pozadi
.
hlavička ADAM.cz ČRDM
| 0-25 | 25-50 | 50-75 | 75-100 | 100-125 | 125-150 | 150-175 | 175-200 | 200-225 | 225-250 | 250-267 |

To je ale překvapení!

Radka Páleníková Chtělo se mi zvolat, když se začaly ze všech stran hrnout postřehy kontrol a skrytých kamer, že včas nespotřebované maso není voňavé. Ba co víc, ono ani hezky nevypadá. A přesto, že existují velmi přísná hygienická pravidla, co, kdy a jak zákazníkům nabídnout, fungovala v zákulisí obchodních řetězců čilá „recyklace“ včas neprodaného zboží. Co mne na tom překvapilo, byla skutečnost, že takový „objev“ přišel až teď. Že by novinka? A jak jsem tak kráčela naší stále zanedbanější ulicí, která už dávno nekončí lavičkou pod kaštanem, nýbrž skupinou popelnic (tam se přece také lidé setkávají…), přemýšlela jsem, zda si také někdo někdy všimne, že je ta dnešní mládež taky trošku pokažená. Jistě, ne všechna. Jenže co s tou méně vychovanou skupinou? Triky na úrovni omývání v octové vodě či přeštítkování dne spotřeby tu nefungují. Inu, možná, že ještě nějakých pár let potrvá, než někdo objeví, že bychom se dětem a mládeži měli víc věnovat. A že by ti, kteří tak ve svém volném čase a dobrovolně činí, měli mít ustláno spíše na růžích, než na bodláčí.  Více...
10. 10. 2005,  Radka Páleníková

Už jste byli v knihovně?

Radka Páleníková Co je to za hloupou otázku, říkáte si možná. Já však neměla na mysli, zda jste v ní byli vy osobně, ale zda už nějakou aktivitu okusil váš oddíl. Paleta akcí, které se dají v knihovnách využít pro zpestření činnosti je velmi rozmanitá. Mnoho knihovnic je ochotno a schopno uzpůsobit program vašim potřebám a přáním. První říjnový týden je v knihovnických kalendářích zvlášť hodně zaplněný. Týden knihoven jsme vám představili ZDE. Odstartován bude Velkým říjnovým společným čtením z Babičky Boženy Němcové. A pak už se roztočí kolotoč přednášek, besed, soutěží, výstav, kurzů, happeningů, dnů otevřených dveří, autogramiád a nejrůznější setkání se zajímavými osobnostmi. Bližší informace najdete na webových stránkách Svazu knihovníků a informačních pracovníků České republiky - SKIP. Jednou z aktivit knihoven je i navazování přátelství se čtenáři pomocí provázku. Dětská tisková agentura využila nabídky knihovny Opatov na Praze 11 a na čtvrteční odpoledne připravila besedu o letním putování po stopách Boženy Němcové nazvaném Expedice Babička. Chybět nebude ani ochutnávka naší činnosti – Velká škola malých novinářů.  Více...
02. 10. 2005,  Radka Páleníková

Televize zakázána

Radka Páleníková Když jsem v březnu psala sloupek nazvaný Generace M (ZDE), byla jsem přesvědčená, že televize nemůže přesvědčovat diváky, aby ji vypnuli a vydali se žít svůj vlastní život. A přece prý se blýsklo na lepší časy! Francouzsko-německý kulturní kanál arte vysílá novou reality show: Televize zakázána. Hrdiny se stalo jedenáct francouzských rodin, které se rozhodly žít jeden měsíc bez televize (prostřednictvím satelitu je můžete sledovat každý den ve 20.15). Některé účastníky však jejich nadšení pro projekt přešlo dřív než začal. Domáhali se na místní radnici, kde měl být jejich „rodinný přítel“ měsíc uskladněn, zda by si nemohli půjčit aspoň nějaký menší přístroj. Někteří záhy hořce litovali a nastěhovala se k nim nuda. Většina však začala objevovat, že na světě je hudba, společenské hry či přátelé a známí, s kterými se dá hezky posedět a popovídat. Nejlépe si prý se ziskem volného času poradily děti. Vrcholná katastrofa byla, když se jednou týdně mohlo všech 38 účastníků pokusu sejít na radnici a zvolit jeden jediný program. Většina to bez možnosti dálkového ovládání a přepínání z programu na program vzdala. Nemáte-li současné reality show v oblibě, nevěšte hlavu. Třeba k nám dorazí i Život bez televize!  Více...
26. 09. 2005,  Radka Páleníková

