pozadi
.
hlavička ADAM.cz ČRDM
| 0-25 | 25-50 | 50-75 | 75-100 | 100-125 | 125-150 | 150-175 | 175-200 | 200-225 | 225-250 | 250-267 |

Online

Kristýna Makovcová Dovedete si představit svůj život bez internetu? A přitom je to jen pár let nazpátek, kdy jsme začínali jeho svět objevovat a zakládali si své první emailové schránky. Nedávno mě pobavila zpráva, jak si v Anglii tříleté batole objednalo přes internet auto. Otevřelo si ty správné stránky a úspěšně se „proklikalo“ do cíle. Rodiče se pak nestačili divit, když jim z účtu zmizelo v přepočtu téměř 400 000 Kčc. O několik dní později jsem si zase přečetla článek o 95leté stařence z Čech, kterou svět internetu naprosto pohltil, surfuje na něm každý den a hledá si zajímavé informace. Internet má zkrátka své nevýhody i výhody, které snad naštěstí stále převažují. Nedávno médii proběhla informace o dětském internetovém serveru, který musel na čas uzavřít diskusní fórum kvůli vulgaritám, které do něj psali anonymní čtenáři. Mezi dětskými uživateli to způsobilo rozčarování a smutek, že tak ztratili svoje internetové kamarády. Napadlo mě, jestli fenomén internetového přátelství patří k těm dobrým či špatným stránkám. Já zatím dávám přednost tomu opravdovému.  Více...
01. 10. 2006,  Kristýna Makovcová

Ať vám neutečou šňurki…

Radka Páleníková Se zvědavostí vyhlížím, s jakou novinkou se vytáhnou pořadatelé CVVZ (www.cvvz.cz). Rok za rokem se to hemží nejen nápady na seminářích, dílnách, ale i na webu. A pozadu nechce být ani Ostrava, která své brány otevře zájemcům o výměnu zkušeností z celé republiky ve dnech 16. – 19. listopadu 2006. Pořadatelé využili registrační databáze a nabídli zajímavá čísla. Zatímco nejnižší věková hranice je pevně dána – 15 let, ta druhá stanovena není. Nejstaršímu přihlášenému účastníkovi je v tuto chvíli 68 let. Na webu lze zjistit také průměrný věk zájemců (toho času 25,9 roku). Výčet míst, odkud účastnici na CVVZ směřují je velmi rozmanitý. Na mapě byste si museli vyznačit téměř 200 bodů. Nejsilnější tým se vypraví z Brna, které se napřesrok hodlá ucházet o pořadatelskou kandidaturu. O pestrosti setkání zvaného „cévévézetka“ mnohé napoví i počet organizací, z kterých se účastníci hlásí - 103. Ostravskou novinkou jsou tzv. šňurki, tematické programové řady (více ZDE). Pohádkově pojmenované ložnice (Rumcajsova, Káti a Škubánka, Boba a Bobka…) se plní stejně rychle jako místa na jednotlivých programech. Poslední termín přihlášení je sice stanoven na pátek 10. 11. 2006 do 24 hodin, ale pokud chcete být opravdu při tom, neváhejte dlouho. Ani ostravská CVVZ nemá nafukovací prostory a počet ubytovaných účastníků je limitován číslem 1100! Více...
25. 09. 2006,  Radka Páleníková

Měřítko sympatií

Kristýna Makovcová Herci, zpěváci, sportovci, známé osobnosti... Každý z nás má mezi nimi svého oblíbence. Kritéria, která hrají při našem výběru roli, jsou různá. Roli hrají sympatie, jejich výkony či aktivity, a někdy pouhý fyzický vzhled dotyčného. A co takhle „měřítko pomáhání“ neboli zda skutečnost, že jsou veřejně známí, využívají k propagaci dobrých věcí? Musím přiznat, že u mě osobně hraje podstatnou roli a budí sympatie. A tak obdivuji zpěváka Bono Voxe nejen pro jeho hudební nadání, ale i kvůli osobnímu nasazení v boji proti chudobě, nemoci AIDS a oddlužení afrických zemí. A jsem ráda, že i v České republice čím dál více osobností zaštiťuje nejrůznější charitativní projekty a propůjčuje jim svou tvář. Důkazem je například rozšiřující se řada osobností, které podpořiliy kampaň Česko proti chudobě, fotbalista Tomáš Sivok, který se stal tváří kampaně Spolu proti rasismu nebo naposledy hokejista Patrik Eliáš, který přijal nabídku stát se českým vyslancem dobré vůle UNICEF (více ZDE).  Více...
18. 09. 2006,  Kristýna Makovcová

Malá pesimistická...

