná právní úprava na to, žel, nepamatuje.
Velký vhled a pochopení pro tristnost situace projevila paní ministryně stran zchátralého majetku po někdejším SSM, který bez výraznější státní podpory nedokáží sdružení dobře spravovat. Přislíbenou pomoc, stejně jako vstřícnost při případném, alespoň „inflačním“, navýšení prostředků určených pro mládež, velmi vítáme. Stejně tak Dana Kuchtová přislíbila, že se zamyslí nad možností udílet pro dobrovolné pracovníky s dětmi a mládeží Cenu ministryně.
Z dvacetiminutového setkání jsme si odnášeli dobrý dojem - kéž by byl potvrzen i dalšími vstřícnými kroky úřadu, jehož kroky se každodenního chodu našich spolků většinou bezprostředně dotýkají.
Tomáš Novotný
předseda pracovní skupiny Stát při ČRDM Více...
30. 01. 2007,  Tomáš Novotný

Zimní nadílka

Michala Kateřina RocmanováSníh!!! Konečně máme pořádnou zimu! Děti se radují, že budou moci vyzkoušet ty sáňky a lyže, které dostaly pod stromeček a které zatím jenom překážejí v obýváku.
Sníh! Hrůza – děsí se majitelé domků a jiných realit, kde je třeba uklízet hromady bílé nadílky, aby nikdo neupadl a nezranil se na nezameteném chodníku.
Sníh! Sněhová peřina je přece jen lepší než holomráz – všechno na zahrádkách i na polích už začínalo pučet – a na jaře bychom se po slibovaných mrazech nedočkali nejspíš ani kvítečku…
Sníh! Nejsme připraveni! Silničáři nestíhají, dálnice je neprůjezdná, majitelé aut zapomněli přehodit letní pneumatiky za zimní a my pěší honem krémujeme zimní botky…
Sníh! Nádhera! Všimli jste si? Ve slunečném odpoledni se všechno jen třpytí a krajkoví holých stromů dostalo měkké kontury. A jak milosrdně zakryl sníh nepořádek, odpadky v ulicích i kolem silnic, rozkopané chodníky a vůbec – všechno je hned krásnější.
Nu, můžete si vybrat – jestli je sníh spíš to, co vám přidá vrásku navíc, nebo co vás potěší.
Ostatně, vždyť ono i uklízení sněhu je vlastně prospěšné – aspoň našemu tělu, které se celé dny hrbí nad počítačem…
Já mám svůj oblíbený pohled na Prahu z tramvaje jedoucí zatáčkou v Chotkových sadech – stovky věžiček a střech jsou krásné kdykoliv, dokážou dobít baterky i po pořádně náročném dni. A teď, navíc bíle pocukrované a ozářené slunečními paprsky – prostě paráda.

Přeju tedy i vám, aby pohled na tu bílou záplavu kolem byl spíš ten příjemný… Více...

26. 01. 2007,  Michala K. Rocmanová

Co zmůže jeden hlas?

Michaela Přílepková Při pohledu na politickou scénu posledního více než půl roku by každý odpověděl, že jeden hlas někdy mění dějiny.

Nepřímou volební demokracii nemusíme považovat za dokonalou, ale snad z únavy sami často nevyužíváme ani těch přímých možností vyjádřit vlastní názor a volební místnosti nejsou nikdy přeplněny. Mladé lidi se ale snažíme vést k aktivní participaci - nejenom politické, ale také k vyjadřování občanských postojů a k solidaritě s místní komunitou, vyjádřenou činy. Na posledním valném shromáždění výrazně chybělo právě těch několik jedno-hlasů, vyjadřujících názor menších členských sdružení České rady dětí a mládeže. Bohužel si asi držitelé těchto hlasů řekli, že jeden hlas moc nezmůže a větší počet lidí s tímto názorem nepřispěl k reprezentativnosti a rovnováze valného shromáždění.

Myslím si, že každý může být slyšet, pokud zvedne hlas ve správný čas, a každý může něco změnit, pokud přispěje svým činem na správném místě.