Hledá se dítě

Martin Kříž Takovouto kampaní jsme začali letošní boj o děti. Letáky visí v supermarketech, na školách, v podnicích i tam, kde by možná viset neměly. Oslovili jsme rodiče našich členů, aby se poptali známých, chodíme po třídách plných dětí i po třídních schůzkách. Pokaždé, když před školou či před třídou potkávám kolegy z jiných sdružení, říkám si, jsme na jedné lodi, nebo je to „ta hnusná konkurence“ z vedlejší ulice? V Brně opět nabídka převyšuje poptávku a všichni bychom rádi ve svém volném čase a zdarma chtěli vést co nejvíc dětí. Je to vůbec normální? Pro Brno je to dobrá vizitka, má hodně zapálených mladých lidí, kteří se nechtějí jen válet po hospodách, ale občas se i seberealizovat, podléhat vznešeným ideálům, revanšovat se svým oddílům a hrát si jako tenkrát, když ještě byli dětmi. A děti? Ty se jen tak na něco nalákat nedají, proto je tento boj o děti každým rokem těžší a těžší. Desetileté děti sedí doma u počítačů, sem tam si jdou zasportovat, ale oddíl, pravidelná činnost, to je vopruz. Aktivnější jsou rodiče malých dětí, proto zřizujeme oddíly pro stále mladší děti. To je svítání na lepší časy. Kdo z nás přežije odliv dnešních zkažených, dočká se postupně nadějných aktivních. Alespoň doufám.

Martin Kříž, Zeměpisná společnost Morava  Více...
19. 09. 2005,  Martin Kříž

Mizející klubovny?

Radka Páleníková Mít svou vlastní střechu nad hlavou je pro většinu oddílů, klubů či jiných spolků nejen životní sen, ale také nutnost. Je sice hezké mít nějaký prostor aspoň propůjčený, ale nejste-li někde skutečně doma, není to ono. Přece jen mnohé věci je dobré v klubovně mít a vlastní výzdoba taky dělá své. Bohužel, stále se stává, že dětské oddíly bývají považovány za nepříliš lukrativní nájemce a tak se občas majitel nemovitosti rozhodne pro svérázné řešení: ukončí nájem tržním způsobem. Naúčtuje za pronájem tak vysokou částku, že už to oddíl prostě neutáhne. V tu chvíli se roztáčí kolotoč pátrání po nové klubovně a v případě úspěchu oddíl zakotví o pár ulic dál. Oddíloví pamětníci vás pak rádi provedou po místech, kde oddíl kdysi sídlil. Myslíte, že v bývalých klubovnách najdete nějaké lukrativní činnosti? Ale kdeže. Většinou se za zaprášenými okny neděje nic. Vůbec nic. Zda tím majitel objektu něco získal, netuším. A tak přeji všem, aby adresu své klubovny nemuseli měnit, ledaže by se stěhovali do té nejlepší – vlastní.  Více...
11. 09. 2005,  Radka Páleníková

Šetrná generace?

Radka PáleníkováKrátké zastavení na benzinové pumpě s autobusem plným dětí přináší nejedno překvapení. Ptám se kluka, který neomylně sahá pro nápoj za téměř čtyři desítky korun o obsahu tak třetiny litru, zda příliš neutrácí. „Dávám přednost kvalitě,“ nezaváhá ani na vteřinu. Zda má tuhle větičku odposlouchánu z reklamy či od rodičů, netuším. Pak však přichází chvíle, kdy se z dětí stávají velcí šetřilové. V kempu, kde jsme ubytováni zjišťujeme, že teplá voda ve sprchách má jeden „drobný“ háček. Tím háčkem je desetikoruna, kterou spolkne automat při každém sprchování. Najednou děti, které byly ochotné trávit ve sprchách notnou dobu, do sprch nemusí vůbec. Šetří, aby mohly utrácet. A přitom interval množství vody ve sprchách je nastaven tak, že ti podnikavější záhy zjišťují, že se stihne osprchovat ne jeden, ale i tři osoby! Připomíná mi to jinou situaci před dvěma roky. Léto bylo velmi suché. Tak suché, že některé tábory byly kvůli nedostatku vody zrušeny. Vyhlásili jsme tenkrát preventivní opatření – požádali jsme táborníky, aby šetřili vodou a každý den se sprchovali maximálně jednou. Velmi je to trápilo. Vždyť pod sprchou je tak dobře a proč se nesprchovat kdy a jak dlouho se mi zachce? Inu, dokud to „neteče“ z mé peněženky, tak mne přece množství spotřebované vody nemusí zajímat!  Více...
05. 09. 2005,  Radka Páleníková

Tábor Rozchod!