Martin Kříž Všichni jsme byli malí. Přišli jsme ze školy, stejně jako dnešní děti, praštili aktovku někam do kouta, stejně jak to dělávají dnešní školáci. A pak hurá se jít bavit. Tady už ale najdeme výrazné rozdíly. My jsme si hráli venku za barákem, a když pršelo, malovali jsme si a četli. Dnešní děti se nezajímají o to, jaké je venku počasí, prostě sedí u počítače, televize či videa. Někteří mají oblíbenější playstation, jiní klasické PC, další chatují a do noci “visí” na síti. Více...
11. 09. 2006,  Martin Kříž

Nejlepší... a sám

Kristýna Makovcová V dětství jsem trávila hodně času v areálu tenisových kurtů. Dodnes mi občas přeběhne mráz po zádech při vzpomínce na atmosféru dětských tenisových turnajů. Plačící osamělé děti a jejich ambiciózní rodiče. Nastrojené maminky a tatínkové křičící slova jako: „musíš“, „nezkaž to“ a „nebuď srab“. Začíná nový školní rok a se začátkem září se mnozí lámou hlavu nad tím, který zájmový kroužek bude jejich potomek navštěvovat. Bohužel je stále mnoho takových, kteří se spíše než přáním a osobností dítěte řídí vlastními nenaplněnými touhami a ambicemi. Chtějí mít doma tenisového šampióna, klavírního virtuosa, chtějí, aby právě jejich dítě bylo v něčem „nejlepší“. Je však tohle ta nejdůležitější věc, kvůli které by děti měly navštěvovat zájmové kroužky? Stát se nejlepším? Naštěstí stále ještě existuje spousta dětských a mládežnických sdružení, která začátkem nového školního roku otevírají své pomyslné brány novým členům. Děti se v nich neučí být nejlepší, ale nabízí se jim zde něco mnohem důležitějšího a pro život užitečnějšího. Pocit sounáležitosti, dobré party a společné radosti při objevování nových věcí. Více...
04. 09. 2006,  Kristýna Makovcová - 2006-09-04 00:39:31

Už aby skončily?

Radka Páleníková Pro některé děti se dva letní měsíce stávají stále častěji nekonečně dlouhou můrou. Střídají fotbal s koupáním a neuvěřitelně se otravují. Bezcílné bloumání kolem baráku je dříve či později nudí k uzoufání. Rodiče chodí do práce, kamarádi jsou kdoví kde a babičky a dědečkové, u kterých dřív vnoučata tak nějak samozřejmě velkou část léta trávila, bývají mnohdy příliš zaneprázdněni. Rodiče většinou vysvětlují pobyt dětí doma skutečností, že nemají peněz nazbyt. Ale napřesrok to prý bude jinačí. Našetří na cestu k moři! Zdá se, jakoby absence slané vody vyvolávala v našincích představu, že není dobré dovolené (a potažmo i prázdnin), bez moře. Dvanáctiletý Marek z Tachova však za mnoho svých vrstevníků potvrdil, že jeho prázdninový sen je jiný, než ten rodičovský: „Naši mi slíbili, že se napřesrok podíváme někam k moři. Ale tam se mi nechce, nudil bych se tam. Rád bych jel někam na letní tábor." Snad bude mít napřesrok takové štěstí, jako více než 200 000 jeho vrstevníků, kteří si své prázdninové dobrodružství prožili na některém ze stovek táborů. A to nejen díky tomu, že rodiče „na to měli,“ ale hlavně díky tomu, že se našlo dost takových, kteří byli ochotni a schopni věnovat nemalou porci své energie a času (mnohdy na úkor vlastní dovolené) "cizím" dětem. Více...
28. 08. 2006,  Radka Páleníková

Rusakov

Kristýna MakovcováUmřel Rusakov!, kolovala mezi kamarády mého věku po internetu smutná zpráva. Tento ruský výtvarník byl spolu s režisérem Kotěnočkinem pro děti vyrůstající v 70. a 80. letech opravdovou legendou. Byl totiž autorem „kultovního“ kresleného seriálu Jen počkej zajíci! I když život v komunismu příliš dobrého nepřinášel, nostalgicky někdy s kamarády zavzpomínáme, co všechno nás tehdy jako děti spojovalo. Neměli jsme prakticky v ničem na výběr. Koukali jsme na jeden televizní program, nosili stejné tepláky, měli stejné hračky a jedli stejnou (jedinou) značku jogurtu. Kdyby se v realitě tehdejšího Československa ocitlo některé dítě z dnešní doby, asi by utrpělo menší šok. My jsme však nemohli srovnávat, a tak nám ani „nic nechybělo“. Byli jsme šťastné děti, jedli vitacit a drželi palce vlkovi, aby už konečně zajíce obelstil...
Kristýna Makovcová Více...
20. 08. 2006,  Kristýna Makovcová

