pozadi
.
hlavička ADAM.cz ČRDM
| 0-25 | 25-50 | 50-75 | 75-100 | 100-125 | 125-150 | 150-175 | 175-200 | 200-225 | 225-250 | 250-267 |

Zrcadlo, zrcadlo…

Radka Páleníková S různými obměnami oné pohádkové otázky se do pomyslného zrcadla obracíme často. A byť nám v pohádce pyšná a zlá královna svým dotazem připadá směšná a pošetilá, znovu a znovu se tážeme zcela vážně. Čekáme však na odpověď? A na jakou? Klademe nejrůznější dotazy dětem. Žádáme je, aby řekly UPŘÍMNĚ svůj názor. A ony ho sdělují. Upřímně. Ale ouha. Děti se chovají jako naše vlastní zrcadlo a – k našemu opakovanému údivu - často říkají věci, které slyšet nechceme. Co teď? Buď se nad vyřčeným vážně zamyslet a nebo se na názor snad ani raději neptat. Tak třeba minulý týden. V Památníku národního písemnictví byly vyhlášeny ceny 13. ročníku ankety SUK – čteme všichni. V ní kromě pedagogů a knihovníků hlasují i děti. Hodně dětí. Letos museli organizátoři ze Sukovy studijní knihovny pro mládež vyhodnotit na 4 000 hlasovacích lístků! Záhy po vyhlášení výsledků se našli tací, kteří začali volat: a které děti hlasovaly? A proč hlasovaly ZASE pro Harryho Pottera?! Vězte, že hlasovali především velmi aktivní čtenáři – pravidelní návštěvníci knihoven. A hlasovali pro knížky, které mají rádi. Dvacet loni vydaných titulů, které děti loni nejvíce zaujaly, bylo zveřejněno společně s výsledky ostatních porot. K nahlédnutí (a třeba i zamyšlení) ZDEVíce...
10. 04. 2006,  Radka Páleníková

Kladný hrdina

Radka Páleníková Být kladným hrdinou je dnes dřina. Je to skoro až podezřelé. Jen zkuste vymyslet, jak předehnat slávu všech tunelářů, bankovních lupičů a jim podobných, kteří plní dnes a denně prostor v médiích. Kdosi někde poznamenal, že dělat svou práci pořádně je normální a že to tudíž není hodné podivu a zvláštního obdivu. A tak se zdá, že hledání nejoblíbenějších učitelů v době, kdy děti vzhlížejí především ke hvězdám nebe sportovního, filmového a hudebního, je holý nesmysl. Finále Zlatého Ámose (www.zlatyamos.cz) rok co rok přesvědčuje o opaku. Jsou učitelé, kteří jsou svými žáky oblíbeni a jsou dokonce žáci, kteří si toho považují natolik, že neváhají svůj názor sepsat na papír a sehnat patřičné množství souhlasných podpisů. Děti jsou nejen velmi upřímnou, ale zároveň na výsost přísnou porotou. Vlastnosti, které obdivují kluci a děvčata na svých učitelích, by neměly chybět ani dobrým vedoucím. Jsou to vlastnosti zdánlivě obyčejné, bohužel, ne u všech pedagogů samozřejmé: „má skoro vždy dobrou náladu; je vtipný, problémy řeší na rovinu, každého z nás bere spíše jako rovného jedince, kterému se snaží pomoci nejen ve školních povinnostech, ale i v mimoškolní činnosti, kde je nám spíš přítelem, kamarádem, má pochopení pro naše pubertální poklesky a prohřešky..." Více...
27. 03. 2006,  Radka Páleníková

Utrpěli vítězství...

Radka PáleníkováNejspíš vás napadne, že tohle slovní spojení trochu kulhá. Že, dá-li se něco utrpět, pak nejspíš porážka. Jenže jaké slovní spojení použít, je-li vítězství větší než čekané? I ten nejrůžovější sen organizátorů 4. ročníku libereckého Veletrhu dětské knihy (www.veletrhdetskeknihy.cz) se vyplnil víc než vrchovatě. Nejen, že vzrostl počet zájemců na straně nakladatelů (rovných 30), ale také na straně veřejnosti (přišlo 9616 návštěvníků, tj. o 2500 více než loni) . Do pavilonů libereckého výstaviště neputovaly „jen“ školní třídy, které výstavních lákadel využily ve čtvrtek a pátek (besedy s autory, křty knížek, tvůrčí dílny, soutěže, vystoupení), ale množství rodičů a prarodičů s ratolestmi. Sobota na výstavišti byla ve znamení „utrpěného vítězství“. Zájemců přišlo tolik, že na pokladnách došly vstupenky (a tak se dopisovaly ručně), nakladatelům se povážlivě ztenčily zásoby knih. Naštěstí nedošla organizátorům dobrá nálada a studentům pedagogiky trpělivost. Ti totiž v pavilonu I zvali děti do světa fantazie. Stačilo udělat krok a vašimi kamarády se stali příšerky a příšeři, potkali jste smutné růžové slůně, naslouchali vyprávění dlouhé chvíle a nebo jste si mohli užívat v pravé netopýří jeskyni. Báseň devítileté Terezy Hlouškové Netopýr se stala impulsem pro vznik další z řady tvořivých knížek. Na veletrhu se to papírovými netopýry hemžilo tak dlouho, až to jeden nevydržel a přiletěl se na ten veleúspěšný veletržní mumraj podívat…  Více...
20. 03. 2006,  Radka Páleníková

Komedie?