Radka Páleníková Připadá mi, že některé děti si občas pletou tábor s rodinnou rekreací ve stylu – dělám si co a jak chci – vždyť mám prázdniny. Budíček v sedm? Nechci! Koupání po malých skupinkách? Nebaví. Vařte si co chcete, ale oběd bez hranolků, pizzy a hamburgerů nejím. Polední klid? Vždyť se mi zrovna tolik chce lítat venku! A kdy už bude pořádný rozchod? Rozumíte, rozchod aspoň na dvě tři hodinky, pokud možno v co největším městě. Napadá mne co takhle připravit tábor s budíčkem krátce před polednem, výběr z pěti jídel, a pak už jen ten vysněný, vytoužený, kýžený rozchod. To by byl tábor! Tábor Rozchod. A ještě lépe – pak by následovalo dlouhé osobní volno. Sladké nicnedělání. Ale nakonec stejně přijde poslední večer u posledního táborového ohně, zas (pokolikáté už?) hučí Niagára, v nohách máme tisíc mil a cítíme smutek, že za pár hodin se rozprchneme zase každý někam jinam. V mobilech přibyla nová čísla, něco fotek a v srdcích vzpomínky. Jen asi nebudou patřit těm tolik kýženým rozchodům po náměstích, ale spíš chvílím, kdy se dělo něco, co z počáteční skupinky nesourodých jedinců vytvořilo během pár dní prima partu. Vždyť na nicnedělání a bloumání po krámech se vzpomíná dost špatně. Ale přece jen, nemohl by ještě ten poslední táborový den být aspoň docela malý rozchod? Vždyť v té drogerii na náměstí mají tak báječné věci!  Více...
28. 08. 2005,  Radka Páleníková

NEPOCHOPEN

Marie MolkováDevět písmen, která dávají stejný smysl i při slabikování z druhé strany. Možná proto zde nebudu přesněji vysvětlovat obsah a správný význam mého sloupku "Nelituj". Mohl by, i přes veškerou snahu, zůstat nadále nepochopen. Nemám v kapse všechnu moudrost světa (A kdo také má?!?), ale trochu vtipné kaše na mě přesto zbylo. Sloupek je literární útvar, ke kterému mám vždy osobitý přístup. Vyjadřuje můj názor na věc, nikoliv hlas lidu.
Nechci cestovní kancelář. Nechci se držet jakékoliv, byť dobře míněné, terminologie a nechci do podnikatelské sféry. Mám vlastní názvosloví, mám vlastní filozofii a smysl posledního odstavce díla "Last minute" už nechápu vůbec. Pokud i já mohu pěkně prosit, činím tak nyní: Pěkně prosím všechny autory, stůjte si vždy za svým textem.Pokud zůstane nepochopen - mám dobrou (a v tomto případě poslední) radu - Moudrý je ten, kdo dokáže mlčet, i když je v právu!!!
Loučí se Molková Marie - Hromča Více...
22. 08. 2005,  Marie Molková

Last minute!

Michal KulíkTřeštím oči na jinak zajímavý sloupek Nelituj od Marie Molkové, slabikuji ještě jednou, a opravdu se nedá nic dělat - je to tam. Nu což, doba pokročila a tak se i naše "zažitá táborová terminologie" asi holt musí přizpůsobit. Takže pro příště již nebudou předtáborové informace rodičům psány staromilecky "Tábor se blíží. Účastnický poplatek zahrnuje veškeré náklady. Tábor je vyvrcholení celoroční činnosti," ale nadále budou neseny v moderním duchu "Last minute. Pobytový poukaz s plnou penzí. Tábor s námi se vyplatí." Nyní bez ironie: pěkně prosím, držme se naší terminologie, nesnažme se za každou cenu vyjadřovat jako cestovky. Opravdu nejsme cestovní kancelář, máme jinou filosofii (rozhodně tábory nepořádáme kvůli zisku, že?) a proto také máme vlastní názvosloví, které nás jasně odděluje. Osobně se domnívám, že pokud se rozdíly mezi NNO a podnikatelskou sférou začnou stírat (a začátek v pojmosloví je velmi nenápadný), tak je to konec neziskovek (tedy i všech těch spolků pracujících s dětmi) nejen hodnotově, ale následně i legislativně. A to jistě nechceme. Více...
15. 08. 2005,  Michal Kulík