Příklady táhnou

Kristýna MakovcováV sobotu 12. srpna jsme si připomněli Mezinárodní den mládeže, který v roce 1999 vyhlásila OSN. Tématem toho letošního byl „Společný boj proti chudobě: Mladí lidé a odstranění chudoby“. V souvislosti s tím mě napadlo, jak moc se v posledních letech mění vztah dětí a mladých lidí k rozvojové problematice a pomoci. Už to není jen vzdálený pojem a něco, co se jich netýká. Malí skauti vybírají v ulicích peníze na stavbu nové školy v Africe, základní i střední školy hromadně navštěvují projekce dokumentárních filmů o lidských právech nebo si společně „adoptují“ na dálku holku či kluka z chudé země. Pořádají přednášky, navštěvují výstavy, přispívají na nejrůznější sbírky. Báječné je nejen to, že se tyto akce dějí, ale především skutečnost, že děti se o rozvojovou problematiku samy živě zajímají. A chtějí pomáhat. Čím dál víc mladých lidí pracuje dobrovolně v některé neziskové organizaci nebo vyjíždí na dobrovolnické projekty do zahraničí. Bývá zvykem, že dospělí jsou dětem dáváni často za příklad. A nemohlo by to někdy být naopak? TEXT
Kristýna Makovcová Více...
14. 08. 2006,  Kristýna Makovcová

Pytlík fazolí

Radka PáleníkováRůzné obory lidské činnosti mají svá zvláštní profesní tajemství. Většinou to nejsou poučky přednášené ve školách a běžně zveřejňované v učebnicích, ale zkušenosti získané dlouholetou praxí. Úspěšní fotografové divoké přírody přiznávají, že sice používají objektivy a stativy takové i makové, ale když přijde na focení opravdu při zemi, pak bez ohledu na značku je prý nejlepším stativem vlastnoručně zhotovený pytlík fazolí. Přemýšlím, jaké triky a tajemství mají schované ti, kteří se věnují dětem. Mou pozornost znovu a znovu přitahuje fotka jednoho z táborových vedoucích. Za nadšením, s kterým vypráví o činnosti oddílu, si schovává malé osobní tajemství – svět výprav do přírody, soutěží a her ho jako kluka okouzlil natolik, že jej chce nabízet dalším. Ví, jak u něj fungovalo, když poprvé narazil na tajné písmo, když bojoval o body v dlouhodobé etapové hře. Snaží se tuhle zkušenost předat dál. Je na něm vidět, že to dělá rád. Bez ohledu na vložený čas a energii ho to baví. A věřím, že právě takoví lidé dokáží k činnosti s dětmi přilákat další. Nebudou jich zástupy a nebude to třeba hned. Je pravda, že kolem nejmladší generace je dnes stále víc lákadel. Ale kouzlo dobré party, neviditelného písma, vlastnoručně rozdělaného ohně či samostatně zhotovené lžíce stále funguje.
Radka Páleníková Více...
07. 08. 2006,  Radka Páleníková

Útěk z města

Kristýna MakovcováTropický červencový den. Jako tisíce jiných lidí sedím v Praze v kanceláři, ťukám do počítače a myšlenkami jsem úplně někde jinde. Už poněkud otrávená létem tráveným ve městě, uvítala jsem tento týden možnost zajet se podívat na několik dětských táborů. Během pár hodin jsem se ocitla v úplně jiném světě a nestačila se divit. Najednou tu nebyly žádné kanceláře, stres a otrávené obličeje lidí v metru. Ať už šlo o tábory velké či malé, různě zaměřené, v chatkách i ve stanech, všude kolem jsem viděla rozzářené tváře dětí a nekonečné a obdivuhodné nadšení dospěláků kolem nich. Okouzlila mě příroda a krásné mezilidské vztahy. Místo rušných ulic šuměl potok a zněl dětský smích, místo smogu jsem dýchala vůni lesa. Připadala jsem si trochu jako zvířátko vypuštěné na svobodu a dala bych nevím co za to, kdybych na některém z táborů mohla ještě pár dní zůstat. Jako malé dítě jsem na tábory nejezdila, dnes už ani nevím proč. Jsem zase zpátky ve městě, koukám v kanceláři na monitor a napadá mě, o kolik krásných letních vzpomínek jsem se tím možná připravila. (Chcete-li se s námi podělit o vaše letošní táborové a letní vzpomínky, klikněte ZDE).  Více...
30. 07. 2006,  Kristýna Makovcová