Radka Páleníková Přiznám se, že po klopotně stráveném týdnu jsem ani příliš neměla náladu páteční večer zakončit nějakou komedií. Už jsem měla dokonce rozepsaný mail, že děkuji za milé pozvání na premiéru, ale… Zvědavost byla silnější. Mrkla jsem na reference na webu. Kachní sezóna? Texty se všude nápadně podobaly: úspěšný nízkorozpočtový černobílý mexický film, kde se po opožděné dodávce pizzy, při víkendu stráveném bez rodičů, začnou dít věci… Zástupce distributora filmu toho před promítáním neprozradil o mnoho víc. Zůstal stejně tajemný jako všechny recenze. Film se jim prý moc líbil a tak ho chtěli ukázat i dalším. Až mne zamrazilo, když jsem viděla záběry na šedivé, vybydlené mexické sídliště. Klidně to mohlo být kterékoli české město. A nejen ty záběry. Celý příběh. Tak daleko a zároveň tak blízko. Co se přihodí, když mladíkům přivyklým na televizní hry vypnou proud? A je ta dnešní mládež fakticky tak zkažená, jak to někdy vypadá? A není chyba někde jinde, než v ní? Teď už vím, proč jsem se nikde nedočetla popis celého příběhu. V Kachní sezóně jde o víc než o komedii či sled událostí. Ale nejlépe bude, když to posoudíte sami. Více...
13. 03. 2006,  Radka Páleníková

Tajemství úspěchu

Marek Bárta Olympiáda je za námi a z komentářů v médiích mám poněkud rozpačitý dojem. Medailí nebylo zdaleka tolik, kolik jsme očekávali. Lyže Jandovi nelétaly, jak se očekávalo, naděje, že se Turín bude pro hokejisty druhé Nagano je ta tam, ještě že Katka Neumannová získala zlatou… Jako by kdesi v záplavě reklam sponzorů utonulo známé heslo: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ Jako bychom pro lesk zlata nebyli schopni vidět skvělé výkony těch, kteří na ně sice nedosáhli, ale bojovali o ně ze všech sil a často při tom překonali sebe sama. Docela by mne zajímalo, jak by se Olympiáda změnila, kdyby se výkon sportovců hodnotil tak, jak se doporučuje vedoucím hodnotit děti v oddílech – oč se sami zlepšili, nakolik překonali sebe sama. Sport je totiž skvělý nástroj jak vést děti v oddílech právě k překonávání sebe sama. Naučí je stanovovat si cíle a pak jich dosahovat. Pokrok se tu totiž dá ve většině případů dobře změřit. Když se pak ve vzájemném měření sil někdo octne na třetím či osmém místě, je to pro něj v podstatě dobrá zpráva: ještě na sobě můžeš makat, ještě je co zlepšovat… Oddílový vedoucí přitom má nezastupitelnou roli. Umění dosahovat svých cílů totiž děti využijí nejen ve sportu. A nemusí přitom jít o překonávání světových rekordů, jako když Steve Fosset s Globalflyerem oblétl svět. I jemu však před lety v Kalifornii vedoucí jeho oddílu vysvětlil, že tajemství úspěchu spočívá v tom stanovit si cíl, najít způsob, jak jej dosáhnout a pak udělat vše pro to, aby ho překonal. Více...
06. 03. 2006,  Marek Bárta

Nejsme komiks!?

Radka Páleníková Grafický návrh českého loga vyvolal bouřlivou diskusi. Byť vzešel z renomovaného ateliéru, byť v porotě zasedalo mnoho zkušených odborníků, přesto se ledaskomu nápad s bublinami nepozdával. S propagací naší země je to zatraceně složité. V dnešní době zkratek a mediálních obrazů jeden neví. Zatímco chcete dát cizozemcům najevo, jak je u nás krásně a vážíme si historických tradic (a v propagačním prospektu to doložíte pohledem na roztančený pár v lidovém kroji), pochopí to jako informaci, že jsme zemí spíše historickou. Přidáte do prospektu idylický obrázek rozkvetlého slunečnicového pole a hned je tu nálepka výrobce oleje. A tak ještě, že máme sportovce. Někteří propagují zemi v srdci Evropy důkladněji, než renomované reklamní agentury (viz číslo 68 na dresu Jaromíra Jágra). A nebo „zlatá“ Katka Neumannová. Měla jsem štěstí, že její dojezd pro olympijské zlato mne zastihl poblíž velké plazmové obrazovky. S blížícím se cílem dav diváků patřičně houstnul. V duchu jsme si říkali, že aspoň to třetí místo by bylo dobré, ale zároveň si neskromně přáli, aby ten poslední olympijský závod skončil pro Katku kovem nejcennějším. Pohledy i slovy jsme závodnici postrkovali do cíle. A ona skutečně začala soupeřky nejen dobíhat, ale i předbíhat. Zvítězila. Udělala zlatou tečku za svým olympijským závoděním. Bubliny jsou zajímavý nápad. Důležité je, že máme co do nich vložit! Více...
27. 02. 2006,  Radka Páleníková

Možnost volby?