Nelituj

Marie MolkováSlůvko z refrénu známé písničky. Snad každý ji už zpíval, nebo slyšel hrát druhé na kytaru. Celá životní rada zní: „Kdo se chudej narodil, tak mohlo to být horší – nelituj!“ Samozřejmě, žijeme v zemi, kde slovo chudoba má pramálo společné se skutečným významem a svou opravdovou podstatou. Většina z nás právě existuje v táborovém světadíle. Zde, mezi dětmi, poznáváme, jak strašně rozdílné jsou představy rodičů o výši kapesného, o vybavení na tábor a v neposlední řadě o výchově samotné. Jako dospělák už chápu hodnotu peněz jinak. Člověk se stále učí... Nepřestávám se však divit holce u táborového ohně ve značkovém ohozu. Třináctiletému klukovi, jenž vlastní nejnovější verzi „spojení s domovem“, která mnohdy několikanásobně převyšuje cenu celého pobytového poukazu. Díky za to, že po řekách stále ještě plují vory s bosatými dětmi. Díky za to, že některé louky zdobí v létě tee-pee. Díky za to, že nebyl dosud zaveden elektrický proud do stanu s podsadou. Když usrkávám teplý čaj a pozoruji mravenčení dětiček v pláštěnkách, dochází mi, že být chudý nemusí nutně znamenat – nemít peníze. Užijte si druhý měsíc prázdnin a při čekání u přívozu, nebo na cestě k nejbližší telefonní budce si pobrukujte - kdo se chudý narodil, tak mohlo to být horší – nelituj!!! Více...
07. 08. 2005,  Marie Molková

Nejsme hloupí?

Radka PáleníkováPři Bambiriádě si lámeme hlavu, kterak přitáhnout pozornost těch, kterým je určena, jak prorazit do médií či snad dokonce k uším politiků. Lopotně tu a tam dosáhneme drobného vítězství. A ejhle. Před pár dny údajně nikdo nevěděl, kdy a kde se bude setkání přátel technohudby konat. Pak přichází signál a všichni se dávají do pohybu na správnou louku. Ti, kteří by snad nedovedli najít internetové stránky „soukromé oslavy poloviny prázdnin“ se nemusí příliš namáhat. CzechTek již tradičně ovládá média. Samozřejmostí jsou aktuálně doplňované webové stránky s fotogalerií a informacemi v češtině a angličtině. Je zvláštní, že rok co rok se opakuje obdobný problém. Jen mi v té vřavě aktuálního zpravodajství o rozhánění posluchačů technohudby vždy nějak chybí informace jak se na takové aktivity dívají jinde. Fakta jsou víc než výmluvná: v Anglii přijali v roce 1994 zákon dovolující policii rozehnat technoparty v zárodku. Uplatňován byl tak pečlivě, že se mladí raději přesunuli na starý kontinent, povětšinou do Francie. Po pár letech se rozhoupala francouzská vláda a v roce 2001 přijala zákon umožňující policii i zabavovat hudební aparaturu. A u nás? Za rok se nejspíš budeme zase divit, že se „najednou“ objeví kdesi na louce tisíce lidí a chtějí se bavit tak, jak je to baví.  Více...
31. 07. 2005,  Radka Páleníková

Soukromá monarchie

Marie MolkováNa začátku prázdnin jsme vymysleli „bojový plán“ a nyní všem posílám letní vodácké AHOJ z Údolí mloků. Po týdnu života v lesním táboře, jsme vyměnili vlhký stan za dřevěnou chatu. Krok, znamenající vysoký nadstandard. Nemám moc ráda porovnávací akce, ale i ten špenát občas sním. Takže tu pár věcí posoudíme. Děti tu remcají, když dojde teplá voda ve sprše. Táborníci chodili kilásek ke studenému rybníku, kde jim naštěstí vedlejší oddíl vytrhal zelené řasy. V prvním táboře bylo osm dětí, což značně omezilo výběr her. Tady se děcka nenudí ani chvilinku – není nad dobře promyšlenou celotáborovku. Mohla bych pokračovat dál a dál, což je zcela bezpředmětné. Mimochodem, ani v citovaném špenátu, který se mele a mrazí, není tolik železa a vitamínů, jak se píše. Důležité je, že dětičky vypadly od televizní obrazovky, vyvětrají se na čerstvém vzduchu a koncem tábora (je vedlejší, zda skautského, či moderního s výukou angličtiny) ubrečené pevně žmoulají malý lístek s adresou kamaráda. Mám tu jednu moudrost, která mluví za vše - Přátelé mají mít přednost před králi. Voltaire  Více...
25. 07. 2005,  Marie Molková