Přála bych si, abychom se v tomto duchu setkali s delegáty Valného shromáždění 25. ledna 2007 v Praze a s mnoha dalšími lidmi ze sdružení v rámci pracovních komisí a skupin ČRDM během celého roku. Více...
10. 01. 2007,  Michaela Přílepková

Novoroční

Kristýna Makovcová Další rok je za námi a já přemýšlela, na jaké téma napsat první sloupek v novém roce. Všude se to v těchto dnech hemží nejrůznějšími novoročními zamyšleními a přáními, ve kterých autoři dokola píší a přejí víceméně stále tytéž věci – štěstí, zdraví, pracovní úspěchy… Chtěla jsem být alespoň trochu originální a popřát čtenářům Adama něco jiného – ne tolik obecného, a přece důležitého. Napadaly mě nejrůznější věci, které by se daly popřát – některé však byly příliš patetické, a některé se zase až příliš ztotožňovaly s mými novoročními předsevzetími a přáními, což se mi zdálo trochu sobecké.

Každý člověk, čtenáře Adama nevyjímaje, je zkrátka originál, a každý má své tajné sny a přání. A to, co se někomu může zdát jako na první pohled přání docela obyčejné, může být pro jiného to nejdůležitější a naopak.

Nakonec jsem přišla na to, že asi není náhoda, že se znění novoročních přání každým rokem opakují. A že sice nebudu originální, ale popřeji opravdu to nejdůležitější. A tak vám všem, čtenářům pravidelným, občasným i náhodným, přeji v novém roce hlavně hodně štěstí, zdraví a splnění Vašich obyčejných či neobyčejných snů a přání. Více...
08. 01. 2007,  Kristýna Makovcová

O kaštanech a svařáku

Pavel Trantina Má skvělá předchůdkyně v předsednictví ČRDM Jana Vohralíková nikdy na předvánočním Setkání v Senátu (a letos v Poslanecké sněmovně) neopomene zdůraznit, že nám všem ve sdruženích přeje adventní zklidnění. Symbolikou pro to podle ní je mimo jiné svařené víno a pečené kaštany, které si máme dát. Má to něco do sebe – vyjděme z ústředních spolkových kanceláří, vyběhněme z kluboven, oprosťme se od účtování grantů a další úředničiny a nadýchejme se venku toho téměř jarního vzduchu, prosyceného vůní připálených klobás, rozvěšeného perníku a svařeného vína.
Vzpomínám na své první oddílové vánoce, když jsme 23. prosince 1990 večer v hlubokém sněhu šlapali na lesní mýtinku ke stromku, který jsme pak společně ozdobili (namouduši, obrázek jak z Rychlých šípů), uvařili čaj a upekli na vařiči pár amolet, abychom utíkali zpět na autobus, který nám ujel a my si doma pěkně slízli pozdní návrat. Skautování jsem za to měl na 14 dní zakázané, ale o to víc jsem si uvědomoval, jak moc se chci rychle do oddílu vrátit.
Pro další oddílové vánoce jsme si brávali taky příklad z foglarovek, oblíbené byly mezidružinové soutěže v přípravě dárků, zpívání koled při kytaře... Nebo silvestrovská výprava v roce 1992, když se dělilo Československo, to byl také silný zážitek.
Přemýšlím, jak jsou na tom s oslavami děti v dnešních oddílech – určitě je to ale podobné, romantika s námi zůstává. A co se týče vás, jejich dospělých vedoucích, ke krásným vánočním svátkům vám za ČRDM přeju, abyste si našli čas i na ten svařák a kaštany! :-) Více...
17. 12. 2006,  Pavel Trantina