Kontrolujeme kontrolory

Radka PáleníkováNeznám snad nikoho, kdo by měl kontroly rád. Není tedy divu, že jejich příchod do tábora není shledán jako radostná událost. Jistě i těm nejzkušenějším vedoucím rychle proběhne hlavou zda to či ono opravdu mají podle předpisů. Z výsledků dosud zveřejněných kontrol hygieniků je však patrné, že kvalita táborů rok od roku vzrůstá. Problém není ani s ohlašováním táborů. A tak lze říci, že právě hygienici mají nejobsažnější táborovou statistiku. Na počátku letních prázdnin měli hlášeno 1629 táborů s celkovým počtem 2787 běhů. Krajem s největším počtem nahlášených táborů je Vysočina (216), za kterou poměrně těsně následuje kraj Jihočeský (201) a kraj Plzeňský (199). Hygienici předpokládají, že na táborech se vystřídá 69 446 dětí. Nejvíc pokut dávají za nedostatky ve stravovacím provozu. Organizátoři táborů prý nejsou mnohdy schopni zajistit řádné skladování potravin, pestrý jídelníček nebo dostatečné zásobování pitnou vodou. Zatím však hygienici vážnější závady nenašli. Wembaster Adama Petr Molka se po dvou letech snažil zjistit, zda a jak se snaží hygienici organizátorům táborů jejich práci ulehčit. Tedy zda jsou stránky krajských hygienických stanic dostatečně informačně bohaté a přehledné. Titul informační vítěz získaly stránky KHS Zlínského kraje. Ale i na mnoha dalších pro pořadatele táborů čeká řada užitečných informací. Více v článku Kontrolujeme hygieniky – po dvou letech.  Více...
24. 07. 2006,  Radka Páleníková

Fenomén českého vodáctví

Kristýna MakovcováBavila jsem se nedávno se svým španělským kamarádem o tom, kam pojedeme v létě. On vyprávěl o návštěvě Londýna a lenošení na francouzském pobřeží. Já zase líčila, že nejvíc ze všeho se těším v srpnu s kamarády na vodu. Unikátní fenomén českého vodáctví ho naprosto fascinoval. Sjíždění řeky na lodi s partou přátel mu přišlo nekonečně romantické a nedal jinak, než že ho příště musím vzít s sebou. Uvědomila jsem si, že věci, které se nám můžou zdát známé a leckdy obyčejné, jsou vlastně naprosto úžasné a jedinečné. Začala jsem se ještě víc těšit na svoje „obyčejně“ strávené prázdniny v Čechách. Na to, jak se vykoupu v rybníce, jak půjdu do lesa na houby, projet se na kole nebo jen tak ležet na louce. A také jsem se rozhodla, že až příště přijedou na návštěvu kamarádi ze zahraničí, nebudu jim ukazovat krásy Prahy a historické památky, ale vezmu je třeba na chalupu u lesa nebo sjíždět některou z krásných českých řek. Pokud se letos na vodu chystáte i vy, pro užitečné informace, rady a inspiraci můžete navštívit stránky www.padlo.czVíce...
16. 07. 2006,  Kristýna Makovcová

Až potkáte…

Radka Páleníková…kouzelného dědečka nebo babičku, nezapomeňte mu za prokázané služby poděkovat… Aspoň tak nějak to stojí psáno v pohádkách. Pohádkový hrdina se většinou rozdělí i o to málo, co má ještě k snědku. Jako v pohádce jsem si připadala u přívozu Branov – Luh. Přes řeku Berounku tu od nepaměti jezdí přívozník. Nezná jízdní řád. U silnice jen udeříte do traverzy a za chvilku je u vás. Bránovský přívoz proslavil ve svých povídkách Ota Pavel. Od dětství rád jezdíval ke strejdovi Proškovi. Miloval tenhle kraj a jeho lidi. A oni mu to teď oplácejí stejně. V převoznické chalupě je otevřena Pamětní síň Oty Pavla. Prázdninová otvírací doba je shodná s provozem přívozu – 9 – 19. Byť se v současné době na přívozu střídá osm různých lidí, většina turistů je oslovuje příjmením Prošek. Vstupné i jízdné je dobrovolné. A lidé toho rádi využívají, až skoro zneužívají. Vždyť kdo vám dnes dá něco zadarmo? A tak není divu, že pro zpestření táborových výletů jezdí početné skupinky dětí sem a tam. A často je nenapadne zaplatit byť jedinou symbolickou korunu za cestujícího. Nejde o svačinu pro převozníka. Ale třeba o peníze, z kterých se uhradí osvětlení pamětní síně…  Více...
10. 07. 2006,  Radka Páleníková

Dobrodružství tak akorát

Radka Páleníková Jsou činnosti, které prostě vykonáte, uděláte si čárku a jedete dál. Jenže „udělání“ tábora mezi ně skutečně nepatří. Počínaje problémy s užíváním pozemků (kdosi se začal obávat, zda může jako zemědělec zapůjčit táborníkům louku, která spadá do lokality, na kterou je poskytnuta dotace) či přístupem k nim, přes klopotné zjišťování „co tím chtěl básník – úředník“ říci (viz například otazníky nad táborovými latrínami – Tábory versus příroda). Každý tábor je proto zcela jedinečným a nezapomenutelným kusem života všech zúčastněných. Je báječné, že lidé všech možných profesí uloupnou v téhle uspěchané a často velmi sebestředné době kus dovolené či jinak „vyškudleného“ volna a vyrazí vstříc táborovým dobrodružstvím. Držíme palce, ať ona dobrodružství zůstanou jen v mezích důmyslně připravených táborových her. Ať není vody málo (a nevysychají studny) a nebo zase příliš (a nemusí se rušit tábory vodácké i ty poblíž řek a potoků). Prostě ať všechno to obrovské úsilí spojené s přípravami tábora nezhatí vnější vlivy. A budete-li mít po všem tom klopotném organizování chuť a sílu se o své zážitky podělit, budeme velmi rádi (více ZDE). Více...
03. 07. 2006,  Radka Páleníková

S ní sedět nebudu!