Radka Páleníková Cigarety, skateboard a počítačové hry – tak vypadají ústřední ilustrace Jana Mageta, které provázejí poslední kapitolu knihy Svět dětí historičky Jitky Lněničkové. Několikrát jsem nevěřícně prohlédla dvoustranu věnovanou žhavé současnosti a začetla se do textu. Zatímco v kapitole věnované období 1. republiky zaznamenala autorka pouze existenci spolku Junák – Český skaut, v druhé polovině 20. století zmiňuje dětskou organizaci Pionýr. Poslední kapitolu věnovala období po listopadu 1989 a nazvala ji Možnost volby. Jenže to vypadá, jako by se dětem kromě knížek, hudby, filmů a počítačů nabízela jen krizová centra a poradny po telefonu. Je mi jasné, že naučná publikace určená dětem nemůže být zevrubnou historickou studií, ale „přehlédnout“ skutečnost, že po sametové revoluci mají děti možnost dosud nevídaného spektra trávení volného času, mi přijde víc než zvláštní. A nebo je to „jen“ odraz mediálního obrazu „našich“ aktivit? Či ještě jinak. Často zmiňujeme, že onu téměř stovku sdružení pracující s dětmi a mládeží pod střechou ČRDM tvoří přibližně 200 000 členů. Nevzpomínám si, že bych toto číslo viděla v procentech vztažených k počtu žáků základních a středních škol. Na základě údajů zveřejněných Ústavem pro informace ve vzdělávání mi vyšlo, že ZŠ a SŠ navštěvuje přes 1,5 milionu dětí a mladých lidí. Tudíž mi vyšlo, že aktivně je členy oddílů, klubů a spolků nějakých 13% školáků. Hodně, nebo málo? Každopádně je tu nebývalá možnost volby. A to nejen v rámci České republiky. Více...
19. 02. 2006,  Radka Páleníková

Štěbetající keř

Radka PáleníkováMožná, že podobných keřů jsou desítky, ba dokonce stovky, ale já mám na mysli ten „náš“. Zatímco většina projevů lidské existence poblíž stanice metra Skalka se otevřením dalšího článku řetězce Tesco rapidně zhoršila (nedopalky vně i uvnitř zastávky, odpadky zvláště o víkendu všudypřítomné, povrch laviček hrubne spolu s těmi, kteří na ně nejčastěji dosedají), tenhle keř potěší v každé roční době. Štěbetá tak intenzivně, že nelze přeslechnout. Navíc ukazuje, že ještě nejsme zcela lhostejní k našim „spolubydlícím“ na této planetě. Nedaleké pekařství a zřejmě i další spřízněné duše mají péči o cvrlikající drobotinu. Snažila jsem se zahlédnout „obyvatele“ keře, ale nebyla jsem úspěšná. Stálezelený keř se stal neprostupnou hradbu ptačího příbytku. Pokud máte chuť na oživení podobného keře ve svém okolí, případně zvažujete, zda do krmítka patří to či ono, pak doporučuji množství dobře míněných a především správných rad na stránkách České ornitologické společnosti www.birdlife.cz. Využít je mohou pro zpestření činnosti nejen přírodovědně zaměřené oddíly. Více...
12. 02. 2006,  Radka Páleníková

Milá paní Boženo,

Radka Páleníková loni uplynulo přesně 150 let od vydání vaší Babičky. Byla jste připomínána a oslavována. Vyšla další vydání Babičky, nechyběla poštovní známka s ilustrací Adolfa Kašpara, jedna z nově vyšlechtěných jiřin dostala jméno Barunka. Vy sama býváte připomínána často v souvislosti s jiřinkovým bálem v České Skalici, kde jste byla v roce 1837 zvolena královnou. Když jsem do prostor bývalého Steidlerova hostince vstoupila, překvapilo mne, že tak historicky významný sál je vlastně docela malý. Loni o prázdninách jsme s dětmi při putování nazvaném Expedice Babička navštívili místa, kde jste žila. Mnozí školáci neskrývali překvapení, v kolika vzdálených koutech země jste se, díky manželově povolání, ocitla. Ale s ještě větším údivem naslouchali vyprávění našich průvodců. Třeba v Mrákově u Domažlic. Tam jste se – nedbaje svého postavení a pověsti – vydávala naslouchat neobyčejným vyprávěním „obyčejných“ lidí. Vše jste pak přepečlivě zachytila do svých příspěvků pro časopis Kwěty české (knižně vydáno jako Obrazy z okolí Domažlického). Velmi neúnavně jste usilovala o rozkvět všeho českého. A tak netuším, co by vás překvapilo první únorový víkend ve Žďáru nad Sázavou více. Zda cizinci z exotických zemí hovořící česky a nebo skutečnost, že lidé nejrůznějších profesí obléknou i v dnešní uspěchané a přetechnizované době národní kroje. A nejen to. Dovedou v nich s radostí a hrdostí tančit i zpívat. Více...
06. 02. 2006,  Radka Páleníková

Přidej akci!