Zkouška poslušnosti

Radka Páleníková „Na polovinu dětí platí televizní reklama“, konstatoval 12. července 2005 smutnou skutečnost titulek v Mladé frontě DNES. Inu, ještě, že mám doma (aspoň doufám) děti patřící do té druhé poloviny. Tedy vlastně ne doma, ale na táborech. Dcera brázdí se skautským oddílem každý rok jinou řeku. Syn tradičně kotví v Janských Lázních. Tábor plný dobrodružných her ho oslovil natolik, že s ním vyrazilo asi devět spolužáků a kamarádů. Je jim tam dobře. Ne pro každého je ale cesta na tábor radostná. Zaujal mne případ jedenáctileté skautky. Těsně před odjezdem na tábor řekla, že nikam nechce. Nechat ji doma? Takových peněz to stálo, navíc si matka už připravila vlastní program. Rad se v internetové diskusi sešlo přes osm desítek. Převažovaly názory, že nejlépe dceru vyslat, ale kdyby se jí tam přece jen nelíbilo, tak pro ni po první SMS vyrazit. Jenže – co je to nelíbilo? Že bude vstávat při budíčku a uléhat při večerce? Že nebude mít výběr ze tří jídel? Že… Co má tábor společného s reklamou? Inu, výchovu. Jak jsem se dočetla v článku zmiňovaném v úvodu, stále více rodičů podléhá tlaku ratolestí. A když už funguje dětem diktát co mají rodiče kupovat, tak proč nezkusit „poslušnost“ i v jiných oblastech? Rodiče, jsou-li dobře vychováni, přece neremcají a provedou!  Více...
18. 07. 2005,  Radka Páleníková

Vraťte se

Marie MolkováTak lidičky!!! Doufám, že už máte vše na prázdniny řádně nalezeno, vypráno, připraveno, urovnáno, zabaleno. Špatné počasí nás rozhodně nesmí odradit. Je to jen tvrdší zkouška dobře nakrémovaných bot, nepromokavé čepice, správně vybrané větrovky a dostatečné zásoby pozitivních nápadů. A hlavně – uvážený výběr „spolupršících“. Kdo pojede na stanový tábor, ať zhluboka dýchá čerstvý lesní vzduch. Kdo vyráží k moři, ať hledá do kapsy oblázek pro štěstí. Vodáci si zkusí omrknout mloka u jezu. Kdyby někdo zůstával třeba v Praze, vyražte na Kampu. Po Karlově mostě kráčejte hrdě, protože je náš. Každopádně se vraťte vždy celí, zdraví a s plnou krosnou pohody. Bude se nám v září hodit... Více...
10. 07. 2005,  Marie Molková

Bude hůř?

Radka Páleníková Ó, to by bylo něco! Děti, které by nekladly neustále se opakující otázky, děti, které by nehlučely, nepošťuchovaly se. Mám pocit, že takové děti by se jisté části společnosti velmi líbily. Způsobně by seděly ve škole, spořádaně by pak odkráčely domů a věnovaly se učení. Pokud možno po nikom by nic nechtěly. Jen nevím, jak by se za pár let společnost na tyhle „ideální“ jedince tvářila. Asi by jí příliš prospěšní nebyli. A tak – nechceme-li nechat vyrůst generaci, která bude jen čekat kdo ji kam postrčí, je dobré poskytnout dětem vhodný prostor. A to i za cenu jistého nepohodlí. Ano, připouštím, že děti při svých hrách hlučí, ba že jim někdy zalétne balón někam, kam by neměl. Ale je to snad důvod nepostavit na sídlišti hřiště? Je lépe v romantickém údolí vybudovat lukrativní penzion než poskytnout zázemí pro táborová dobrodružství? Ano, stále častěji se setkáváme s problém, že některé stavby pro využití volného času dětí (hřiště, cyklostezky, tábořiště) lze jen těžko prosadit a ty existující to mají zatraceně těžké. Hlavní brzdou zdaleka nebývají peníze, ale něco ještě vzácnějšího – vůle lidí v sousedství. Bude hůř? Více...
03. 07. 2005,  Radka Páleníková

Kradli

Marie Molková… asi z dlouhé chvíle? Chtěli předvésti hrdinství? Možná proto, aby si jich konečně někdo všiml! Faktem zůstává, že minulý týden partička jedenáctiletých kluků sebrala v několika obchodech drahé věcičky. Pak svůj nemalý lup slavnostně rozdávali ve škole spolužákům. Přívalová vlna chlapáctví skončila dvojkou z chování. Výchova v praxi – složité spojení slov. Jen ten, kdo nasedl do jejího vlaku chápe, jak těžké někdy bývá zůstat a nevystoupit. Třeba ve stanici puberta, kouření, alkohol, nebo násilí. V citovaném případě už nepomůže vysvětlování, ani se nepřikláním k metodě „pár facek“. Pro našeho dvouletého syna Vojtu je nejdůležitější slovo pochovat. Ale tihle kluci by se rodičovské, i jakékoliv jiné, náruči vysmáli!!! I když, možná taky ne... Více...
26. 06. 2005,  Marie Molková