Kristýna MakovcováNastala doba školních výletů, což znamená, že si ráno ve vlaku cestou do práce moc nepospím. Není téměř dne, kdy by se do vlaku nenahrnula skupinka hlučných a rozesmátých školáků. Zvykla jsem si, že když si otevřu noviny, budu se muset smířit s tím, že ve vteřině mám kolem sebe několik „nenápadných“ spolučtenářů, kteří neváhají jednotlivé články a titulky nahlas komentovat. Stala jsem se za těch několik týdnů také odbornicí na nejnovější typy mobilních telefonů a vyzvánění. Vyslechla jsem si už nespočet historek a dětských komentářů na nejrůznější témata. Ale nestěžuji si, beru to jako vítané zpestření cesty a jedinečnou příležitost vstoupit na chvíli do světa dětí, i když jen v roli pozorovatele. Zažívám situace veselé, ale i smutné a k zamyšlení. Nedávno přistoupila třída asi desetiletých školáků a nastal tradiční boj o sedačky. Ke mně si přisedla tlustá holčička, která se narozdíl od svých spolužáků chovala tiše a vypadala smutně. Učitelka vyzvala jednoho žáka, ať si sedne na volné místo vedle holčičky. Chlapec otevřeně pronesl, že „s ní sedět nebude“ a stejně reagovalo i několik dalších dětí. Holčička mezitím koukala pořád smutněji a já jsem přemýšlela, jak se asi v budoucnu vypořádá se skutečností, že byla outsider třídy? Uspěje v životě spíš ona nebo některý z té rozesmáté skupinky, co mi čte přes rameno?  Více...
26. 06. 2006,  Kristýna Makovcová

Tak PROČ?

Radka PáleníkováSláva broumovských (po)školáků díky médiím přerostla hranice města. Stali se slavnými, aniž se o to jakkoliv snažili. Nepořádali tiskové konference, nerozesílali tiskové zprávy. Prostě se „jen“ cestou ze školy sešli v parku a „dali si pěstí do nosu“. Početné divácké kulisy tvořili spolužáci. Dospělí marně hledali společný jmenovatel aktérů soubojů. Prý žádná diskriminace. Svorně se účastnili kluci i dívky, děti romské i neromské. Dvakrát zasáhli městští strážníci. Děti se rozběhly pryč. Školy vzkázaly, že v jejich areálu se nic neděje a žáci mimo školu vlastně už tak nějak skoro ani nejsou jejich žáky… Nedalo mi to a nahlédla jsem na webové stránky města – www.broumov-mesto.cz. Skutečně jsem tam po delším hledání zjistila, že aktivity určené dětem zde nechybí: kroužky v centru volného času, základní umělecká škola, organizace Junáka, sumasumárum docela pestrá paleta činností. Odkaz na aktivity pro děti mi však v rychlé navigaci webu chyběl. Zatím se zdá, že je pro dospělé stále důležitější rychle najít kontakt na banky, knihovnu, kulturu, muzea, restaurace, služby, ubytování či úřady. Navíc náctiletí vždycky netouží jen po organizované zábavě. Rádi si občas něco zorganizují sami. Mají v Broumově „svůj“ prostor? Místo, kde si mohou hrát, dovádět, závodit či třeba zpívat? Více...
19. 06. 2006,  Radka Páleníková

Být jiný

Kristýna MakovcováBydlím na maloměstě. Nedávno se do naší ulice přistěhovala početná romská rodina. Tato událost okamžitě vzbudila vlnu negativních ohlasů u ostatních obyvatel a stala se oblíbeným tématem sousedských rozhovorů. Jedněm vadila hlučná romská hudba, která se z jejich domu ozývá, jiným zase to, že se několik jejich dětí shromažďuje každý den na ulici, kde si hrají. Mně samotné připadali malí Romové milí – vždy slušně pozdravili, jednou mi dokonce nabídli pomoc s těžkou taškou. Nechci se stavět na ničí stranu, každý má nepochybně právo na svůj osobní názor. Přece jen mě ale občas, když procházím naší ulicí kolem skupinky hrajících si dětí, napadá několik otázek. Kdyby si tam namísto ušmudlaných cikáňat hrála skupinka upravených holčiček a chlapečků s barbínami a stavebnicemi lego, kdyby se z oken místo romské linula hlasitě jiná hudba, kdyby v domě bydlela jiná hlučná, ale „bílá“ rodina, budilo by to stále stejné reakce? Vítám projekty a aktivity, které se zaměřují na multikulturní vzdělávání, soužití různých kultur a odbourávání předsudků a stereotypů. Ráda bych si totiž na zmíněné otázky jednou odpověděla kladně. Vlastně ne, úplně nejraději bych byla, kdybych si je vůbec nemusela pokládat.  Více...
12. 06. 2006,  Kristýna Makovcová

Ach ta média!