Radka PáleníkováTýden co týden posíláme na ústředí členských sdružení České rady dětí a mládeže mail s informací o nových článcích na serveru Adam a zároveň prosbu, ať o sobě dají vědět. Byť to dělám nerada, občas jsem nucena odepsat: „takhle, prosím, ne!“ Nejčastější problém bývá, že organizátoři podcení čas a prostor vhodný ke zveřejnění. Pořádám-li zimní hrátky v sobotu, nestačí informaci nasměrovat na web v pátek. Snad by mohla oslovit některého z rodičů, ale představa, že oddílový vedoucí si v pátek přečte pozvání a o den později již se svými svěřenci kamsi vyrazí, je velká utopie i v době internetu a mobilních telefonů. Vždyť dobře zaběhané oddíly mívají své aktivity rozplánované často na rok či aspoň půlrok dopředu. Taktéž krátké oznámení o drobné akci není vhodné vkládat mezi články na hlavní straně. Pochopitelně, existují výjimky. K těm určitě patří tradiční akce většího rozsahu, které zdaleka nejsou určeny pouze členům pořádajícího sdružení. Tedy například Ledová Praha, AL-KO či Prahou plnou strašidel. Akce tedy na Adama přidávejte. Budeme rádi. Jen se zkuste zamyslet, kdy a kam nejlépe pozvánka patří!  Více...
29. 01. 2006,  Radka Páleníková

Obdivuji strašidla,

Radka Páleníkovápřesněji strašidla pražská. Straší si to v ulicích hlavního města vytrvale navzdory všem vymoženostem moderní civilizace a globalizačním tendencím. A protože pochopila „ducha“ doby a ví, že je třeba pro svou publicitu něco udělat, dovedou se náležitě zviditelnit. Rok co rok za vydatné pomoci členů a příznivců skautského střediska Arcus z Prahy 2 ožívají počátkem ledna pražská zákoutí strašidelnými bytostmi. Nevím, kolik hlídek startovalo v historicky prvním závodu Prahou plnou strašidel před 23 lety, ale jedno je jisté – bylo jich méně a startovní listina nebyla uložena v počítači. Ale to není vše, proč pražská strašidla obdivuji. Ač unavena strašením, krátce po závodě se na strašidelném webu objeví výsledky a dlouho nemusíte čekat ani na první fotogalerie. A přibývají další a další. Ano, pražská strašidla vládnou nadpřirozenými schopnostmi a daří se jim to, co mnohdy díky únavě pořadatelé sebelepší akce nedotáhnou – dovedou dát vědět, jak závod dopadl. Klikněte si: www.strasidla.netVíce...
23. 01. 2006,  Radka Páleníková

Mobil na schůzce

Michal KulíkVolal jsem jednou odpoledne vedoucímu ohledně nějakého vyjasnění. Vesele a dlouze se mnou klábosil, ale stále byly v pozadí slyšet nějaké hlasy. Nakonec jsem se zeptal, jestli neruším a odpověď mne poněkud zarazila: „...ale vůbec ne, máme zrovna schůzku...“ Z toho jsem usoudil, že onen vedoucí považuje mobilní telefon na akci za zcela normální prvek. Když to domyslím, tak v kolektivu patrně vůbec nevadí „mobilování“ (vedoucích ani dětí) během akce, tedy uprostřed napínavé hry, povídání o táboře, vyhodnocování celoroční hry,... hrůza a děs. Co si totiž budeme namlouvat: pokud používá mobil během akce vedoucí, tak by zcela samozřejmě tuto možnost měly mít i děti. Neobstojí „dospělý“ argument o veledůležitosti očekávaných zpráv (i dítka mají své důležité zprávy). Tak jako se za „nevychovanost“ považuje telefonování při divadelním představení, uprostřed vyučování, na půlnoční mši,... zkrátka na významnějších shromážděních, tak osobně neuznávám aktivní ani pasivní používání mobilní techniky na schůzkách kolektivu. Když je akce, tak je akce - a všichni zcela automaticky vypínají mobil.
Text byl publikován v lednovém vydání zpravodaje Sdružení mladých ochránců přírody - JUVY - www.smop.czVíce...
15. 01. 2006,  Michal Kulík

Jste příliš…

Radka Páleníková Do situace, že bude člověk pro něco příliš stár, mlád, vzdělán či naopak nevzdělán, se můžeme dostat snadno. Slůvko diskriminace sice rádi skloňujeme, ale když přijde chvíle volby, nejsou zdaleka ve hře pouze schopnosti daného člověka. Zvlášť složité to mají ženy – nejdříve vadí, že ještě nemají děti, později zase, že je mají, no a po pár letech bývá zdůrazňován rok jejich narození… Co s tím? Asi nejvíc fandím těm, kteří (které) se dovedou náležitě ohradit. Když řekli dlouholeté dramaturgyni televizního večerníčku, Marii Kšajtové, že už s ní vůbec nepočítají, zaútočila: „Víte, já jsem stejně stará jako Madeleine Albrightová. Ta je ministryní zahraničí celých Spojených států! Tak nevím, proč bych já nemohla dělat na smlouvu dramaturgyni večerníčku, teď, když se v té práci vyznám.“ Když se chtěl zbavit ministr zdravotnictví Rath brněnského oponenta, profesora Jana Černého, prohlásil, že je na řízení kardiocentra příliš stár. Nicméně vzápětí připustil, že operovat může (tam stáří nevadí?). Inu, ještě že moc pana ministra končí na hranicích republiky. Jak by asi dopadl přední světový kardiochirurg, Sir Magdi H. Yacoub? Vždyť loni oslavil sedmdesátku! A tak se radujme, že pro volnočasové aktivity s dětmi horní věková hranice není stanovena. Zatím!  Více...
09. 01. 2006,  Radka Páleníková - 2006-01-09 00:37:15

Neskromná přání?