Prales pod stromeček

Kristýna Makovcová Nastal čas vánoční, venku doposud panovalo počasí spíše jarní a vánoční atmosféru nahradily přezdobené výlohy, tisíce světel v ulicích, více či méně zdařilé dekorace a tlačenice v obchodech. Přesto však i moji hlavu začaly ve dne v noci zaplňovat panické myšlenky, čím jen obdaruji pod stromeček své blízké. Obhlížím výlohy obchodů, surfuji na internetu a snažím se najít nějaký zajímavý nápad. Až jsem narazila na článek o tom, jak se v některých zemích stává čím dál populárnější darovat místo hmotných věcí dobré skutky v podobě nejrůznějších certifikátů podporujících charitativní projekty. Tak můžete pod stromeček nadělit například darovací certifikát na kozu nebo několik kilogramů rýže, které si díky vám mohou pořídit obyvatelé rozvojových zemí. Pátrala jsem, zda je něco takového možné už i v České republice. A kupodivu ano. Originální dárek můžete věnovat díky Společnosti přátel přírody, která je autorem projektu Nový prales. Zakoupením několika metrů čtverečních pralesa na Ještědském hřebenu získáte certifikát o patronství a podpoříte zajímavý ekologický projekt, více na www.novyprales.cz. Na další zajímavé dárky, díky jejichž koupi podpoříte myšlenku spravedlivého obchodu, můžete narazit i v síti obchůdků Fair Trade - www.fairtrade.czVíce...
11. 12. 2006,  Kristýna Makovcová

Křesadlo 2006

Kristýna Makovcová Existuje spousta lidí, kteří se navenek mohou zdát docela „obyčejní“ a na první pohled se od ostatních ničím neliší. A přesto jsou výjimeční. Svůj volný čas a energii věnují dobrovolnické práci a nezištnému pomáhání druhým. Pomáhají handicapovaným, nemocným, sociálně potřebným, seniorům i dětem. Chrání životní prostředí, působí v dětských a mládežnických oddílech a sdruženích, v jejich hlavách se rodí úžasné nápady a s neutuchající energií organizují nejrůznější prospěšné akce. A nic za to nechtějí. Cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci – tak zní podtitulek ceny pro dobrovolníky Křesadlo, kterou již šestým rokem uděluje sdružení Hestia. Mezi těmi, kteří byli v minulých letech oceněni, jsou i dobrovolníci působící ve sdruženích ČRDM, jako je Aleš Sedláček z Ligy lesní moudrosti, Marie Kulichová z Asociace malých debrujárů nebo Antonín Maděra ze Sdružení hasičů ČMS. Určitě i Vy máte ve svém okolí, sdružení nebo organizaci někoho, kdo by si přinejmenším nominaci na toto ocenění zasloužil. Pokud ano, dejte o tom vědět! Uzávěrka návrhů dobrovolníků za hlavní město Praha je už 20. prosince. Více na www.hest.czVíce...
04. 12. 2006,  Kristýna Makovcová

Dosáhneme i na evropskou politiku

Pavel Trantina Kolegyně v kanceláři ČRDM se smějí pokaždé, když k nám dorazí kurýr DHL a přináší tlustou obálku s materiály pro jednání Evropského hospodářského a sociálního výboru (www.eesc.europa.eu). Jedním ze dvanácti českých členů této poradní instituce Evropského parlamentu, Komise a Rady jsem se od října stal na návrh MŠMT a zastupuji tam tzv. „organizovanou občanskou společnost“, která je vedle odborářů a zaměstnavatelů třetím pilířem EHSV. Náplní jednání je příprava stanovisek ke všem předpisům chystaným evropskými institucemi - a těch je požehnaně. Jedničkou mezi těmi schválenými na prvním plenárním zasedání pro mě bylo stanovisko o jakosti vod pro měkkýše. Kéž by těm našim plžům, mlžům a hlavonožcům nějak skutečně pomohlo. :-) Postupem času jsem však zjistil, že EHSV není jen o nějakém polidšťování rozsáhlé evropské regulace. Ani o témata důležitá pro naše sdružení dětí a mládeže totiž není nouze. Chystáme pro Evropskou komisi stanoviska k dobrovolné práci a o dětských právech, mám se podílet na zpracování stanoviska k návrhu Evropského rámce pro celoživotní vzdělávání. Za hlavní přínos svého členství v EHSV však pokládám možnost kontaktu s pracovníky Komise a možnost jejich ovlivnění. Na minulém jednání byl například přítomen komisař Figeľ, představil své nejbližší plány a odpovídal na naše dotazy a připomínky. Pokud vás, čtenáře Adama, napadne cokoliv, co je ve prospěch našich neziskovek třeba v Bruselu změnit, neváhejte mi dát vědět. Vždyť ono dosáhnout tam opravdu není tak obtížné! Více...
27. 11. 2006,  Pavel Trantina