Radka Páleníková Kdyby byla vyslyšena přání všech, kteří touží mít svou veledůležitou událost na hlavní stránce či v hlavním vysílacím čase, asi bychom se divili. Noviny by se nám nejspíš už nevešly do tašky, neboť by nabobtnaly do velikosti big či přímo megaboardu a hlavní vysílací relace by trvala 24 hodin denně. Ani pak bychom nejspíš nebyli spokojeni. Vadilo by nám, že naše zpráva není umístěna na nejlépe viditelném místě, že nemá dostatečně výrazný titulek, že… Jak by takové nahuštění všeho nejdůležitějšího do omezeného prostoru mohlo vypadat si snadno představíte při návštěvě webu anglického studenta Alexe Tewa: miliondollarhomepage.com. Potřeboval peníze na studium a začal prodávat reklamní plochu podle jednoduchého ceníku: jeden pixel za dolar (stránku tvoří milion pixelů). Svých 2800 pixelů si neváhal koupit ani deník The Times. Alexův nápad média zaujal natolik, že se záhy sama postarala o celosvětovou propagaci (ZDE). Nebuďme tedy smutní, že ne všude se Bambiriáda objevila na titulní stránce a pokud ano, byla to spíš lokální média (např. Prostějovský týden, Týdeník Havířovsko, Olomoucký den, Týdeník Frýdecko-Místecko. Moravskoslezský týdeník, Českobudějovické listy). Radujme se i ze stránek třetích nebo třeba sedmnáctých, z obrázků a textů, v kterých je zmiňována existence různých spolků, které s dětmi a mládeží pracují celoročně. Více...
04. 06. 2006,  Radka Páleníková

Předvolební okénko

Martin Kříž Budou volby, zabere to část víkendu a je po všem. Mnozí z nás si řeknou, že k volbám nepůjdou, mají výlet, výpravu, věnují se dětem. Zkusme se ale chvíli nevěnovat dětem v malém, zkusme přemýšlet do budoucna. Posuňme výpravu na sobotu či neděli a udělejme si čas proto zjistit, kdo je ten pravý, a vypravit se do volební místnosti. Ale kdo je ten pravý? To asi nezjistíme z předvolebních debat ani programů. Podívejme se na kandidátky, hledejme známé jména, která už něco dokázala, někde nám pomohla, něco podpořila. Třeba se tam najdou vítězové ceny Přístav, politici, co to s námi myslí dobře, někdo, kdo bude dál naši práci podporovat. Ale pak přichází druhé dilema, zvolím svého kandidáta, který nám tady v kraji tak pomáhá, a on bude ve sněmovně a nám tu v kraji místo něho dají nějakého tupce. I to se může stát. Dneska to my voliči máme holt těžké. Už si nevybíráme jednu stranu, ale mnohdy víc jak dvacet (naštěstí). Tak zkusme volit odpovědně a hlavně to zkusme!  Více...
29. 05. 2006,  Martin Kříž

Super akce…

Radka Páleníková„…Doporučuju vyhradit si oba dny, za jeden se to těžko stíhá,“ píše pod článkem o Bambiriádě čtenářka internetového magazínu pro ženy – Žena-in. Myslím, že není lepšího doporučení, než když ti, kteří už jednou okusili, přicházejí znovu a ještě vědí, že jim na ozkoušení všeho nabízeného nebude stačit jediný den. Jaké budou letošní bambiriádní dny? Pro pořadatele a zástupce jednotlivých sdružení možná až nekonečně dlouhé. Pro ty, s kterými se učitelé, rodiče či prarodiče na „bambošku“ vypraví, nejspíš nekonečně krátké. Nejednou jsem pozorovala lehce nervózní dospělé, kteří už chtěli areál Bambiriády opustit. Čas, který si pro její návštěvu vyhradili, vypršel. Jenže těm, s kterými přišli, se ještě zdaleka nechtělo. Našli tu zážitky, které se v žádných hyper či super marketech koupit nedají a přitom vlastně téměř nic nestojí: hry, soutěže, tvořivé činnosti. Doufejme, že počasí i nálada bude po všech 69 bambiriádních dnů super! Ne, nelekejte se. Nečekají nás dva měsíce Bambiriády. To jsem pouze spočítala všechny bambiriádní dny ve 26 městech, která se letos zapojila. Co, kdy a kde je připraveno vám prozradí stránky www.bambiriada.cz.  Více...
22. 05. 2006,  Radka Páleníková

