Procházeli jste se někdy po náměstí Country, náměstí Tajů či náměstí Života? Měřili jste svými kroky třeba Krkounskou, Rorýsí nebo Azurovou ulici? Že ne? Tak to jste nejspíš nebyli na Celostátní velké výměně zkušeností (CVVZ) – tedy na té letošní, která se druhý listopadový víkend konala v Českých Budějovicích.
Do jihočeské metropole se zdaleka i zblízka sjelo a sešlo více než tisíc především mladých lidí (na webu se registrovalo přes 1350 účastníků). Chtěli se dozvědět něco o tom, jak zdokonalit a zpestřit práci se svými svěřenci, které v různých dětských a mládežnických sdruženích, klubech a oddílech vedou. Nebo chtěli své zkušenosti zprostředkovat ostatním a probrat s nimi témata, která je zajímají. Nebo se chtěli v inspirativním prostředí setkat se svými známými a přáteli, podobně naladěnými nadšenci. Anebo to všechno dohromady.
Říká: „Je lepší, když děti povykují na hřišti, než aby fetovaly za kontejnery.“ A nejen, že to říká, ale také podle toho jedná. A když „to nejde“, ptá se, proč – a rozplétá gordický uzel důvodů… Místostarosta Městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Vilém Antončík je jedním z šesti držitelů letošní ceny Přístav – ocenění, které ČRDM každoročně uděluje za podporu mimoškolní práce s dětmi a mládeží. Na rozdíl od svých kolegů si ji však nemohl na pražské Bambiriádě osobně převzít. O krásně malovanou „trosečnickou“ láhev s ukrytým poselstvím ovšem nepřišel. Za přítomnosti ředitele Kanceláře ČRDM Jiřího Zajíce a jeho zástupkyně Hany Konopiské ji dodatečně převzal z rukou členky představenstva dětské a mládežnické rady Lenky Semotánové. Stalo se tak 8. září 2004 v Kanceláři ČRDM, kde se také uskutečnil následující rozhovor.
Zlínský Smaragd byl založen jako občanské sdružení v roce 2001 vedoucími a instruktory s mnohaletými zkušenostmi s prací s dětmi a mládeží a zájmem o tuto práci. V srpnu téhož roku pak uspořádal první vlastní tábor Zlatokopecká horečka 2001. „K milému překvapení nás všech, tehdejších členů, skončil tábor bez úhony a s velkým úspěchem u účastníků i jejich rodičů…,“ stojí na webové stránce Smaragdu. Od roku 2001 tedy pořádá pravidelně letní dětské tábory; program plný zajímavých aktivit však nabízí i v průběhu školního roku.
Poloprázdný vůz prázdninového metra a na sedadlech proti sobě dvě náctileté slečny. Pokud čekáte moralitu na téma „Mladší, uvolněte místo starším“, musím vás zklamat. O to vůbec nešlo. Slečny prostě jen tak klábosily. Ale jak! Mlčky. Žádná z nich při tom neřekla ani slovo. Metro snaživě zkracovalo vzdálenost do příští zastávky a já začal s výlovem vzpomínek na školní léta. Vztyčený ukazovák je rovný jako I, zalomené ruce s propletenými prsty, to by mohlo být R, a tři prostřední prsty přiložené k rozevřené dlani druhé ruky zase M… „Nechytačka,“ přetrhla soustředěné ticho mezi nimi ta první a druhá na to, že fajn, tak prý tedy ještě jednou. Pán, co si četl přeložené noviny, od nich na okamžik odtrhl oči, a hned je zase sklopil. Ne, tohle ještě není jeho stanice. Trochu nervózní maminka hlasitě vybídla neposedné dítko, aby se pořádně drželo, a mladík s batůžkem u dveří vagónu zívl. Spiklenecká dívčí dvojice se s novou vervou pustila do svého tajuplného rozhovoru prstovou abecedou, tak nepraktického, pomalého a těžkopádného, že každé slovo v něm vypadá jako zkamenělá stopa nějakého dávno vyhynulého alosaura. O čem si povídaly? Nevím. Nestopoval jsem toho uprchlíka z Jurského parku, a nemám tudíž ponětí, kam šel. To máte tak: tvorové vzácní jako on by se neměli plašit. A pak, není slušné číst někomu přes rameno jeho esemesky.