Rozmanití a rozdílní

Michaela PřílepkováCVVZ jako organismus plný vnitřního hemžení na mě vždycky dělal ohromný dojem. Přátelství rozrůzněných, březové lístky, nebo prostě jen ochota podívat se dál než za dveře oddílové klubovny, setkat se s lidmi z jiných organizací, s kterými mám překvapivě mnoho společného a otevřeně se bavit o všem, co mě zajímá nebo trápí. S úsměvem si přitom vzpomenu na debaty s německými pracovníky s mládeží, kteří vždycky říkali, že v Čechách nemohou odhalit žádný systém práce s dětmi a mládeží. Ve srovnání s Německem to opravdu nemůžeme nazvat jednotným systémem, spíše je to přijetí oné historicky vzniklé rozmanitosti a rozdílnosti sdružení. Na loňské CVVZ jsme s Mikinem jako moderátorem diskutovali mimo jiné to, jak vidíme budoucnost mládežnického hnutí v dalších pěti letech. Objevily se dva protichůdné názory: že se budou sdružení stále více spojovat do větších celků (např. krajských rad) a že se sdružení budou tříštit na menší a nová uskupení. Názor číslo dvě jsem zastávala také já, neboť mám často pocit, že touha dělat všechno po svém je silnější než vůle dělat kompromisy a dohodnout se s ostatními na společné cestě. Pravda je taková, že obě tendence působí současně a nedá se zatím určit, která bude silnější. Že je strategie úspěchu u často vzpomínaných sportovních organizací založena na myšlence „Svatoplukových prutů“, tedy jednotnosti směrem navenek, není žádným tajemstvím. Ať už bude budoucnost mládežnického hnutí běžet jedním nebo druhým naznačeným směrem, jedno je jisté: rozdrobeným zbudou vždycky jen drobečky. Více...
20. 11. 2006,  Michaela Přílepková

Zpátky v dětství

Kristýna Makovcová V zajetí předvánoční nervozity a představy, že budu jako každý rok shánět dárky na poslední chvíli, jsem vyrazila do knihkupectví. Švagr nedávno zasněně vzpomínal, jak rád četl příběhy o Neználkovi. Jelikož Neználek patřil i mezi moje oblíbené tituly, zajímalo mě, jestli je vůbec ještě k dostání. A byla jsem mile překvapena. Všechny tři díly patřily mezi první knížky, na kterých v dětském oddělení moje oči spočinuly. A nejen na nich. Jednoznačně největší prostor tu neměly moderní tituly s odpudivou grafikou, ale „staré dobré“ knížky jako Děti z Bullerbynu, Boříkovy lapálie nebo pohádky Boženy Němcové. Neodolala jsem a několik z nich otevřela. Jako bych se ocitla zpátky ve svém dětství – obrázky či názvy kapitol mi vytahovaly z mysli zasuté vzpomínky. A při pohledu na maminku stojící ve frontě u pokladny s Pipi Dlouhou punčochou jsem odcházela s nadějí, že letos pod stromečkem najdou děti místo počítačových her více takových dárků... Více...
16. 11. 2006,  Kristýna Makovcová

Příběhy bezpráví

Kristýna Makovcová Minulý týden jsem navštívila výstavu Příběhy bezpráví, která je k vidění na pražské Novoměstské radnici a proběhne i v dalších osmi městech republiky. Výstava je součástí druhého ročníku stejnojmenného projektu společnosti Člověk v tísni a přibližuje osudy lidí poznamenané komunistickým režimem. To, co mne na ní zaujalo nejvíce je fakt, že její jednotlivé části, tvořené texty, fotografiemi a dobovými materiály, vytvořily studentské týmy ze středních i základních škol. V rámci projektu se zajímali o konkrétní příběhy lidí z jejich okolí, kteří byli perzekuování komunistickým režimem. Je úžasné vidět, jaký zájem v dětech a mladých lidech vzbuzují příběhy z doby, kterou sice sami už nezažili, ale která je relativně nedávná. Z doby, kterou učebnice dějepisu spíše opomíjejí a na kterou se někdy nebezpečně zapomíná. Více o projektu najdete na www.jedesvet.cz/skoly Více...
06. 11. 2006,  Kristýna Makovcová