Chtěl bych být…

Radka Páleníková Zdá se, jakoby doby, kdy kluci toužili být hlavně popeláři, kovboji či kosmonauty, byly nenávratně pryč. Tu a tam se někdo nechá slyšet, že by byl nejraději prezidentem, ale ještě lépe nějakou tou obletovanou celebritou, která se vznesla k výšinám své slávy raketou kterési reality show. Mají-li současní školáci psát o svých literárních či filmových hrdinech, už několik let bezkonkurenčně vede Harry Potter. Ale jsou tu i další - Vinnetou, Fantomas, Frodo Pytlík, Jára Cimrman, Bob a Bobek, Tom a Jerry či Hurvínek. Naštěstí se stále najde pár takových, kterým – přes všechno úsilí s tím spojené – povolání kosmonauta přijde zajímavé. A nejen mezi pány kluky. Už dávno nejde jen o posezení ve vesmírné lodi. V kosmických raketách se vydává na průzkum vesmíru stále více vědců – specialistů. Jenže zatímco zkusit zpívat můžete více méně kdekoliv najdete hrstku posluchačů, okusit život kosmonautů už tak běžně nejde. Po úspěchu loňské expedice Space One byl vyhlášen konkurz na další dětskou vesmírnou posádku – Space Two. Zdaleka není jen hledáním zájemců o vesmírné poutě, ale také místem setkávání těch, kterým přírodní vědy nejsou největším zlem a navíc rádi pracují v týmu, třeba i mezinárodním. Máte-li kolem sebe kluky a děvčata, kteří upínají svůj zrak k vesmírným dálkám, pak mají unikátní příležitost. Jak na to se dozvíte v článku Hledáme mladé kosmonautyVíce...
15. 05. 2006,  Radka Páleníková

Přijede císař

Radka Páleníková Sním či bdím? Tázala jsem se při pohledu na diskusi nad tím, zda je škola v odpoledních hodinách povinna dodat požadované množství dětí na oslavy výročí povýšení Žižkova na město (více ZDE) . Radnice připravila parádní divadlo – rekonstrukci příjezdu panovníka císaře Františka Josefa I. (program oslav). Školy (konec konců zřizované radnicí) jsou plné dětí, tak proč by je nemohly vyslat do průvodu? S mávátky. Kamenem úrazu je čas – 15. hodina, tj. chvíle, kdy už o tom, co děti budou dělat, rozhodují spíše rodiče či ony samy. Přemýšlím, pro koho oslava je. Dospělým přijde, že je to báječná recese. Jenže k ní potřebují jako doplněk diváky. Dospělí jsou tou dobou v práci. A připravit oslavy v době volna? Že to jde, o tom vědí své v Roztokách. Oslavy 110. výročí povýšení Roztok na městys se v roce 2003 náramně vydařily. Císař přijel v neděli parním vlakem i s dcerou Marií Valérií a na nádraží ho čekalo hojné množství lidí. Nechyběla rakouská hymna, sokolské pochody, projevy, odhalení pamětní tabulky na místním chudobinci, lidová veselice… Klíč k úspěchu? Kromě radnice se do přípravy oslav vydatně zapojily místní spolky – Asociace TOM a Roztoč. Více...
08. 05. 2006,  Radka Páleníková

Cukr, káva, slzy…

Radka Páleníková Nevím, zda znáte někoho, kdo by se pustil do soutěže s cílem, že nechce vyhrát. Asi by si nejspíš všichni kolem něj klepali na čelo. Ale na každé startovní čáře, kde stojí víc než jeden závodník, je třeba myslet na to, že vítězně proběhne cílem většinou právě jeden jediný. Jsou-li předvedené výkony měřitelné, pak není problém. Horší je situace, kdy do posuzování vstupuje osobní pohled porotců. Ať už vybíráte nejkrásnější dívku, nejoblíbenějšího učitele či nejhezčí obraz, nikdy se nemáte šanci trefit do vkusu všech. Každý, kdo do takové soutěže (ankety) vyšle svého favorita je pochopitelně přesvědčen, že právě ten JEHO kandidát je NEJ. Co s tím? Zrušit poroty či výběrové komise a prostě losovat? A nebo ocenit všechny, kteří byli přihlášeni? Podobné úvahy vznikají i nad kandidáty Ceny Přístav. Zdá se, jako by nominující zapomněli, že existuje statut ceny, kde se mj. praví, že o přidělení ceny rozhoduje poradní sbor předsedy ČRDM. Tedy nikde není psáno, že musí být uděleno všech možných devět cen a že každý, kdo splní podmínky, bude mezi oceněnými. Nářky těch, jejichž kandidáti neuspěli, mi připomněly dívku, která nedovedla prohrávat. Docela obyčejná hra Cukr, káva, limonáda, ji pokaždé, když byla vrácena zpět, přiváděla k slzám. Cítila to jako obrovskou nespravedlnost.  Více...
01. 05. 2006,  Radka Páleníková