Radka Páleníková S přáními a předsevzetími, která si člověk dává sám sobě ať už v osobním a nebo pracovním životě je to zdánlivě jednoduché. Většinou záleží jen na jeho pevné vůli zda a jak se mu podaří je splnit. Ale co přát webu? Hodně čtenářů, kteří na něm budou nacházet články, které je obohatí a inspirují. Serveru Adam bych však přála víc: aby stále přibývalo těch, kteří si najdou čas a podělí se o zkušenosti ze svého oddílu, klubu či celého sdružení. Ať už formou komentářů ke článkům a nebo ještě lépe – článkem vlastním. Nejednou se při setkáních se zahraničními hosty ze zemích blízkých i velmi vzdálených dozvídáme, že to, co u nás nabízíme dětem a mladým lidem v oblasti aktivního trávení volného času je na velmi vysoké úrovni. Ale jak ukázaly ohlasy na článek Martina Kříže (ZDE), ještě stále mají podmínky pro činnost s dětmi v jednotlivých místech velké rezervy. A tak přeji všem, kteří darují desítky hodin svého volna výchově nejmladší generace, aby pro svou činnost měli stále lepší podmínky. Mé velké díky patří těm, kteří si našli čas Adama pravidelně sledovat a komentovat. A pak rozhodně těm, kteří přes všechno pracovní (studijní) i mimopracovní vytížení pro Adama psali. Více...
01. 01. 2006,  Radka Páleníková

Knihy versus trávníky?

Radka Páleníková"Čtěte knihy!" žádají vcelku pochopitelně organizátoři knižních veletrhů. V opačném případě nebude co a pro koho vystavovat. Jenže ono čtení knih zdaleka není jen otázkou bytí a nebytí spisovatelů, ilustrátorů, nakladatelských domů, knihkupců, knihovníků či organizátorů veletrhů. Čeká nás nutně cesta za vyspělými státy, které teď usilovně počítají (např. Velká Británie), jak velké národohospodářské ztráty přináší skutečnost, že lidé málo čtou a v souvislosti s tím dosahují i nízkého stupně vzdělání? Kam až se budeme muset v nečtenářství propadnout, aby někdo „objevil Ameriku“ a přišel na to, že čtenářství a aktivity na jeho podporu jsou navýsost důležité (možná leckdy důležitější, než vyhřívaný trávník na fotbalovém hřišti) nejen pro ty, kterým knihy přinášejí obživu? Jak ukázal průzkum Není nám to jedno, který ve spolupráci s Českou radou dětí a mládeže připravila firma Henkel, těch knížek ve volném čase děti mnoho nepřečtou. Celých 63% dotázaných školáků uvedlo, že přečte maximálně jednu knihu za měsíc. Průzkum si můžete prohlédnout ZDE. Třeba vás pohled na dětské "ne"čtenářství bude inspirovat při přípravě činnosti vašeho oddílu či klubu. Více...
25. 12. 2005,  Radka Páleníková

Vánoční tradice?

Radka Páleníková „Nezapomeňte s sebou cukroví, rodiče, dárky a ozdoby na stromeček,“ – tak zní jedna z pozvánek, které v čase předvánočním najdete na oddílových webech. Ježíšek sice normálně naděluje až 24. prosince, ale do kluboven oddílů a klubů chodí s předstihem. Předvánoční čas se tak už tradičně stává časem milých setkání i s těmi, kteří se během roku třeba tak často s oddílem nevídají. A některé oslavy se už staly pojmem. Třeba Debrujárské Vánoce. Není to jen o cukroví, ale hlavně o setkání debrujárských klubů z celé republiky, které si přijedou do Prahy vyměnit nápady a zkušenosti. Ale cukroví nechybí ani tam. Jen mezi tím „obyčejným“ najdete debrujárského maskota – perníček ve tvaru žabáka Beppo (k ochutnání očima stačí kliknout ZDE). Letos to byly už jubilejní, 15. debrujárské Vánoce. Po večeru, kdy se školní jídelna přemění v jednu obrovskou fyzikálně-chemickou laboratoř následovaly návštěvy technických památek, muzeí, divadel, vysokých škol se zaměřením na fyziku a přírodní vědy. Skauti zas už řadu let ke svým aktivitám přidávají roznášení Betlémského světla. A co vy? Má váš oddíl, klub či jak se váš spolek nazývá, vánoční tradice? Rádi si o nich přečteme a to nejzajímavější zveřejníme na stránkách Adama jako inspiraci pro ostatní. Více...
18. 12. 2005,  Radka Páleníková