Ahoj a díky

Radka Páleníková Jak vidno z komentářů pod zprávou o průběhu 24. valného shromáždění ČRDM (viz - ZDE), koloběh informací funguje stejně neúprosně jako tichá pošta. Včetně šumů a zkreslení. Jakoby čtení mezi řádky bylo přímo českým národním sportem. Mnozí přeborníci mezi nimi vyčtou i to, co se nikdy nestalo. Na vysvětlenou Zajdovi, Županovi, Rafovi dodávám, že ze serveru Adam odcházím k poslednímu říjnovému dni na vlastní žádost. Časová shoda s vydáním článku o VS je náhodná. Patřím k těm, kteří si sporné věci nenechávají pro sebe. Pokud to dlouhodobě nejde, situaci řeším. Rozhodování odejít lehké nebylo. První sloupek na toto místo jsem psala před čtyřmi roky. Témat a lidí, s kterými jsem se za tu dobu setkala, bylo nespočet. Díky patří všem, kteří si našli čas a energii na psaní. A ještě větší dík těm, kteří dokázali překročit stín svého sdružení a zamyslet se nad problémy v širších souvislostech. Jen jich – s ohledem na množství sdružení v ČRDM - bylo žalostně málo. Věřím, že je víc takových „Martinů Křížů“, ale (zatím) nepíší pro Adama. Bohužel, k motivaci dopisovatelů jsem měla „jen“ poděkování. Z oblasti neziskového sektoru neodcházím. Mám pocit, že kdo do něj jednou vstoupil, tak v té či oné podobě zůstává. Dál jsem členkou občanského sdružení Klub Domino, Dětská tisková agentura, kde dlouhodobě vedu novinářský kroužek (www.dta.zde.cz). Tým spolupracovníků – dobrovolníků – budu mít na starosti i ve svém novém působišti – na serveru Alík (www.alik.cz).
Radka Páleníková
Adresa: jmeno/tecka/prijmeni
@seznam.cz Více...
30. 10. 2006,  Radka Páleníková

Urychlovač dětí

Radka Páleníková „Jak ten se sem mohl dostat?“ pomyslíme si, když zjistíme, že na tom či onom veledůležitém postu sedí příliš mladý člověk. V duchu si řekneme, že má asi známé na tom správném místě, popř. rodiče usadili synka (dceru) do pohodlného křesílka. Škoda, že nehledáme příčinu v osobě člověka samotného. Při čtení článku Jsem KIWI-CZECH (ZDE) v Reflexu č. 42 jsem přímo hltala zkušenosti rodiny, hostící v rámci výměn AFS rok co rok zahraniční středoškoláky. Do zahraničí na zkušenou vyslala i své děti. Po roce se rodiče museli smířit, že mají děti „jako vyměněné“. Vzhledem vypadaly „jen“ o rok starší, ale zkušeností nasbíraly hned za několik let dopředu. V sobotu jsem podobnou proměnu zažila na vlastní oči. Nestačila jsem žasnout. Bára Šrámková, Tomáš Pejchal, Karel Kořínek a Petr Adámek. Přesně před rokem seděli před komisí, která vybírala účastníky simulovaného vesmírného letu Space One. Byli šikovní, postoupili a zúčastnili se cesty do Europa Space Centra. Zážitek společné přípravy na belgické základně je posunul o velký skok vpřed. A tak se do roka a do dne z úspěšných účastníků konkurzu stali ti, kteří spolurozhodovali o výběru posádky Space Two. Pro své nástupce připravili praktické úkoly, které se jim v Europa Space Center budou hodit. Více než mnoho dalších slov prozradí fotoreportáž ZDEVíce...
22. 10. 2006,  Radka Páleníková