Periférie

Radka Páleníková Tohle slovo se mi ve významu okrajové části města nikdy příliš nelíbilo. Říkala jsem tedy raději, že bydlím na kraji města. A říkala jsem to hrdě. Vystoupila jsem na konečné metra s poetickým názvem Skalka a pohledem jsem mohla sklouznout do zeleně, která uzavírala obzor. Bývalo to docela příjemné místo. Byť ob ulici od našeho mini sídliště s „třípatráky“ a „pětipatráky“ vede poměrně rušná silnice, bylo uzavřené a tak trochu schované. Místo, kde jste mohli nechat vyběhnout malé děti za barák bez obavy, že se jim něco stane. Jenže samoobsluha prodělala svůj porevoluční vývoj až do stádia, kdy se z ní vyklubala restaurace s rušnou diskotékou. V místech, kde bývalo pískoviště, už dnes roste tráva. Aby bylo učiněno všem normám EU zadost, byly kovové prvky z dětského hřiště odstraněny. Dětem teď k zábavě zbývají stromy, často s množstvím suchých větví. Zeleň bývá ošetřena vždy až po dlouhém nátlaku občanů. Letos byl nátlak zatím asi příliš slabý, údržba žádná. Hromča v předchozím sloupku píše, že je důležité mít své místo pro dětství. Já k tomu dodávám, že nejen pro dětství. Pro celý život toužíme mít kolem sebe hezky. Jenže teď, když se hrdopyšná metropole zbavuje svých neřestí vytlačováním z centra, tak to přestává být příjemné místo k žití. Na obzoru, tam co vychází slunce, roste obchodní dům. Jsem asi divná: nonstop toužím žít, nikoli nakupovat.  Více...
20. 06. 2005,  Radka Páleníková

Svoje místečko

Marie MolkováŽijeme v hektickém běhu. V době, kdy pracovní nasazení šplhá na hodnotovém žebříčku až nebezpečně vysoko. Zvláštní začínají být jedinci, kteří si vyjdou jen tak na procházku, nebo dokonce svůj volný čas věnují práci pro druhé. Nechci tady stavět literární pomníky, i když chválu, velké poděkování a hlubokou úklonu si jistě zaslouží dětské hřiště v jedné malé vesničce. Dárek ke dni dětí. Místečko pro malé, velké i největší. Plocha z jemně drceného kamene, kam si kluci konečně dotáhli fotbalové branky. Peněz není nikdy dost a jde o ně až v první řadě. Shání se sponzoři, natahují noce a prosíme, kde se dá!!! Vysněné a dlouho očekávané předání proběhlo za tiché účasti lidiček, kteří tu trávili své „pracovní“ volno. Bojím se napsat přesná jména všech brigádníků. To abych nezapomněla, byť jen jedno jediné. Myslím však, že o to ani moc nestojí. Důležité pro tyto vzácné exempláře lidstva je, že děti si mají kde hrát. To je totiž hrozně důležité – mít své místo pro dětství... Více...
13. 06. 2005,  Marie Molková

Jen houšť?!

Radka PáleníkováStáváme se národem čím dál kulturnějším. Přímo masově navštěvujeme galerie, parky a trávíme v nich neuvěřitelné množství hodin. Smutné na tom je, že ony galerie mívají většinou přívlastek nákupní a u parků je přilepen přívlastek tentýž, ale v angličtině. Měla jsem první červnovou sobotu po celé odpoledne příležitost pozorovat ruch v obchodním domě IKEA, který pozval zákazníky na zábavné odpoledne k dětskému dni. Kromě rodičů s dětmi tu chodily i děti samotné. Brzo jsem pochopila, že kluci z pražského Smíchova vyjeli na Zličín za zábavou. Místo aby bloumali po ulicích, procházeli se celé odpoledne mezi regály, zjevně nepotřebujíc nic víc a nic méně, než něčí zájem. A tak ačkoli pro ně byly novinářské úkoly připravené Dětskou tiskovou agenturou zapeklitě těžké, lámali si nad nimi hlavu neuvěřitelně dlouho a rádi. S úžasem jsme pak všichni naslouchali, jak Láďa do mikrofonu vypráví o místech, která má na Smíchově rád. Bylo jich skutečně hodně a zdaleka to nebyly jen obchodní pasáže. Uvědomila jsem si, že dětí, které tráví víkendová odpoledne „výletem“ u „moře“ nákupů, je hodně. Inu, každá výchova musí začínat v co nejrannějším věku. Jak jinak by se malý človíček dozvěděl, že do obchodu je třeba vyrazit právě tehdy, když je tam něco s slevou či snad dokonce zadarmo!  Více...
05. 06. 2005,  Radka Páleníková