Chlupy z medvěda

Radka PáleníkováUž je to tak. Sejde-li se na hostině příliš mnoho hostů, jaksi se na všechny nedostane ta pravá lahůdka, na kterou se těšili. A nejinak je tomu při pověstném „porcování medvěda“, tj. přijímáním posledních pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu pro příští rok. „Jednu medvědí porci, prosím!“ ozývalo se Poslaneckou sněmovnou. Jenže každý – byť sebevětší medvěd – je jednou rozporcován. Stalo se tak i tentokrát po čtyřech hodinách objednávek. A od té doby mám pocit, že kam přijdu, tam je řeč o medvědí hostině. „Tak nadějně to vypadalo,“ říkají ti i oni a smutně dodávají, že jim bylo dáno kýmsi při jakémsi jednání najevo, že mají velkou, ale skutečně velikou naději. Nakonec nejen, že na ně nezbylo xx milionů, ale často ani x milionů, ba nedostalo se jim jednoho jediného medvědího chlupu! Jak je to možné? Nevím. Podle výsledků hlasování mám pocit, že poslanci asi naslibovali kde komu lecjaké chutné sousto, ale skutek utek domů. Jen zkuste říct návštěvě, že se jejich veledůležitou kulturní či výchovnou akcí nehodláte zabývat a prosazovat ji, neboť vás to srdcem táhne domů, k rodnému fotbalovém (či jinému) hřišti. Docela by mne zajímalo, jak velký by ten medvěd musel být, aby byli nakrmeni všichni, kteří na nějaké to sousto mají chuť. Více...
12. 12. 2005,  Radka Páleníková

Mandát losováním?

Radka PáleníkováTomu říkám revoluční vynález hodný počátku 3. tisíciletí! Netřeba voličů a tudíž ani drahých volebních kampaní či předvolebních průzkumů. Poslanci budou losováni! Unikátní metoda z dílny poslance Parlamentu ČR Pavla Severy (KDU-ČSL) již byla odzkoušena formou pilotního projektu pro žáky základních škol. „Je naší milou povinností vám sdělit, že losováním jste získali mandát pro jednání JUNIOR PARLAMENTU…“ dozvěděli se vylosovaní žáci z vylosovaných škol (více se dozvíte zde). Nejdříve byly vylosovány jednotlivé školy a následně 8 členů z každé školy. A pak už jen vylosované děti usedly do vylosovaných míst ve vylosovaném vlaku a hurá na výlet do Prahy. Za pouhé tři hodiny pak vylosovaní poslanci (navrhuji zkrátit na vylosovanci) stihli prodiskutovat neuvěřitelnou škálu témat: trestní odpovědnost, děti a dopravní nehody, třídění odpadu, globální oteplování, známky/procenta, školní uniformy, evropský den bez aut, dětská obezita. Témata losována nebyla. Dětem je zpracovali a k vyjádření předložili dospělí. Předsedou Junior Parlamentu byl přímo pan Severa (též určen losováním?!). Škoda, že autoři projektu nejspíš netuší, že řadu let na mnoha školách základních a středních celoročně pracují dětské (mládežnické) parlamenty. A to i přesto, že se v Národním parlamentu dětí a mládeže (www.participace.cz) dosud převratná metoda voleb losováním nevyužívá. Více...
05. 12. 2005,  Radka Páleníková

Téma čtené…

Radka Páleníková … i diskutované. Tak se dá bezesporu označit problematika snížení hranice trestní odpovědnosti. Jen škoda, že zůstalo pouze u jakéhosi nakousnutí. Kromě stanoviska sdružení Pionýr (ZDE), které má v čtenosti článků skutečně raketový vzestup (za 14 dní po zveřejnění se vyhouplo mezi 50 nejčtenějších článků Adama od léta 2004!) nebyl totiž zveřejněn žádný jiný názor za sdružení. Snad jen zamyšlení Míly Fučka zaslané za Informační centrum oddílů a klubů (ICOK) - Jsou děti vůbec ještě děti?. Mít názor je někdy těžké. Každá myšlenka, jakmile je jednou vyslovena, může být cupována slůvko od slůvka, překrucována a nakrucována, jak se komu líbí. A tak to vypadá, že výhodnější je být bez názoru, či si ho nechávat jen pro sebe. Na druhou stranu vzato – má-li dnes Česká rada dětí a mládeže ve svých řadách téměř stovku sdružení, která se v první řadě věnují dětem a mládeži, nějaký ten názor na výši hranice trestní odpovědnosti by se v jejich řadách možná najít mohl. A nebo je to všem ostatním – abych náhodou na někoho nezapomněla, tak raději odklik na aktuální seznam sdružení (ZDE)- docela jedno? Pochopitelně, že rádi zveřejníme i názory, které nebudou reprezentovat celá sdružení, ale třeba „jen“ vaše oddílové či klubové zkušenosti. Více...
27. 11. 2005,  Radka Páleníková

Co chybělo cévévézetce?