Den poněkud uťáplý

Radka Páleníková Že je 22. duben vyhlášen jako Den Země, je známo. Však je s jeho oslavou každoročně spojováno více a více aktivit. To takový 23. duben na tom je podstatně hůř. OSN jej sice před deseti lety vyhlásila Světovým dnem knihy a autorských práv, ale není mnoho těch, kteří by tento den připomínali, natož slavili. Mnoho z nás ani netuší, proč byl vybrán právě 23. duben. Inu prý proto, že 23. 4. 1616 zemřeli tři velikáni světové literatury: Miguel de Cervantes, William Shakespeare a Gacilas de la Vega. Ještě hůř jsou na tom autorská práva. Některá už trochu bereme na vědomí. Slovní spojení „pirátská kopie“ filmů nebo CD je docela časté. Jenže pirátem „rychle a snadno“ se stává i ten, kdo zneužívá jiné druhy duševního vlastnictví. Mnohé weby se hemží fotografiemi, k jejichž užití autor nedal svolení. Vždyť žádat o souhlas, či snad pořídit vlastní snímky je tak zdlouhavé! Jak je vidět na webu programu Participace, každého, kdo vloží do tvorby nějaké dovednosti, čas a úsilí, zneužívání plodů jeho práce bolí. Zkuste se zamyslet nad řádky, které si mladí po nedobrých zkušenostech sepsali: Prohlášení o autorských právech. A co vy? Nepoužíváte někdy také ono snadné Ctrl + C, Ctrl + V při „pořizování“ fotografií? Pokud vás výše uvedené řádky vedly k zamyšlení a rádi byste se o tématu dozvěděli více, doporučuji materiál Novodobé pirátství.  Více...
23. 04. 2006,  Radka Páleníková

Velikonoce

Jiří Riki ŘeháčekVěřili jsme na Mikuláše i čerta, na Ježíška, o Velikonocích jsme běhali za děvčaty s pomlázkami. Na hlavách jsme měli rádiovky s anténkami. Jen tak v kraťasech a svetříku jsme lapali první jarní sluníčko. Nejdříve jsme šli k vodě, kde jsme pletli pomlázky, pak na ně dodělávali pentle. To byly krásné přípravy... Vždy jsme vyrazili jako skautská družina. Tehdy za námi koledníky běhaly malé holky, které jsme zprvu odháněly, protože nám kazily „chlapskou záležitost“. Ta však brzo opadla, když jsme zjistili, že když dáme dopředu malé holky, tak se košíky se sladkostmi a malovanými vejci zaplňují rychleji. Později jsme si je najímali a spláceli tím, že nebyly vyšlehány pomlázkami, naopak jsme se s nimi o výslužku rozdělili. S těmi menšími kluky zase chodily starší sestry nebo maminky, které věděly, že od nás vždy schytají nějakou tu ránu proutkem. Také rád vzpomínám na chvíle, když jsme s mamkou a bráškou barvili vajíčka pro koledníky, kteří přišli vyšupat naší mamku. Ta tedy měla nejen barvená vejce, ale pro ty odrostlejší i něco ostřejšího… Jsem rád, že zvyklosti barvení vajec, pomlázka, koledy… přečkaly všechny doby a režimy, že i ti nejmenší ctí lidové tradice vítání jara a umí se u nich pobavit.  Více...
16. 04. 2006,  Jiří Řeháček

| 0-25 | 25-50 | 50-75 | 75-100 | 100-125 | 125-150 | 150-175 | 175-200 | 200-225 | 225-250 | 250-267 |


Nejčtenější články za posledních 7 dnů
Nejsledovanější příspěvky rubriky video - audio za posledních 30 dnů
.

Aktuální téma: #20letCRDM

· #100letrepubliky · #kamchodit · #sbirame · #72hodin · #tabory · #radyanavody · #foglar · #natabore · #dobrovolnici · #eyca #eyca_cz · #vanoce · #čtenářství · #zlatyamos · #hryahlavolamy


Představujeme


Mezinárodní


Pozvánky


Rozhovory





MŠMT Anopress IT České Tábory.cz Borovice.cz - Informační centrum pro dětsku rekreaci, tábory, cestování skupin a volný čas. Strukturovaný dialog s mládeží
© 2019 ČRDM | Senovážné nám. 24, Praha 1 | Kontakty | Mapa stránek | ADAM.cz na Facebooku / ADAM.cz na Twitteru / RSS ADAM.cz / ATOM ADAM.cz
Přebírání obsahu ADAM.cz. Provozuje redakční centrum ČRDM za podpory MŠMT | Tento web byl vytvořen pomocí phpRS. PDA Mapa stránek Hlavní strana Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky

--> --> --> Google+