Michala Kateřina Rocmanová Když se řekne přístav, vidím bárky, jachty a výletní lodičky. Les stěžňů lehce se kolébajících s přílivem, rybáře spravující sítě v zátoce… Anebo koráby naložené hřebíčkem a skořicí a čajem… Podivná představa teď v březnu – nechystám se nikam do exotických krajin. Ale vlastně pěkná představa.
    Když se řekne přístav, vybaví se mi „bezpečný přístav“.
    Chodníček okolo zátoky sálá teplem, v keřích cvrkají cikády a z otevřeného krámku podvečerním tichem zní drnkání mandolíny. Stmívá se a v dálce se rozsvěcuje v pravidelných intervalech světlo majáku, které vede opozdilce do přístavu tou správnou cestou.
    Přístav, kde je vždycky u mola místo pro pocestné. Přístav, kde dostanete vše, co potřebujete k životu. Místo, kde se najde vždycky pomocná ruka, která vám hodí lano…

    Jak by to bylo skvělé, kdyby všechna města a vesnice byly takovými bezpečnými přístavy pro naše sdružení dětí a mládeže. Takovými, kde vás vyslyší, kde máte místo na slunci, kde dostanete vše, co potřebujete k životu… – tedy k činnosti.

    Že takové možnosti u vás jsou? Že vás podporují vaši radní, starosta či hejtman? Pak neváhejte s nominací – třeba čeká Cena Přístav právě na toho vašeho příznivce.
    Michala Kateřina Rocmanová