Radka PáleníkováKdo zaváhal a nestihl se včas přihlásit, měl smůlu a CVVZ v Třebíči mu zůstala zapovězena. Posledním šťastně zaregistrovaný účastník získal pořadové číslo 1400. Pořádek musí být a prostory nejsou nafukovací, vzkázali nekompromisně organizátoři. Jak se ukázalo, věděli proč to dělají. Při čtení účastnických vzkazů jsem nenašla žádné vážné stížnosti (jen v té čajovně kdyby bylo víc místa! A nebo ještě lépe, kdyby byly rovnou tak další dvě, tři…). Říká se, že jsou-li lidé spokojeni, nechávají si to pro sebe. Tentokrát nikoli. Naopak. „Ač jsem byl na podobné akci poprvé, už teď se nemohu dočkat Ostravy,“ napsal Vladimír Černý z pražského T.T.O.Srub a pokračoval: „Program i zázemí byly prima. Furt bylo co dělat a tak nakonec jediný program jenž mi chyběl byl Spánek a absolutně netuším čí to byla chyba :-) Fakt dík za úžasné zážitky i zkušenosti jenž jsem mohl načerpat.“ CVVZ skončila, ale „webové stránky pokračují dál,“ připomíná její náčelník Jan Burda - Tatanka. Už teď si tam všichni mohou prohlížet první fotogalerie, vzpomínat na báječně dny a těšit se za rok na setkání v Ostravě či napřesrok v Jihlavě! Pro budoucí organizátory je tu výzva: kromě plánování času oběda mohou přidat rezervaci v čajovně a v zóně klidného spánku. Ale nebylo by to až příliš dokonalé?:-) Více...
21. 11. 2005,  Radka Páleníková

Tak jaká nuda!

Radka Páleníková Hrát hry na počítači, chatovat, dívat se na televizi, lézt po stromech, posílat sms, být s kamarády, sourozenci či se svým zvířecím kamarádem, číst knížku, hrát si, jíst, spát… I takové recepty školáků proti nudě se objevily jako odpovědi na 13. otázku v dotazníku Není nám to jedno (představili jsme vám jej ZDE). Našli se i tací, kteří přiznali, že se nudí rádi. Při pozornějším pročítání odpovědí na to, jaký by děti doporučily ostatním kamarádům recept proti nudě, jsem si uvědomila, že se velmi často opakuje pasivní zábava – počítač, sledování televize, popř. komunikace přes technické prostředníky (mobilní telefon, počítač). O to víc mne potěšila odpověď této dívky: „Dříve jsem vysedávala u televize několik hodin denně, pak jsem se začala více věnovat kroužkům a jiným aktivitám, neseděla jsem stále doma sama a šla s kamarády ven. Vůbec se nemusím obávat toho, že se s nimi budu někdy nudit, my totiž vždycky něco zábavného podnikneme. Takže, moje rada zní: Dělejte to, co vás baví, neztrácejte zbytečně ani minutu svého volného času a vždycky ho dobře využijte!!!“ Díky tedy všem, kteří týden co týden umožňují dětem, aby si užívaly a prožívaly svět kolem sebe všemi smysly, ať už při výletech, hrách či "jen" setkáních s partou podobně zaměřených kamarádů.  Více...
14. 11. 2005,  Radka Páleníková

Vše vyřeší internet?

Jiří Riki Řeháček Už krátce po roce 1993 se mluvilo o tom, že nějaká celostátní setkání nebudou potřeba, že vše vyřeší internet. Jak je vidět, tak lidé se naopak potřebují sdružovat, vyměňovat si své poznatky, názory a nápady. Podělit se o to, co se jim podařilo, ale i nepodařilo. Chtějí vědět více, chtějí, aby jejich činnost měla smysl.... Jsem přesvědčen o tom, že CVVZky si děláme sami a pokud je budeme dělat tak, že nás samotné budou bavit, budeme je sami chtít, tak budou existovat až do skonání světa. Systém, že pokaždé ji dělá někdo jiný, sdružují se organizace, které se na začátku roku 1990 téměř nenáviděly je už samo o sobě přínosem. Vždyť myšlenka Jana Šimáněho - Galéna o porozumění rozrůzněných je v nás všech. Někdo ji už našel, jiný hledá, a o tom jsou CVVZ.  Více...
06. 11. 2005,  Jiří Riki Řeháček

Nestačí přivřít oči

Radka Páleníková Když malé dítě chce, aby ho nikdo neviděl, zakryje si rukou obličej a myslí, že je opravdu dobře schované. Před problémem rozměrů, do kterých šíření onemocnění AIDS narostlo, už nestačí přivírat oči. Od roku 1981, kdy v USA poprvé rozpoznali toto onemocnění, se nárůst nových případů nedaří zastavit. Podíváte-li se na mapu světa s hustotou výskytu této nemoci, zjistíte, že velké množství nakažených je nejen v jižní části afrického kontinentu, ale i v zemích nepříliš vzdálených. Odhaduje se, že v Rusku, na Ukrajině a v Estonsku je nositelem viru jeden dospělý ze sta. A to je hranice, nad kterou v mnoha jiných zemích selhaly pokusy o zastavení epidemie. Infekce HIV se mimořádně rychle šíří v Bělorusku, Kazachstánu a Moldavsku. Téměř 80 procent lidí, kteří tam jsou nositeli viru HIV, je mladší 30 let. Onemocnění si vybírá krutou daň – každých 15 sekund se ve světě stane jedno dítě sirotkem z důvodu AIDS. To je 240 dětí za hodinu a 5760 za jediný den! Tyto děti prožily beznadějné období nemoci svých rodičů a jejich umírání a poté se ocitají ve velmi tíživé situaci. To byl jeden z důvodů, proč 25. října 2005 v sekretariátu OSN v New Yorku a v ostatních zemích zahájili pětiletou kampaň: Společně pro děti. Společně proti AIDS (UNITE FOR CHILDREN. UNITE AGAINST AIDS). Měla by obrátit pozornost k těm, kteří jsou nejzranitelnější. Na světě žije 15 milionů sirotků AIDS. Z toho více než 2,2 milionu tvoří děti, které jsou samy nemocné. Více...
31. 10. 2005,  Radka Páleníková

Pátek a státní svátek?