Škola v Africe

Kristýna Makovcová I etiopské děti někdy opisují, nedávají pozor, nemají rády zkoušení nebo občas přijdou do školy pozdě.... Pokud ovšem nějakou takovou školu mají. Televizní spoty sbírky Postavme školu v Africe, která je společným projektem společnosti Člověk v tísni a Junáka, nutí k zamyšlení. Začátek školního roku je v naší zemi spojen s hromadným nákupem aktovek, sešitů, penálů a nejrůznějšího vybavení. Na děti čekají školy vybavené moderními třídami, tělocvičnami, počítačovými učebnami. Jsou však země, kde děti takové možnosti nemají a chodit do školy je pro ně zatím jen nesplnitelným snem. Minulý týden se uskutečnil již třetí ročník sbírky, kdy skauti a skautky lidem v ulicích nabízeli možnost přispět do kasičky a dát tak šanci africkým dětem získat vzdělání. Z výtěžku sbírek minulých dvou let se podařilo postavit již tři školy v jižní Etiopii pro téměř 800 dětí. Doufejme, že i ta letošní umožní splnit sen a chodit do školy dalším z nich. Více najdete na adrese: www.skolavafrice.czVíce...
16. 10. 2006,  Kristýna Makovcová

Senzace

Radka Páleníková Konečně vím, proč média tak málo stojí o psaní o takových „obyčejnostech“ jako jsou šikovní kluci a děvčata. Psali to v novinách a tak to mám pěkně černé na bílém. V pár řádcích zasunutých kdesi na 17. straně denního listu se dozvídám, že autoři článku blahopřejí k úspěšné účasti našich zástupců ve finále evropské soutěže mladých evropských vědců. Nepříliš dlouhý text je korunován větou, která jakoby vysvětlovala, proč nemůže být takové sdělení v místech, kde se obvykle dozvídáme, kdo večer zazpíval v televizi nejfalešněji: „Blahopřejeme k úspěchu, který není sice tak senzační jako titul Miss World, ale nám vítanější.“ Skutečnost, že Zuzka Tvarůžková z Kroměříže vyvinula metodu určování stáří rostlin z digitalizovaných fotografií jejich listů je prostě málo senzační. Škoda. Mně to senzační připadá hodně. Stejně, jako kluci a děvčata, které jsem slyšela tuto sobotu zpívat na vystoupení Zpěváček – Slávik. Sálem Národního domu na Vinohradech se nesly ty nejzvučnější dětské hlasy české, slovenské, ale také maďarské, rumunské, ruské i bulharské. A báječný nebyl jenom „slavičí“ zpěv, ale i skutečnost, že zpěváčci, kteří s takovou noblesou a hrdostí přicházeli na pódium v lidových krojích, dokázali pohotově a vtipně reagovat na dotazy moderátorek pořadu. Více...
09. 10. 2006,  Radka Páleníková

| 0-25 | 25-50 | 50-75 | 75-100 | 100-125 | 125-150 | 150-175 | 175-200 | 200-225 | 225-250 | 250-267 |


Nejčtenější články za posledních 7 dnů
Nejsledovanější příspěvky rubriky video - audio za posledních 30 dnů
ADAM.cz
18. 6. 2019, 315x
.

Aktuální téma: #20letCRDM

· #100letrepubliky · #kamchodit · #sbirame · #72hodin · #tabory · #radyanavody · #foglar · #natabore · #dobrovolnici · #eyca #eyca_cz · #vanoce · #čtenářství · #zlatyamos · #hryahlavolamy


Představujeme


Mezinárodní


Pozvánky


Rozhovory





MŠMT Anopress IT České Tábory.cz Borovice.cz - Informační centrum pro dětsku rekreaci, tábory, cestování skupin a volný čas. Strukturovaný dialog s mládeží
© 2019 ČRDM | Senovážné nám. 24, Praha 1 | Kontakty | Mapa stránek | ADAM.cz na Facebooku / ADAM.cz na Twitteru / RSS ADAM.cz / ATOM ADAM.cz
Přebírání obsahu ADAM.cz. Provozuje redakční centrum ČRDM za podpory MŠMT | Tento web byl vytvořen pomocí phpRS. PDA Mapa stránek Hlavní strana Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky

--> --> --> Google+