D na druhou

Marie MolkováNěkdo dostane čokoládu. Někdo si vyprosí kredit do mobilu. Jiní Mezinárodní den dětí třeba vůbec nezaregistrují. Máme 21. století – dobu horských kol, táborů u moře, značkových ohozů a přepracovaných rodičů. Co tedy ještě přát našim dětem ke společnému svátku?!? Důležité maličkosti, které tvoří pevné základy šťastného dětství. Bosaté nohy v ranní rose. Opálené tváře z rodinného výletu a výkřiky radosti, to když společnými silami najdeme souhvězdí Velké medvědice. Středeční datum, tedy 1. červen, není jen oslavou pro ty malé. Především „nakopává“ dospěláky. Přeji nám všem abychom našli louku při svítání, uměli zabalit svačinu a vlastnili, pro život tolik důležitý, kapesní atlas nočního nebe. Více...
29. 05. 2005,  Marie Molková

Hororová Bambiriáda

Hanka KonopiskáNa prahu bambiriádního týdne jsem trochu četla, trochu surfovala. Začetla jsem se mj. do úvodu webové stránky Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových: „…Náš nadační fond podporuje především humanitární aktivity fyzických a právnických osob, zaměřených především na podporu projektů a aktivit sociálně zdravotního charakteru a v oblasti vzdělávání. Budeme rádi, podaří-li se nám společným úsilím pomoci všem, kteří naši pomoc a zájem opravdu potřebují...“ Surfovala jsem dál a zastavila se u MF Dnes ze 17. května 2005, kde se praví, že Klaus za hlavní úkol Rady Evropy považuje boj proti postdemokracii, kterou charakterizoval jako „pokus bez demokratického mandátu vzniklých seskupení – takzvaných NGO (nevládních organizací) – přímo se vměšovat do života lidí“. Nelíbí se mu hlavně, že vliv nevládních organizací není opřen o výsledky voleb. „Ten demokratický mandát tady chybí. To je prostě nový fenomén posledních let, posledních desetiletí a já ho považuji za velmi riskantní a velmi nebezpečný,“ řekl český prezident. Inu, pana prezidenta asi na Bambošce neuvidíme. Ale my ostatní se sejdeme. Čeká na nás těch dvě stě tisíc dětí a dospělých, kterým se každoročně po čtyři květnové dny v téměř třiceti městech republiky „vměšujeme do života“. Tak hodně štěstí! Více...
22. 05. 2005,  Hanka Konopiská

Máme to

Marie Molková… samozřejmě ZLATO!!! Nelze tedy psát sloupek o něčem jiném. Výhra. Střídačka. Mistři. Kanaďané. Útočné komando. Vokoun. Šance. Gól. Slova, která budou v nadcházejících dnech skloňována ve všech pádech. Není to jen o sportu. Přesilovku tu hraje spojení nadšených lidiček a pomyslnou hokejku drží i národní hrdost. Slůvko, které by také mělo dobít naše školní osnovy. Češi jsou mistři světa v hokeji. Ví to už celý svět. Pokud se někdo nedíval, určitě to všichni slyšeli. Třikrát hlasité góóól, které se mohutně řítí rychlostí světla z hrudi pyšného fanouška. Napínáme nervy, svíráme pěsti a někdo i klečí. Napětí protne vulkán řevu, jekotu a výkřiku radosti. Můj děda by řekl: „Chleba levnější nebude“. Ale to nám, alespoň pro dnešek, vůbec nevadí. S hrdostí hokejového fanouška píši známou zlatou větu HOŠI DĚKUJEME. Díky za to podstatné, že jsme na chvíli zapomněli na každodenní starosti, zlosti a bolístky... Více...
15. 05. 2005,  Marie Molková

Paměť

Radka Páleníková Nevím, zda by proslulá sloní paměť snesla srovnání s dnes již tolik oblíbenými mega či gigabity. Skutečnost je však taková, že slon dokáže perfektně rozeznat i po mnoha letech podle hlasu až sto jedinců. Zato lidé mívají někdy, k jejich vlastní škodě, paměť neuvěřitelně krátkou. Prý to souvisí se ztrátou zubů. Aspoň k takovým závěrům došel v nedávno zveřejněné studii švédský univerzitní profesor Jan Bergdahl. Paměť mají nejen lidé, ale i kameny či stromy. Moderní doba přináší bezpočet médií, která nám pomáhají paměť uchovávat. A to ať již cestou mechanickou či elektronickou. Jedním ze způsobů konzervace naší paměti jsou fotografie. Jsou srozumitelné všem, kteří je spatří. Jejich „řeč“ nemusíte překládat. Vtáhnou vás do děje, který jste nikdy neprožili. Budete-li se pozorně dívat, prozradí vám leckdy víc, než mnoho stránek učebnic dějepisu. Snad proto má soubor fotografií vystavený na pražské Staroměstské radnici jen prostý název: PAMĚŤ. Fotografie z let 1939 – 1945 ukazují nejrůznější tváře války. Jejich autory jsou nejlepší váleční fotoreportéři sovětští a nebo – především v době pražského povstání – přední osobnosti české fotografie. Sílu fotografické paměti umocňuje skutečnost, že výstava je v budově Staroměstské radnice, která byla v posledních dnech války velmi poškozena požárem.  Více...
08. 05. 2005,  Radka Páleníková