Radka PáleníkováNěkdy mi připadá, jako bychom státní svátky měli od toho, aby se několikrát v roce mohl nějakým náležitě protáhnout víkend. A což teprve, když je státní svátek v pátek. To je paráda. Netřeba žádná dovolená a hned jsou tu za sebou tři skvělé dny volna. Že skoro nikdo takový svátek neslaví? S tím se příliš netrápíme. 28. říjen - státní svátek, který připomíná výročí vzniku samostatného československého státu (1918), by měl patřit k zvlášť svátečním dnům. Máme být na koho a co pyšní? Anketa Největší Čech ukázala, že jmen, která stojí za to připomínat, máme docela dost. Ale nějak to asi nedovedeme sdělit té nejmladší generaci. A tak i děti, které projevily zájem o vesmír, dovedly napsat, že náš první kosmonaut se jmenuje Redek či Medek. A když jsem vyslovila jméno Jiřího Rašky, koukali na mne žáci končící základní školní docházku zcela nechápavě: nepasoval jim do žádného fotbalového či hokejového klubu, nekonečného seriálu z ulic, zahrad či bazénů, do série vražd a krádeží, ba ani mezi hrdiny reality show. Co s tím? Více...
24. 10. 2005,  Radka Páleníková

Příliš hravá CVVZ?

Martin Kříž Z nejnovějšího, tedy 5. čísla Archy se dozvídám že „CVVZetka je prioritně určena výměně zkušeností mezi vůdci, náčelníky a vedoucími. K setkávání oddílů (ostatně i rádců či instruktorů) slouží zase jiné srazy“. Z diskuze na stránkách této akce vyplývá, že pohled na hnutí CVVZetek se často liší. Někteří chápou CVVZetku jako platformu pro výměnu zkušeností a pohledů na vedení dětí. Jiní se přišli něco naučit, ať už teoreticky na semináři či prakticky v dílně, jiní si přišli hrát. Věřím, že každý rozdělí svůj čas na akci v různém poměru na programy, diskuze v kuloárech a hernu. Jen se obávám, že toho hraní (mám na mysli deskové hry) přerostlo CVVZetku a dnes si někteří jdou zahrát, a pak se mimo jiné „mrknout“ na některý ten program. Je nutné dělat monstrózní akci pro 1500 lidiček, když se z ní pomalu ten duch výměny zkušeností pomalu vytrácí, nebo bychom toto měli nějakým způsobem začít měnit? Je nutné zaplnit celé patro školy hernou deskových her? Uspořádat obří diskotéku a nalévat alkohol, jak tomu bylo v Budějovicích, aby si co nejvíce lidí našlo to „své“? Deskové hry hraju rád a nejsem abstinent, ale na CVVZetku jezdím pro něco jiného. Co trápí hnutí CVVZ se nejspíš dozvíme na programu Quo Vadis CVVZ, který bude moderovat Mikin, co ale CVVZetku netrápí je nedostatek prostoru pro zábavu, je to opravdu jen o tom? A vrátí se Třebíč opravdu ke kořenům? Kéž by se to povedlo. Více...
17. 10. 2005,  Martin Kříž

| 0-25 | 25-50 | 50-75 | 75-100 | 100-125 | 125-150 | 150-175 | 175-200 | 200-225 | 225-250 | 250-267 |


Nejčtenější články za posledních 7 dnů
Nejsledovanější příspěvky rubriky video - audio za posledních 30 dnů
ADAM.cz
4. 5. 2019, 701x
ADAM.cz
30. 4. 2019, 635x
ADAM.cz
11. 5. 2019, 443x
.

Aktuální téma: #20letCRDM

· #100letrepubliky · #kamchodit · #sbirame · #72hodin · #tabory · #radyanavody · #foglar · #natabore · #dobrovolnici · #eyca #eyca_cz · #vanoce · #čtenářství · #zlatyamos · #hryahlavolamy



MŠMT Anopress IT České Tábory.cz Borovice.cz - Informační centrum pro dětsku rekreaci, tábory, cestování skupin a volný čas. Strukturovaný dialog s mládeží
© 2019 ČRDM | Senovážné nám. 24, Praha 1 | Kontakty | Mapa stránek | ADAM.cz na Facebooku / ADAM.cz na Twitteru / RSS ADAM.cz / ATOM ADAM.cz
Přebírání obsahu ADAM.cz. Provozuje redakční centrum ČRDM za podpory MŠMT | Tento web byl vytvořen pomocí phpRS. PDA Mapa stránek Hlavní strana Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky

--> --> --> Google+