Na hranici s námi

Marie MolkováUž všichni nemáváme bílými holubicemi z tvrdé čtvrtky. Už neupalujeme za hlasitého reku čaroděje. Už povinně nelepíme do oken vlaječky. Už opravdu ne! My jsme došli mnohem dále. Už ani nerecitujeme verše, natož znát zpaměti Máchův Máj. Netrháme šeříky. Bez je totiž také kytka a ta v šeru uvadá. Nechodíme na procházky, už vůbec ne na Petřín. Jen šílenci se staví pod rozkvetlé stromy a provádějí tradiční „cosi“. Zapomněli jsme možná na všechno. Že nastal básnický lásky čas. Že májový déšť je kouzlo pro malé lidi. Že Karel Hynek byl opravdu mistr svého řemesla. Že... Snad jen to pomyslné upalování nám zůstalo! Jsme ale lidé inteligentní a víme, že zapomínat se nevyplácí. Připadali byste si přesto jako blázni při představě některých, výše uvedených, činů? Možná náš svět pár takových moudrých bláznů potřebuje...
Marie Molková Více...
01. 05. 2005,  Marie Molková

Sobotní šok

Radka PáleníkováNávštěvnice Muzea loutkářských kultur v Chrudimi se ani příliš nenamáhala zakrývat svůj údiv. Skutečnost, že je sobota odpoledne a potkává usměvavou učitelku ve společnosti celé její první třídy, té paní prostě vyrazila dech. „Co tady děláte? Vždyť je přece sobota?“ ujistila se, zda si nepopletla dny v týdnu. Ano, opravdu byla sobota. Ještě dobře, že netušila, že o poschodí výš i níž jsou další „podivné“ kantorky, které nestačí mít od pondělí do pátku dětí plné zuby. A co teprve, kdyby zjistila, že ostatní dámy, které vypadaly jako tetičky s početnější rodinou na výletě, jsou knihovnice z dětských oddělení či dokonce ředitelky knihoven! Nemám to té paní za zlé. Nejspíš je pilnou konzumentkou televizního zpravodajství. A tak pod přílivem zpráv o tom, že pokud to nejsou rovnou pedofilové, pak kantoři učí děti většinou jen pro to, aby mohli být brzo odpoledne doma, měli každou chvíli prázdniny a v létě dokonce dva volné měsíce, byla doslova v šoku. Prostě bylo jasné, že netušila, že jsou i lidé, kteří dětem neubližují, ale chodí s nimi ve svém volném čase a zadarmo na výlety. Ano. Jsou takoví a není jich málo. Ale ještě dlouho jich nebude dost. Více...
24. 04. 2005,  Radka Páleníková

| 0-25 | 25-50 | 50-75 | 75-100 | 100-125 | 125-150 | 150-175 | 175-200 | 200-225 | 225-250 | 250-267 |


Nejčtenější články za posledních 7 dnů
Nejsledovanější příspěvky rubriky video - audio za posledních 30 dnů
.

Aktuální téma: #20letCRDM

· #100letrepubliky · #kamchodit · #sbirame · #72hodin · #tabory · #radyanavody · #foglar · #natabore · #dobrovolnici · #eyca #eyca_cz · #vanoce · #čtenářství · #zlatyamos · #hryahlavolamy



MŠMT Anopress IT České Tábory.cz Borovice.cz - Informační centrum pro dětsku rekreaci, tábory, cestování skupin a volný čas. Strukturovaný dialog s mládeží
© 2019 ČRDM | Senovážné nám. 24, Praha 1 | Kontakty | Mapa stránek | ADAM.cz na Facebooku / ADAM.cz na Twitteru / RSS ADAM.cz / ATOM ADAM.cz
Přebírání obsahu ADAM.cz. Provozuje redakční centrum ČRDM za podpory MŠMT | Tento web byl vytvořen pomocí phpRS. PDA Mapa stránek Hlavní strana Klávesové zkratky na tomto webu Na obsah stránky

--> --> --> Google+